Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (19)
I nepozorní čtenáři jistě už dávno poznali, že se rád předvádím a že jsem tak trochu – no – možná i trochu hodně – exhibicionista. A tak snad nikoho nepřekvapí, když zde teď přidám další svůj příspěvek do zmíněného almanachu Vrchlabského gymnázia, vydaného v roce 1995 u příležitosti 50. výročí českého gymnázia.
Miroslav Sígl: Moje útroby jsou nyčkonc vniveč
Prosím, neberte tu větu v titulku vážně, ta má spíše demonstrovat zapeklité vazby, slova, spojky, podměty a přísudky či příslovce naší češtiny. Nám připadají běžné, ale co má s nimi dělat chudák překladatel, ale nehleďme zas tak vysoko, stačí je použít jen tak mimoděk v rozhovoru s cizincem, naším přítelem ze zahraničí. Zpozorní, napíná sluch a smysly svoje a hledá vhodný ekvivalent do svého rodného jazyka. Ó, jak to mnohdy těžké bývá! My máme v české řeči tolik původních slov, jak málokterý jazyk ve světě.
Pavel Pávek: Holobrádci u Kolína
Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna.
Marta Urbanová: Egypt
Před pár lety nikomu slovo Hurghada nic neříkalo. Před pár lety tam nebylo ani letiště. Během třiceti let se všechno změnilo. Z malé přímořské osady se stalo letovisko, kam odlétá z Evropy několik letadel s pasažéry na dovolenou. I já jsem byla mezi těmi, kteří tam přistáli. Hotel byl obklopen pouští, ale když jsem vešla do jeho bran, octla jsem se v orientu. Jako by v přepychovém sídle nějakého šejka.
Jiří Vlasák: Odhalení busty Felixe Holzmanna
V Litoměřicích byla 23.5.2008 odhalena busta Felixe Holzmanna na domě, kde prožil mládí. Kytici na jeho hrob položil Ondřej Suchý. Na slavného rodáka vzpomínal starosta Litoměřic Mgr. Ladislav Chlupáč, autor busty akademický sochař Libor Pisklák a autor nedávno vyšlé knížky "Aluminiový klíček Felixe Holzmanna" Ondřej Suchý.
Josef Fousek: Na cestách s anděly
Josef Fousek měl odjakživa toulavé boty. A každá cesta i ta nejkratší, třeba jen z Kladna na Křivoklát, byla pro ně takovým dobrodružstvím jako pro jiné cesta kolem světa. Na každém kroku, i tam kde jiní vnímali jen šedou nudu, zažíval pestrobarevné příběhy, o kterých pak vyprávěl všude, kde se našel alespoň jeden posluchač.
Agata Jelínková : Bude-li nás víc, nebudem se bát vlka nic
Ne, nelekejte se, nejde o informaci, kterak zprovodit ze světa zvíře nebo vaši opruzeninu. Většina národa prostě ani netuší, že vlk je i nemoc imunity.Říkáte si: nemoc imunity, to se mi stát nemůže.Pročtěte si tuto informaci, kdyby náhodou, pro strejčka Příhodu nebo můj třídní učitel říkal pro všeobecný přehled. Jeden totiž nikdy neví…
Miroslav Sígl: Krajem lidí a kamenů
Básník Vladimír Stibor (*1959) z malé obce Nechvalice v podhorské oblasti zdejší vrchoviny, je srostlý s tímto krajem, který vždy přinášel obyvatelům těžké živobytí. Již potřetí se mu podařilo ve svízelných podmínkách shromáždit ucelený sborník, nazývaný od prvopočátku Krajem lidí a kamenů. Aniž by v něm chybělo kalendárium, může být v rukou čtenářů celoročním místním kalendářem pro potěchu a ke čtení.
Pavel Vrba - Jan Krůta: Pražský imaginátor
Každé setkání s Pavlem je pro mě jedno velké Sedni si a mlč. Pavel je chrlič imaginace a živá voda nepotřísněného jazyka z něj padá na naše hlavy, na naše potřísněné duše, na jeho potřísněné boty, protože Pavel je hlava, která se vznáší vysoko nad tělem, náchylným tak dlouho k neřestem, až posléze k té nejhloupější - ke stáří.
Martina Roe: Proč jsem napsala 7 Strategií
Od malička jsem trpěla velmi nízkou imunitou a zvláště na jaře, kdy svítilo sluníčko a ostatní děti ze sousedství pro mne přišly, jestli bych si s nimi mohla jít hrát, musela jsem jim často smutně odpovědet, že kvůli léčbě antibiotiky nesmím ven a musím zůstat v posteli. Když jsem vyrůstala, tak jsem si prostě řekla, že budu své velmi časté nemoce ignorovat, protože jinak bych mohla být upoutána k lůžku každý den.
Jarmila Moosová: MARTIN ŠTĚPÁNEK (2)
Vážení a milí, vzácní naši čtenáři, když jsem před časem posílala sérii otázek osobnosti z nejvýznamnějších, panu Martinu Štěpánkovi, nikdo z nás netušil, že jimi bude zaujat natolik, aby jeho odpovědi přesáhly rámec běžného rozhovoru. Logicky tedy vyplynulo, že jsme se v naší redakci rozhodli nabízet vám jeho myšlenky a slova v několika blocích na pokračování.
Miroslav Sígl: Dvě letošní výročí Kamila Bednáře
Na rozhraní třicátých a čtyřicátých let minulého století dorůstala generace s pocity úzkosti, bezvýchodnosti a tragiky: Bohuslav Březovský, Hanuš Born, Ivan Blatný, Josef Kainar, Zdeněk Urbánek, ale také František Halas a Jan Zahradníček. Jejich usilování a životní postoje programově nejvýstižněji vyjádřil básník a překladatel Kamil Bednář. Ve své eseji Slovo k mladým z roku 1940 hovoří o tzv. nahém člověku – objevuje znovu lidské nitro, zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a snaží se nalézt hlubší podstatu své existence.
Jiří Suchý: Vybral jsem si dobře
Po obou rodičích asi mám vztah k hudbě. Pokud si pamatuju, maminka pořád zpívala. Z té doby znám spoustu písniček Voskovce a Wericha, písničky z Červené sedmy, z různých operet a taky lidovky. Dneska si kladu otázku - už mi ji bohužel nikdo nemůže zodpovědět - kde se všechny ty písně v Klatovech naučila? Nechápu to, vždyť my jsme neměli ani rádio, ani gramofon, byli jsme dost chudobná rodina.
Dagmar Slivinská: ...vařila myšička kašičku...
...vařila myšička kašičku na maličkém rendlíčku. Tak to jsem jednou taky tak vařila a rendlíček putoval i s kašičkou do popelnice... stal se z ní cement! A proč by taky myšičky vařily kašičku, když my všichni, jim dáváme tolik příležitostí, jak se nacpat až k prasknutí! Dnes mi myši připomněl pan Ondřej Suchý, jehož kreslené myšičky jsem milovala. Nikdy jsem proti myškám nic neměla, naopak.
strana 1 / 264