Publicistika – Letem-světem

Jitka Dolejšová: Skandinávie: O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (4)

Jedeme Středošvédskou nížinou směrem ke Stockholmu. Hele, tady je první značka: Pozor, losi. Zastavujeme na několika romantických odpočinkových místech u jezer. Obdivujeme obrovskou plochu jezera Vättern, připadá nám jako moře. Však má také rozlohu 1912 km2, dosahuje hloubky až 128 m. Je tu prý ráj pro rybáře.

Miroslav Sígl: S Radkou Koláčnou o Indii ani ne tak vzdálené… bytím i životem jinaké

Ve zlatém chrámu v Amritsaru jsem zažila vynášení posvátné knihy, hudebníci sedí přitom na mramorové dlažbě. Na mramorem obkládané zemi okolo chrámu lidé v noci pospávají. V posvátné vodě v blízkosti chrámu jsou vidět koupající se muži. Ženy se koupat nesmějí, pouze skryté v kabině pro ženy a v sárí. Cizinci se posvátné vody nesmí dotýkat.

Stanislav Moc: Pelikány mám rád

Sešel jsem naší ulicí k rohu, kde jsou obchody, tenisová hřiště a knihovna a zabočil dolů k řece. U opuštěného stolu na kuchání ryb pro rybáře sedělo hejno pelikánů. Já tyhle těžkooděnce vzduchu mám obzvlášť rád, protože vypadají se svými obrovskými zobáky nemotorně, ale jakmile se vznesou do vzduchu, je to ladnost jumbo letadla.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (7)

Po namáhavém dni a přehršli zážitků máme volnější den. I počasí zvolilo odpočinkovou variantu – je zataženo, občas mrholí nebo prší. Z horských výhledů by nic nebylo. Jedeme do městečka Lom, navštěvujeme místní informační středisko, prohlížíme si malý skanzen – Lom Bygdemuzeum se školou, domky, hospodářskými staveními a zajímavou výstavou.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (7)

Z Galtüru putujeme dlouhým romantickým údolím Jamtal, proti proudu Jambachu. Kolem Menta Alm a Scheiben Alm, kde chovají poníci a legrační vepříky, stále vzhůru. Po obou stranách údolí se zdvihají třítisícové vrcholy. Odpoledne slunce předává vládu kupícím se mrakům, které rychle tmavnou, klesají a posílají na zem první těžké kapky. Proto se rozhodujeme pro návrat – však je před námi ještě asi deset kilometrů cesty, než dorazíme zpátky do Tschafeinu. Cestou se ještě rozhlížíme, abychom si do  paměti věrně otiskli všechny jedinečné alpské obrázky.

Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (2)

Při noclehu v přírodě máme dodržovat pár pravidel, mezi která patří například zákaz rozdělávání ohně. Jinak můžeme přespat, kde je libo, v Norsku je však třeba dodržet vzdálenost nejméně 150 metrů od obydlí. Ve Finsku platí, že nesmíme být na dohled od obydlí. Všude pak je zakázáno stanovat na soukromém pozemku bez souhlasu majitele.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (1)

Vám, co mne ještě neznáte, se představím – jsem digitální fotoaparát Canon PowerShot A610 (přátelé mi říkají Can) a jezdím se svou paní Jitkou na různé akce, výstavy, výlety i na dovolenou. Už jsme toho nacestovali hodně. Mezi nejlepší dobrodružství určitě patřily dvě velké cesty do Skandinávie. Ale líbilo se mi i ve Španělsku, Chorvatsku, Itálii, Rakousku nebo Švýcarsku. Mezitím se přece jen něco změnilo. Moje paní se párkrát před svou rodinou zmínila, že jsem dost velký a těžký, a že když mne nosí na túry, nevejdu se jí do kapsy košile, musí mne tahat s ostatními věcmi v batohu a kdesi cosi. A tak rodina dala hlavy a peníze dohromady a moje paní dostala k narozeninám nový fotoaparát.

Ivanka Horová: Perla Jižní Itálie

Staroslavné Lecce je město střední velikosti. Leží na poloostrově Salento v jižní Itálii. Na mapě ho najdete až v samém podpatku tak zvané italské boty. Lecce se může pyšnit mnoha senzačními přízvisky. Říká se jí perla jižní Itálie, barokní Athény nebo nejčastěji Florencie jihu. Centrum města je totiž zastavěné krásnou barokní architekturou. Na rozdíl od turistů jsem ale na tohle všechno při příjezdu do Lecce nemyslela. Přišla jsem do Lecce pracovat.

Ivan Turnovec: Lurdský zázrak

Letní turistická sezóna se chýlí ke konci. Turisté se postupně vrací domů a dělí se o své poznatky a zážitky. Někdo jen v kruhu rodinném, jiný prostřednictvím médií. Budeme-li vycházet z cíle starých řemeslnických vandrů, měla by být návštěva cizí krajiny spojena s poznáním a následnou domácí aplikací toho, co se jinde dělá lépe. A tady jsme u Lurdského zázraku. Nemyslím tím zjevení panny Marie Bernadetě Souvirous v roce 1858 (i když i o tom si ještě povíme), ale stav současný.

Šumavou se chodí pomalu

Rychle a zmateně ji obíhá pouze blázen, který nedokáže, nebo nechce vnímat vše, co míjí. Pomalu se chodí hlavně v místech, do kterých soudruzi dříve poutníky nepouštěli. Co kdyby, nedej bože, překročili bludný kořen ...

Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (3)

Časně zrána v úterý pokračujeme dálnici č. 80 k Renu. Slunce je malinko snesitelnější, krajina mírně zvlněná. Svízel dlouhého cestování pro milovníka slunce (dnes je taková záliba nedoporučovaná) spočívá v tom, že jeho svit je po mnoho hodin nedostupný. Jeho milovník chce vystoupit z automobilu, ulehnout k řece nebo jezeru, je ale třeba pokračovat v cestě, nespočet mil je dosud v nedohlednu, program je bohatý a čas omezený benevolencí zaměstnavatele v udělení dovolené. Města více i méně věhlasných jmen lákají a jejich vzdálenost je součástí jejich kouzla a vábení.

Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (2)

Za krásného počasí opustili jsme Billings, odkud už není daleko do Yellowstone Parku s mnoha gejzíry a vysokými cedry roubícími početná jezírka. Příroda tu mnohde připomíná nejkrásnější místa domoviny. Je to nepochybně pozoruhodnost státu Wyoming. Hugo ale, jako by posedlý vytčeným cílem pro tento den, městem Salt Lake City, pobízí k odjezdu z parku. Je organizátorem výletu a není jiné cesty, než uposlechnout. Dorážíme do Idaho Falls a pak městečka se zajímavým jménem Pocatello.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)

Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…

Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (6) Den pátý

Ten krásný alberque v Arre jsme opustili, jak se pomalu stalo naším zvykem, brzy ráno těsně po rozednění. Byla středa, jedenáctého dubna, můj pátý den na cestě ze Saint Jean Pied de Port. Všichni tři jsme se shodli na tom, že nám starším jde v první polovině dne všechno lépe a s menší dávkou námahy, a proto je třeba toho času co nejhospodárněji využít. A tak jsme lehce a v pohodě došli do Pamplony. Prohlédli jsme si v tom velkém městě spoustu pamětihodností mohutným opevněním počínaje a tamější katedrálou konče. Tu však jenom zvenčí, jinak pro nás nebyla přístupná.

strana 1 / 18

Další strana »