Většina z nich byla v bývalé KSČ, odznaky vrátili, převlékli kabáty a uniformy a dnes se snaží dál se držet v popředí. Pokud se jedná o mladší kádry, tak pocházejí z komunistických rodin. To ovšem není jejich chyba. Problém spočívá v nastavení celé struktury a systému tohoto státu. Počínaje legislativní oblastí, v práci nadměrného státního aparátu o mnoho početnějšího než dříve a stále narůstajícího, v zaměření školství, v soudnictví, policii a téměř ve všech oblastech.

Vždycky jsem si přála potkat anděla. Protože jsem ale hledala bytost s křídly, dodnes se mi to nepoštěstilo. Ani mě nenapadlo, že je denně vídám kolem sebe. Nemají křídla, nejsou pohlední, mnohdy ani moc čistí, dokonce bývají i mdlejšího rozumu. Nedávno jsem zapnula televizi ve chvíli, kdy promítali film „Hodina klavíru“.

V ten den před devatenácti roky jsme zvonili klíči.
Mnozí, později převlečení zvonili s námi, ale už tehdy přemýšleli, jak to „zaonačit“, aby se jim nežilo hůř, a kuli plány. Přispěli jsme svým skromným dílem k pádu špatného, zpuchřelého režimu a systému. Většina chtěla, aby byla obnovena občanská společnost, která by respektovala práva občanů a vytvořila podmínky pro lepší a spravedlivější život. 
 

Dostala jsem pozvání na nedělní návštěvu. Na to město s rudou září jsem měla pouze mlhavé vzpomínky z dětství, kdy tam ta záře ještě byla. Dnes, kdy slýchám od mnoha přátel a mladých rodin, jak se tam houfně stěhují, jsem byla velmi zvědavá na všechny ty demokratické proměny. Co jsem viděla, předčilo i mé nejsmělejší očekávání a demokracii jsem tu bohužel o víkendu nezaznamenala.

Vida, říkal jsem si v duchu, a moje žena se na mne obrátila s rozzářenýma očima, jestli jsem to taky slyšel, protože to ode mne (o oněch třech měsících, za které, když člověk začne dělat něco pozitivního, může změnit i strukturně mozek, protože člověku, tedy jeho mozku, narostou nové dendrity, neuronové spoje) slýchá již hezky dlouho a na každé přednášce.

Politici a sociologové začínají bít na poplach (a dnešní třicátníci netuší, jakou budou mít, pokud vůbec nějakou, penzi), protože vymíráme. Sečtělejší ale marně varují a upozorňují, že termíny, kterými se výše zmínění ohánějí (právě tak jako jejich druh myšlení), jsou zastaralé a v současném světě naprosto nevyhovující.

Abychom se dostali k meritu (jádru) věci, tedy k paradoxům češtiny, musíme nyní zařadit úvod druhý a alespoň krátce pojednat o takové zajímavé maličkosti, jako je SLOVO. V naučných slovnících si přečteme, že SLOVO je nejmenší jazyková jednotka, přičemž pod pojmem jazyk se zde samozřejmě nemyslí to, co máme my a většina živočichů v ústech...

Ideje vždy byly poraženy a jsou poráženy zájmy států, skupin a jednotlivců. Každý systém a řád má kromě kladů také své negativní dopady. Pokud je schopen si je uvědomovat a odstraňovat je, pak se prodlužuje jeho existence. Kapitalismus přes své dynamické vlastnosti, přednostmi před svými historickými předchůdci a přínosy, má také řadu nepříznivých a nedobrých následků.

Domníval jsem se, a dnes už mohu s uzarděním poznamenat, že hloupě, že tam kde je přehled - hlavně na vsích a snad i na menších městech a městských obvodech - tam, kde si lidé vidí až do špajzu, měl by být znemožněn vzestup všelikých nepoctivců, hochštaplerů a šarlatánů tím, že občané si tu vyberou slušné místní autority.

Přes 70 let nás dělí od napsání Čapkova textu. Leccos se opakuje, leccos má stále svůj nesplácený dluh - dnes bychom tomu řekli „česky jadrně“, že nám schází „self-promotion“, tedy nejen umění a snaha poukazovat na naše reálné přednosti (na rozdíl od reklam, kde o realitu až tak moc nejde, podobně jako v případě propagandy), ale také schází vůle k takovým krokům.

Myslím, že my rodiče bychom si měli udělat alespoň pár minut času, abychom poznali, co naše děti sledují a měli tak představu o tom, čím je tvůrci dětských filmů „krmí“. Za okamžik sledování pořadu zjistíme, že kromě laserových zbraní, tanků, useknutých hlav, prostřílených postaviček záporných i „kladných“ hrdinů, nepočítaných vulgarismů, honění se za majetkem, penězi a územím neuvidíme nic, co by na naše děti mohlo působit tak, jak bychom očekávali.

Celebrity netvoří dějiny, ačkoliv si to dost velká část této nehomogenní skupiny myslí. Aniž bych podceňoval úlohu osobnosti v dějinách, dějiny pouze osobnosti netvoří. Dokonce ani jejich větší část Dějiny tvoří občané, lidé, kteří žili a žijí, my současníci. Jsme schopni říci jací jsme, o co nám jde, o co usilujeme, kam kráčíme, co chceme vykonat?

Nové, skutečně nové ve světě je jen to, v čem pokračuje dál ten starý a neustálý vývoj; co se staví proti němu, není nové; je to jen anachronismus, úchylka a dočasné zvrhnutí. Nevíme ještě, bude-li to vůbec k něčemu dobré; ale pokud se opravdu ptáme, kam směřuje vývoj, najdeme v tom, co se dnes nejvíce snaží vtisknout svět a dějinám svou značku, horečnou aktuálnost něčeho, co je předem odsouzeno být jenom episodou, kterou dřív nebo později vezme čert. 

Nově objevený obraz známého malíře je hlavním exponátem výstavy Tvář Leonarda da Vinci – Příběh rytířského řádu templářů. K letošnímu 700. výročí od rozpuštění templářského řádu je otevřena na zámku Zbiroh – do 18. března 2012. Zdejší pořadatelé výstavu připravili ve spolupráci s českou organizací Praga Mystica. Dále s Italským řádem templářů, který se hrdě hlásí k prapůvodním – tj. i českým kořenům, a s jihoitalským Museo delle Anticha Genti di Lucania z oblasti Basilicata.

Mozart současné pop music | Přesně těmito slovy charakterizoval Michala Davida ředitel hudební televizní stanice Očko Jiří Balvín na koncertě, který se konal v Lucerně 22.12. 2010. Michal David letos prožil velmi úspěšný rok. Oslavil své padesáté narozeniny zdařilým koncertem v O2 Aréně, absolvoval několik jazzových koncertů s P.J. Rybou, vyšlo mu několik CD i DVD, ohlásil nový muzikál Kat Mydlář a stal se dědečkem…

První vteřiny a minuty života totiž každého člověka zásadně programují na celý život také tím, s jakou základní emocí začíná fungovat mozek novorozence. Pokud je čerstvě a přirozeně, ideálně porozený človíček na bříšku maminky, v šeru a teple, v bezpečí, instinktivně se umí doplazit k prsu a zdroji potravy – a je mu fajn. Je v bezpečí a obklopen péčí.

Na konci ostrova Alée des cygnes (Labutí aleje) ve směru toku řeky Seiny v Paříži stojí už přes sto let originál sochy - symbol svobody - jejíž čtyřicet šest metrů vysokou kopii darovala Francie r.1886 New Yorku k výročí založení USA. Do podstavce byla vtesána slova na uvítanou příchozím do Nového světa, toužícím po možnosti svobodně dýchat.