Jiří Heller: Svět očima dětí

Svět očima dětí. Tak se jmenuje projekt Asociace profesionálních fotografů ČR a společnosti NIKON. Do pěti dětských domovů jezdilo několik měsíců pět profesionálních fotografů, členů AF ČR, aby s dětmi hovořili o fotografování, seznamovali je se základními pravidly technikami. Fotografovalo se kompaktními aparáty značky NIKON, které dětským domovům tato společnost věnovala.

Josef Fousek: Pohlazení Evy

V roce 1995 jsem měl vystoupení pro krajany v Austrálii. Poblíže pódia se skvěl plakát s Evou Pilarovou, který hlásal, že Eva bude mít za čtrnáct dní koncert v Sydney. V té době jsem netušil, že nás spojí za dvanáct let společná práce na knize POHLAZENÍ. Nápad nakladatele Jindřicha Krause Eva uskutečnila a já jsem její fotoobrazy rád doplnil svými básněmi.

Peter Závacký: Vladimír Renčín – sedemdesiatnik

Medzi sedemdesiatnikov, práve na Mikuláša, vstúpil 6. decembra, jeden z najvýznamnejnejších českých karikaturistov súčasnosti Vladimír Renčín (1941). Žijúca legenda a výrazný predstaviteľ českej karikatúry, ktorého dielo už dávno patrí do zlatého fondu nielen českej karikatúry. Obľúbený je nielen v laickej verejnosti, ale jeho doterajšie kartún dielo je vysoko cenené odbornou verejnosťou, najmä pre svoju inteligenciu, kultivovanosť a jemnosť, pre vysokú kultúru výtvarnej a literárnej práce.

Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)

Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.

Pavel Vaculík: Tradice mikulášské obchůzky s místním specifikem – Mikulášem z Krudumu

Karlovarský kraj toho dnes již etnologům mnoho bohužel nenabízí, snad jen vedle dudáků, citeristů, paličkované krajky a chebského hrázděného statku. Zvláště pak po odsunu zde většinového německého obyvatelstva mnoho atributů lidové kultury upadlo v zapomnění, přesto zdejším specifikem lidové mytologie v regionu od Plzně do Chomutova a v oblasti dnešního Karlovarského kraje (dříve Egerlandu), byla od 15. století do poloviny 20. století zde hojně tradovaná pověst o svatém Mikuláši z Krudumu.

Jiří Heller - fotograf, fotobankéř, fotopublicista, fotoorganizátor....

Fotografuji od střední školy, na vysoké škole technického směru jsem začal publikovat v novinách a časopisech. Ilustrační náladové snímky.... Hltání kompletní fotografické literatury tehdy dostupné... Po ukončení ČVUT jsem dostal nabídku nastoupit jako fotoreportér Svobodného slova. Slovutný fotograf stejného jména, nikoliv společného rodokmenu, pan Jiří Heller, odcházel do důchodu.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (44)

Nevím, komu se ty tyto mé střípky vzpomínek dostanou do rukou, přesněji před oči. Je ještě mnoho kolegů, spolupracovníků a spolupracovnic, o kterých lze s jistotou říci, že patří mezi ty pro mne nezapomenutelné, i když jsou mezi nimi už také četní nebožtíci a nebožky. Chtěl bych ale připomenout zejména příhody příjemnější. Třeba tu, kdy byl do čela našeho ústavu v roce 1980 jmenován novým ředitelem Ing. Václav Richter.

Ondřej Suchý - Jiří Vlastník: MAGICKÁ LATERNA (a slepá kamera pana Wericha) (3)

Černé tatry přivážely více a více mužů, jejichž jména jsem znal z novin a rádia, ale jejichž tváře jsem viděl poprvé. Vzpomínám si, že přišli různí záhadní hosté jako například ministr dopravy nebo ministr těžkého průmyslu. Místopředseda vlády Kopecký a jeho fámulus Štoll nakráčeli neohroženě do první řady.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (25)

„Přineste skleničky, pane mistr,“ vyzvala Vlčka a otevřela třešňový, „mám narozeniny tak tu nebudem sedět při culifiňdě. Vlček se nedal pobízet. Přinesl láhev nějakýho zahraničního likéru a po dvou sklenkách třešňovýho a po pěti panákách toho cizího alkoholu, sundal se skříně kytaru a začal zpívat písničky nějakýho Franty Medvěda.

Jitka Dolejšová: Skandinávie: O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (7)

Jedeme směr Tromsø. Značky nás upozorňují, že tady můžeme potkat jak losy, tak soby. Cestou hledáme v údolí Mattisdal údajně krásný vodopád Mattisfoss, ale po dlouhém bloudění to vzdáváme. Zato objevujeme jiné, nádherné vodopády, které ani v průvodci popsány nebyly. Po cestě míjíme tee-pee a malé krámky, kde Laponci nabízejí kožešiny, ozdoby ze sobích paroží, svetry, panenky v laponských krojích a ručně vyřezávané výrobky.

Co zavinily pánské spodky

Stalo se mi u maturity. Na otázku zkoušejícího, který kníže, na důkaz síly a neporazitelnosti slovanských kmenů, dal svým třem synům přelomit tři svázané pruty, prohlásila jsem zcela vážně - Svatopluk Čech. To byl podle mne TRAPÁSEK.

Olga Janíčková: Komu vlastně přispívají aktivní pacienti?

Každé odpoledne jsme chodili na pochody 5 až 10 km v náročném ale krásném horském terénu, rozděleni podle fyzické zdatnosti do dvou skupin. Výhodu měli účastníci, mající k dispozici hůlky na "nordic walking", kteří při chůzi (a správné manipulaci s hůlkami) nejen zatěžovali rovnoměrně svalstvo celého těla, ale zároveň tím předcházeli únavě a snadněji absolvovali i náročné vycházky.

Egon Wiener: Egon Ervín Kisch a naše radnice

Nedávno jsem se při jednání komise naší radnice pozastavil nad tím, že úředník nevyužil i druhé strany předloženého materiálu, že papír zůstal na rubu listu prázdný. Jeden z náměstků paní primátorky mi řekl, že jsem „obchodník“, ae materiál byl zpracován úředníkem radnice. Pochopil jsem, že jsem mimo. Nebo je všechno jinak? Svět dnes i dříve má svá neměnná pravidla. Povím vám jeden zajímavý a poučný příběh z naší nedávné minulosti. V minulém století žil Čechách velký židovský novinář a ten mimo jiné napsal knížku „Pražská dobrodružství“, v níž popsal jeden z dosud nevyřešených kriminálních příběhů starého Rakouska.

Marek Pošíval - Zdeněk Pošíval: Svatba staršího syna

Nebývá zvykem dělat »interview« s vlastním potomkem, jenomže v Rozpravách jde o zcela jinou formu povídání a nezastírám, že mi dalo dost práce a námahu onen rozdíl synovi v Kanadě vysvětlit tak, aby na neobvyklý způsob komunikace přistoupil. A také se dá namítnout, že otevírat témata patřící do rodinného důvěrného kontextu není takříkajíc »košer«, přesto věřím, že mnohé z toho, co bylo vysloveno, přesahuje intimní či soukromé zájmy.

strana 1 / 264

Další strana »