Publicistika – Zajímavosti
Miroslav Sígl: Moje útroby jsou nyčkonc vniveč
Prosím, neberte tu větu v titulku vážně, ta má spíše demonstrovat zapeklité vazby, slova, spojky, podměty a přísudky či příslovce naší češtiny. Nám připadají běžné, ale co má s nimi dělat chudák překladatel, ale nehleďme zas tak vysoko, stačí je použít jen tak mimoděk v rozhovoru s cizincem, naším přítelem ze zahraničí. Zpozorní, napíná sluch a smysly svoje a hledá vhodný ekvivalent do svého rodného jazyka. Ó, jak to mnohdy těžké bývá! My máme v české řeči tolik původních slov, jak málokterý jazyk ve světě.
Ondřej Suchý: Úsměvy v poezii Dušana Spáčila potěší
Dušan Spáčil, novinář a básník, vydal na konci roku 2008 svoji druhou básnickou sbírku pod názvem PŘEBYTEČNÝ ANDĚL. Nejsem literární kritik ani teoretik, neumím psát recenze na básnické sbírky, ani na jakákoliv literární díla. Přesto mně Spáčilova sbírka básniček donutila napsat tyto řádky, které nechtějí nic jiného, než upozornit na útlou knížečku v níž čtenáře čeká poutavé čtení.
Jitka Dolejšová: Na nožky punčošky
Ručně pletené punčochy se staly moderními v 17. století. Anglická královna Alžběta I. odmítla udělit patent reverendu Williamu Leeovi na první pletací stroj, protože prý jeho punčochy byly příliš hrubé ve srovnání s jemnými hedvábnými punčochami importovanými ze Španělska. Vynálezce nelenil a vylepšil svůj stroj, takže byl schopen produkovat ještě jemnější punčochy, ale tentokrát byl odmítnut z obavy, že by připravil o práci ruční výrobce punčoch.
Petrus Trottestam: "Švédská Olomouc"
Švédská Olomouc, divíte se vy, do jaké míry existuje něco takového? Nevím. Jestli ne tolik v objektivním světě, tak aspoň v jednotlivých představách. Já jsem totiž Švéd, čistokrevný Švéd, a pro mě ona existuje určitě. Bydlel jsem tady v Olomouci v první polovině 90-tých let čtyři roky. Tady jsem se naučil své první chvějící se slova češtiny.
Stanislav Moc: Záplavy
Austrálie je vcelku pouštní kontinent s pouštním počasím. To znamená, že tu v lepším případě prší sporadicky, nebo málo a v tom horším neprší vůbec. Někdy ovšem deště přijdou a to v takovém množství, že máme záplavy. Ty poslední byly na středoseverním pobřeží (Mid North Coast), kde bydlím, v roce 2000. Já jen abyste si udělali obrázek, jak často tu prší.
Barbara Semenov: Velikonoční symboly
Za blahodárný akt vyšlehání se přirozeně musí platit – dárky a vejci. Jako dárek musí být vajíčko plné a malované.Tradiční a nejkrásnější je barva života - krásná červená. Odtud obecně užívaný název – kraslice. Slovanská tradice zachovala pestrou škálu malování kraslic se vzory často vzájemně souvisejícími a srovnatelnými.
Karla Klusoňová – Jitka Dolejšová: Krajkové dostaveníčko s paní Karlou a jejím přítelem B.
Já jsem tady u paničky na webce. Mám ji moc rád, ale někdy mě štve. Sedává u takového stojánku a má na něm nějaké ostré barevné jehličky, ty mě píchly. Ale v ruce drží nějaká dřívka, hezky to klape. Někdy jí to dřívko upadne, a protože má plné ruce těch dalších, tak to hned nezvedne.
Miroslav Sígl: Záhady našeho mozku a co o něm víme?
Ve všech zemích Evropy, jak by se předpokládalo, se uskutečnil ve dnech 16. – 22. března Evropský týden mozku. U nás se jeho pořádání ujaly Česká společnost pro neurovědy Akademie věd ČR a Ústav experimentální medicíny Akademie věd ČR. V budově prezídia naší slovutné vědecké společnosti byly po celý týden doslova nabity dvě přednáškové místnosti.
Jitka Dolejšová: VELIKONOCE - Pomlázka a barvení vajec /3.část/
Pomlázka (žíla, korbáč, tatar, dynovačka, šlehačka, metla). Je spletena z vrbových prutů, kterých bývá 4, 8, 12, ale i 24. Vrbové pruty se před splétáním namáčejí, aby byly pružné a vláčné. Síla mladého prutu má působením dotyku přenést na každého, koho se dotkne, sílu, svěžest a zdraví. Pomlázka do domu přináší úrodu, blahobyt a štěstí. Proto také mládenec, který přišel na koledu první, byl nejštědřeji obdarován.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Všechny cesty končí v Sixtině
Byl jsem tam dvakrát a vím, co vatikánská muzea znamenají. Kdyby chtěl člověk vskutku zažít dojmy, jimiž působí všechna vystavená díla, musel by bydlet v Římě a musel by se bezpočtukrát vracet na malé procházky vybranými celky. Pak by se ovšem takové návštěvy prodražily, neboť vstupné není právě nejnižší.
Jana Reichová: Setkání
Když se lidé mají setkávat musí být nejdříve narozeni, musí žít na tomto světě. Tak i já začnu tehdy, kdy mne moji milující rodiče z lásky na tento svět přivedli. Měli skupinu přátel podobného věku a stejných zájmů, s kterými se pravidelně vídali. Byla jsem první dítě v „partě“, a tak automaticky všechny přítelkyně byly tety a jejich mužští partneři strejdové, přesto, že pokrevních tet a strýců jsem měla i tak dosti.
NOSTALGICKÁ MYŠ znovu otevírá
Šemanovice - Proslulé kulturní minicentrum Nostalgická myš neboli šemanovický vepřín se po třech letech znovu otevře veřejnosti. Začnou se tam opět natáčet i pořady Nostalgické muzeum zábavy pro Český rozhlas 2, které připravuje už desátým rokem Ondřej Suchý. Nostalgickou myš uzavřeli v roce 2003 její majitelé, karikaturista Václav Teichmann a vydavatelka Žofie Kanyzová.
Co takhle vyrazit na chytrou dovolenou?
Prvních několik měsíců provozu projektu Home Exchange Czech ukázalo, že i pro Čechy má systém výměnných dovolených neopakovatelné kouzlo a že by i ve střední Evropě mohl tento alternativní způsob cestování získat početnou skupinu sympatizantů. Během tohoto zkušebního provozu pojala databáze Home Exchange Czech přes stovku registrovaných zájemců o výměnné dovolené z devatenácti zemí světa.
Od dívčího deníčku k divadelní premiéře Deníku Leošky K. (3)
Co je víc, vlast – nebo rodina? Přesvědčuju se, že Čechy si mohu nadále nést v srdci, tak jako jsem je tam měla zakonzervované po těch dvacet let. O rodinu a vztahy je však nutné pečovat. A tak bloudím pražskými zákoutími... Za těch 16 let se udělalo tolik dobré práce! Škoda, že všechna ta špína, kterou na nás chrlí z televizních obrazovek, má nad lidmi takovou moc. Jak krásný je třeba Klárov a pohled vzhůru na Hrad!
strana 1 / 29