Ivan Kraus: Jedna ku deseti
Kraus Ivan | 01. 03. 2010 | rubrika: Povídky
Otec mlčel i později, v Petschkově paláci, kde to bylo mnohem těžší, protože otázky kladlo gestapo, které očekávalo jasné odpověďi. Výslechy však probíhaly v poněkud jiném poměru, než jaký předpověděl pan bankéř. Obžalovaný byl sám a protože ho vyslýchal komisař s pomocí tlumočníka a zapisovatelky, bylo to tři k jednomu. Komisaře tehdy zajímalo, co otec ví o šíření protistátních letáků. Otec tvrdil, že neví nic, a když řekl komisaři, že neví ani o součástkách k tajné vysílačce, dostal od něho facku.
Ivan Kraus: Bobřík mlčení a bobřík odvahy
Kraus Ivan | 01. 02. 2010 | rubrika: Povídky
Do skautu jsem začal chodit po válce. Protože byl katolický, chodili jsme každou neděli, když jsme jeli na výlet, nejprve všichni na mši. Pokaždé jsem se divil, že naši vedoucí mohli jít do chrámu v krátkých kalhotách. Díval jsem se na jejich chlupaté nohy a nebyl jsem si jist, jestli takhle mohou předstoupit před Pána boha, který se měl v kostele na ty nohy dívat.
Ivan Kraus: Konec zen budhizmu
Kraus Ivan | 01. 01. 2010 | rubrika: Povídky
Jsou okamžiky, které mohou změnit náš celý dosavadní život. Prožil jsem takové pocity, když se mi dostaly do rukou knihy o reinkarnaci, meditací a józe. Když jsem se dočetl, že náš duch je vlastně věčný, že se stále vracíme na zem v nových podobách, užasl jsem. S něčím takovým jsem prostě nepočítal.
Jan Jurek: Domov
Pozitivní noviny | 25. 12. 2009 | rubrika: Povídky
Vtom uslyší hlasy z předsíně. Ten jeden pozná bezpečně. Nevlastní sestřenka. Tak jako strýc nebyl doopravdy jeho strýc, tak ani ona nebyla doopravdy jeho sestřenka. Jako děti si docela rozuměli. A rozuměli si i potom, kdy už každý měl docela jiné starosti a dětství bylo fuč. Svého času byl do sestřenky i tajně zamilovaný. Ne moc, ale trochu ano. Jenže ona si ho v tomhle směru vůbec nevšímala. Byl kamarád, tečka, vymalováno. Přes to zkrátka nejel vlak. Ivan Kraus: Kolo
Kraus Ivan | 01. 12. 2009 | rubrika: Povídky
Každý kluk touží mít kolo. Vzpomínám na to, jak jsem si ho sám kdysi přál. Nějakým nedopatřením jsem však místo něho dostal piano. Řekl jsem matce, že jsem si nepřál piano, ale kolo, na kterém bych rád jezdil. Matka pravila, že na kole bych se mohl zranit, kdežto u piana mi úraz nehrozí. Na pianě nenarazím ani nepadnu do příkopu. Kromě toho mohu na piano hrát, což bych na kole, jak musím uznat, nemohl.
Ivo Fencl: Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů
Fencl Ivo | 22. 11. 2009 | rubrika: Povídky
„Dobrý den!" pozdravil jsem chirurga. Vynořoval se z temné hlubiny chodby, ale nebyl jenom chirurg, byl i čerstvý právník, obojí v jediné osobě. Plzeňský diplom ještě nezaschl, IQ 152 a přicházel. Kroky jako střely dum-dum se rozléhaly prastarou budovou Divadla plzeňské komedie, a když se tento "double doktor", známý jako QQ přiblížil, podal mi ruku teatrálně jak nějaký herec: "Netěší mě."
Ivan Kraus: Prolog
Kraus Ivan | 03. 11. 2009 | rubrika: Povídky
Přišlo to tak překvapivě a neočekávaně, že někteří tomu ani nemohli uvěřit a jiní se báli, protože se lekali všeho nového. Vítr prý zadul zrovna v okamžiku, když si několik lidí připnulo vrtulky a příruční křídla. Někdo je měl na zádech, někdo se držel deštníku poháněného motorkem, který na poslední chvíli odmontoval ze sekačky na trávu, nebo vytáhl z kůlny. Jeden občan použil kola a šlapal, až se vznesl.
Ivo Fencl: (Ne)ztracena v Německu
Fencl Ivo | 13. 09. 2009 | rubrika: Povídky
Vysoké škole, na které jsem byla zaměstnána, ubývaly finance. Na katedře chemie vládl ostrý konkurenční boj. V některých případech nekráčelo jen o posty, ale o setrvání na fakultě. Důsledkem války se stala rivalita mezi profesory. Jsem žena a nevím, nakolik jsem se v jejich očích vymykala šedému průměru, nicméně jsem se stala objektem závisti, mimo jiné asi pro svobodomyslnost a zřetelnou inteligenci.
Jan Jurek: Víkend
Pozitivní noviny | 07. 09. 2009 | rubrika: Povídky
Měl ji tak blízko jako nikoho předtím. Ani netušil, jaké to je. Když přijel, dal jí pusu na přivítanou a nechal se odvést na pokoj. Jeden pro nás oba, nevadí ti to?, zeptala se. Bez váhání a náznaku rozpaků odpověděl, že nevadí. Byla ráda. Neznala ho ještě tak dobře, aby si mohla být jistá, že to chce. Být s ní v jednom pokoji celé dva dny na starobylé usedlosti uprostřed zámeckého parku.
Petra Haasová: Jak fungují „Boží mlejny“?
Haasová Petra | 24. 08. 2009 | rubrika: Povídky
NÁVRATY K HODNOTÁM (z archívu PN)
To máte tak. Když ženské táhne už hezkou chvíli na čtyřicítku, měla by si rozmyslet podobné radovánky jako je drandění na autodromu na pouti. Přesně, nepřeslechli jste se. Prostě jsem neodolala pokušení a s obrovskou porcí cukrové vaty v pravé ruce jsem po patnácti letech zase jednou hupla za volant malého autíčka. Ale byla to „jízda“!
Ivo Fencl: Roxburn
Fencl Ivo | 17. 08. 2009 | rubrika: Povídky
Je svět kytary, tábora, dýmu za pátečního či sobotního večera a ohňů,nebe vysokého a oblak, Foglara a bájí... Snad se ten svět i dotkne kýče, ale není smutný. Ani když... „A když byla Eva malá?" zeptal se Mirek nastávajícího tchána na nastávají choť. „Malá? Cha! A tos mi připomněl Roxburna," švihl tchán prutem, splávek se šmrncl o hladinu uprostřed Sázavy a zase ticho.
Mário Perták: Madona s Jezulátkem
Pozitivní noviny | 16. 08. 2009 | rubrika: Povídky
... a on, jakoby čekal, až dokončím svý ántré, až usadím tu svou nechtěně vojenskou prdel do nepohodlnýho sametovýho sedadla a udělám si to svý vojenský pohodlí, tak potom začal zpívat ty svý písničky, ty písničky s pouhou kytarou, kvůli kterým pak taky musel utéct z Československa, ty svý antimilitaristický a protiinvazní písničky, ze kterých mi utkvěl v paměti hlavně onen závěrečnej verš: Nasrat, jó nasrat!...
Danuše Markovová: Z Růženčiny zahrádky
Markovová Danuše | 14. 08. 2009 | rubrika: Povídky
Přísloví vyřčená babičkou Růženkou byla pronášena stejně důležitě a významně jako moudra tety Kateřiny z Jirotkova románu Saturnin. Kdysi jsem nerozuměla jejich přenesenému významu a ve své dětské obrazotvornosti si je vysvětlovala doslova a dopísmene. „Ta Máňa by si pro kus žvance nechala koleno uvrtat!“ rozlíceně líčila babička jakousi nemilou příhodu staré babičce, v té době už hluché jako poleno, o jedné naší lakotné tetě z přízně.
Anastázia Mahovská: Kurnik šopa
Mahovská Anastázia | 07. 08. 2009 | rubrika: Povídky
Horská vesnička Ochodnica bývá na podzim často zahalená v mlze a až do odpoledne se v tom bílém nadělení rozpouští vůně bramborové natě. Bramborám se v tomhle kraji daří a umí je upravovat na nespočet způsobů. Traduje se, že když ještě chodily děti z okolních vrchů dolů do vesnice, tak aby v tuhých zimách nezmrzly - než seběhly do školy - tak je mamky zateplily pod kabáty teploučkým bramborákem.
Ivo Fencl: Dávno tomu aneb Jak jsem byl blbej
Fencl Ivo | 01. 08. 2009 | rubrika: Povídky
Představte si, že je zase rok 1983. Já si to představuji a... je mi zase devatenáct. Venkov... Furiantsky tisknu zvonek, pro jistotu třikrát krátce, třikrát dlouze, znovu třikrát krátce a čtyřikrát dlouze. Pokračuji. Pan Hlávka (stojí za mými zády): "Copak? Vy zvonek doma nemáte?" Děsně se leknu: "Dobrý den! Nevíte, jestli je Jitka doma?"
Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
Jiří Stanislav
Ivan Doležal
Jaroslav Pachner
Josef Kubíček
Jiří Havel
Iveta Kollertová
Vladimír Kulíček
Vladimír Votýpka
Stanislav Moc
Marie Chatardová
Nina Ingrišová
Iveta Špatenková
Antonín Stecker
Miroslav Ondříček
Rudolf Skuherský
Ladislav Štaidl
Denisa Marková
Bohuš Heran
Henri Dunant
Jiří Adamec
Vladimír Přikryl
Kamil Kubík
Další osobnosti
Napište nám: redakce@pozitivni-noviny.cz | Vydavatel: Pavel Loužecký | Copyright © Loužecký.cz, 2004–2010 | Webmaster
ze své vlastní svobodné vůle. Nejdůležitějším způsobem šíření těchto novin je OSOBNÍ DOPORUČENÍ spokojených čtenářů.
Prosíme Vás proto o jejich podporu tím, že o nich budete mluvit se svými kamarády a známými. Pokud budete někomu zasílat
OSOBNÍ e-mail, vždy se podepište vlastním jménem, aby nevzniklo podezření na nevyžádaný e-mail (spam).
Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.