Autoři  |  Prezentace Pozitivních novin  |  
Hlavní strana

Navigace: Hlavní strana / Literatura / Povídky

Hanka Křivánková: Jak jsme stěhovali postel

Hana Křivánková | 07. 02. 2012 | rubrika: Povídky

Když jsem překonala osmnáctý věk života a našla si letitou známost, vzdal děda konečně své neúnavné poučování o všem možném a nemožném, co se smí a co pro změnu nesmí a co je možné připustit jenom občas a když už, tak za jakých tedy okolností a jenom se sem tam vyptával, jak se daří mému milému. Hrozně jsem si cenila toho, že se děda i přes svůj pokročilý věk (tehdy mu bylo osmdesát dva roků) zajímá o to, jak se daří jeho vnučce, která si na něj najde žel bohu jenom zlomeček času mezi láskou, studiem, přáteli, kreslením, hádáním se s mámou a vůbec děláním různého bordelu.

František Mendlík: Stradivárky

Mendlík František | 04. 02. 2012 | rubrika: Povídky

Jakmile otec výpravčího Mencla připustil, že Fanoušek nezdědil zahrádkářské a lesnické vlohy, vydal se ke směřování potomka jiným směrem. Bude muzikantem. Po strýčkovi z manželčiny strany zůstaly v majetku staré housle. Naposledy lkaly při pohřbu tetinky Verunky. Strýček Doupovec zahrál tetince nad rakví, což tehdy ještě mladého otce Vincka dojalo. Starý Nabuchadonozor, jak byl strýček nazýván, následoval brzy tetinku do hrobu. Housle putovaly na půdu, do staré truhlice.

Evženie Tomková-Towenová: Návraty

Tomková–Towenová Evženie | 29. 01. 2012 | rubrika: Povídky

Bydleli jsme ve vilce na okraji Prahy. Jinonická silnice spojuje Košíře s Jinonicemi. Už tenkrát to byla asfaltka,ale skoro nic tam nejezdilo. Hráli jsme na ní klidně vybíjenou a skákali panáka. Podél silnice stály vilky a parcely se táhly přes celý kopec až nahoru k dubu, o kterém už mnoho generací říká náš dub. Všichni po něm lezli ,měli na něm své pozorovatelny a pod ním tu pouštěli draky.

František Mendlík: Koncertmajstr

Mendlík František | 26. 01. 2012 | rubrika: Povídky

Pan Květoslav Podsedník, nový učitel matematiky na železniční průmyslovce ve Valticích, stal se sbormistrem svazáckého souboru. Soubor byl zlatým hřebem všech slavnostních akademií, pořádaných v kinosále k různým výročím. Akademie měly pořád stejný průběh. Celý večer zahájil místní bard soudruh Kališ. Užíval archaické výrazy táborových řečníků devatenáctého století a oznamoval všem přítomným, že Sovětský svaz, toť záruka světového míru.

František Mendlík: Špion Balabán | Maruna Malinovskaja

Mendlík František | 18. 01. 2012 | rubrika: Povídky

Lehátkový vůz s českými železničáři je na samém začátku cesty do Itálie. Píše se rok 1969 a je měsíc květen. První město na celé trase – Vídeň je první celodenní zastávkou. Výpravčí Vojtěch Balabán fotografuje manželku Julii vypůjčeným fotoaparátem značky Zenit. Vznikne tak seriál mamka a… V domácím albu pak bude možno uvidět mamku a Prátr, mamku a sochu Marie Terezie. Lstivý manžel však postaví nic netušící choť i před obchod pana Wilhelma Pohla. Je to vyhlášený obchod s plastikovými modely.

František Mendlík: Vánoční jízda oklikou | Návrat ošklivých ptáků

Mendlík František | 08. 01. 2012 | rubrika: Povídky

Osmnáctiletý výpravčí Fanouš Rendl slouží svoji první noční směnu na Štědrý večer. Je to první z četných Štědrých večerů budoucnosti. Po létech se mu slijí svátky a pátky do jedné masy. Služba na Štědrý večer nebude už tak nepříjemnou záležitostí. Na této šichtě by nebylo vůbec nic divného, kdyby na ni nenastupoval už ve čtrnáct hodin! Slouží se šestnáctky.

Jitka Krpensky: Slohová práce na téma "Moje Vánoce"

Krpensky Jitka | 05. 01. 2012 | rubrika: Povídky

Když maminka pár týdnů před Vánocemi vyzvídala, co bych si tak asi přál, tak jsem se nejdříve zeptal, jestli si myslí, že jsem ještě malé dítě. Se smíchem mě ujistila, že samozřejmě né, ale že i takové velké dítě si jistě něco přeje. A tohle přiznání se mi moc hodilo. Já totiž jedno velké přání mám – psa. Jenže maminka pořád tvrdila, že jsem ještě malý a že bych se o něho nemohl pořádně starat. „No mami, tak to je príma, to už bych tedy mohl dostat psa,“ zajásal jsem.

Emília Molčániová: Protekcia | Koža | Kibic

Molčániová Emília | 04. 01. 2012 | rubrika: Povídky

Až donedávna som bola tým najspokojnejším človekom pod slnkom. Každé popoludnie som naklusala do svojho zamestnania, aby som vyčistila, vydezinfikovala a upratala priestory lekárskej fakulty od zbytkov nečistôt po mokasínach a lakovkách profesorov, lodičkách sekretárok i docentiek a tenisiek študujúcej mládeže. Áno, dobre hádate, som upratovačkou v jednej z najprestížnejších vysokých škôl. Až donedávna mi srdce podskakovalo radosťou, keď som brala do ruky kýbeľ s handrou, či prachovkou a likvidovala jedného bacila za druhým. Z práce som odchádzala s pocitom dobre vykonanej práce. Až raz…

František Mendlík: Síla názorné agitace

Mendlík František | 30. 12. 2011 | rubrika: Povídky

Toho kalného mrazivého rána stojí na seřadišti čtyřčlenná družstva spojařů. Je zima, do rána napadal čerstvý sníh. Na seřadišti stojí vojáci opatřeni ušankami a vaťáky.Vždy čtyři muži vedle sebe připomínají posádky tanků. Akorát za nimi nestojí kamarád tank, u nohou mají cívky s namotanými zelenými dráty. Jeden voják – jedna cívka, jedna cívka – jeden kilometr.

Kamila Urbanová: Teplé bačkory, zástěra a tepláky

Kamila Urbanová | 22. 12. 2011 | rubrika: Povídky

Nebýt na obtíž vlastním dětem a přitom prožít krásný podzim života, to je sen mnoha starých lidí... Ráno stejné jako obvykle. Skupinky starších dam a pánů se trousily z jídelny domova s pečovatelskou službou směrem k výtahům. Vlastně nebylo tak úplně stejné, to dnešní ráno napadl konečně sníh. Anna Slavíková odcházela na svůj pokoj s bábovkou zabalenou do ubrousku, která jí zůstala od snídaně. Rozloučila se na chodbě se sousedkou Marií a popřála jí hezký den.

František Mendlík: Dobrý navigátor Voráček

Mendlík František | 21. 12. 2011 | rubrika: Povídky

Výpravčí Bohouš Voráček je dobrý člověk, ale špatný navigátor. Platí o něm slova Miroslava Horníčka. Ten jednou pravil:,,Mám špatné navigační schopnosti. Kdybych byl vojevůdcem a vedl vojsko do boje, netrefil bych na bojiště. Vojska by se minula a k bitvě by nedošlo!“ Bohouš je vášnivý houbař. Bydlí na vesnici. Jako místní rodák často v lese zabloudí!

Ivo Fencl: Myška

Fencl Ivo | 17. 12. 2011 | rubrika: Povídky

Býval jsem pošťák. Večer jsem prošel vrátky penzionu a všiml si asi šesti štamgastů. Pozdravil jsem, vyhoupl se na vysokou stoličku a netrvalo to ani půl minuty a objevil se Jakub. Já si dal pivo a dohromady se sklenicí už přidržoval krabičku od sirek. „Viděl jsi film Zelený sršeň?" Jakub myl sklenice, jako by byl na klíček, a jenom zavrtěl hlavou. Zběžně jsem vysvětlit, proč se mi tento americký paskvil jeví jako relativně zajímavý, i když je, uznávám, spíš pro školáky. „Aha,“ řekl Jakub – a zeptal se, zda chci druhé pivo.

František Mendlík: Dej pozor, La Tůr!

Mendlík František | 07. 12. 2011 | rubrika: Povídky

O tom čundru se diskutovalo celé druhé pololetí roku 1959. Budeme Robinsoni! Vytvoříme expedici do hor. Nejprve se pokusíme o zdolání Nízkých Tater a Malé Fatry. Posléze to odnesou Tatry Vysoké a možná i Alpy a Kavkaz! Masová předběžná přihláška počítá s masivní horolezeckou výpravou. Jak tak čas běží, zaobírá se myšlenkou méně a méně lidí. Nadšení opadává. Nakonec zůstává alpinistů jenom pět! Vůdcem je jednomyslně zvolen Kapitán Flint. Kromě velitelských pravomocí přebírá na sebe starost o zásobu cigaret. 

Ing. Vladimír Osoba: Jak jsem se zviditelnil

Osoba Vladimír Ing. | 02. 12. 2011 | rubrika: Povídky

Člověk občas někam odloží brýle a pak je nemůže najít. To je celkem normální. Také já jsem minulý týden najednou nemohl najít brýle. No což, ony se najdou a nijak jsem se proto nevzrušoval. Když jsem je však postrádal i druhý den, tak jsem znejistil. Situace se stávala povážlivou. Začal jsem detailně hledat po celém baráku, u počítače, u stolků, v kuchyni, v kotelně. Nic. Pak jsem prošťoural i auto, zda mi tam někam nezapadly, hledal jsem i méně obvyklá místa, dokonce jsem nahlédl i do nákupní tašky manželky. Stále nic. Nezbývalo, než hledat mimo barák.

František Mendlík: Jeden princ na všechny tři cesty

Mendlík František | 28. 11. 2011 | rubrika: Povídky

Standa Laburda je spokojen. Přišel na gáblík a přinatrefil se k vepřovým hodům. V hostinci Na Růžku je živo. Šumí to tady jako v úlu. Kouřová clona znesnadňuje vidění. Je to, jako když křižník Edinburg položí umělou mlhu. Případný nekuřák, jdoucí jen pro limonády, musel by vejít a odejít se zavřenýma očima a prsty stisknutým nosem. Standa je ale silný kuřák a byl by naopak obtěžován čistým vzduchem. Životní prostředí v místnosti evidentně nevadí desítkám chlapů. S některými se Standa zná. Jako vlakvedoucí jezdí často do stanice Dobrotín.


Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |


Hlavní strana | Publicistika | Literatura | Exkluzivně | Zákulisí | Vyhledávání | O Pozitivních novinách | Ikona PN | RSS 2.0
Napište nám: redakce@pozitivni-noviny.cz | Vydavatel: Pavel Loužecký | Copyright © Loužecký.cz, 2004–2012 | Webmaster
POZITIVNÍ NOVINY fungují jako neziskové internetové médium. Všichni autoři a dopisovatelé do nich přispívají bezplatně,
ze své vlastní svobodné vůle. Nejdůležitějším způsobem šíření těchto novin je OSOBNÍ DOPORUČENÍ spokojených čtenářů.
Prosíme Vás proto o jejich podporu tím, že o nich budete mluvit se svými kamarády a známými. Pokud budete někomu zasílat
OSOBNÍ e-mail, vždy se podepište vlastním jménem, aby nevzniklo podezření na nevyžádaný e-mail (spam).

Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.