Publicistika – Zbývá dodat...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (18)
Vrchlabské gymnázium bylo před válkou a pochopitelně i za války německé, a jako česká škola bylo zřízeno na podzim v roce 1945. Zpočátku mělo jen šest tříd, v dalších dvou letech počet tříd vzrostl na desítku, ale pak po geniální reformě v roce 1948 opět klesal a v době mého nástupu ty třídy byly už jen čtyři! Jejich latinské názvy – kvinta až oktáva zanikly a byly nahrazeny římskými číslicemi I. až IV.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (16)
Kdo ve svém dětství či mládí změnil bydliště a školu, ten dobře ví, co to s chudákem puberťákem udělá. Jisté nepříjemnosti čekaly i mne, protože jsem z jičínského Lepařova gymnázia přešel nejprve na dva roky do vrchlabské Měšťanské školy, z níž se pak stala Základní devítiletá škola Dukelských bojovníků. Další tři roky jsem prožil na střední škole, která přijala „hrdý“ název Gymnázium Klementa Gottwalda!
Vladimír Kulíček: Je to ve hvězdách!
Tak už se moc dlouhou dobu nedějí žádné nepřístojné věci: Nikdo nikoho nepřepadl ani neokradl, pobočka České spořitelny v Karlíně nebyla třikrát vyloupená, na našich silnicích se nepřihodila ani jedna dopravní nehoda a tudíž nebyl nikdo zraněn, natož usmrcen, nezřítilo se žádné vojenské letadlo do sídliště ani policejní vrtulník na pláž u Orlíku, nikdo nic nepašoval ani nevyráběl pokoutně alkoholické nápoje z lihu, dovezeného jako úplně jinou látku, stručně vyjádřeno – málem nuda.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (9)
To už ovšem nastávala doba s velkým D, doba, kterou nádherně zachytili Svěrákovci ve filmu Obecná škola, doba velkých nadějí, doba obnovy normálního společenského života, Sokola i skautingu. Marně dnes přemýšlím proč tyto dvě organizace na sebe žárlily, my kluci byli samozřejmě jak Sokoly, tak i skauty, přesněji řečeno vlčaty.
Luděk Ťopka: Příběh emigranta
S tím vědomím rodina žila celých dvanáct let, když od něho v létě 1967 dostala z NSR dopis, v němž své zmizení vysvětlil. Obával se zatčení a odvlečení orgány NKVD do sovětských gulagů, jak to tehdy postihlo tisíce ruských emigrantů žijících v Československu a jiných východoevropských zemích.
Doba polotovarů
Na stránkách pozitivních novin je nedostatek publicistiky, konstatoval nedávno ve své výzvě k autorů vydavatel. Pozitivní noviny se prý, alespoň podle hlasů některých nespokojených čtenářů ba dokonce i samotných autorů, stávají literárním serverem, tedy čímsi co pomalu ztrácí kontakt s každodenní realitou.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (50)
Vím, že zejména ta lepší, něžnější část lidstva není příliš ráda, když pánové vzpomínají na svá léta vojenská. Ale přesto, ač svou náturou realistický pacifista, nemohu si pomoci a alespoň několik vojenských střípků sem musím ještě zařadit. Nikdo se nemusí bát, budou to určitě střípky veselé až ještě veselejší, jak už jsem je trochu „nakousl“ při líčení „vojny“ na fakultě.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (70)
I když jugoslávské dináry byly také pouze na příslib Československé banky, opravdové kapitalistické valuty jsme od našeho milého socialistického státu dostali poprvé na jaře v roce 1968. A tady jak vidno se vracím zpět do minulosti a je jasné, že nám ani v tom pozoruhodném Pražském jaru nikdo nic nedal a museli jsme si ty valuty koupit v kurzu, který byl zcela nesmyslně vykalkulován.
Jan Soukup: Tichá likvidace
Po dnes již zažehnaném útoku na Divadelní ústav, chtějí reformátoři české kultury „zefektivnit“ Památník národního písemnictví. Abych neunavoval zbytečnými výklady a neopisoval nic neříkající a opatrné odpovědi řady úředníků, přejdu k jádru pudla: Sedm miliónů rukopisů, knih, korespondence, výtvarných předmětů, nábytku a navíc lukrativních nemovitostí má být rozpuštěno mezi Národní muzeum, Národní knihovnu a pravděpodobně Národní galerii.
Blanka Kubešová: Zima v Praze (1/2)
Jsme tu první den, ještě jsme si nezvykli a špína Vinohrad nám doslova vyráží dech. Špína nejen v okolních a zastrčených ulicích, ale i na hlavních třídách, Francouzské, Korunní a Vinohradské. Přetékající popelnice, neodvezené odpadky a haldy krabic a lísek od zeleniny před obchody, k takovým se nikdo nerozpakuje přihodit pár dalších.
Alena Heinová: Tak máme demokracii, pani Müllerová!
A v jejím jménu svobodu, která nekončí tam, kde začíná svoboda druhého, ale podívejme se, ona vypadá spíš jako bezostyšnost, hrabivost, nenažranost a politické komedianství. Nelíbí se? Někdo mávne rukou, někdo hne ústy, to ovšem může být varianta, která má smysl, pokud vysloví nahlas a dostatečně důrazně pravdu. Od ní je přinejmenším vidět na cestu.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (40)
Když se vrátil z Afriky, přinesl nám na prognózu kromě velké láhve bezvadného koňaku i různé africké suvenýry, mezi nimi i malý tam-tam. Pak odešel na audienci k našemu nejvyššímu vedoucímu, kde bohužel, tedy pro něj, setrval v delším, jistě srdečném rozhovoru. My se ho ale nemohli dočkat, jeho lahvinku jsme nejen načali, ale i dokončili! Nebylo to od nás moc pěkné, ale on se nezlobil a poslal pro další, což asi neměl dělat.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (38)
A tady je na čase, abych zařadil několik dalších kapitolek, které bych pracovně nazval –střípky pracovní. Často nám sice bylo vtloukáno do hlavy, že práce je matka pokroku atd., přesto doufám, že tyto pracovní střípky nikoho od četby neodradí. Pro jistotu si ale hned na začátek dovolím s těmi střípky trochu zamíchat.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (35)
A ještě než půjdeme do fakultního finále, musím lehce vzpomenout na svou první závěrečnou zkoušku z ruštiny. Připomínám, že jsme na ruštinu měli tu velmi hodnou lektorku. Nejprve jsme psali písemku, kde jsem nasekal dosti chyb, ale jak se ukázalo, bylo to k něčemu dobré. Při ústní zkoušce, na níž jsem přispěchal z volejbalu téměř s antukou ve vlasech, jsem totiž musel „opravovat“ ta červeně podtržená místa, což zabralo dosti času.