K životu už to patří, že se mnohý z nás v něm zčistajasna ocitá v bodě, z něhož nemá páru, kterým směrem se vydat dál, aby svoji beztak už mizernou situaci ještě nezhoršil. Jak je dobře, že se v takových případech je na koho obrátit s prosbou o radu. Smysluplnou a fundovanou. A že takové rady skutečně pro nás připraveny jsou, dokládá moje setkání s psychoterapeutkou, z níž cítím, že příslušnost k této profesi je jí dána přímo darem od Boha: Jarmila Pospíšilová.

I nám „lidem od fochu" je naivita blízká a já osobně se tomu nebráním, nicméně myslím, že jde spíš o „naivitu“ ve vztahu k obsahu než formě. Ta moje rozverná naivita je tak trochu reakcí na to, jak se lidi berou strašně vážně, jak ulpívají na různých pseudopředstavách o tom, jak se má správně prožít život, co je správně a co ne, strašně se upínají na různé vzory a někdy pro mě až nepochopitelně baští výrobu různých „hrdinů“ a jinak mediálně propagovaných hvězd.

V čem vidíte svoji odlišnost od výše jmenovaných tvůrců dětských pořadů? Vycházel jste z rozdílů, nebo jste se jenom přirozeně vydal svojí vlastní cestou? / Prostě jsme každý jiný. Mně se ohromně spolupracovalo se Štěpánkou. Už předtím jsem byl v novinách slavný se svojí Evičkou a Monoklíčkem. Se Štěpkou to byly šťastné roky mého hraní a malování pro děti.

Projekt POŠLI TO DÁL je asi tak bláhový jako je bláhové psát poezii, zvláště poezii duchovní, asi tak bláhové jako ptát se po smyslu bytí, tak bláhové jako samotný altruismus, avšak bláhovější je považovat duchovní hodnoty za méněcenné, a hodnoty, které společnost má, za neměnné.Mnozí si vzpomenou, jak toužili mít nové džíny a jak na ně sháněli bony, jak moc si přáli ochutnat svobodný svět za „železnou oponou“.

Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“.

Ne každý slaví Vánoce na Štědrý den, dárky si lidé předávají často předem nebo až po svátcích. Jeden ze severočeských spisovatelů si přispíšil a dárek k Vánocům věnoval čtenářům již na konci léta. V současnosti se na Liberecku prezentuje skupina literátů, mezi nimiž svými povídkami z horké současnosti dovede okouzlit čtenáře zralý vyprávěč Otto Hejnic.

Číslo jedna je pro mě určitě moje maminka, je mým velkým vzorem a je prostě úžasná....Po ní je hodně velká pauza….., nic a Angelina Jolie, která je nejen úžasná herečka, ale neuvěřitelně dobrý člověk, který se snaží pomoci, kde může. Můžu s čistým svědomím říci, že jsem přemýšlela, ale dalších osm osobností nedovedu dát dohromady.

České centrum doslova praskalo ve švech pod náporem množství návštěvníků, obdivujících mistrné ztvárnění zimní a letní krajiny z domova i ze světa. Svou návštěvou poctil tuto vernisáž také velvyslanec České republiky ve Švédsku Jan Kára, ale i další vzácní hosté. Ve velice přátelském duchu a v dvojjazyčném podání se neslo povídání a otázky a odpovědi týkající se hlavního hosta, ale také i jeho spolupracovníka a dlouholetého kamaráda, bez jehož pomoci by se výstava neuskutečnila, pana Jiřího Hellera, rovněž významného a známého fotografa.

Na zeměkouli jsou státy, jejichž národní důchod živí především cestovní ruch. U nás to bylo donedávna hornictví, v poslední době pak sklářství, pivo a automobilismus. Krásy naší vlasti jsou však stále významnou devizou, což dosud není nijak využíváno. Mýlí se ti, kdož cestovní ruch omezují na penziony a restaurace, významným artiklem je i propagace formou publikací či jiných mediálních prostředků, které k nám přilákají turisty.

Uplatnění tohoto pravidla není jednoduché. Zářnou ukázkou je nynější spor kolem Radiožurnálu, zvláště pak rozhovor paní Tachecí v ranním vysílání televize. Viděly jsme jeho záznam na internetu. Na něm by se dalo ukázat, jak může mluvčí hned v úvodu ztratit šanci na to být alespoň pochopen, natož aby se mu podařilo posluchače přesvědčit.

Mýty jsou samostatným živým organismem, cituje kniha Toulky světem bájí aneb S rozhlasem po stezkách mytologie odborníka na mytologii Josepha Campbella a vysvětluje, jak se v mytologii proplétá historie s fantazií těch, kteří příběh vyprávěli a dále jak se předával z generace na generaci, nabýval stále rozmanitějších tvarů. Mnoho legend znějících jako science fiction se tak zakládá na zrnku reality. Na každém šprochu pravdy trochu, říká se. Pro mytologii to platí dvojnásob.

Osobu Ludvíka Hesse nelze přehlédnout. Jak vzrůstem, tak objemem, ale především pro způsob, jak nakládá se svým vyměřeným časem v souladu se svými možnostmi, ale vždy ve prospěch "těch druhých". Setkali jsme se, byť jen virtuálně, kvůli literatuře, a pokračovali až k dnešnímu Internetovému rozhovoru. Ludvík Hess je renesančním člověkem. Stojí za to, přemluvit jej k rozhovoru. 

Každého z nás obdařil prý Bůh nějakým talentem. Mnozí s ním umějí zacházet, jiní jej dokonce dokáží rozvíjet a zušlechťovat. Ráda poznávám ty, kteří ve zvolené činnosti vynikají. A mezi takové řadím svého přítele, pozitivně šíleného grafika Tea Adamyho, známého jako aTeo.

Po celá dlouhá desetiletí se v mém pestrém životě nacházely okamžiky, kdy jsem vyhledávala bytosti s věšteckými, později psychologicko-terapeutickými, až posléze i léčitelskými schopnostmi. V souladu s věkem, zájmy a potřebami. Poslední dvě kategorie se natrvalo usadily v mém životě právě v posledním čase.

Ondřej Henych je studentem gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a jako oktaván má za nejoblíbenější předmět chemii. Určitě nejsou hry jeho prioritou, protože je orientačním běžcem, hraje na klavír a samozřejmě se učí jazyky, začíná zvládat švédštinu. Záliba v chemii Ondřeje přivedla až na světovou úroveň. V Cambridge na olympiádě získal v desetihodinovém boji stříbrnou medaili v koknkurenci 250 studentů ze šedesáti šesti zemí.