POZITIVNÍ NOVINY

Autoři | Prezentace Pozitivních novin |

STOLNÍ KABARET (1) s Dášou Cortésovou a Václavem Rezkem

Navigace: Hlavní strana / Literatura / Zbývá dodat...

Dagmar Slivinská: Jak papoušek tahal z klobouku....

Slivinská Dagmar | 06. 05. 2010 | rubrika: Zbývá dodat...

….Dala jsem kamarádce k narozeninám mimo jiné los. Pečlivě jsem vybírala mezi desítkou jiných losů, se snahou vybrat ten s největší výhrou. Najednou jsem se přistihla, že se mé myšlenky začínají ubírat jinou cestou. Netušila jsem, kolik úvah taková obyčejná koupě losu vyvolá. Takový los je jako ďáblův lupínek. Vystrčí růžky a začne našeptávat: A co když ten los vyhraje ten milion?

Vladimír Kulíček: Jak jsme vstoupili do NATO

Kulíček Vladimír | 10. 04. 2010 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Naštvali jsme se strašlivě! Kdo? No přece Ferda Ajnfach, jeho příbuzní, všichni Ferdové, já a naši kamarádi. Proč? Zjistili jsme, že je nás přesně tolik, jako členských států NATO, včetně těch nových! A přitom nás nikdo nepozval do Independence ve státě Missouri, kde se konala velká vstupní sláva. Dobrá, říkáme si, pozvání přijde na slavnostní ples na Hradě, také ke stejné příležitosti.

aTeo: Nuda

aTeo | 14. 03. 2010 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Inženýr Leopold Mlsný, jednatel nepříliš významné pražské obchodní společnosti, zařadil pátý rychlostní stupeň a rozladěně pohlédl na svou spolujezdkyni. Vraceli se z Hradce Králové zpět do Prahy. Sliboval si mnohé od této dvoudenní služební cesty, jejíhož účelu mohl snadno dosáhnout i prostřednictvím telefonu.

Jitka Dolejšová: Co dokáže chlap

Dolejšová Jitka Bc. | 13. 03. 2010 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Bylo před Vánocemi a já se poprvé pustil do pečení vanilkových rohlíčků. Nemohl jsem už poslouchat, jak si kolegyně v práci stěžují na to, jak je to obtížné. Teď uvidíte, co dokáže chlap – řekl jsem si. Za spolupráce mých dospívajících dcer, které připravily těsto, jsem láskyplně tvaroval malé žížalky a formoval je do požadovaného tvaru. Kolem desáté hodiny večerní už mě dcery nechaly napospas všem záludnostem kuchyně.

Jan Burian: Recept na české myšlenky

Pozitivní noviny | 17. 01. 2010 | rubrika: Zbývá dodat...

Ladislav Gerendáš: O neposlušných kůzlátkách

Gerendáš Ladislav | 29. 08. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY K HODNOTÁM (z archívu PN)
Za devatero horami, devatero řekami… kdo to počítal, bůhví… žila jedna koza se třemi kůzlaty. Bydlely chudě a skromně v malé chaloupce, která svou stavbou připomínala spíše chlívek než Karlštejn. Byly dočista samy, starý kozel totiž v jednom jarním odpoledni odešel „středem“ za mladou rozvedenou kozou.

Milan Turek: Vůně duše

Turek Milan | 21. 08. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

„Táto, kup chleba, víš, jak bývá voňavý a dobrý,“ žadonil malý Martínek, když se vraceli od venkovské babičky. Nemuseli zajíždět, a když zastavili, do otevřených dveří proniknul zvláštní duch, praštil je do nosu a už zůstal v autě. „Ten voní, neukousneme si kousek?“ žadonil malý, když se táta vrátil s teplým a voňavým pecnem v ruce.

Petra Haasová: Udělej něco pro sebe!

Haasová Petra | 30. 03. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY K HODNOTÁM (z archívu PN)
Nemýlila jsem se. Budík na stole řádil jako tornádo, ačkoli při pohledu z okna mi připadalo, že je něco málo přes půlnoc. Bylo načase vstávat. Žádné teplé letní paprsky, žádné švitoření ptáčků, a při pohledu do zrcadla jsem spatřila něco jako vlnitý plech (a stejně tak to na mojí straně nešlo nijak narovnat).

Pavla Gajdošíková: Odhodlání

Pozitivní noviny | 22. 03. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

Den jako každý jiný. Pořád to samé. Ráno vypravit děti do školy, ranní šálek kávy, něco uvařit, trochu uklidit. Den uteče... za chvíli přijdou děti ze školy, napsat s nimi úkoly, pak si chvilku povídat, co bylo ve škole. Ale to jen někdy, jelikož učební osnovy mi připadají stále více náročnější, než byly kdy dříve předtím. Takže učení se někdy protáhne až do podvečera. No a už je tu příprava večeře. To přece není možné!! Tolik ideálů jsem měla na škole! Kam se to všechno podělo?! Copak takhle jsem to chtěla?!

Ivan Kraus: Zem není

Kraus Ivan | 01. 03. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY K HODNOTÁM (z archívu PN)
Toho srpnového dne roku šedesát osm ležel otec na chodníku na Václavském náměstí. Nelehl si tam, aby snad upoutal pozornost, ale proto, že zaslechl střelbu a viděl tanky. Nebyl na chodníku sám. Nedaleko něho klesl na zem nějaký profesor češtiny. Vedle profesora ležel pán, který si dělal starosti o svou ženu. Otec ho uklidňoval a vysvětloval mu, že Senohraby jsou ze strategického hlediska bezvýznamné.

Stanislav Moc: Čestný pionýrský!

Moc Stanislav | 27. 02. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

S Petrem se klábosilo dobře a měli jsme o čem, i když já jsem měl na starosti děti, takže jsem mohl pít i klábosit trochu omezeně. Hlavně proto, že jsem musel zůstat střízliv, abych jej večer mohl odvézt na nádraží a pak jet rychle do nemocnice vyzvednout ženu z práce. Tou dobou už jsem děti nakrmil, vykoupal a dal do postelí, takže když jsme vyjížděli, děti už spaly.

Václav Židek - Vladimír Kulíček: I to se může stát … Aneb nevážně o vážném

Kulíček Vladimír | 30. 01. 2009 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY K HODNOTÁM (z archívu PN)
Jsem si vědom toho, že nebývá obvyklé zahajovat předmluvu ke knížce slovy: Přitroublý dědek. Namístě by bylo uvést datum narození autora, jeho vzdělání a běh životní dráhy. Přesto se domnívám, že drobná životní příhoda může přinést k poznání autorovy osobnosti často více, než obsáhlé a proto nudné curriculum vitae.

Antonín Siuda: Pak to zvíře tiše umřelo

Siuda Antonín | 13. 11. 2008 | rubrika: Zbývá dodat...

Paní od vedle chodí celá zkormoucená. Důvodem je, že zůstala sama. Umřel jí muž a záhy po něm starý člen rodiny, pejsek. To první úmrtí je naplněním determinanty života – chvíli jsme tu a pak už na věčné časy nejsme. Člověk musí žít velmi dlouho, aby dosti hluboce procítil krátkost svého bytí a smysl svého konce.

Jakub Hein: Jak jsem psal diktát a byl v průchodu

Hein Jakub | 03. 07. 2008 | rubrika: Zbývá dodat...

NÁVRATY K HODNOTÁM (z archívu PN)
Tak se konečně musím přiznat: kdyby byla moje znalost gramatiky k mojí oblibě vymýšlet si příběhy nebo popisovat svoje zážitky v poměru důsledkovém, měl bych to spíše diktovat než psát. V jedné gramatické příručce je jako příklad poměru důsledkového uvedeno: „hustě pršelo, a proto se rozhodli…“.

Radka Jurkovičová: Moje první láska / Čínský kačer / "ALE"

Pozitivní noviny | 14. 06. 2008 | rubrika: Zbývá dodat...

Já a hysterická? Nikdy! Své emoce mám vždy pečlivě střežené, ven mohou vycházet jen zřídka, po jedné a pouze některé. A nejlépe beze svědků a se slzavým doprovodem. Po setkání s NÍM však následovala emoční vzpoura. No, je pravda, že jsem byla po většinu svého života citově uzavřená (železobetonem), ale takový průlom jsem vážně nečekala!

Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |

POZITIVNÍ NOVINY fungují jako neziskové internetové médium. Všichni autoři a dopisovatelé do nich přispívají bezplatně,
ze své vlastní svobodné vůle. Nejdůležitějším způsobem šíření těchto novin je OSOBNÍ DOPORUČENÍ spokojených čtenářů.
Prosíme Vás proto o jejich podporu tím, že o nich budete mluvit se svými kamarády a známými. Pokud budete někomu zasílat
OSOBNÍ e-mail, vždy se podepište vlastním jménem, aby nevzniklo podezření na nevyžádaný e-mail (spam).

Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.