POZITIVNÍ NOVINY

Autoři | Prezentace Pozitivních novin |

STOLNÍ KABARET (1) s Dášou Cortésovou a Václavem Rezkem

Ondřej Suchý: Nenápadný osud nápadné Růženy Šlemrové

Suchý Ondřej | 02. 09. 2010 | rubrika: J+O Suchý

Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.

Dobromila Lebrová: Tadeáš Hájek z Hájku, lékař, botanik, matematik, geodet, astronom i astrolog

Lebrová Dobromila Ing. | 01. 09. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Český učenec Tadeáš Hájek z Hájku patřil k oněm renesančním osobnostem, u nichž obecně nebylo možné určit, která jejich dovednost převládá. Většinou je v povědomí lidí jako osobní lékař císařů Maxililiána II. a Rudolfa II. nebo význačný astronom, ale ostatní obory se ne vždy připomínají. Ještě je možné dodat, byl také astrologem, jak už bylo v rudolfinské době zvykem, chemikem a odborníkem na pivovarnictví, ale také uhlazeným diplomatem, který mj. prověřoval i alchymisty a astrology....

Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (1/2)

Vykopalová Jitka | 30. 08. 2010 | rubrika: J+O Suchý

NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Význam slova LAMPENFIEBER nemusím lidem znalých němčiny vysvětlovat – v překladu to znamená TRÉMA. Je zajímavé, že něco podobného je i ve švédštině – RAMPFEBER. Doslovně přeloženo „horečka z divadelních reflektorů a světel pódia“. Ale proč tím vlastně začínám náš rozhovor s panem Jiřím Suchým? Došel jsem totiž k závěru, že obě slova, jak v němčině, tak i ve švédštině, mají hluboké kořeny vzniku někde u divadla.

Dobromila Lebrová: Jean Auguste Dominique Ingres, francouzský neoklasicistní malíř

Lebrová Dobromila Ing. | 29. 08. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Francouzský neoklasicistní malíř Jean Auguste Dominique Ingres prohlašoval za základní zákon opravdového malíře následující: „Hlavní úvahou dobrého malíře je, aby promyslel celek svého obrazu, aby ho měl v hlavě jako celek... tak, aby ho pak mohl provést s vřelostí, a aby celé dílo bylo provedeno najednou.“ Dále tvrdil: „Kresba představuje tři a půl čtvrti obsahu obrazu... Kresba obsahuje všechno, s výjimkou barvy.“

Ondřej Suchý: Nápadně nenápadný Eman Fiala

Suchý Ondřej | 26. 08. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Jaký byl Eman Fiala jako tatínek? ptal jsem se koncem osmdesátých let paní Mileny Uxové, abych od ní slyšel odpověď, kterou už jsem dopředu vlastně tušil. Nemohla být jiná, než byly odpovědi všech těch, kteří se kdy s tímto vynikajícím muzikantem a nepřehlédnutelným filmovým i divadelním komikem setkali. „Měla jsem krásné a veselé dětství,“ zněla tehdy láskyplná odpověď paní Uxové, „tatínek byl duší i tělem komik, takže i u nás doma bylo stále veselo.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (24)

Fousek Josef | 25. 08. 2010 | rubrika: Fouskův svět

S profesorem Stanislavem Reinischem jsem se poprvé setkal v Kanadě. Při besedě s exulanty v ST. JACOBS v roce 1994. Káťa Kuběnková, majitelka restaurantu – kde lišky dávají dobrou noc – a duše kulturních podniků, mi nalila velkou sklenici kanadské whisky. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy jsem ji ochutnával, objevila se za mnou Jarmila. Neřekla nic, jen lehce zakývala hlavou.

Rosťa Čapek - Zdeněk Pošíval: BENEFICE nebo VÝSLUŽKA

Pošíval Zdeněk | 23. 08. 2010 | rubrika: Rozpravy ZP

Jednoho letošního jarního dne jsem obdržel pozvánku na »Benefici Rosťi Čapka« do pražské Lucerny a v tu chvíli mi vytanuly vzpomínky. Hlavně na protagonistu, (byť jeho hosty měli být velmi významní kumštýři), jehož si pamatuji jako maličkého synka manželů Čapkových, mých přátel. Jejich známé skupině SCHOVANKY jsem několikrát režíroval tzv. »celovečerní komponovaný pořad«, což je vlastně koncert spojovaný mluveným slovem v nějaké scénické situaci, kde se navíc pracuje se světly, s všelijakými hejblaty a sólovými výstupy.

Josef Fousek: Noční flamendři | Pískací klíče | Červíček

Fousek Josef | 18. 08. 2010 | rubrika: Fouskův svět

NÁVRATY (z archívu Pozitivních novin)
Nočním městem projížděla Veřejná bezpečnost. Z auta značky Volha sledovala klid v městě Kladně. VB, tak zněla zkratka ochránců zákona, která se skvěla na dveřích a na střeše slavných sovětských automobilů. Tajně se říkalo, že ta zkratka znamená „Pátá B“. Neboli třída, která byla posledním stupněm vzdělání policajtů. Ticho ve městě oceli bylo jen zdánlivé.

Miroslav Sígl: Zemřel Ludvík Kundera, přítel mělnického Oldřicha Wenzla

Sígl Miroslav | 17. 08. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Z Kunštátu na Moravě mi došla hned po ránu smutná zpráva: letošní jubilující devadesátník Ludvík Kundera (*22. března 1920) skonal v úterý 17. srpna 2010. Jak je to dávno, kdy jsme se poprvé viděli v redakci Mladé fronty v roce 1945, kdy Ludvík končil po válce nedokončené studium Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kdy se na studiích seznámil s budoucím právníkem Oldřichem Wenzlem z Mělníka, a kdy začal psát do Mladé fronty a přispívat do dalších časopisů, až si opatřil zaměstnání v brněnském deníku Rovnost.

Hynek Bočan - Petr Pučelík: Dnešní režim si také zaslouží satiru

Pučelík Petr | 17. 08. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Filmový a televizní režisér Hynek Bočan natáčí na jihu Čech další pokračování televizního seriálu Zdivočelá země. Přesto si udělal čas na setkání se strakonickými gymnazisty a Deníku poskytl následující rozhovor. | Evropské národy jsou si blízké, řekl jste před studenty strakonického gymnázia. Vnímáte u Evropanů podobný smysl pro humor? Protože mám v rodině Angličana, který si vzal jednu moji dceru, a Ira, který si vzal druhou, mohu srovnávat z osobní zkušenosti.

Dobromila Lebrová: Jules Laforgue, francouzský básník

Lebrová Dobromila Ing. | 16. 08. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Bývá nazýván náměsíčníkem, člověkem, který se zrodil s měsíčními paprsky ve svém mozku. Svého ducha považoval za „stín“. Svým dílem bývá zařazován mezi symbolisty i impresionisty, ale také ho někteří, vzhledem k jeho osudům a přátelství s nimi, přiřazují k tzv. „prokletým básníkům“. Dalo by se ale spíše říci, že byl kdesi na okraji všech těchto směrů, ale i v životě byl také vždy kdesi na okraji, zcela sám. - Svůj pesimismus skrýval pod výrazy ironie a sebeironie i skepticismu.

Ondřej Suchý: Když psal mladý Werich cenzorům

Suchý Ondřej | 12. 08. 2010 | rubrika: J+O Suchý

Rád si listuji ve starých časopisech. Největší potěšení mi dělají staré ročníky Kinorevue z třicátých a čtyřicátých let. Z jejich stránek na mě dýchá sladká vůně doby, kdy film, jeho tvůrci a především pak herecké hvězdy byly pro tehdejší mládež středem vesmíru. Často v nich nacházím články inspirující, často zvažuji, zda by nebylo dobré z nich něco připomenout dnešním čtenářům.

Marta Kubišová - Petr Pučelík: Nejsem statečný člověk, jenom jsem byla správně naštvaná

Pučelík Petr | 10. 08. 2010 | rubrika: Co je psáno...

Bylo nám dvacet a bylo před Palachem. Psal se rok 1968 a smělo se mluvit o všem. Československo od Šumavy k Tatrám bylo proměněné v jeden velký Hydepark. Dosud nepoznaná svoboda dosahovala vrcholu a naše generace neposkvrněná kariérou nevěřila, že by se to ještě někdy mohlo změnit. Nebyla v nás skepse starších, uvěřili jsme v socialismus s lidskou tváří. Když se ideálem zpitá česká společnost nechala po srpnové invazi rychle „znormalizovat“, byl to pro náš šok.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (23)

Fousek Josef | 10. 08. 2010 | rubrika: Fouskův svět

Slunce v ten den 9. září 2001, neskrblilo. Myslel jsem na vnuka Pepíčka, měl dnes narozeniny. Čtrnáct let. Tam někde tisíce kilometrů od řeky Delaware, do které se vpíjelo slunce, v Rozdělově, seděli asi u dortu, pili kokakolu a možná, že si vzpomněli na dědečka s toulavými botami. Mlčeli jsme s tichou nostalgií na hřbitůvku u pomníčku Zane Greye. Hltal jsem v mládí jeho dobrodružné romány, v době, kdy na našich hranicích vybavených ostnatým drátem bděla bdělá pohraniční stráž.

Alexandra Juráčková - Zdeněk Pošíval: Vím dopředu, jaký to bude, a doufám, že se to nestane

Pošíval Zdeněk | 09. 08. 2010 | rubrika: Rozpravy ZP

Jak ses dostala k manažerství a ergo kladívko navíc ke Karlu Krylovi? Nikdy ses o tom nezmínila. | Já jsem se nejdřív dostala ke Karlovi a tím pádem k manažerství. Byl kamarád mých rodičů, a když přijel v listopadu 1989 na pohřeb matky, bydlel u nás doma. Pro mě to byla neuvěřitelná doba, a i když je dneska v tónu tvářit se, že se vlastně nic převratného nestalo, já na tu dobu nikdy nezapomenu. Byla pro mě jedním z nejúžasnějších zážitků života.

Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 |

POZITIVNÍ NOVINY fungují jako neziskové internetové médium. Všichni autoři a dopisovatelé do nich přispívají bezplatně,
ze své vlastní svobodné vůle. Nejdůležitějším způsobem šíření těchto novin je OSOBNÍ DOPORUČENÍ spokojených čtenářů.
Prosíme Vás proto o jejich podporu tím, že o nich budete mluvit se svými kamarády a známými. Pokud budete někomu zasílat
OSOBNÍ e-mail, vždy se podepište vlastním jménem, aby nevzniklo podezření na nevyžádaný e-mail (spam).

Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.