Zbývá dodat...

Baťůžek

Zbývá dodat... Literatura

Baťůžek se toho dne těšil do školy a nemohl se dočkat, kdy tam už konečně vyrazí. Chodil do školy rád, chodilo tam plno jiných baťůžků, tak jak oni nosil tam plno vědomostí a mnohé jiné zase přinášel v sobě domů, ale nebyl z nich nikdy zkoušen - a to byla veliká krása!

Chrobák žravý - americký

Zbývá dodat... Literatura

Narodila som sa v malej dedinke, ktorú pomenovali podľa jazera, ktoré museli pašeráci zo susedných dedín obchádzať, keď chodili tovar vymieňať do Poľska. Preto, keď jazero vypustili, osadníci dali novej vieske meno Ochodnica. Dedinku chovajú horské kopce v náručí, horské pramienky jej život vlievajú do riečky Ochodničanky a tá sa vlieva do rieky Kysuce.

Pavel Pávek: Kovář, který uměl trhat zuby

Zbývá dodat... Literatura

Zamyšlen seděl krátce po západu slunce před chýší a snažil se vymyslet čím to asi bude, že proudy zbožných poutníků, směřující k jeho poustevně, nějak prořídly. No, prořídly. Docela přestaly proudit a to není pro poustevníka nic příjemného. Večer byl sice jako popsaný v turistickém průvodci, ale poustevník Řehoř neměl nějak na romantiku náladu. Zalezl do příbytku z větví a velkých kusů vyschlé kůry, přikryl se starou houní a usnul.

Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Milý Kominíče, milá komičko

Zbývá dodat... Literatura

Milý Kominíče, milá komičko, já jen abyste viděli, že ten češtin neovládám už nejlíp a ženský tvar od kominíka mi dělá značné potíže. Čímž netvrdím, že ten mužský tvar je správně. Přesto mi ženské tvary dávají více zabrat, což je asi přirozením, pardon, přirozené! Při rození dopisů to máme těžké všichni, neb nikdo dopisy nepíše rád, rádi je jenom všichni čteme.

Pavla Gajdošíková: Odhodlání

Zbývá dodat... Literatura

Den jako každý jiný. Pořád to samé. Ráno vypravit děti do školy, ranní šálek kávy, něco uvařit, trochu uklidit. Den uteče... za chvíli přijdou děti ze školy, napsat s nimi úkoly, pak si chvilku povídat, co bylo ve škole. Ale to jen někdy, jelikož učební osnovy mi připadají stále více náročnější, než byly kdy dříve předtím. Takže učení se někdy protáhne až do podvečera. No a už je tu příprava večeře. To přece není možné!! Tolik ideálů jsem měla na škole! Kam se to všechno podělo?! Copak takhle jsem to chtěla?!

Stanislav Moc: Čestný pionýrský!

Zbývá dodat... Literatura

S Petrem se klábosilo dobře a měli jsme o čem, i když já jsem měl na starosti děti, takže jsem mohl pít i klábosit trochu omezeně. Hlavně proto, že jsem musel zůstat střízliv, abych jej večer mohl odvézt na nádraží a pak jet rychle do nemocnice vyzvednout ženu z práce. Tou dobou už jsem děti nakrmil, vykoupal a dal do postelí, takže když jsme vyjížděli, děti už spaly.

Jana Stuchlíková: Síla okamžiků

Zbývá dodat... Literatura

Ve svém životě prožíváme nepřetržitý sled okamžiků. Navazují na sebe, jeden na druhý, některé jsou nepostřehnutelné, jiné jsou emocionálně vypjaté, nezapomenutelné nebo také takové, o které nestojíme. Bez ohledu na to, jaké jsou nebo přesněji, jakými se nám zdají být, prožíváme je neustále.

Vladislav Neužil: Horoskop

Zbývá dodat... Literatura

Prohlížel jsem si nějaký odložený časopis a můj zrak padl na slovo HOROSKOP. Obvykle této, podle mě přihlouplé rubrice, nevěnuji nejmenší pozornost. Proč někteří lidé horoskopy čtou, nebo se dokonce podle těchto rad řídí, jsem nechápal. Po tom, jak tohle slovo vzniklo, jsem nikdy nepátral. Nevím proč, ale jen tak ze zvědavosti jsem si v kapesním slovníku cizích slov našel definici: horoskop = astrologická předpověď budoucnosti.

Nešťastná náhoda?

Zbývá dodat... Literatura

Už několik let jezdila ráno do práce stejným vlakem, ve stejnou dobu, jako tolik jiných s ní. Všichni už se od vidění znali. A ne, to není tak docela pravda. Najednou objevila novou, zajímavou tvář. Nejdřív jezdil ve stejném vagonu...

Naděžda Munzarová: Zpráva o tom, proč jsme z Duesseldorfu nemohli poslat vánoční pozdravy a PéeFky

Zbývá dodat... Literatura

Duesseldorf má velice ojedinělou výsadu, jejíž sláva a ohlas proběhl už dávno celým světem: na pobřeží říčky Duessel nalezli archeologové doposud NEJSTARŠÍ LEBKU NEANDRTÁLCE. Nedostali jsme se zatím k hlubším informacím o vývinu zdejší populace, ale zdá se, že není nutno dále kopati, neb živoucí neandrtálci vesele pobíhají po ulicích tohoto velkoměsta. Pokud nepobíhají, nesprejují, či nekřepčí v diskotékách, shromažďují se většinou v organizaci zvané TELECOM.

Stanislav Moc: Vnučka

Zbývá dodat... Literatura

Vnučku miluji bezmezně, i když si to vlastně ani nijak nezaslouží. Je to prostě taková malá ženská, která si mě omotala kolem prstu jako kdysi její babička. Její babičku samozřejmě miluji také, ale už dávno ji nenosím všude v náručí, jak se o tom zpívávalo v jedné z našich národních písní. Ne, že bych ji už neunesl! Věkem mně sice síly ubylo a babička navíc trochu přibrala, ale i tak bych ji unesl, i když faktem zůstává, že už ne tak daleko, jako kdysi.

Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Doba snění a doba počátku

Zbývá dodat... Literatura

Když jsem dorazil na dunu nad pláží, byla ještě tma, ale obzor se již červenal. V rudé záři mi kumulovité mraky těsně nad oceánem připadaly jako koruny stromů. Jako kdybych se díval na alej lip někde v dáli, přes louku a v zimě. Z té vyvýšeniny se moře zdálo rovné, jakoby pokryté ledem a houpající se vlny vytvářely dojem, jako by se přes planinu hnal nízký vítr, který všechno umetal.

Petra Haasová: Udělej něco pro sebe!

Zbývá dodat... Literatura

Nemýlila jsem se. Budík na stole řádil jako tornádo, ačkoli při pohledu z okna mi připadalo, že je něco málo přes půlnoc. Bylo načase vstávat. Žádné teplé letní paprsky, žádné švitoření ptáčků, a při pohledu do zrcadla jsem spatřila něco jako vlnitý plech (a stejně tak to na mojí straně nešlo nijak narovnat).

Jitka Dolejšová: Děkovný dopis

Zbývá dodat... Literatura

Pan Pšenička je svědomitý, pilný a tichý úředníček v jednom velkém podniku. Nedávno dostal od svého vedoucího oddělení za úkol, aby napsal děkovný dopis. Pan generální ředitel prý chce poděkovat jednomu ze zaměstnanců, panu A.B., který našel na chodbě peněženku i s doklady a vrátil vše v pořádku majiteli.

Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Psal se 21. srpen 2003

Zbývá dodat... Literatura

Není to slavné datum, pouze památné a takových je v českých dějinách spousta, ale přece jenom to je datum moc živé na to, abych jej přešel stejným způsobem jako třeba výročí bitvy na Bílé Hoře nebo upálení Mistra Jana Husa. Však patřím do generace „osmašedesátníků“ stejně jako můj otec patřil mezi „mnichovany“ a konec konců ten rok mě ovlivnil mnohem více než Mnichov jeho, protože jsem „vypadl“ z celého toho kolotoče českých dějin a průserů a stal se Australanem.

Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Šulinka se má k světu

Zbývá dodat... Literatura

V životě by mě nenapadlo, že by ze mne mohl být lidový vypravěč, čili pohádkář. Jenže co se nám narodila vnučka Angelika, které já říkám pěkně česky Šulinka, ale také Andílku, Andělko, Zlatíčko, Princezno, Holubičko ba i Prcinko a Pralinko, tak jsem musel přesedlat, a pohádky i vymýšlím. Jelikož její matka, tedy moje dcera, mně přikázala abych na ni mluvil jenom česky, tak mám tohle všechno povoleno.

Antonín Siuda: Pak to zvíře tiše umřelo

Zbývá dodat... Literatura

Paní od vedle chodí celá zkormoucená. Důvodem je, že zůstala sama. Umřel jí muž a záhy po něm starý člen rodiny, pejsek. To první úmrtí je naplněním determinanty života – chvíli jsme tu a pak už na věčné časy nejsme. Člověk musí žít velmi dlouho, aby dosti hluboce procítil krátkost svého bytí a smysl svého konce.

Jana Stuchlíková: Strážce snů

Zbývá dodat... Literatura

Letím vesmírem. Uzavřenou dráhou tvaru elipsy obíhám už celých 4,51 miliard let. Celou tu dobu mne ve svém gravitačním poli poutá dnes už modrá planeta (kdysi za mých i jejích mladých let byla ohnivá a jak postupně chladla a „zrála“, dala jí vzniklá voda krásně modrou barvu).Pohybuji se rychlostí 3681 kilometrů za hodinu, což je přibližně 1 kilometr za sekundu, jsem studený, kulatý a zrcadlím hvězdné světlo ohnivého Slunce.

Jak si můj tatínek chodil s kluky pro „ránu“

Zbývá dodat... Literatura

Můj tatínek byl ze tří synů mojí babičky nejmladší, a tudíž i nejmenší. V útlém mládí bydlíval s maminkou (válečnou vdovou) a dvěma bratry v plzeňských Lobzích. Matka coby samoživitelka měla co dělat, aby tři hladové kluky uživila, a tak si brala hodně práce navíc. Domů se tedy vracela až pozdě večer. Kluci proto měli pré.

Petra Nachtmanová: Sny o slavných

Zbývá dodat... Literatura

Člověk si odvíjení snů ovlivní opravdu jen málo. Bohužel i to málo je někdy k zbláznění. Jelikož nám noviny a časopisy denně neustále omílají dokola všelijaké možné i nemožné příběhy slavných osobností, je málo pravděpodobné, že by nějaká ta celebrita nevklouzla do mozku a neobjevila se zrovna v našem snu s poselstvím pro příští generace.

Celkem se zde nachází 94 článků

Další strana »