Publicistika – Co je psáno...

Ivo Fencl: Dutá zeměkoule a básník Edgar Allan Poe

Edgaru Allanu Poeovi bylo pouhých devět let, když se stal „celý svět“ adresátem tohoto dopisu: Prohlašuji, že Země je dutá a uvnitř obyvatelná. Obsahuje pět pevných, soustředných kulových slupek v sobě s otvory okolo pólů. Za pravdivost té skutečnosti ručím vlastním životem. Jsem připraven prozkoumat uvedenou dutinu, pokud mě v tom svět podpoří a pomůže mi cestu podniknout. John Cleves Symmes, bývalý kapitán pěchoty, Ohio.

Vladimír Kulíček: Já měla zlý té noci sen aneb Šla-li dceruška k vodě ven

Cesta do Sniny-Vihorlat trvala dlouho, rychlík byl spíše pomalík, a když jsme konečně v letním vedru dorazili k cíli, měli jsme především hlad a žízeň. V jediném místním podniku, který představovala knajpa asi páté kategorie, měli jen párek a rejžovník. Objednali jsme obojí – já párek, kolega rejžovník.

Jiří Novota - Jarmila Moosová: Síla okamžiku

Opravdu, velký a krásný dar jsme si jako lidstvo dali, když ti první z nás vynašli možnost zachytit obraz rýhami pazourků po skalách. A co teprve dnes, pomocí nejmodernějších technologií? Člověkem, který o tom ví opravdu mnohé, je kameraman výpravy ...

Jan Řehounek: Jára Cimrman v Kyšperku

Po vystoupení ze zmíněného vlaku zašel Cimrman do restaurace u Forchů, kde si dal svíčkovou a několik piv. Po obědě se vydal pěšky silnicí k Šedivci a k večeru došel do Pastvin, kde se ubytoval v hostinci u Vágnerů. Zde byl později nalezen ubrus pokreslený plány na stavbu přehrady. Druhý den se vydal zemskou bránou, kde shledal místo pro stavbu nevyhovující vzhledem k blízkosti hranic s Pruskem.

Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel

Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.

Antonín Siuda: Sláva Volný byl hvězdou, která svítila do temnoty...

Nebýt té zprávy a vzpomínky Svobodné Evropy, uniklo by mi v těchto dnech zcela jistě oněch nedožitých osmdesát Slávy Volného. A též dvacet jedna let od jeho nepovšimnuté útrpné smrti. Bylo mi tenkrát v osmdesátém devátém líto, že umřel jen dva roky před převratem. Všude tolik všeobecného nadšení, tolik ryzí víry v lepší příští, docela v duchu jeho mnichovských promluv, a on už pád komunismu svým pozemským životem nestihnul.

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O řekách a rybaření

Řeka sice furt eště čaruje, ale čím dál míň. To tenkrát, postavili jsme si na Podkově stan. Vypůjčený stan a veliký - přesto nám na nohy táhlo. A když jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu třeba taky čtyři kilometry a pak pěšky nazpátek. A v noci řeka šuměla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a když náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásně to hřálo.

Jiří Vlastník: Nekonvenční virtuos Jiří Hošek

Nevím, zda Jiří pije šampaňské, známe se asi osm let a mlsali jsme nanejvýš trochu červeného vína a vždy spoustu nádherné muziky, ale letos řádný důvod bouchnout láhev kvalitního sektu určitě má. Právě před deseti lety docent Jiří Hošek ...

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O civilizaci

Měl jsem nedávno televizní zkoušku ve Filmovém klubu a vyjel jsem autem. Je to na Národní třídě v téže pasáži, kde je Laterna magika a divadlo Za branou. Zaparkoval jsem u Národního divadla, ale takovým způsobem, že jsem stál o jedno auto za parkovacím prostorem. Prohlédl jsem postranní ulice a vida, že tu nikde zaparkovati nelze, vrátil jsem se ku svému diblíkovi a odejel jsem vpravo...

Ivan Rössler: Hm, hm, ach ty jsi úžasná...

2. září 2009 to bude bez jednoho roku dvacet let, kdy do hudebního nebe odešel skladatel, kterého jsem měl obzvlášť rád. Sedával, nenápadný a tichý, v jedné z mnoha malinkých kanceláří nakladatelství Panton. Rád jsem si s ním povída,l a tak jsem jednoho dne pár jeho vzpomínek zachytil. Byl to autor mnoha úžasných písniček a jedna z nich měla prazvláštní osud, ale nepředbíhejme.

Josef Krám: Mozartův hrob, na který "se nechodí"

Našinec hledá zajímavosti všude, ale nenavštíví zapomenutý hřbitov Sankt-Marxer-Friedhof v odlehlé části Vídně tam, kde v těsné blízkosti - doslova - duní dálnice ve směru na jih Evropy. Na tomto hřbitově je přece ve společném hrobě pochován i Wolfgang Amadeus Mozart, největší skladatel všech dob a autor opery oper Don Giovanni, jež měla světovou premiéru u nás v Praze.

Ivan Rössler: Jak jsem Josefu Sukovi přinesl jeho dědečka

"Když tuto řeč dědeček pronášel, tak mi byly tři roky. Já sám jsem žil skutečně s rodiči v krásné vesničce, která se jmenuje Křečovice, kde se dědeček narodil. Mám na něj - bohužel - jen matné vzpomínky, protože zemřel, když mi bylo pět let. Pamatuji se na něho jen z doby prázdnin, když měl dovolenou a přijel za námi do Křečovic.

Michael Hejč - Petra Haasová: Užívej dne

Já na to cvičení taky moc nejsem, ale fakt je, že se hodně proběhnu s Apollonem. Apollon je můj pes, pražský krysařík. Neobvyklý je v tom, že je čokoládově zbarvený. A navíc hodně kamarádský a dost hyperaktivní. Někdy mi dá na procházkách hodně zabrat. Co se týče jídla – klidně uvařím vepřo-knedlo-zelo jako od maminky. Potíž je v tom, že vařit pro sebe samotného mě moc nebaví.

Pavel Pávek: Darek Vostřel si v Kutné Hoře nezahrál

Ředitel divadla Rokoko v Praze, herec Darek Vostřel, pocházel z Vysočiny, a tak ho pochopitelně přitahovaly Železné hory nedaleko Kutné Hory. Nejezdil do hor ale jen "pátrat po lanýžích". Lákalo ho středověké město. Měl jeden velký sen. Zahrát si v kutnohorském divadle s celým souborem Filozofskou historii, která byla kdysi v Rokoku legendou.

strana 1 / 42

Další strana »