Helena Jarešová: Pozitivní kývání + Čarování na pokračování

Ve výloze Zlatnictví mne kdysi upoutala stříbrná kulička s řetízkem. Neodolala jsem a přívěsek si okamžitě koupila. Řetízek s kuličkou, zavěšený na prstě, mě hypnotizoval natolik, že jsem začala zkoušet, co dokáže, a od té doby se stal doslova mým druhým já. Jednou upoutal také pozornost mého kolegy. Nic neříkal, a druhý den mi přinesl časopis s popisem „oné věci", díky němuž jsem se dozvěděla i oficiální název: VIRGULE neboli KYVADÉLKO.

Miroslav Sígl: Nadšený zachránce lidové architektury

V encyklopedii Kdo byl a je kdo (Libri 2007) najdeme o Ladislavu Štěpánkovi (1906-1992) v jeho hesle údaje o tom, že to byl konzervátor lidové architektury, pracoval ve středočeské Památkové péči, spolupracoval s Polabským národopisným muzeem v Přerově nad Labem, stál u zrodu Polabského muzea v Poděbradech, Národopisného muzea Slánska v Třebízi a Muzea vesnice v Kouřimi.

Miroslav Sígl: O historickém činu Jana Palacha

Posmrtnou masku statečného mučedníka sňal sochař Olbram Zoubek. Sádrový odlitek byl okamžitě umístěn na kašnu před Národním muzeem, kde k sebeupálení došlo. Také jeho další výtvarná činnost je spojena s Janem Palachem, jak se lze dočíst v uvedené encyklopedii- vytvořil reliéf pro náhrobek na Olšanských hřbitovech.

Jan Řehounek: Architekt Bedřich Feuerstein – 120. výročí narození

Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici v rodině správce velkostatku, později ředitele thurn – taxiského panství na Loučeni. Od roku 1898 navštěvoval loučeňskou obecnou školu, od roku 1903 studoval reálku v Nymburce, kde ve třídě prvních absolventů maturoval v roce 1910. Na jeho závěrečném vysvědčení je poznámka: „Z kreslení prokázal větší dovednost, než se vyžaduje na střední škole.“

Ta naše písnička česká...

Už jste si všimli? Spoustu Hašlerových písniček považujeme za lidové. Písnička, která zlidoví, dostane svým způsobem nejvyšší možné vyznamenání. Necinkají přitom metály a nešustí bankovky či šeky, ale pohne se lidské srdíčko – a s ním většinou i myšlenka. A to se mi jeví jako životadárné spojení!

Martina Fialková: Nadační fond Klíček – pro nemocné děti a jejich blízké

Dětský hospic Nadačního fondu Klíček v obci Malejovice ve středním Posázaví slouží dětem, u nichž byla diagnostikována život ohrožující či život omezující choroba, a jejich rodinám. Mezi hosty domu bývají i pozůstalé rodiny, jimž dítě zemřelo. Při slově hospic ve spojení s dětmi většině lidí trochu zatrne – dětský hospic je ale jiný druh zařízení, než hospic pro dospělé: svou povahou se víc blíží „domu na cestě, poskytujímu osvěžení poutníkům“, což slovo „hospic“ znamená ve svém původním významu.

Věra Ludíková: Pošli to dál

Zdeněk Hajný, jenž se o knížku hodně zasloužil. I jen relativně malý časový odstup člověku dovoluje vybavit si to nejzajímavější, to nejzávažnější, jež uložené do paměti se z ní postupně vynořuje, osvobozené od horečnatého spěchu a přísného dodržování časových limitů. Nadšenci, se kterými spolupracuji na mnohojazyčných vydáních své poezie a textů, základní text nejen přeložili, ale připsali i jinojazyčné vzkazy.

Ondřej Suchý: Tajemství rentgenového snímku Hany Vítové

Život Hany Vítové byl pestrý, i když vůbec ne v takovém slova smyslu, jak bývá dnes chápáno. Dalo by se o ní mluvit asi podobně jako o Věře Ferbasové, o níž mi komik Jára Kohout říkával: „Ta byla tak cudná, že když se šla koupat, brala si pásku na oči.“ Hana Vítová byla jemná, tichá, bezkonfliktní a já si dodnes považuji, že jsem s ní měl možnost posledních několik roků jejího života být v přátelském styku.

Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (1)

Měl jsem tu čest se poznat s jedním takovým skvělým tvorečkem před dvaceti léty. Tehdy on se rozhodl, že bude se mnou trávit zbytek života. Mou ženu Johanu si omotal okolo…okolo čeho si ji ten náš první pražský krysařík mohl asi tak omotat?…řekněme okolo tlapky. Tedy mou ženu Johanu si omotal okolo tlapky do týdne. Byl to totiž krysaříček darovaný, nepapírový a přestože jsem byl dárcem ujištěn, že jde o odrostlejší štěně, časem se ukázalo, že už má osm křížků za sebou.

Prvních šest let Atelieru El-Kordy – pohled zpátky

V Rakousku byly samozřejmě dále realizovány různé skupinové výstavy a projekty, na přiklad velká výstava “Vitr a vlny” v Breitenbrunnu u Neziderskeho jezera v rámci World Sailing Games 2006. Nedávno vystavovali někteří umělci také v Českých Budějovicích (v galerii AVE a na Czech Art Festival). Odtud pochází také kontakt k Jitce a Janě z Pozitivnich novin.

Josef Krám: Sameťáci v Rychnově

Divadelní legendy Bedřich Hányš a Dana Bufková navštívili začátkem června 2007 Rychnov nad Kněžnou, s nímž jsou spojeni rodinnými kořeny. Přijeli na dva dny navštívit město, odkud pocházejí rodiče Bedřicha Hányše. Jeho maminka byla z rodu Kosových – proto je doprovázel jeho bratranec bývalý místostarosta Jaroslav Kos, toho vidíme na společné fotografii vpravo; za manžela si vzala Bedřicha Hányše.

Antonín Siuda: Život s motýly

Tímto libým snem - i tím, že mne něco šimralo po tváři, jsem byl probuzen. Když se rozžalo světlo, uviděl jsem, že mě obklopuje hejno motýlů druhu Babočka Paví oko, latinsky zvané Inachis io. Seděli na kanafasové peřině, na konstrukci postele, některé jsem měl ve vlasech. Hned se počali srocovat kolem rozžatého světla, jak je u hmyzu obvyklé.

ELFÍK - Jitka Dolejšová: Můj vláček je pro kluky i pro holky

Děti se mnou mohou cestovat vlakem po různých zajímavých místech, vydat se na akce, které pro malé cestovatele pořádají České dráhy. V každém čísle je šest soutěžních úkolů a kdo je správně splní, může se účastnit losování o pěkné ceny. Taky dětem ukazuji zajímavá místa na světě v rubrice Světošlápek, vyprávím vtipy, pohádky a básničky....

Ondřej Suchý: Jiřina Šejbalová a moje promarněná příležitost

Kolik příležitostí člověk v životě promarní... Vzpomínky na ně se pak s přibývajícím věkem proměňují ve stále častější výčitky. Já si dnes mimo jiné vyčítám, že jsem nikdy neoslovil paní Jiřinu Šejbalovou, ačkoliv jsem k tomu měl příležitostí bezpočet - bydlela se svým manželem dr. Pipkou přímo přes ulici, na rohu Pařížské třídy a Široké ulice; okna arkýře jejich bytu ve druhém patře secesního staroměstského domu měla barevná skla.