Literatura – Povídky

Stanislav Moc: Školní autobus

Rodinná porada byla krátká. Od pondělí do čtvrtka bude vnučka jezdit do školy od nás, kde bude i bydlet, a ve čtvrtek pojede autobusem ze školy domů, kde se o ni postará její otec, než se mu žena a matka jeho dcery vrátí v pátek odpoledne z kurzu. Plán jednoduchý, který se líbil všem příslušníkům naší rodiny jen vnučce ne.

Jan Jurek: Vižule

Jednoho dne, bylo léto a prázdniny na dosah, si ho Vižule pozvala na kobereček. Dělala to pravidelně, když ji někdo jakýmkoliv způsobem vyvedl z míry. Jemu se to dařilo celkem pravidelně. Tentokrát jí řekl, ať si strčí své poznámky, jimiž útočila na jeho údajně chabý intelekt, do prdele. Řekl jí to bez obalu, dívaje se jí přímo do očí.

Antonín Suk: Beziny 2

Kočičák si lebedil v troubě na pekáči. Vůně taková, že kdo to ještě nikdy necítil, nedovede si tu nádheru pro nos představit. Kam se za tím co hrabe! Knedlíčky, bramboráčky se mi povedly a moravské zelí se jen rozsypávalo po jazyku. Plni očekávání jsme s pejskem očekávali návštěvu odspoda. Zarachotila služební Zetka a věci dostaly spád.

Příhody strýce Františka - Dvojníci (2/4)

Byla horká noc pozdního léta. V jižní Francii, na pobřeží Středozemního moře, tam, kde sestupuje z hor studený vzduch a mísí se se sluncem rozpáleným povětřím pláží a polí, kde vůně cypřišových a sosnových hájů a těžký parfém lučního kvítí i celých lánů růží, levandule a pomněnek nedá lidem spát, seděli ve strohém bunkru František s Mirkem.

Jitka Krpensky: Krásný den

V dálce zahoukal vlak a vytrhl ji ze spaní, ale bylo jí to milejší než budík, a taky ji to ujistilo, že není ani první, ani jediná. Pomalu a nerada se probouzela, ale kdo už vstává rád? Ještě v polospánku si plánovala den. Ráda věděla předem, co ji čeká a nemine. Zjistila, že to dnes nevypadá tak zle, a když ji ještě navíc pozdravilo sluníčko, vycházející nad protější střechou, bylo to jako příslib krásného dne.

Lucie Frejková: Italské kouzlo

Bylo mi čerstvých 18 let a měla jsem sen. Tajně jsem o něm snila před spaním, představovala jsem si život takový, jaký jsem chtěla. Zatím jsem do mého snu nedala žádného muže, protože jsem chtěla být svobodná a rozhodovat se sama. Odložila jsem další výkres do mé složky a šla jsem se umýt od barev a zároveň si i odpočinout od tříhodinové práce. Napustila jsem si vanu plnou horké vody, přidala jsem pěnu a ponořila jsem se do vody. Tak uklidňující.. taková úleva…

Ivan Kraus: Jedna ku deseti

Otec mlčel i později, v Petschkově paláci, kde to bylo mnohem těžší, protože otázky kladlo gestapo, které očekávalo jasné odpověďi. Výslechy však probíhaly v poněkud jiném poměru, než jaký předpověděl pan bankéř. Obžalovaný byl sám a protože ho vyslýchal komisař s pomocí tlumočníka a zapisovatelky, bylo to tři k jednomu. Komisaře tehdy zajímalo, co otec ví o šíření protistátních letáků. Otec tvrdil, že neví nic, a když řekl komisaři, že neví ani o součástkách k tajné vysílačce, dostal od něho facku.

Emília Molčaniová: Najlacnejšia smrť / Poctivý zlodej

Pišta bol pevne rozhodnutý, že skončí svoje trápenie. Už ho nebavilo žiť z almužny, ktorá mu pri všetkej skromnosti stačila sotva na pol mesiaca. A robotu nie a nie zohnať. Zostávalo mu už len jediné, siahnuť si na život. Problém však bol, že nevedel, ako na to.

František Mendlík: Médium

Frantík Rendlů sedí nad stolem s hlavou ve dlaních. Jako čerstvý předseda Osvětové besedy při radě MNV v Podboří má problémy. Místní kulturák otevřeli v únoru 1983. Ve velkém sále už bylo kdeco. Každý měsíc vystoupení profesionálních umělců, v roce 1984 natáčela v sále televize celostátní program k MDŽ. Frantík pokecal s Menšíkem, režisérem Noskem i s Gustavem Bromem.

Ladislav Háva: Jak jsem se styděl

Něco se muselo stát. Proto mne spoluhráči požádali, zdali bych nesedl ke klavíru. Bez váhání jsem souhlasil. Jenže když jsem uviděl noty, zhrozil jsem se podruhé. Tohle z listu nezahraji. Nedalo se však couvnout. Tak jsem si řekl, že nám nejvíc kulhá melodie, tak jsem hrál jednou rukou melodii. Aby se neřeklo, že jsem jednoruký klavírista, nachystal jsem si na levou ruku akord a pak jsem ho zahrál.

Casting / Klinec

Aladár ostal najprv prekvapený, akože, čo im urobil, no keď sa mu ušlo zopár kopancov a boxerských úderov, spamätal sa a uplatnil svoje bojové umenie. Jednému natrhol ucho, druhému vybil zub, iný mal zlomené zápästie, ďalší ležal v bezvedomí. Nato sa otvorili dvere a objavil sa v nich policajt. „Čo sa to tu robí?“ spýtal sa a vytiahol pelendrek.„Máme medzi sebou jedného protivného provokatéra,“ ponáhľal sa vysvetliť nosatý sused.

Kamila Urbanová: Teplé bačkory, zástěra a tepláky

Nebýt na obtíž vlastním dětem a přitom prožít krásný podzim života, to je sen mnoha starých lidí... Ráno stejné jako obvykle. Skupinky starších dam a pánů se trousily z  jídelny domova s pečovatelskou službou směrem k výtahům. Vlastně nebylo tak úplně stejné, to dnešní ráno napadl konečně sníh. Anna Slavíková odcházela na svůj pokoj s bábovkou zabalenou do  ubrousku, která jí zůstala od snídaně. Rozloučila se na chodbě se sousedkou Marií a popřála jí hezký den.

Vladimír Kulíček: Vodnatelná hlava / Není nad zdvořilost

Podnik, do kterého jsem nastoupil jako projektant v první polovině padesátých let, nebyl ještě stabilizován, a tak sídlil v nejrůznějších pronajatých prostorách po Praze. Tak hned osobní oddělení, kde se mnou sepisovali vstupní data, sídlilo v mlékárně, dokonce nápis byl ještě nad vstupními dveřmi.

Ivo Fencl: Myška

Býval jsem pošťák. Večer jsem prošel vrátky penzionu a všiml si asi šesti štamgastů. Pozdravil jsem, vyhoupl se na vysokou stoličku a netrvalo to ani půl minuty a objevil se Jakub. Já si dal pivo a dohromady se sklenicí už přidržoval krabičku od sirek. „Viděl jsi film Zelený sršeň?" Jakub myl sklenice, jako by byl na klíček, a jenom zavrtěl hlavou. Zběžně jsem vysvětlit, proč se mi tento americký paskvil jeví jako relativně zajímavý, i když je, uznávám, spíš pro školáky. „Aha,“ řekl Jakub – a zeptal se, zda chci druhé pivo.

strana 1 / 26

Další strana »