Horké tropické léto dokáže v člověku věčně žíznivému vyvolat chutě na jídla studená, dejte pokoj se sladkou zmrzlinou! Studené správně vychlazené víno se věčně pít také nemůže. To je ta pravá chvíle dát si studenou polévku. Ale kterou? Z Karlových receptů jsem vybral ony tři typické, ale všechny představuji vitamínovou bombu Každá příjemně osvěží a přitom zasytí. Sem s nimi.

Jak však čas běžel, můj problém, zejména s pravým kolenním kloubem šel tak daleko, že jsem se nakonec v polovině minulého roku svěřil do rukou spolehlivého chirurga a nechal si celý kloub vyměnit. Potom ovšem následovala ne zrovna nejpříjemnější rehabilitace. A tehdy jsem si vzpomněl na Václavovu radu a začal se pídit po potřebných hůlkách, které mezitím dospěly na australský trh.

14. ročník cestovatelského festivalu Kolem světa (Praha, 20.-21. března 2010) byl nevšedním setkáním lidí, které spojuje touha po tajemných dálkách, vášeň k fotografování a chuť poznávat naši planetu, hory i moře, přírodu i architekturu, kulturu, rostlinnou i živočišnou říši. Program byl nabitý, probíhal současně ve třech sálech a kolikrát by se člověk nejraději naklonoval, aby mohl být ve všech sálech současně. Žádné vystoupení se neopakovalo a bylo opravdu z čeho vybírat.

Již po dvacáté se organizátorům podařilo připravit bohatý program cestovatelského festivalu KOLEM SVĚTA, který se bude konat na tradičním místě v KD Ládví a ve vedlejším Multikině Ládví v Praze, a to ve dnech 23. a 24. března 2013. Vedle známých cestovatelů přijali pozvání špičkoví fotografové, kteří návštěvníkům ukáží to nejzajímavější z Afriky, Ameriky a Asie.

U zubního lékaře prožíváme každý své. Někdo tam chodí rád, jelikož má chrup jako žralok, jiný zas se zelení v tváři, poněvadž už mu zase vypadla plomba. Patřím k té druhé skupině. Vlastně... už ne! Mně zubní lékař spíš zachránil život. Od útlého dětství chodím k zubaři s neskonalou hrůzou. Potkala jsem jich vskutku mnoho. Dopadlo to vše nakonec tak, že odvaha mne nadobro opustila a u lékaře mně neviděli celých devět let. A že to byla léta ukrutná, to asi nemusím rozvádět.

Pomalu končí naše gurmánské a kulinářské recepty podle mého přítele Karla Helmicha (jakou on by měl radost, že ty jeho recepty spatřily světlo světa, ověšené mými komentáři a přípodotky – nevím, zda by i s nimi by byl spokojen, on být prevít velký kritik, ale svou kritiku vždy tak zažbrblal, aby to měl už za sebou…).

Na Mělníce máme literární klub Pegas, který v příštím roce vzpomene již 25. výročí svého založení. Tedy ještě na sklonku totalitních let, kdy už se nedalo nic vydržet, něco se muselo stát a lidé hledali opět cestu k sobě, scházelo se vcelku pravidelně několik mladých dívek u rodičů jedné z nich Zdenky Líbalové.

Toto je můj příběh. Pohled z úplně jiné strany. Možná ze strany rovnoběžné, protože se silnými čarami běží i moje tenká přímka. Rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Tam se také protíná fantazie, pokora a láska v jakékoliv kombinaci. Důkaz: Dobře placená procházka realizovaná v Národním divadle.

V těchto dnech vychází a ještě před Vánocemi by měla být na pultech knihkupectví kniha Pavla Vrány s názvem Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga. Je to knížka, ve které autor a poutník v jedné osobě chce čtenáři, zajímajícímu se o téma Svatojakubské pouti, o té nevšední cestě trochu povyprávět. Není to dokument ani historická studie, je to jenom pokus zachytit atmosféru takového putování, nastínit myšlenky, které člověka na poutní cestě provázejí, a přiblížit mu drobná dobrodružství, která poutníka cestou do Santiaga de Compostela mohou potkat.

Začnu ohlédnutím za listopadovými dny Festivalu německého divadla. O jeho popularitě u nás svědčí skutečnost, že se v Praze pořádal letos už po desáté. Dvacet zdařilých představení od klasiků Schillera a Ibsena přes čtení ...

Ing. Luboš Jedlička, starosta města Český Krumlov, usiluje o vyšší efektivitu práce MÚ. Chce jí dosáhnout především cestou zvyšování kvalifikace, samostatnosti a osobní odpovědnosti zaměstnanců, jejichž počet se od počátku roku 2003 postupně snižuje z původních 163 na 133. Následně hodlá mezi své hlavní priority zařadit problematiku efektivní komunikace s obyvateli a hosty města.

Ten obchod se solnými lampami se mi líbil. Lampy vyzařovaly hřejivé světlo a celá atmosféra byla pohodová. Hle, jaká krásná příležitost povědět o tom krámku dalším lidem, zajásala jsem. Napíšu o tom do Pozitivních novin ...

Nemá cenu si zastírat, že my mlsalové vánočního cukroví, bramborového salátu a smažených kaprů máme po svátcích problémy s kily navíc. A co s tím?!! Jednoduchá pomoc. Pojďte je se mnou shodit při vábivých rytmech Salsy, Merengue, Bachaty, Raggeatonu či Orientálních tanců do nově otevřeného studia Salsa Dance Martiny Anton.

Vážení čtenáři Pozitivních novin, přátelé, pro které tak rád píši své příběhy, s radostí vám oznamuji vydání své další knihy Egonovy pohledy a pohlednice 4. Tak, jako předchozí tři díly, i tato je na každé straně doplněna starými pohlednicemi z Libereckého kraje. Považuji její vydání v této době za malý zázrak, ke kterému jste mi ale napomohli i vy, svými kladnými ohlasy, které pro mne znamenají velké povzbuzení. Jsem rád, že se mi daří vás oslovit, pobavit i poučit a chtěl bych vám projevit své poděkování.

Klasické „taneční“ asi každý velmi dobře zná. Většina z nás je má buď již za sebou, nebo se na ně teprve chystá. Mladí lidé, většinou ve středoškolském věku, jsou vedeni ke společenskému tanci a chování, aby mohli kdykoli v budoucnu své umění uplatnit na plesech či společenských večerech. Existují dokonce i taneční kurzy „pro starší“, kde si zájemci mohou vše zopakovat nebo se doučit společenské tance, které v mládí nestihli.

Starý opuštěný lom není v naší krajině ničím až tak výjimečným. Avšak vím o jednom, s perlou vodní hladiny, jež vzkvétá uměřenou péčí a láká poutníky z daleka i blízka. Místo jménem Lomeček, nedaleko od Domažlic v západních Čechách, upoutá už od samotného vchodu. Rozměrné dřevěné originální prolézačky pro děti jsou předzvěstí další podívané. Návštěvníci se tu obdivují dvacítce uměleckých děl, které jsou výsledkem pravidelně pořádaných mezinárodních sochařských sympozií.

V doprovodu Petra Kučery, majitele zámku Nové Hrady na Chrudimsku, jsem měl v dubnu 2003 možnost nahlédnout při pohledu na zámek vlevo dole do jinak nepřístupného prostoru bývalých koníren. Tam stálo v koutě, otočené obličejem ke zdi, čtyřtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionoviče Stalina s chlapcem, vytvořené v roce 1956 v hořické kamenosochařské škole. Prý bylo určeno pro Valašské Meziříčí, ale proč skončilo právě v Nových Hradech, to nevěděl, stejně tak, kdo byl jeho autorem.

Na sklonku minulé dekády obnovilo svoji činnost po mnohaleté odmlce Nakladatelství Unitaria, které vlastní Náboženská společnost českých unitářů (zkráceně nazývaná též Unitarií). Její zrod v v době první Čs. republiky inicioval kazatel, spisovatel a praktický psycholog dr. Norbert Fabián Čapek (3. 6. 1870, Radomyšl – 30. 10. 1942, Dachau). Osobně se znal s profesorem T. G. Masarykem, který mu poskytl jeden ze zásadních impulsů, jež ho nakonec dovedly k jejímu založení. Čapkova choť Marie a dcera Bohdana, angažované rovněž v Unitarii, se navíc staly historicky prvními ženami-duchovními v moderních českých dějinách.