Navigace: Hlavní strana / Literatura / Zamyšlení

Pavel Vrána: O důležitosti správného úsudku

Vrána Pavel | 24. 01. 2012 | rubrika: Zamyšlení

Podivná zima pokračuje. Zimní a jarní teploty se už nestřídají po dnech, ale po hodinách. Ráno a dopoledne je obleva, po obědě přituhne a nějakou dobu sněží a večer zase taje. Nějaký sníh sice kolem nás ještě na svazích leží, ale okolí chalupy, tam, kde jsme sníh odklízeli, je blátivé. Jenom smrky na vršcích okolních kopců mají bíle namrzlé koruny a z dálky vypadají velmi malebně. To se ale týká jenom poměrně vzdálených kopců. Naše nejbližší okolí je vlhké a smutné, k procházkám neláká, a tak trávíme čas doma, u televize, při poslechu hudby a čtením.

Pavel Vrána: Ještě trochu o Vánocích

Vrána Pavel | 16. 01. 2012 | rubrika: Zamyšlení

Doma je krásně, voňavo, vánočně. Do Štědrého dne zbývají už jenom dva dny. Žena peče ještě nějaké cukroví, míchá polevy, zdobí, co napekla dřív, a já, jako kdysi v dětství, každý kastrůlek od těch dobrot vyškrábu lžičkou a když se můj malý vnouček Kuba se svojí babičkou nedívají, ještě ho pečlivě vytřu periodicky olizovaným prstem. Dával jsem Kubovi taky líznout a do toho předsvátečního požitku jsem ho chtěl zasvětit, ale jemu to, z nějakého důvodu, nechutnalo.

Egon Wiener: Houby pořád rostou | Na vesnici u Nisy

Wiener Egon | 09. 01. 2012 | rubrika: Zamyšlení

Když takovéhle zprávy čtu, rozčílím se. Opravdu musel praotec Čech zastavit tam, kde nerostou? Jinde rostou a smutné je, že rostou odtud víc, jak dva tisíce kilometrů na východ, v lesích okolo Kovrova, města v Rusku, východně od Moskvy. A je jich tolik, že je průmyslově zpracovávají v manufakturách, kterým říkají gribovary.

Pavel Vrána: O kráse, důležitosti a záludnosti večerních procházek

Vrána Pavel | 07. 01. 2012 | rubrika: Zamyšlení

Přisněžilo. Mráz sice ustoupil, teplota se i v noci pohybuje těsně kolem nuly, ale krajina kolem je přikrytá dvaceti centimetry lehounkého, čistého prašanu. Vánočně nazdobené stromky a keře v zahradách domků v údolí kolem řeky, s různobarevnými světýlky blikajícími pod průsvitnou sněhovou duchnou, propůjčují večeru při tom tichém, lehounkém sněžení až pohádkovou atmosféru. Naše každodenní večerní procházka vesnicí byla dnes, díky tomu, obzvláště pěkným zážitkem.

Martin Kašpar: Uplakané Vánoce

Martin Kašpar | 26. 12. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Na Štědrý den pršelo. Řekne-li se "Vánoce na blátě", už se nad tím nikdo nepozastaví, je to běžný jev posledních mnoha let. Vzpomínám na Vánoce před 40 lety, kdy sníh od svatého Martina jen zřídka přečkal vánoční svátky. Většinou byla obleva, ale když se někdy poštěstilo a na Vánoce byl sníh, většinou moc nemrzlo. Takže letošní uplakané Vánoce nejsou žádnou výjimkou. Vlastně jsme to tak nějak všichni čekali. Jen si vždycky bezmocně povzdychneme. Hlavně když budou veselé, plné slavnostní atmosféry a hojnosti jídla.

Kamila Urbanová: Zastav se na chvilku (zamyšlení)

Kamila Urbanová | 12. 12. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Žijeme v hektické době. Všichni máme naspěch, i když ušetříme spoustu času rozličnými vymoženostmi. Nádobí nám myje myčka, prádlo pere pračka, suší sušička. Jezdíme auty, létáme letadly. Vzdálenosti se zkracují, monotónní práce zastávají automaty a výrobní linky. Čas, jakým se šíří v dnešní době informace je srovnatelná s rychlostí myšlenky. A přitom pořád něco nestíháme, času máme stále nějak málo...

Egon Wiener: Kočkopes, u nás na podzim | Dřevěné hračky

Wiener Egon | 12. 12. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Je pozdní odpoledne. Tma je za dveřmi a zima bere za kliku. Okny fouká vítr do bytů, sem tam už i doma na koberci leží suchý list. Stromy se listí zbavují ne po jednom, po prvních nočních mrazech po tisících. Už jich je plná zahrada. To, co na větvích zůstává, je pestrá paleta, všehochuť, spektrum od zelené po okr a sienu pálenou. Nejvíce mě zaujala barva listí, pokud žlutou prostupuje samo slunce. To je jako by větvích teklo samo zlato. Řeka, potok či vodopád barvy zářící žlutě, citrón i pomeranč, žlutý papoušek či žluťoučké kuře.

Danuše Markovová: Pes, který zakopával ve tmě

Markovová Danuše | 07. 12. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Každý z nás občas musí zakopnout či klopýtnout, aby se pro příště poučil z chyb. Někomu se to podaří hned zatepla zrána. Pak takovéto zakopnutí, kterému by spíše příslušela jiná předpona, se neobyčejně zbrkle promítne do ranního vstávání. Nejenže není čas na mžiknutí oka, natož na dlouhé přemítání. Do reality jsme vrženi střemhlav zdravou nohou, jejímž hnacím motorem je nakopnutá. Dostává nás do takového kalupu, jaký jsme naposledy zažili na základní škole při hodině tělocviku, když jsme v družstvech zápolili, kdo nejrychleji doskáče po jedné noze k vytyčené metě.

Egon Wiener: Slevomat | Školní výlet do 18. století

Wiener Egon | 07. 12. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Já bláhový si myslel, že všechna cizí slova znám a že si s nimi potykám. Přesto „Slevomat“, jak had vnikl mi do podvědomí a ráno v osm, když zapnu počítač, jako první mě osloví a hned si poroučí: umejt auto, pizzu pro dva, zákožku svrabovou vyléčit, hotelová okna do parku, masáž zadku, letní boty, zimní bundy, ženskou, co tě nakrmí... Jo, hochu, je to tady a musíš solit. Ze soucitu ti nikdo nic nedá, a když k tomu nemáš – tintili-vantili, tak se koukej snažit nebo počítej s tím, že všechno kolem je drahý, a když nezaplatíš, budeš cvrlikat... A to jsem se jen snažil neutopit mlynáře…

Egon Wiener: Zlato | Restaurace | Čím zaplatíš

Wiener Egon | 06. 11. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Zlatem se platí už odnepaměti. Zlatem se platilo vojákům za vypálení vesnic i za prozrazení státního tajemství. Zlatem se platilo milenkám za mlčení, dosud se dává zlatý svatební prsten. Zlaté jsou zubní protézy. Zlatem se přikrášlují barokní sochy a rámy sakrálních obrazů. Zlatíčko je vaše malé dítě, zlato je vaše paní. Zlatá je Bulla sicilská, Zlatý bažant je název plechovky s pivem, zlato se používá v elektrotechnice, zlato se přidává v Gdaňsku do alkoholy a ten je moc dobrý.

Jitka Dolejšová: Škrt, škrt

Dolejšová Jitka Bc. | 30. 10. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Moje kamarádka má malou dceru a velké starosti. Pětiletá Katka si vymyslela takovou zvláštní hru. Když se jí něco nebo někdo nelíbí, naznačí rukou velké „X“ a pronese: Škrt, škrt. Poprvé to prý udělala, když ji babička hubovala za počmárané linoleum v předsíni. „Škrt, škrt. Babi, teď jsem tě škrtla, protože se na mě mračíš.“ Moudrá přeškrtnutá babička se usmála a nabídla Katce, že jí pomůže podlahu umýt. Vnučka byla spokojená a svoje škrt, škrt vymazala imaginární gumou. Katka takhle dočasně přeškrtla i přísnou paní učitelku ve školce, zvědavou sousedku a dětského lékaře chtivého jejího krevního obrazu.

Egon Wiener: Dřeváky | Chmel-kam s ním | Mít kliku, kličku

Wiener Egon | 29. 10. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Jsem z rodiny, kde se až tak moc nenosily. Vlastně neznám nikoho kolem mne, kdo by je kdy nosil. Vím, že se říká, že je na tom jako Baťa s dřevákama, ale co vím, tak Baťa dřeváky nevyráběl, spíše jim pomohl do kamen. Dřeváky společně s tulipány, to je motiv Nizozemí. Klapot dřeváků jsem u nás na ulici, co živ, neslyšel. Viděl jsem je na Hurvínkovi. Nebyly v žádné známé pozůstalosti, natož v kredenci s míšenským porcelánem. Snad, že se za ně lidé styděli. Ono když se o někom řekne, že je dřevák, myslí se o něm, že je prosťáček, hlupák.

Egon Wiener: Konec léta v Čechách | Počasí

Wiener Egon | 28. 09. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Krajina se totálně změnila. Je po velkém dešti a vzduch se lépe dýchá. Déšť vyčistil okna. Z lesa kolem zurčí voda v barvě vylouhovaného smrkového jehličí. Na nebi se ještě honí mraky, v dálce je vidět Ještěd, azurová modř, dálné přístavy. Vysoká tráva okolo hýří všemi barvami. Jakoby se příkop stal barevnou stuhou, věncem z vavřínů a koukolu, o vůni lesa raději nemluvím. Je to jak pohlazení od babičky mozolnatýma rukama. Jako jsem to cítíval za mlada, když otevřela skříň a vůně levandule mě objala.

Egon Wiener: Voda | Papír | Pánové

Wiener Egon | 12. 09. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Melodie hladí, vlnky si hrají, pláčou a poskakují. Nemáme nic víc než ji. Jinde jsou řeky větší, mohutnější a slavnější. Na jejich březích se formovaly válečné šiky, na jejich vlnách se houpaly kupecké lodi s náklady drahého zboží. Ty řeky také občas zamrzly. Pak mráz spoutal jejich břehy a přes řeky vedly různé cesty a cestičky. Když náhle led popraskal, a stávalo se to často, mnozí nestihli utéci včas na břeh. Zvony v kostelích po obou stranách toku zvonily a zvonily.

Egon Wiener: Anglicky | Brýle, co se nosí v Liberci, v Jablonci... | Flašinety pod Ještědem

Wiener Egon | 29. 08. 2011 | rubrika: Zamyšlení

Anglicky? Má první svatba byla v angličtině, přímo v Londýně. 30. prosince v 11 hodin roku 1968. Superintendant, co nás oddával, se nespokojil pouze s obligátním „yes“, ale požadoval opakování celých pasáží manželských povinností v angličtině. No a jsme u jádra téhle řeči. Bylo mi devatenáct, měl jsem po vojně, tehdy to byly dva roky odloučení od maminky a angličtiny, co jsem pochytil ve školních lavicích. Češka, co si mě vzala, uměla anglicky velmi dobře.

Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |