Publicistika – J+O Suchý

Ondřej Suchý: Faktor a Kopecký a schody do nebe

Koncem června roku 1997 mi přišel dopis:"Vážený pane Suchý, vzhledem k tomu, že Váš rozhlasový pořad pro "padesátníky" poslouchám téměř pravidelně, zaslechl jsem i Vaši výzvu padesátníkům, aby se ozval, kdo něco ví, co je s Jindřichem Faktorem. - Tak tedy nic moc, ale žiju..."

Ondřej Suchý: Neudolatelná a neodolatelná noblesa R. A. Dvorského

Muž mnoha profesí – zpěvák, skladatel, dirigent, klavírista, hudební vydavatel a filmový herec R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil v roce 1899 ve Dvoře Králové (odtud jeho pseudonym) a z tohoto světa odešel v roce 1966. Bylo to pouhý rok poté, co se oženil s Annou Johnovou, někdejší pracovnicí svého nakladatelství, která se o něj a o jeho domácnost starala v nejhorších dobách, a navíc jej léta i finančně podporovala.

Ondřej Suchý: Chantal Poullain - naše milá Šantalka

Přijela na Kokořínsko v době, kdy zkoušela v Národním divadle roli kněžny v Jiráskově Lucerně. Všechny nás okouzlila. A co všechno jsme se dozvěděli! Tady jsou některé zajímavosti z jejího života - třeba jste to dosud nikde nečetli… KDY SLYŠELA POPRVÉ O ČESKOSLOVENSKU: „Jako dítě jsem milovala kreslené filmy a ty, které se mně líbily nejvíc, byly právě z Československa.“

Ondřej Suchý: Zuzana Princová, princezna z Paravanu

Před lety přišel do rozhlasu z Dánska e-mail v němž se jistá Zuzana Vasa /Vášová/ z Kodaně zajímala o pořad, který se jmenuje Padesátník a ve kterém – jak prý se dozvěděla od svých blízkých z Prahy – zazněla písnička v níž se zpívá že: „ Já mám doma bratra a ten je vám zatra – cený kluk…“ Ta písnička zněla kdysi v představení divadla Paravan a zpívala ji tam právě ona pisatelka. Tehdy se ještě jmenovala Zuzana Princová.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (20) W.C.Fields

DODNES VYCHÁZEJÍ v Americe knížky, podepsané jeho jménem. Jsou to knížky o něm i knížky obsahující jeho výstupy, úvahy a jiné literární práce. WILLIAM CLAUDE FIELDS (1879—1946) byl kabaretní hvězdou již na počátku 20. století. Poprvé se před kamerou objevil v roce 1915. Podobně jako u nás Vlastovi Buriano­vi, i W. C. Fieldsovi přinesl největší popularitu až zvukový film.

Ondřej Suchý: Jak mi pan Branald diktoval

Byl jsem tenkrát redaktorem Sedmičky, časopisu pro mládež (tehdy to stále ještě nebyla Sedmička pionýrů – psal se rok 1969), a tak jsem chtěl pana Branalda požádat o rozhovor. Ochotný Frank hned, že jdeme k Branaldům a dohodneme se s panem Branaldem, kdy by si pro mě mohl udělat čas. U Branaldů jsem se představil a hned také poprosil, jestli si mohu pana spisovatele vyfotografovat s jeho synem Ríšou, když budeme spolu „dělat“ ten rozhovor pro Sedmičku.

Ondřej Suchý: Veselý skřítek Robert Vano

Jeho rodiče pocházeli z Maďarska, on se narodil v Nových Zámcích na Slovensku, v devatenácti odešel do Ameriky, kde prožil dlouhá léta svého života a když se vrátil, zůstal už nadobro v Čechách. Před časem mu zavolala jedna redaktorka ze Slovenska a povídá: „Já bych s vámi ráda udělala rozhovor, ale vím, že se necítíte být Slovák.“

Ondřej Suchý: O Jiřině Bohdalové

Jiřina Bohdalová je „dámou na kolejích“ - míněno těch hereckých, divadelních - od padesátých let. Před filmovou kamerou se však objevila mnohem dřív. Nikdo netušil v době, kdy byla naší komičkou číslo jedna Věra Ferbasová, že devítiletá holčička Jiřinka, která se v roce 1940 objevila po boku Zdenky Sulanové ve filmu Madla zpívá Evropě, už za dvě desítky let začne pozvolna zdolávat vrchol žebříčku nejpopulárnějších českých komiček.

Ondřej Suchý: Herečka Jana Ebertová slaví dnes devadesátku!

Půvabná septimánka Zdeňka Chalupová do níž je zamilován spolužák Jan Vaněk (Rudolf Hrušínský) v Cestě do hlubin študákovy duše (1939), Milada Švarcová, kamarádka Karly (Adiny Mandlové) v Pacientce dr. Hegla (1940) anebo Kordula, žena muzikanta Kalafuny (Ladislava Peška) v Strakonickém dudákovi (1955), to jsou tři z deseti postav, které vytvořila herečka JANA EBERTOVÁ v českých filmech. Narodila se 7. května roku 1920 a tak se právě dnes dožívá úctyhodného životního jubilea – 90 let.

Ondřej Suchý: A večer bude biograf (9)

Významné ankety z let 1958 a 1982 určily nejlepší filmy všech dob. Každoročně však dochází k dalším hodnocením nových a nových filmů, které mezi sebou soutěží na mnoha desítkách filmových festivalů po celém světě. (Jsou i festivaly nesoutěžní — ale ty ponechme stranou.) Vzhledem k tomu, že i naše kinematografie si velmi často odnáší z mezinárodních festivalových klání trofeje nejvyšší, povíme si v této kapitolce o přehlídkách, festivalech a festivalových i jiných cenách trochu víc.

Jiří Suchý: Elektrická puma (1)

V šedesátých létech 20. století šimral nervy důvěřivého občana západní polokoule jistý agent Secret Service. (Secret neznamená jen výměšek žláz, ale i slůvko tajný. Rovněž Service překládáme jako služba a ne jinak.) Zmíněný agent se jmenoval James Bond a jeho výstřední způsoby byly u nás mnohokrát kritizovány a filmová zpracování jeho kousků zůstala projektorům našich kin utajena.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (39) Bratři Marxové

Výstřední komici bratři Marxové snad nejvíc ze všech zasáhli do vývoje americké filmové komedie. Na počátku jich bylo pět: Chico, Harpo, Groucho, Zeppo a Gummo. Poslední dva však v průběhu let „odpadli“, takže pod pojmem „Bratři Marxové“ se většině filmových diváků vybaví jen tři tváře, ty, které vidíte na snímku. Pět kluků začínalo společně pod dohledem rodičů jako hudební klauni. V roce 1925 poprvé vystoupili na Broadwayi, kde jejich divadelní kariéra vrcho­lila. Zanedlouho dostali první nabídky k filmu.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (38) Petr Popper

12. září 2007 jsem dostal mailovou poštou dopis. Dostávám hodně dopisů, které začínají velmi podobně a končívají obvykle žádostí o nějakou informaci. Tenhle dopis měl však pro mě překvapivý a radostný závěr – ostatně, přečtěte si ho: „Vážený pane Suchý, ačkoliv Vás neznám osobně, dovolte, abych Vás nejprve velmi uctivě pozdravil, a to z toho důvodu, že píšete hodně a velmi o Leonidu Jengibarovi, a to takovým způsobem, že je jasné, že jste se s ním osobně znal a že Vás jeho umění hodně oslovovalo.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (37) Anny Ondráková

Českému filmu-nemluvněti byla ještě do kočárku půjčena na hraní krásná hračka: živá panenka barbie, vlastním jménem Anny. Sotva si filmové nemluvně z Prahy poprvé s panenkou zahrálo, nadšeně zatleskalo. „To je ta nejhezčí a nejveselejší panenka, jakou jsem kdy mohlo na hraní dostat!“ pomyslelo si tenkrát, v roce 1919, kdy ještě neumělo nahlas říci ani á, ani bé. Toto vše uvidělo sousední nemluvně-německý film a  párkrát si panenku z Prahy půjčilo. I u sousedů, když se jim panenka Anny předvedla, všichni nadšeně zatleskali: „Tak půvabnou barbie, s tak mimořádným komediálním talentem navíc – to se v Evropě hned tak nevidí!“