Publicistika – Co je psáno...

Ivan Rössler: Jak jsem Josefu Sukovi přinesl jeho dědečka

"Když tuto řeč dědeček pronášel, tak mi byly tři roky. Já sám jsem žil skutečně s rodiči v krásné vesničce, která se jmenuje Křečovice, kde se dědeček narodil. Mám na něj - bohužel - jen matné vzpomínky, protože zemřel, když mi bylo pět let. Pamatuji se na něho jen z doby prázdnin, když měl dovolenou a přijel za námi do Křečovic.

Josef Krám: Hrabalení aneb Blecha z Rychnova

Cože by tedy měl mít společného slavný spisovatel Bohumil Hrabal s Rychnovem nad Kněžnou a Blechovými z toho města? Tomáš Mazal zmiňuje ve své knize „Bohumil Hrabal“ příjmení spisovatelova biologického otce Bleha (s písmenem h) a František Cinger v „Prokletí slavných“ (vyšla 2006) uvádí víc v kapitolce „Bohumilem po otci, ale považoval za něj Francina, vlastně Pepina“.

Ivan Rössler: Škrtl jsem dnes zápalkou...

Ještě než jsem se stal překladatelem, byl jsem knihkupcem a dodnes jsem přesvědčen, že je to jedno z nejhezčích povolání vůbec, neboť vám umožňuje fantastické zážitky, například, že klempíř se může živě zajímat o archeologii a shánět příslušnou literaturu ve francouzštině, nebo že může existovat mostecký kombajnér s profesionálními znalostmi v oblasti astronomie – zkrátka, že lidé jsou schopni ve svém volném čase a ze záliby dosáhnout neuvěřitelného rozhledu v libovolném odvětví.

Jitka Vykopalová: Eva Pilarová a Josef Fousek - Pohlazení

Tyto dva velikány české populární scény netřeba nikomu představovat. Jsou veřejně známí z televize, rozhlasu, filmu, divadla a nesčetných koncertů a veřejných představení. Jsou zárukou kvality veškeré své produkce; ba co víc, zárukou píle, úspěchu, člověčenství, rovných a čestných mezilidských vztahů. Známe je ale i z knihkupectví - z velkého množství úspěšně vydaných knížek a z výstavních galerií, kde vystavují své umělecké fotografie. Každého z nich vždy zvlášť. No právě, každého zvlášť…

Jiří Tichota – Jan Krůta: Pan Spirituál

Jak Jiřík k muzice přišel? Docela nepohádkově a kostrbatou cestou. Tatínek pocházel z rodiny s muzikantskou tradicí a jeho pradědeček se jmenoval Antonín Liehmann a údajně prosadil, že táta Dvořák nechal syna Toníka dělat muziku, a ne jak původně předpokládal - řezníka. Můj prapradědeček byl ve Zlonicích kantorem a poznal, že Antonín Dvořák je velmi talentovaný houslista a skladatel.

Marie Formáčková: Zita Kabátová - o divadle a filmu

„Herci, kteří získali Oscara, prý žijí v průměru o tři roky déle než ti, kdo byli na toto prestižní ocenění jen nominováni, ale nedostali ho. Takže já jsem ráda, že jsem nikdy na Oscara nebyla nominována a tudíž nemám stres z toho, že jsem ho nedostala. Nicméně souhlasím s tím, že když má člověk ve své práci úspěch, drží ho to při životě. Podle počtu mých let se tedy dá usuzovat, že jsem si úspěchu užila dost.“

Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy

Letošního roku bylo už jedno výročí tohoto českého politika - 5. ledna 70. výročí úmrtí, ale snad s výjimkou některých zájmových organizací a chorvatských občanů si na něj už nikdo nevzpomíná. Jeho život je obrazem i odrazem všech událostí, směrů a vlivů, kterými náš národ od konce století devatenáctého do současnosti prošel.

Miroslav Sígl: Památník Bedřicha Smetany na Lamberku v novém

Areál usedlosti na Lamberku v Obříství na Mělnicku, spojovaný od šedesátých let předminulého století se jménem Bedřicha Smetany, prožije ve čtvrtek dopoledne 28. června 2007 slavnostní den. Po kruté povodni v srpnu 2002 byl natolik postižen, že muselo uběhnout téměř 60 dalších měsíců, aby v něm mohla být znovu otevřena pamětní síň našeho národního hudebního génia, připomínající jeho návštěvy a pobyty:

Milan Richtermoc: Posledním rájem Oty Pavla

Po válce Ota navštěvoval obchodní jazykovou školu v Praze (rodina si po válce změnila své příjmení ze židovského Popper na české Pavel). Později, na přímluvu Arnošta Lustiga, Ota započal v československém rozhlase slibnou kariéru sportovního novináře, kterou předčasně, v únoru 1964, ukončila zákeřná nemoc – maniodepresivní psychóza, se kterou zápasil po zbytek života.

Richard Haan – Jitka Vykopalová: Královnou mezi hudebními žánry je opera (1)

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINY Myslím, že základem je správná technika, vlastně v tom směru se prolíná zpívání s tím plaváním a se sportem, protože v obou případech jsou nutné dispozice a pak už je to jen obrovská dřina. Dále je důležitá správná životospráva a správný trénink. Pokud má někdo dobrou techniku, tak by mu to mělo vydržet do vysokého věku, jinak ten hlas, ať je sebekrásnější, tak bez té techniky se velice rychle opotřebovává a kariéra může skončit po několika letech.

Miroslav Sígl: Přátelé a známí TGM na Mělnicku

Je pozoruhodné, že mezi jmény se můžeme mnohokrát setkat s těmi, kteří přišli osobně do styku s Tomášem Garriguem Masarykem, byli například jeho spolupracovníky, kteří se hlásili či hlásí k jeho odkazu, a také poslední pamětníci, kteří žili v době, kdy byl prezidentem Osvoboditelem naší republiky a jejich vzpomínky nevymizí nikdy z paměti.

Dagmar Tomanová: Horův dvůr

Komunistické nadšení však dlouho netrvalo. Básníci navštívili Moskvu, ale domů se navrátili mlčky. Když přišel k moci Klement Gottwald, okamžitě napojil české komunisty na Komunistickou internacionálu v Moskvě. Intelektuálové pochopili, že tu jde o boj o moc a nikoliv o hájení zájmů českého dělníka.

Pavel Vrba - Jan Krůta: Pražský imaginátor

Každé setkání s Pavlem je pro mě jedno velké Sedni si a mlč. Pavel je chrlič imaginace a živá voda nepotřísněného jazyka z něj padá na naše hlavy, na naše potřísněné duše, na jeho potřísněné boty, protože Pavel je hlava, která se vznáší vysoko nad tělem, náchylným tak dlouho k neřestem, až posléze k té nejhloupější - ke stáří.

Dobromila Lebrová: Edward Jenner, objevitel očkování proti černým neštovicím

Kdysi hovořívala maminka o své tetě, která se narodila v polovině 19. století, že byla „poďobaná od neštovic“. V době pratetina narození byla na našem území poslední velká epidemie této smrtelné nemoci. Sama maminka několikrát opakovala, že i někteří z jejích učitelů podle jejich vzhledu tuto chorobu překonali. Není to tedy zas až tak dávná doba, slyší-li člověk o tom, že to někdo skutečně prožil...

strana 1 / 42

Další strana »