Publicistika – Zbývá dodat...

Blanka Kubešová: Máte rádi Viewegha?

Máte ráda Viewegha? Optala se náhle Petra bez varování a pak jsme se jako dva spiklenci obě shodly na tom, že to není náš kůň. Otázka ve mně kupodivu doznívala ještě i o pár dnů později. Zkusmo jsem vzala do ruky „Účastníky zájezdu“ a opět je odložila. Podívala jsem se znovu i na film „Výchova dívek v Čechách“, to abych si byla jistá, že autorovi nekřivdím a že ze mne nemluví jen a jen bledá závist. Ne, o tohoto módního Viewegha opravdu příliš nestojím, ale existuje i jiný.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (75)

Koncem roku 1991 jsem ovdověl a v mém životě nastalo podivné prázdno, které počátkem nového roku vyplnil přítel Egon, který byl v té době už ve vysoké státní funkci. Blížily se další opravdové volby, Občanské fórum se štěpilo a 1. března bylo založeno nové hnutí Demokraté 92. Hnutí středové – tedy má parketa – vedené předsedou sněmovny lidu Federálního shromáždění Rudolfem Battěkem, možná jediným autentickým sociálním demokratem, kterého tato strana vyloučila ze svých řad. K tomu hnutí se hlásilo i několik velmi známých osobností. Kromě mého přítele, který s Battěkem v roce 1968 zakládal KAN, i další Rudolf – Hrušínský a zejména Michael Kocáb, který od nás „vyhnal“ sovětská vojska. A do této milé a vážené společnosti mne Egon přivedl.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (12)

Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení obecně a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (11)

Tak a teď jsem si uvědomil, že se musím opět nesystematicky vrátit do září roku 1946 a nejdříve ještě daleko nazpět. Lepařovo gymnázium v Jičíně mělo a má dlouhou tradici, pochopitelně čím dál delší, a také velkou reputaci. Tato škola patří mezi sedm nejstarších škol v českých zemích, založil ji – jako kde co v Jičíně - Albrecht z Valdštejna v roce 1624 při jezuitské koleji a byla na jiném místě, než je dnes.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (10)

Nyní bych chtěl – jak se říká z jedné vody načisto – zaznamenat, co všechno jsme my, tehdejší – náctiletí v těch prvních poválečných letech stihli. Na rozdíl od angličtiny můžeme tohoto termínu užívat už od jedenácti let, ale slovo teenager jsme tehdy stejně neznali! Sokol a skaut byly jasnou záležitostí snad pro všechny.

Jitka Dolejšová: Paměti Čestmíra Staška

...Měli jsme s Mosteckým dětským sborem koncert v biografu v Duchcově. Během přednesu Smetanovy „Mé hvězdy“ zhasla světla. Okamžik probíhalo provedení skladby potmě bez mého přičinění. Ale to jen do okamžiku, než jsem si vzpomněl, že mám v kapse malinkou baterku (vozil jsem ji s sebou vždy, když jsme se vraceli se sborem ze zájezdů až za tmy). Uchopil jsem ji, rozsvítil a dirigoval úspěšně dál. Iluminaci přivítalo publikum potleskem ještě během „Mé hvězdy“, a to s mohutností, jakou jsem nezažil dlouho potom…“

Miroslav Sígl: Annie Girardotová v ruzyňské věznici

Velkým zážitkem bylo setkání s herečkou Annie Girardotovou. Film se točil mimo jiné v ruzyňském vězení a Girardotovou přivezli z letiště rovnou do kriminálu. Jak se pak ukázalo, bylo pro ni téměř nepředstavitelné, že lze filmovat přímo ve skutečné věznici.

Doba polotovarů

Na stránkách pozitivních novin je nedostatek publicistiky, konstatoval nedávno ve své výzvě k autorů vydavatel. Pozitivní noviny se prý, alespoň podle hlasů některých nespokojených čtenářů ba dokonce i samotných autorů, stávají literárním serverem, tedy čímsi co pomalu ztrácí kontakt s každodenní realitou.

Pavel Pávek: Potřebují běžkaři vlastně sníh?

Stovky vyhozených miliónů podle čelných představitelů strany a vlády prý zviditelní Českou republiku, přilákají návštěvníky. Podle normálně uvažujících lidí ale zase není tolik co zviditelňovat a potencionální návštěvníci si již místo peněženek kupují přenosné příruční trezory a do aut, která budou parkovat na všech třech parkovištích místo zabezpečovacích zařízení shání spolehlivější hady škrtiče.

Stanislav Moc: Požár

Dávno se ví, že k požárům podobného druhu je zapotřebí tří faktorů. Prvním je palivo, druhým vysoké letní teploty a třetím vítr. První dodá bush a zbylé dva počasí. V kombinaci všech tří pak dochází k podobným katastrofám, k jaké došlo 7.2. letošního roku. Bohužel, i tak je k ohni potřeba jiskry. Tu sice může dodat příroda, ale prakticky k tomu dochází jen zřídka, i když blesky z čistého a jasného nebe již zaznamenány byly.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (71)

Jak už jsem uvedl, na další podnikový odborně-pracovní zájezd jsme museli čekat dlouhých jedenadvacet let. Až koncem května 1989 se v Českém hydrometeorologickém ústavu podařilo zorganizovat návštěvu Evropského regionálního meteorologického centra v Offenbachu. Toto město je v současné době vlastně spojeno s Frankfurtem nad Mohanem a jeli jsme tam na pozvání německých kolegů.

Václav R. Židek: Živé dárky

Dárečky, které jsme našli pod stromečkem, ještě voní novotou. Možná jsou ale mezi nimi některé, které nejen nijak zvlášť nevoní, ale některým z obdarovaných i dárců dokonce nevoní vůbec. A vůbec ne proto, že takový živý dáreček jako pes nebo kočka, případně živáček rodu cizokrajnějšího, má své osobité „aroma“.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (48)

Už jsem tady kdysi kdesi napsal, že jsem vlastně chtěl být profesorem tělocviku, a tak i když jsem si tuto profesi nakonec nevybral, není divu, že jsem minimálně do svých pětadvaceti let strávil značnou část svého volného času na hřištích a v tělocvičnách. Hned po maturitě se pro mne stával sportem číslo 1 volejbal. Ačkoliv jsem nikdy nedosáhl výšky 170 cm, přesto jako nahrávač jsem byl většinou v základní šestce. V polovině padesátých let ovšem byla pravidla odbíjené jiná, než jsou dnes a malí nahrávači se mohli uplatnit i v reprezentaci, což ještě dokážu a připomenu.

Karel Kopec: Novoroční úvaha 2010 aneb Co všechno se vlastně přeje do nového roku?

Co všechno se vlastně přeje do nového roku? Letos jsem se obrátil o radu ke své novoroční korespondenci mnoha uplynulých let. Zvídavost mi nedala, a tak jsem zpracoval dostatečně velký statistický soubor všech došlých přání. Z analýzy mi vyšlo několik zajímavých údajů. Na vlastním příkladu mohu doložit, zda a jak se ta přání plní.

strana 1 / 17

Další strana »