Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (33)
Fousek Josef | 28. 12. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Jak nazvat závěr mé zpovědi? Konec? Nikoli! To zní moc konečně. Mám strach z konců. Vždyť to zní jako rekviem. Poslední slovo? Také tohle odkládám. Nechci říci poslední slovo. Mám toho ještě hodně na srdci, o co bych se chtěl rozdělit s těmi, které mám rád. Z hotelu FONTÁNA v Luhačovicích sejdu tichým parkem podél potoku za dvacet minut do města. Mé vlasy vypadají jako deštník pro bezdomovce
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (32)
Fousek Josef | 14. 12. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Ten muž mne zaujal od prvního okamžiku. Seděl na lavičce poblíž bývalého nádraží a ťukal prstem do popraskaného opěradla, ve kterém byl vyryt neslušný obrazec a hákový kříž. „Mohu si k vám přisednout?“ „Proč ne?“ odpověděl a udělal mi místo vedle sebe. Nejlépe lidi sbližují společné starosti. Vyprávění o nemocích a o špatné době je nastartováním rozhovoru. „Sportem ke zdraví,“ pronesl jsem unaveně a zakroutil jsem hrudníkem, abych uvolnil zaseklé plotýnky.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (31)
Fousek Josef | 30. 11. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Dostal jsem překrásnou kytici, kterou mi darovalo nakladatelství Areca, z rukou paní Fialové. Vyfotografovali mne s ní a k tomu ještě přibyly další květy – Jiří Krampol, Jan Vodňanský, moje žena, Hanička Krampolová. Vnuk Josef kytku opatroval. Hrdě ji držel. Byla to překrásná a drahá kytice. „To je krásná kytice,“ řekla stydlivě neznámá dáma, „chtěla bych se s ní vyfotografovat. Jsem z Národního divadla.“
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (30)
Fousek Josef | 16. 11. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Jedna moje známá, která umí vykládat z karet osudy, mi řekla: „Když máš pocity, vždy je za tím skutečná osoba! Ta může za tvůj pocit.“ Jsem přesvědčen, že máme ve svém okolí člověka, který nás nenávidí a škodí nám myšlenkami. Je to dílo závisti. Někdy je potlačena a se studem odháněna od vlastních dveří, ale někdy vyjde a zavře za sebou dveře. Je podlá a nízká. Utrousí slova zpochybnění, nevinnou větu, úsměšek nebo narážku.
Josef Fousek: Rozcestí / Hospoda je imitace domova
Fousek Josef | 11. 11. 2010 | rubrika: Fouskův svět
NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Dostavuje se otázka, zda je to vůbec zákonné, aby občan platil ze svých peněz někomu, komu nechce nic dát? Proč bych si nemohl vyhlásit sbírku na sebe? Kdyby dal každý občan korunu, mám deset milionů a jsem mezi elitou národa. Nemělo by být uzákoněno, že podporování stran je dobrovolné?
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (29)
Fousek Josef | 02. 11. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Ta žena ležela na schodech před kostelem sv. Antonína v Holešovicích na Strossmayerově náměstí. Kostel byl postaven v roce 1908, a to byl rok narození mé maminky Boženy v Suchém Vrbně u Českých Budějovic. Maminka měla svůj domov v Nemanicích, nedaleko od „Budějc“. Tam jsem prožíval mnohé prázdniny. Ležící žena na schodech mi připomněla něčím moje dětství.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (28)
Fousek Josef | 19. 10. 2010 | rubrika: Fouskův svět
„Ó, ženy! Ničemnost je vaše pravé jméno. Nyní je chotí strýce, jenž tak podoben jest otci velikému, Hamletu králi, a pouze měsíc. Zvíře bez rozumu a citu déle by trpělo!“ V době puberty, kdy platonická láska kvete jako děsný bolehlav, kdy ženy jsou milovány a zároveň proklínány, jsem se utápěl v biflování nejrůznějších citátů.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (27)
Fousek Josef | 05. 10. 2010 | rubrika: Fouskův svět
PROČ? Proč jsem tak mluvil? Proč jsem tam šel? Proč jsem řekl – ano? Proč jsem neřekl – ne? Proč zrovna já? – Otázky, které chodí s námi většinou tehdy, když nedržíme „huby na uzdě“. Uprostřed Veletržního paláce, kde právě vřel Mezinárodní knižní veletrh, zazvonil můj mobil. „Tady Kladenský deník! Pane Fousku, koho nebudete volit?“
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Fousek Josef | 20. 09. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (25)
Fousek Josef | 08. 09. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Co se vlastně změnilo od doby, kdy tudy projížděli v kočárech a na koních čeští šlechtici? Místo koní – auta, místo starých luceren – reklamy, místo ponocného – opilec, místo kožených kamaší – Pumy. Pivo se rovná kvasu, povětrné ženy nerozeznáš od přítelkyň a v lesích stále voní tajemné stopy honů a štvanic. Lesní rohy zkameněly u cedulí – ZÁKAZ VJEZDU – SOUKROMÝ MAJETEK! Měsíc neprozradí, co spatřil před několika staletími.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (24)
Fousek Josef | 25. 08. 2010 | rubrika: Fouskův svět
S profesorem Stanislavem Reinischem jsem se poprvé setkal v Kanadě. Při besedě s exulanty v ST. JACOBS v roce 1994. Káťa Kuběnková, majitelka restaurantu – kde lišky dávají dobrou noc – a duše kulturních podniků, mi nalila velkou sklenici kanadské whisky. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy jsem ji ochutnával, objevila se za mnou Jarmila. Neřekla nic, jen lehce zakývala hlavou.
Josef Fousek: Noční flamendři | Pískací klíče | Červíček
Fousek Josef | 18. 08. 2010 | rubrika: Fouskův svět
NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Nočním městem projížděla Veřejná bezpečnost. Z auta značky Volha sledovala klid v městě Kladně. VB, tak zněla zkratka ochránců zákona, která se skvěla na dveřích a na střeše slavných sovětských automobilů. Tajně se říkalo, že ta zkratka znamená „Pátá B“. Neboli třída, která byla posledním stupněm vzdělání policajtů. Ticho ve městě oceli bylo jen zdánlivé.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (23)
Fousek Josef | 10. 08. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Slunce v ten den 9. září 2001, neskrblilo. Myslel jsem na vnuka Pepíčka, měl dnes narozeniny. Čtrnáct let. Tam někde tisíce kilometrů od řeky Delaware, do které se vpíjelo slunce, v Rozdělově, seděli asi u dortu, pili kokakolu a možná, že si vzpomněli na dědečka s toulavými botami. Mlčeli jsme s tichou nostalgií na hřbitůvku u pomníčku Zane Greye. Hltal jsem v mládí jeho dobrodružné romány, v době, kdy na našich hranicích vybavených ostnatým drátem bděla bdělá pohraniční stráž.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (22)
Fousek Josef | 27. 07. 2010 | rubrika: Fouskův svět
TAKE IT EASY! Teď neukazuji, že umím anglicky. Znám několik desítek slov a několik frází. Můj mozek se již více nenaučí. Zaměstnávám jej přes limit. ČAS! Ten věčně omílaný neřád. Dítě se naučí mnohému, ale dědek má už tolik starostí a hlavu přeplněnou vzpomínkami, že je do ní marné investovat. Přiznám se, že mne příliš nedojímá, když slyším, že devadesátiletý Gruzínec dostal vysokoškolský diplom za dálkové studium elektrotechniky.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (21)
Fousek Josef | 13. 07. 2010 | rubrika: Fouskův svět
Dnes nevím kolikátého je. Venku prší, je noc a čtu si noviny: …chleba, brambůrky a další škodí zdraví a přispívají rakovině… Házím zmuchlané noviny do koše. Strefil jsem se. Můj pokojík je malý. Začínám opět psát tuto knihu, podobnou vzpomínkovému záznamu. Ruka mne bolí, svěšuji ji z postele. Strčil jsem ji do sklenice s pivem. Je dávno bez pěny.
Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
Buďme k sobě vlídní
Sloupky Jiřího Menzela
Kritika ředitele Hryzaty
O těžkém životě plachého člověka
Arnošt Lustig: Zralé úvahy o životě
Je to ve hvězdách!
Ivan Kraus: Malé chvilky poezie
Ivo Šmoldas: Ó dvě ó
Čím je člověk starší, tím víc potřebuje, aby byl milován
Adolf Branald
Jan Wiener
Miloš Kopecký
Miloň Čepelka
Karel Hašler
Dana Zátopková
Josef Hlinomaz
Napište nám: redakce@pozitivni-noviny.cz | Vydavatel: Pavel Loužecký | Copyright © Loužecký.cz, 2004–2012 | Webmaster
ze své vlastní svobodné vůle. Nejdůležitějším způsobem šíření těchto novin je OSOBNÍ DOPORUČENÍ spokojených čtenářů.
Prosíme Vás proto o jejich podporu tím, že o nich budete mluvit se svými kamarády a známými. Pokud budete někomu zasílat
OSOBNÍ e-mail, vždy se podepište vlastním jménem, aby nevzniklo podezření na nevyžádaný e-mail (spam).
Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.