Publicistika – Rozhovory
Petr Dvořák – Pavel Veselý: Začínám docela slušně nestíhat, ale nestěžuji si
Ve světě české populární hudby se Petr Dvořák pohybuje už dlouho. Že jste o něm ještě neslyšeli? Možná proto, že stojí někdy nenápadně za mnohými projekty a o sobě moc nemluví. Po dlouhé době jsme měli čas udělat i tento rozhovor. Ještě Petra Dvořáka neznáte? ... V české pop music nejsi žádný nováček. Co vše máš již za sebou? Dá se říci, že od 18 let se tomuto oboru věnuji profesionálně, ať se to týká samotného hudebního vystupování nebo moderování, tak i pořádání a produkci nejrůznějších akcí. Dnes mi je 27, takže za tu 9letou dobu se toho stihlo opravdu, ale opravdu hodně.
Natália Žembová - Peter Závacký: Keď chceš rozosmiať Boha, povedz mu ráno svoje plány
Moderátorku hlavného televízneho spravodajstva slovenskej televízie Natáliu Žembovú a jednu z jej najobľúbenejších tvárí poznajú diváci nielen ako pôvabnú ženu, ale aj ako priznanú mediálnu profesionálku. Rozvážnú, inteligentnú, originálnú a pohotovú, príjemnú a pritom skromnú, pokornú, vľúdnu a jemnú. U moderátorky a novinárky obdarenej všetkými "päť P“ - inventio, disosito, dictio, actio, memoria - oceňujú ešte navyše zrelý ženský šarm a charizmu, keď spravodajstvo pod Tatrami obohatila a umocnila o nový rozmer - gráciu a eleganciu.
Peter Závacký: Karikaturista Lubomír Vaněk vystavuje v Brně a Pelhřimově
395 nakreslených karikatúr za 3 hodiny. Bol to výkon, pri ktorom som poslednú polhodinku kreslil s kŕčom v ruke, ale nevzdal som to. Najzložitejšie je však kresliť obidvoma rukami súčasne a to každou niekoho iného. A, je to obrovská záťaž na šedú mozgovú kôru a sústredenie. Všetky moje rekordy zapísané v Guinessovej knihe rekordov a Českej knihe rekordov už od r. 1996 sú uvedené na mojej webovej stránke.
Rozhovor se zrcadlem Jany Stuchlíkové
Vezmi si takový strach. Kdy jej máš? Můžeš se ocitnout v nějaké opravdu nebezpečné situaci, pak ti může zachránit život. Častěji se však objevuje plíživě a téměř nepozorován, až sevřený žaludek, bolení břicha nebo knedlík v krku ti řekne, že se něco děje. Jeho projevy jsou nepříjemné a někdy máš pocit, že tě chce ovládnout a ochromit.
Karel Trinkewitz - Václav Židek: Odvahu má v genech
Je-li člověk výtvarně talentovaný v jednom směru, jako například malířství, bývají často jeho tvůrčí schopnosti ještě širší v mnoha dalších oborech. Náš první prezident T. G. Masaryk vyslovil jednu moudrou myšlenku "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem!" a já bych si ho dovolil doplnit "Kolik máš profesí, tolik máš i životů!".
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (10)
Vraťme se k poslední větě našeho posledního „povídání“. Týká se poletování negativních myšlenek všude okolo nás. Zdá se ale, jako by se ony negativní myšlenky shlukovaly do jakýchsi hnízd. Jedním z významných zdrojů skepse je pocit, že v šedesáti letech končí profesní aktivita a že „už se mnou nepočítá“. Nebo naopak, že už nechci nic dělat, protože tak je to normální“.
Milan Turek: Liberecký oktaván dobyl Cambridge
Ondřej Henych je studentem gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a jako oktaván má za nejoblíbenější předmět chemii. Určitě nejsou hry jeho prioritou, protože je orientačním běžcem, hraje na klavír a samozřejmě se učí jazyky, začíná zvládat švédštinu. Záliba v chemii Ondřeje přivedla až na světovou úroveň. V Cambridge na olympiádě získal v desetihodinovém boji stříbrnou medaili v koknkurenci 250 studentů ze šedesáti šesti zemí.
Pavel Pávek: Osobitý malíř hledá tajemno
Když plakáty zvou zájemce na výstavu malíře Reona Argondiana, stávají před galerií často fronty. Plátna vyzařují tajemno, mystiku a magii stejně jako celá osoba autora. Používá při své tvorbě staletími ověřené techniky starých Mistrů, nechává se nezřídka inspirovat jejich náměty, celou svou osobností vyvolává představu renesančního člověka.
Marek Janáč - Renata Šindelářová: Spojuje nás láska k jazyku
Znáte to oblíbené dětské slovíčko na čtyři písmena: PROČ. Znáte ty nekonečně dotěrné řetězce otázek: „PROČ zase čepici? – PROČ nastydnu? - PROČ je zima? - PROČ ty nemáš čepici? – PROČ mi to nebudeš vysvětlovat?“ Nebyli jsme jiní. Jen jak jsme rostli, postupně jsme se přestávali ptát. (Ta přechodná pubertální fáze se projevuje specifickým typem „pročských“ otázek: „PROČ nesmím zůstat venku až do rána, když všichni ostatní můžou?“.)
ELFÍK - Jitka Dolejšová: Můj vláček je pro kluky i pro holky
Děti se mnou mohou cestovat vlakem po různých zajímavých místech, vydat se na akce, které pro malé cestovatele pořádají České dráhy. V každém čísle je šest soutěžních úkolů a kdo je správně splní, může se účastnit losování o pěkné ceny. Taky dětem ukazuji zajímavá místa na světě v rubrice Světošlápek, vyprávím vtipy, pohádky a básničky....
Jan Míka - Miroslav Vejlupek: Seriál není umění, ale je umění ho napsat
Byl jste i vloni ve starobylém Písku, nebo vás cesty vedly do jiných končin? Nebyl, i když jsem být měl. Točily se zde některé scény z mého nového seriálu Cukrárna v režii Dušana Kleina, ale já pobýval ve Františkových Lázních, protože jsem tam musel po operaci nastoupit. Jinak jsem v Písku alespoň pětkrát za rok, protože tu mám příbuzné, známé, rok jsem tu byl na vojně a Písek mám moc rád. Proto sem byly situovány i scény ze zmíněného seriálu. Konec konců z Tábora, kde bydlím, není do Písku tak daleko.
Martina McLenehan: Vzácně prosté vánoce Ludvíka Vaculíka
Čtenáři Ludvíka Vaculíka vědí hodně o něm i o jeho dnech všedních i svátečních. Těžko se o něm dozvědět něco převratně nového. Možná se tím ale ukazuje něco vzácnějšího: stálost, neměnnost a přetrvávání toho, co platí, čemu Ludvík Vaculík věří, za čím si stojí a co má smysl. Stejně, jako Vánoce.
Jana Witthedová – Jitka Vykopalová: Tvorba mi dává radost a nové pohledy
Byla jsem velmi potěšena, že České centrum mělo letos na veletrhu svůj stánek. Krásné bylo také, že zde představili své knihy Jáchym Topol a Jaroslav Rudiš, a že se uskutečnilo setkání s nimi a s jejich překladateli. Pro malé jazyky je často obtížné proniknout na zahraniční knižní trhy, proto je tato iniciativa velmi potěšující.
Milan Turek: Ještědman nechce být jen rekordman
Extrémní podmínky Ještědských hor pro sportování jako by spíše lákaly k tomu, aby se na svazích uskutečňovaly ty nejkurióznější druhy sportů. Od roku 1900 se pokoušela již celá řada sportovců o co nejčetnější zdolání vrcholu. Nejdřív šlo o odtučňovací kůru, ale později se z výstupů vytvořila speciální ještědská disciplína. Dnes se na trase k vrcholu lze setkat s Jiřím Mánkem, pokračovatelem tradice výstupů. Jeho vyprávění má téměř mysteriózní nádech…..
strana 1 / 15