Co je psáno...

Dobromila Lebrová: Josef Mánes, malíř

Co je psáno... Publicistika

Josef Mánes bývá označován za zakladatele českého novodobého malířství a sice malířství zcela národního, které je jedním z pilířů naší kultury. Mánesova rodina pocházela z Radnic u Rokycan, kde se narodil Josefův dědeček František Mánes. Vyučil se mlynářství a byl zaměstnán v Praze ve Štítkovských mlýnech, kde dnes - skoro jako žert historie - stojí výstavní síň Mánes.

Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana

Co je psáno... Publicistika

Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost. U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....  

Milan Richtermoc: Posledním rájem Oty Pavla

Co je psáno... Publicistika

Po válce Ota navštěvoval obchodní jazykovou školu v Praze (rodina si po válce změnila své příjmení ze židovského Popper na české Pavel). Později, na přímluvu Arnošta Lustiga, Ota započal v československém rozhlase slibnou kariéru sportovního novináře, kterou předčasně, v únoru 1964, ukončila zákeřná nemoc – maniodepresivní psychóza, se kterou zápasil po zbytek života.

Petr Janda - Jitka Vykopalová: Olympic, hvězdy bez hvězdných manýrů (2/2)

Co je psáno... Publicistika

... ta muzika v té době vznikla, to byl převrat, to byla revoluce, to bylo revoluční myšlení v muzice, tenkrát kytara byla nástroj pro čundráky a pro nějaké zoufalce, pro hospodské povaleče, to nebyl počestný nástroj jako housle nebo klavír, to byl prostě nástroj té nejspodnější vrstvy obyvatel, a najednou ta kytara se dostala úplně jinam...

Vladimír Just: Vlasta Burian a sport ...

Co je psáno... Publicistika

Kdykoli se píše o Vlastovi Burianovi, propírá se věčné téma Burian a sport. Není divu – sportovní výkony byly vždy Burianovi rovnocenné s výkony jevištními. „Hrál fotbal v nejlepších mužstvech, hraje tenis, jezdí s autem odvážně jako závodník, jezdí na koni a skáče přes překážky… Sport, tělesná námaha, otužilost a dravá chuť k životu spolupůsobí hybnou pákou při tvorbě Burianově na jevišti.“

Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!

Co je psáno... Publicistika

To, že se Ivanův skutečný kmotr jmenoval František, byla ovšem náhoda. Náhoda byla i to, že v roce třicet devět platily zákony, které náhodou už dnes neplatí, ale tehdy se za ně platilo životem. Zákony proměnily Ivana v I-Ivana a jeho matka proměňovala obsílky z úřadů v popel, aby se v popel neproměnil Ivan.

Milan Richtermoc - Petra Haasová: Smutný osud autora České mše Vánoční

Co je psáno... Publicistika

Neodmyslitelnou součástí českých vánoc, výrazným symbolem a zlatou perlou jejich tradic je Česká mše vánoční Hej mistře…, kterou zkomponoval prostý rožmitálský kantor a ředitel kůru ve zdejším farním kostele Povýšení sv. Kříže Jakub Jan Ryba (1765-1815).

Dobromila Lebrová: Otakar Ševčík, houslový virtuos a pedagog...

Co je psáno... Publicistika

Po absolutoriu byl v letech 1870 - 1873 činný jako koncertní mistr v salzburském Mozarteu. Podle určitých pramenů zároveň učil a také založil své vlastní kvarteto. V dubnu 1973 se stal koncertním mistrem pražského Prozatímního divadla, ale hned v květnu nato dostal nabídku stát se koncertním mistrem Vídeňské komické opery.

Milan Richtermoc: Otazníky kolem autora Malého prince

Co je psáno... Publicistika

Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, nastoupil kapitán Antoine de Saint-Exupéry do aktivní vojenské služby přesto, že nemusel. Dokonce byl lékařskou komisí uznán za neschopného bojových letů. Přesto se 4. září hlásil na letišti v Toulouse–Francazalu. Po intervenci vlivných přímluvců byl zařazen k vojenské letce 2/33, pověřené leteckým průzkumem.

Dobromila Lebrová: Arrigo Boito, italský hudební skladatel a libretista

Co je psáno... Publicistika

Vrcholná libreta ale napsal Boito pro Giuseppe Verdiho, v době kdy se smířili a jejich kompoziční styl se vzájemně poněkud vyladil. V době, kdy jejich přátelství začalo vzkvétat, plánoval Verdi operu Král Lear, avšak k jejímu vzniku nedošlo. Jejich přátelství trvalo až do Verdiho smrti v r. 1901, kdy byl Boito u Verdiho úmrtního lože.

Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)

Co je psáno... Publicistika

Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.

Jiří Vlastník: Když Elvis byl náš bůh aneb Šest strun zvrhlého elektroinženýra

Co je psáno... Publicistika

Mám takovou vizi. Nad Prahou, místo zbourané sochy velikého Pepíka, stojí obří, v žule vyvedený, magnetofon Sonet-duo. Každým rokem sem putuje lampionový průvod nás, mladíků před penzí, abychom zde položili kytku na hrob neznámého starce na chmelu. Domnívám se, že by v zástupu nechyběl Zdeněk Sarka Dvořák.

Zdeněk Miler – Jarmila Moosová: Krteček – to jsem vlastně já...

Co je psáno... Publicistika

Setkat se tváří v tvář s panem Zdeňkem Milerem rovnalo se zázraku, když jsem s velkými rozpaky přijímala ruku, nabízenou ke stisku, s obavou, abych neposkvrnila cosi svatého. Bezmála dvě hodiny v jeho přítomnosti mě hladilo samo nebe. Sotva jsem pak dosedla na „polstr“ v autobuse, aby mě odvezl za další „prací“, hned jsem si chtěla pustit kousek záznamu.

Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: Schůzka v uměleckém duchu

Co je psáno... Publicistika

Již dlouho jsem chtěla seznámit Derka Colloredo-Mansfelda s jedněmi z mých nejoblíbenějších přátel, manžely Františkem a Jiřinou Makešovými. A to nejen z důvodu jejich společných zájmů - umění a restaurátorství umění. Zprostředkovala jsem toto milé setkání, které se uskutečnilo při obědě v jedné restauraci ve Stockholmu.

Ivan Rössler: Pil jsem koňak s Janem Werichem

Co je psáno... Publicistika

Našel jsem v té době pár kreseb Jana Wericha, které byly publikovány na obálce notových záznamy písniček V + W. Tak jsem o svém úmyslu Janu Werichovi napsal a kupodivu za krátký čas mi přišel korespondenční lístek, kde bylo napsáno: Až budete v Praze, ozvěte se. Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby."

Ivo Fencl: Fantomasův otec 40 let mrtev

Co je psáno... Publicistika

Marcel Allain zemřel 27. 8. 1969 ve věku 84 let. Právě on vytvořil s Pierrem Souvestrem (1874-1914) Fantomase. Ale jiného než v komediích! „Stačilo sledovat obratnost jeho pohybů, štíhlou postavu, anonymní tvář. Uhádli jste, že máte před sebou krále zločinu, neuchopitelného Fantomase,“ čtu ve sto let starém románu Ruka bez těla, jednom z třiceti dvou. „Ano, byl to on. Bezhlese šla stíny legendární bytost, ženám před ní v těle stydla krev, muži vydávající se na cestu osamělou krajinou bledli hrůzou jen při pomyšlení na setkání.“

Milan Dubský: Lenka Reinerová - Kavárna nad Prahou

Co je psáno... Publicistika

  Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou – kavárny, v nichž člověk mohl mad šákjem černé kávy /takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k mání/ půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku..

Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši

Co je psáno... Publicistika

Pozitivní síla umění pro mě, to je krása. Mě nabíjí, doufám že i diváky a posluchače, a to, že jsme unavení a „vycucaní“, je daň tomuto povolání, které je nesmírně krásné. Člověk může být na dvě hodiny někým úplně jiným a tu pozitivní energii my z jeviště bezesporu předáváme do hlediště, ale zase ji odčerpáme od diváků zpátky. Já si o tom ale takto strašně nerada povídám, protože jsou to věci na hraně, a každý člověk má svoje vlastní cítění a vnímání, svůj vlastní pohled.

Jitka Vykopalová: Jak vznikala reportáž na Hradě?

Co je psáno... Publicistika

Kdykoliv mi náhoda zkřížila cestu a já jsem se setkala s panem Jiřím Všetečkou, bylo to setkání usměvavých očí, plné optimismu, žertování a povídání, no a jak jinak než o fotografování, cestování a vzpomínání? Poprvé to bylo v Českém centru ve Stockholmu při vernisáži výstavy Pražský chodec v roce 2006, naposledy v dubnu t.r., kdy jsem se dozvěděla o připravované prestižní výstavě u příležitosti jeho významného životního jubilea, a myšlenka o reportáži pro Pozitivní noviny přišla na svět.

Jiří Heller - fotograf, fotobankéř, fotopublicista, fotoorganizátor....

Co je psáno... Publicistika

Fotografuji od střední školy, na vysoké škole technického směru jsem začal publikovat v novinách a časopisech. Ilustrační náladové snímky.... Hltání kompletní fotografické literatury tehdy dostupné... Po ukončení ČVUT jsem dostal nabídku nastoupit jako fotoreportér Svobodného slova. Slovutný fotograf stejného jména, nikoliv společného rodokmenu, pan Jiří Heller, odcházel do důchodu.

Celkem se zde nachází 577 článků

Další strana »