Publicistika – Fouskův svět

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)

Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.

Josef Fousek: Čtyři miliony králíků / Autobusová siesta / Je hloupost infekční?

Náležím mezi ně. Náležíte k nim i vy – babičko, dědečku, děcka školou povinná, rodičové, mladíci, dívky, invalidé, nezaměstnaní, důchodci i pracující. Našim domovům v sídlištích říkají KRÁLÍKÁRNY. Nejsme občané, nejsme lidé. Jsme králíci, kteří jsou ohroženi dle článku jistého superredaktora rakovinou. Nic proti, třeba ano, ale je to důvod, abychom byli označeni jako králíci?

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (11)

„Musíme koupit skříň, Emane,“ řekla ve čtvrtek Kornelie, „abysme nedávali šaty na skoby.“ Myslel jsem si svý. Když nemáme skříň dvacet let, proč ji kupovat na starý kolena. Za týden jsem jel s károu do vedlejší vsi pro skříň. Kornelie zahlídla inzerát v řeznictví za výlohou. Ani jsem moc neprotestoval. Kornelie je jako jiný ženský.

Josef Fousek: Bez cenzury (12)

Do revoluční šťávy máčím sten / a víru nesu v ranci / vzpomínky tísní / prchám ven / je chvíle pro bilanci / Hippies už nečtou Kerouaca / tulák si hledá práci / s Ginsbergem láká na panáka / ztracenou generaci / Z mládí jsou zkamenělé slzy / a závan čpící síry / hranice drátů mění hrůzy / na mrtvé suvenýry .

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (7)

„Helejte se, osobo kroužkovaná, vy tady hulíte jednu cigaretu za druhou, děláte nám z plic asfaltku a budete nás kárat? Ze smradu ještě nikdo neonemocněl. Ale z těch vašich cigárek, to jo! Zadarmo nám dáváte rakovinku. Jak tak koukám, máte ji už v pokročilým stádiu!“ Paní zbledla a udusila cigáro. Kornelie mi zašeptala: „Emánku, takhle dlouho a pěkně jsem tě už neslyšela mluvit od svatby.“

Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (6)

Bolelo mě všechno, co může v noci bolet. Bolel mě celej člověk, jak říká v hospodě hajný Zajíček. Druhej den napadl sníh. Těšík k nám jít nechtěl, ale Kornelie má sílu. Je narozená ve Štíru a ty se nedaji. Dupla mu na nohu, chytla ho za límec a vedla Těšíka vesnicí jako jezevčíka. Když jsem se na to koukal z okna, musel jsem Kornelii obdivovat, i když jsem jí kolikrát měl pod krk.

Josef Fousek: Nemajetní boháči / Je hloupost infekční?

Vy, kteří tonete v hojnosti a blahobytu, obklopeni domy, zahradami, letními sídly, tenisovými kurty, bazény s vytápěním, s bungalovy u moří a jezer, máte těžký život. Závistivci neví, že dlíte v starostech o své bohatství, že se bojíte revolucí, politických změn, zločinců, že vás budí sny o ztrátě toho, co jste svojí pílí a umem získali.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (21)

Dnes nevím kolikátého je. Venku prší, je noc a čtu si noviny: …chleba, brambůrky a další škodí zdraví a přispívají rakovině… Házím zmuchlané noviny do koše. Strefil jsem se. Můj pokojík je malý. Začínám opět psát tuto knihu, podobnou vzpomínkovému záznamu. Ruka mne bolí, svěšuji ji z postele. Strčil jsem ji do sklenice s pivem. Je dávno bez pěny.

Josef Fousek: Judito je mně líto... / Kafíčko

Dávám žebrákům v metru a na další bohulibé akce, a tak si připravuji i bankovky s Janem Ámosem Komenským, abych vlastenecky přispěl na maltu a cement, – mostu na němž se bili Pražané se Švédy, s vojskem generála Windischgratze, kde zpívali dva moji oblíbení minessengři Paleček a Janík, a kde jsem potkal v roce 1968 dva sovětské vojáky, kteří hledali Moulin Rouge.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (4)

Jel jsem si ho taky prohlédnout. V autobusu jsem měl slevu. Vždyť už ho viděli všichni z Tumlovic. Tedy, mimo mě a starýho Maška, kterej má dřevěnou nohu a bojí se toho pohyblivýho schodiště. Bejval bych do tý Prahy nejel, protože si nechci nic koupit - a taky jsem neměl tušení, kde ten velkej obchodní dům je, ale Mařka Šafránková se v hospodě chlubila, že na ty schody, co samy jedou, skočila a jenom dvakrát upadla.

Josef Fousek: Curriculum vitae laskavého rebela

Nemám rád závistivce, fanatiky a mrzouty, kteří spílají všemi a všem, nemám rád stejnokroj politických stran, diktaturu, které jsme si užili všichni, nelíbí se mi nelaskavost a hesla "Co můžeš, to urvi", "Po nás potopa". Neznám nic krásnějšího než je lidský úsměv.

Josef Fousek: Setkání na Karlově náměstí / Mobilová epocha

Narodil jsem se tři dny před německou okupací v roce 1939. Zažil jsem devět prezidentů, margarin, rybí tuk, kádrové posudky, žvýkačky, ruskou televizi s rádiem, tranzistorák, holící strojek na baterie, Něžnou revoluci, politické turisty, ale mobil, který mi dal syn Tomáš k vánocům, překonal vše. Na Motorole, tak se ta šílená věc jmenuje, jsem pochopil jen význam tlačítka OK.

Josef Fousek: Alkohol a politika / Harmonika z Toronta

V převratné době kýčů, pornoseriálů, klipů, reklam, honby za obživou – marně hledáš přítele. Lidé se schovávají do sebe a ze svých bytů vytvářejí soukromé pevnosti sobectví. Alkohol vítězně táhne světem. Jeden panák, druhý panák, pivo, oči se rozzáří, ruce se setkají a zazní všeobjímající věty. Náchylnost k tomuto lihovému nápoji je podobná politice.

Josef Fousek: Na cestách s anděly

Josef Fousek měl odjakživa toulavé boty. A každá cesta i ta nejkratší, třeba jen z Kladna na Křivoklát, byla pro ně takovým dobrodružstvím jako pro jiné cesta kolem světa. Na každém kroku, i tam kde jiní vnímali jen šedou nudu, zažíval pestrobarevné příběhy, o kterých pak vyprávěl všude, kde se našel alespoň jeden posluchač.

strana 1 / 12

Další strana »