Publicistika – Zbývá dodat...

Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (9)

Jestli něco mé vážené kolegyně od našeho společného přítele Karla Helmicha (1926-2010) na výsost milovaly, pak to byly nejen jeho výtvory z listového těsta, ale také jeho recepty. A těch bylo nepočítaně. Karel zkoušel s tím těstem doma všechna možná kouzla, posháněl všude kdekoliv nejrůznější ingredience a teprve potom, když uznal svými chuťovými buňkami, že to bude chutnat, sepsal recept.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (30)

Po další tři roky až do jara 1957 jsem bydlel v koleji Na slupi, která stála naproti koleji Albertov. Zpočátku na “šesteráku“ se třemi dřevěnými palandami, později už „pouze“ ve čtyřech a na kovových pérových postelích. A zde bych klidně mohl odkázat na krásnou píseň Kolej Yesteday v podání Michala Prokopa, který je sice o půl generace mladší než já, ale autor hudby Petr Skoumal i autor textu Pavel Šrut už jsou téměř mými vrstevníky.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (28)

O maturitě se tvrdí, že je to zkouška dospělosti, a mohu to s naprosto klidným svědomím dosvědčit. Ta naše přišla – díky ministrovi „Těžkostravitelnému“ - dokonce o rok dříve, než jsme my „pětatřicátníci“ očekávali. Prázdniny v roce 1953 jsme tedy měli vlastně až v září a koncem měsíce jsem jel do Prahy k zápisu na Mat-fyz. fakultu, která tehdy sídlila v ulici Ke Karlovu.

Milan Turek: Tetičce Růženě je letos devadesát

Nepřeberně podob má život v dědině na jižní Moravě, dnes už ne typicky zemědělské, ale zůstaly dny sváteční a všední na rozdíl od jiných míst, kde svátky jsou odlišné jen délkou setrvávání v posteli. Fádnost, stereotyp zde místo nemají ani v době počítačů, a není jediného projevu, aby neměl charakter Moravského Slovácka. Tradice se udržují uměle i spontánně snad nejvíc ze všech dědin Moravského Slovácka v Dolních Bojanovicích.

Milan Turek: Kříže zdobí kraj rodný

Vůkol tu není nikde tajemných míst a krajina poblíž dědiny je průhledná, čistá, a snad není ani v lidské paměti, že by zde kdysi někde vládly nekalých živlů nebo snad nějakých temných sil skutky zlé. Strašidla a postavy čarodějné, osoby v duchy se proměňující či duchové, pronásledující oběti, jakoby se do dějin propadly a zůstaly navěky v minulosti, aby už jen ve známost přicházely skrze vyprávění stařenek.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (22)

Abych tím svým preferováním sportu neodradil ty, kteří mu nijak zvláště nefandí, a i když asi také nejsem Čech, protože neskáču při každém úspěchu našich sportovních idolů, musím teď zařadit vzpomínky „hodnotnější“. Na katastr města Vrchlabí a do jeho okolí se vrátíme kdysi slíbeným zimním obrázkem místního zámku a pak se vrhneme do víru kultury.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (20)

Abych stále neunavoval školou, v těchto střípcích přeruším vzpomínky na své učitele a profesory, „zařadím zpátečku“ a zařadím něco „z jiného soudku“. Sportu musím zcela jistě věnovat několik kapitolek těchto střípků. Jsem skálopevně přesvědčen, že právě díky opravdu velmi všestrannému sportování jsem prolétl celou pubertou bez ztráty kytičky. Tedy bez nikotinu, alkoholu, jakýchkoliv generačních rebelií a dokonce i bez větších zranění.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (2)

Samozřejmě se mi teď, když mám více času na snění, vybavují události významné i možná zcela zanedbatelné. V těchto střípcích vzpomenu často na spoustu situací a celou řadu různých lidí, tu všeobecně známých, tu naopak zcela neznámých, kteří „prošli“ mým životem. Někdy budu postupovat chronologicky, někdy pak i tématicky, ale určitě budu občas přeskakovat zejména v čase, protože to je vlastní všem vzpomínkám.

Milan Dubský: Člověčí krásu kupovati

Ohlédnu se často za krásnou ženou se zářivým úsměvem, bílým chrupem, souměrnou postavou, svádivými a krásně vytvarovanými nohami, které sebevědomě nesou vztyčenou hlavu, a poprsím, jehož nositelka by na ně měla mít zbrojní pas. Ale líbí se mi i ostatní ženy. Protože každá žena je svým způsobem krásná.

Danuše Markovová: Souběh tří náhod pozitivních

Náhody jednoznačně pozitivní mě posunuly o hodný kus vpřed. Daly mi směr a náplň. Staly se přímo šamanským úderem, který mi změnil celkový pohled na svět. Možná že šlo pouze o posedlost, a náhody se mi jen připletly do cesty, ale stále jsem přesvědčena více věřit ve vyšší řád, který nás k čemusi předurčil. Zdá se, že v mém případě jsem se rozhoupávala déle.

Lásky nadevše...

Uchu zrovna dvakrát nelahodící zvuk, jež se line z mého mobilu, mě vždy dočista probere. Pomalu se zotavuji z každodenního ranního šoku a hned jak se vzpamatuji, mohu konečně myslet normálním způsobem. Nasměruji se na cestu do koupelny, následuje rituál mé hygieny a po půlhodinovém přemýšlení, co si dnes vezmu na sebe, se jakž takž upravená vydám na snídani.

Jiří Vlastník: Masaryk a Mařena

Ano, přiznávám se – jsem sběratel. Hromadím černé, šelakové, gramofonové desky a staré tiskoviny. Upřesňuji, nevozím je na vozíčku do sběrných surovin abych si za stržený obnos přilepšil na stravě a ošacení. Ukládám je do skříní a pod gauč, kolem utěšeně uhání čas a já s uspokojením sleduji, jak se z kdysi bezvýznamných deníků a vybledlých časopisů stávají historické unikáty.

Miroslav Sígl: Evropská unie, čeští tlumočníci a překladatelé

Tisíce dokumentů a podkladů u nás překládá denně v nejrůznějších jazykových kombinacích na 600 profesionálů, kteří se od roku 1990 sdružují v Jednotě tlumočníků a překladatelů (JTP) včetně pedagogů translatologie, jejíž odborný ústav založili na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V technicky i odborně rychle se rozvíjející společnosti stejně tak denně narůstají všem problémy, o nichž navzájem referovali ....

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (73)

Mezi mými četnými přáteli, kteří opustili naši zem, byl i Egon Lánský, jeden ze zakladatelů KANu. Ten se přidal k naší „povysokoškolské“ partě v roce 1963. Přivedl ho můj spolunocležník z koleje Zdeněk, který ho poznal na vojně ve Stříbře. O Egonovi ještě bude řeč později, ale faktem zůstává, že s jeho odchodem do emigrace dostala soudržnost staré party první velkou trhlinu.

strana 1 / 17

Další strana »