Milovníci antiky určitě vědí, že na internetu mají svůj specializovaný server ANTIKA, na němž naleznou obrovskou spoustu zajímavých historických informací. A pro ty, kteří se dosud o antiku zajímali jen okrajově, tu máme dnešní internetové doporučení. V rozsáhlé nabídce serveru ANTIKA najdete například samostatné kapitoly: Nové články, Řecké dějiny, Římské království, Římská republika, Římské císařství ...

Již celé dva roky ležím v nemocnici téměř neschopen pohybu. Nemohu hýbat rukama ani nohama. Nemohu mluvit. Zbývají mi jenom myšlenky. Můj život je jeden velký kolotoč, který se točí ze dne na den, je stále stejný. Mým domovem je bílá postel a pohled na bílý strop. Je neuvěřitelně těžké bojovat s myšlenkami zmaru a cítit, jak mi skutečně utíká život. Mým zachráncem je pouze čas, který mi dává naději. Lékaři mi nechtějí říct, jestli se mi pohne ruka, abych mohl psát a ovládat počítač a další věci, které mám k dispozici v nemocnici.

Když jsem v prosinci 2010 utrpěl vážný úraz, převzal funkci šéfredaktora Pozitivních novin můj starší syn. Ujal se této funkce bez většího přesvědčování a už od začátku mu to velmi šlo. Teprve nyní jsem si uvědomil, že o Martinovi nemá nikdo žádné informace a že si zaslouží, aby se o jeho osobnosti veřejnost dozvěděla. Proto jsem se rozhodl, že s ním učiním rozhovor, díky kterému budou čtenáři Pozitivních novin vědět, kdo tyto noviny momentálně řídí. Rozhovor jsme vedli písemnou formou po e-mailu, přičemž mé otázky mi pomohly zaznamenat žena Daniela a dcera Kristýna, kterým za to moc děkuji.

Na dnešní den připadá smutné výročí události, která výrazně poznamenala můj život. Přesně před rokem jsem nešťastně uklouzl na zledovatělé vozovce před naším domem na Barrandově a přivodil si tak vážný úraz. Následky byly hrozivé: otřes mozku, zlomené dva krční obratle, poškozená plíce, poškozená mícha, která způsobila totální nehybnost těla a končetin a díky tracheostomii i nemožnost mluvení.

Fakultní základní škola Barrandov ll. při PedFUK pořádá ve spolupráci s Městskou částí Praha 5 l. ročník výtvarné soutěže základních škol Prahy 5 s názvem FILMOVÁ FANTAZIE. Soutěžící měli za úkol nakreslit scénu z libovolného filmu, ať už skutečného nebo vymyšleného. Žánr: pohádka, dobrodružný film, sci-fi, historický film, komedie. Veřejnost se může do této akce zapojit pouze HLASOVÁNÍM O NEJLEPŠÍCH DÍLECH, které je dostupné na webových stránkách www.filmovafantazie.cz

Internetový magazín AUTOMATICKÉ VYTÁPĚNÍ získal na 17. mezinárodním odborném veletrhu vytápění, ventilace, klimatizační, měřící, regulační, sanitární a ekologické techniky AQUA-THERM Praha 2010 cenu Zlatý @ TZB-info 2010 za nejlepší firemní internetovou prezentaci v oboru TZB, stavebnictví a úspor energie. Cenu převzal šéfredaktor magazínu Pavel Loužecký spolu s provozovatelem magazínu a jednatelem firmy ESEL TECHNOLOGIES s.r.o. Liborem Smějou.

Dost často se mi stává, že se mě lidé ptají, čím se vlastně živím, jaké je moje povolání. Nedávno jsem dokonce zjistil, že s uspokojivým zodpovězením této záludné otázky zápasí i někteří příslušníci mé vlastní rodiny a tak jsem si řekl, že je čas zjednat v této věci veřejné jasno. Většina lidí se totiž domnívá, že mě živí vydávání Pozitivních novin, s nimiž jsem už více než šest let bytostně spjatý, a jsou v šoku, když zjistí pravý opak: že totiž já živím je!

Exkluzivní fotoreportáž
Ve dnech 19. a 20. září 2010 se konalo v Praze a v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi Setkání českých a evropských rodů potomků krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny v roce 700. výročí nástupu Jana Lucemburského na trůn českých králů. Nabízíme čtenářům exkluzivně a zcela aktuálně první část fotoreportáže z prvního dne setkání.

Jedním z nejdůležitějších poslání tohoto internetového magazínu je inspirovat vás. Inspirovat k dobré náladě, k poznání, k zamyšlení, k relaxaci... a vzbuzovat ve vás touhu k vlastní aktivitě, potřebu zapojit se, něco napsat, vyfotit, najít nějakou informaci a poslat nám to vše do redakce. A přesně k tomu by měl sloužit i další „pozitivní projekt“ s názvem INSPIRATIVNÍ TAPETY.

Jedním z nejdůležitějších poslání tohoto internetového magazínu je inspirovat vás. Inspirovat k dobré náladě, k poznání, k zamyšlení, k relaxaci... a vzbuzovat ve vás touhu k vlastní aktivitě, potřebu zapojit se, něco napsat, vyfotit, najít nějakou informaci a poslat nám to vše do redakce. A přesně k tomu by měl sloužit i další „pozitivní projekt“ s názvem INSPIRATIVNÍ TAPETY.

Na zámku v Hrubšicích nedaleko moravských Ivančic pořádá už desátým rokem Jessica Horváthová se svojí firmou CASTING STUDIO CINE-JESSY s.r.o. o prázdninách zajímavý a velmi prospěšný Workshop herecké výuky pro mládež, kterého se pravidelně účastní vždy dvacet dětí ve věku od 13 do 18 let z celé republiky.

Když jsem v roce 2004 zakládal Pozitivní noviny, měl jsem v úmyslu shromažďovat na jednom místě všechny dobré zprávy o tom, co se v naší společnosti podařilo, jakých jsme dosáhli úspěchů, v čem se náš život zlepšil... Chtěl jsem cíleně soustřeďovat všechny tyto dobré zprávy z nejrůznějších zdrojů proto, aby si mohli čtenáři nepřetržitě a dlouhodobě uvědomovat, že dobré věci se opravdu dějí a že jich není zas až tak málo, jak se může při každodenním pohledu do našich médií zdát.

EXKLUZIVNÍ REPORTÁŽ
Už jste někdy slyšeli o Ústavu molekulární genetiky Akademie věd? Já jsem o něm například neměl ani tušení až do okamžiku, dokud jsem se osobně neseznámil s jeho bývalým ředitelem a rovněž bývalým předsedou Akademie věd profesorem RNDr. Václavem Pačesem, DrSc., od něhož jsem dostal pozvání, abych pro Pozitivní noviny natočil reportáž z tohoto špičkového vědeckého pracoviště s tím, že mi celý ústav představí takříkajíc zevnitř na vlastní oči.

 O víkendu 26. a 27.6.2010 proběhly v Horních Dubňanech oslavy 760 let od založení této starobylé moravské obce. Pozitivní noviny byly pozvány starostou obce Jiřím Stanislavem, aby se této události zúčastnily. Sobotní podvečer se nesl ve znamení stavění máje a taneční zábavy za doprovodu skupiny DREAMS, zatímco neděle byla zasvěcena liturgické mši, při níž byla v rámci oslav vysvěcena nová obecní vlajka a vlajka hasičského sboru obce Horní Dubňany.

Ve čtvrtek 17. června 2010 se uskutečnil od 19 hodin v atriu komplexu Classic 7 koncert žesťového souboru Pražské konzervatoře. Program: J.Clarke, G.F.Händel, C.M.Weber, J.Strauss, A.Dvořák, M.P.Musorgskij, A.Chačaturjan. Nastudoval a řídil: prof. Bedřich Tylšar. Koncert byl pořádán pod záštitou pana Vladimíra Kováře, předsedy představenstva Unicorn a.s. v rámci dlouhodobé spolupráce společnosti Unicorn a Pražské konzervatoře.

Příslušníci československého letectva, kteří sloužili během 2.světové války v jednotkách britské Royal Air Force (RAF), sehráli důležitou roli v boji proti německému nacismu. Stíhací i bombardovací perutě, v nichž sloužili naši letci, zasáhly do bitvy o Anglii a výrazně se v těchto bojích vyznamenaly. V srpnu 1940 sloužilo ve Velké Británii již téměř tisíc československých letců.

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR
Ono totiž dostat možnost setkat se s tak mimořádnou podnikatelskou osobností není zas až tak snadné. A když jsem se pak navíc dozvěděl, že tématem našeho rozhovoru by měla být maminka pana Siveka, která je nositelkou našich a francouzských nejvyšších státních a válečných vyznamenání a držitelkou Francouzského válečného kříže s palmou, Zlatého řádu Slovenského národního povstání a vojenských řádů za statečnost a za odvahu, nebylo nad čím váhat.

Dne 11.května 2010 se v salonku vinárny BRESTO ve Štěpánské ulici 31 v Praze 1 odehrálo od 18 do 23 hodin druhé setkání čtenářů, příznivců, autorů a spolupracovníků Pozitivních novin. Přesně v 19:00 hodin zde došlo ke křestu zábavného pořadu STOLNÍ KABARET, poté jsme se setkali se známým fotografem Janem Williamem Drnkem a jeho fotografiemi a během celého večera se oslavovaly šedesáté a padesáté naroziny pánů Jana Řehounka a Pavla Loužeckého. Jak se všichni bavili si můžete prohlédnout nejen na videozáznamu, ale také na fotografiích, které vám umožní být tam - alespoň zprostředkovaně - chvíli s námi.

NOVÝ PROJEKT PRÁVĚ ZAČÍNÁ!
Dovolte mi, abych vám představil nový mediální projekt Pozitivních novin a Českého rozhlasu České Budějovice s názvem STOLNÍ KABARET, který dnes spouštíme slavnostně do provozu. Je právě 11.května roku 2010. V salonku vinárny BRESTO ve Štěpánské ulici 31 v Praze 1 se koná Druhé setkání přátel Pozitivních novin, na hodinách odbíjí devatenáctá hodina a v tento historický okamžik se spouští v Pozitivních novinách nejen tento článek s prvním dílem zábavného pořadu STOLNÍ KABARET, ale zároveň začíná jeho slavnostní křest.

Pokud náhodou nebudete mít co dělat a rodina vás bude mořit, že chtějí jet někam na výlet, pak mám pro vás skvělý tip: DINO PARK v Plzni. Já jsem ho absolvoval se svojí rodinou a věřte - STOJÍ TO ZA TO! DinoPark je součástí Plzeňské ZOO. DinoPark je součástí Plzeňské ZOO, ale můžete ho navštívit i samostatně. Hned u vchodu vás čeká první překvapení (navíc se zvukovými efekty)

Stále častěji se v myšlenkách vracím do začátku minulého století, kdy existovala sympatická móda: Aktivní tvůrčí lidé si vydržovali své vlastní agenty, kteří zprostředkovávali a zastupovali jejich obchodní a finanční zájmy.

Máte-li zájem o tip na zajímavý výlet, mohu vám vřele doporučit návštěvu PAMÁTNÍKU KARLA ČAPKA ve Strži nedaleko Dobříše. Nechci se rozepisovat o památníku našeho literárního velikána, přestože výstavní prostory jsou velmi zajímavé a poučné (to už přede mnou udělali jiní mnohem lépe, a já bych se nerad opakoval) - odkaz na informace o památníku najdete na konci článku.

Když jsem dostal e-mail s lakonickým popiskem "Třeba se ti to bude hodit" a v odkazu uviděl slovo REKLAMŠTINA, hned mě napadlo, že to zas bude nějaká hloupost, co elektronicky koluje mezi lidem. Ale opak byl pravdou. Otevřel jsem si dotyčný odkaz a začal číst. Už po přečtení několika hesel mi bylo jasné, že je to věc nejen velmi poučná, ale i zábavná, takže jsem četl pozorně dál. 

Je pravda, že v Sovětském svazu se teď vyrábí mnohem méně postelí než dříve? V principu ano, protože postele se ke spaní stále méně potřebují. Inteligence má ustláno na růžích, vyznamenaní brigádníci odpočívají na vavřínech, sedláci, rolníci a dělníci střeží mír a socialismus,  třídní nepřítel nikdy nespí a všichni ostatní sedí.

Viděl jsem v životě celou řadu betlémů, ale když jsem dostal dal tip a kontakt na pana Kučeru s doporučením, že se jedná o mimořádnou věc, nebylo proč váhat. A tak jsem pověsil na rameno svůj fotoaparát a neprodleně se za tímto lidovým řezbářem vydal na návštěvu. Neméně pádným důvodem pro to byla také informace, že páně Kučerův Český zimní betlém bude za pár dnů prodán, takže už v Praze nebude nikdy k vidění.

Než jsem se setkal s Dr. Tomášem Fingerem osobně, přiznám se bez mučení, že se ke mně informace o projektech s tajuplným názvem ONKOCET EUROPE ani VÁLKA A PAMĚŤ nedostala. O to více jsem byl překvapen tím, jak jsme se ve většině názorů a myšlenek shodovali. Na samém začátku byl vlastně e-mail pana Fingera, ve kterém vyjádřil své poděkování za to, že vydáváme Pozitivní noviny spolu s přesvědčením, že mohou v budoucnu sehrávat pozitivní roli i ve spolupráci s neziskovými organizacemi, které založil a řídí.

Před nedávnem jsem vytvořil podnikatelský záměr s názvem AKTIVNÍ SENIOŘI, který měl vést k založení společnosti, jež by se věnovala dlouhodobému a cílevědomému rozvíjení aktivit určených pro cílovou skupinu osob od 60 let věku výše, jíž lze označit pojmem senioři. Vzhledem k tomu, že se mi dosud nepodařilo najít vhodné partnery pro realizaci tohoto projektu, rozhodl jsem se, že ho zveřejním na internetu, protože je mi líto nechat si ho v šuplíku, když by mohl spoustě lidí pomoci.

Kdo je Miloš Toman? Publicista, odborný poradce, konzultant, lektor, spisovatel, šéfredaktor internetového magazínu, podnikatel. Již samotný výčet jeho funkcí napovídá, že se jedná o člověka velmi aktivního, a přidáme-li k tomu přehled oblastí, ve kterých se odborně pohybuje, začne nám být jasno, s kým máme tu čest: Marketing, Firemní strategie, Řízení, Obchod.

Už jste si také všimli, jak nám poslední dobou barevně rozkvétají naše paneláky v rozkladu? Jak se ze starých špinavých krabic stávají staronové barevné krabice? Pokaždé, když vidím takový "nově rozkvetlý panelák", mě napadne ta samá myšlenka: Kdo proboha vymýšlí ty děsivé kombinace barev, kdo tyhle hrůzy schvaluje a komu se to líbí? Kdyby pejsek s kočičkou přestali vařit dort a dali se na malování paneláků, určitě by dnes patřily mezi hvězdy první velikosti.

Nedávno jsem měl jednání s majiteli jedné personální agentury. Při našem rozhovoru jsme se dostali i na téma obtížnosti podnikání v oblasti personalistiky. A protože jsem již v roce 2004 uveřejnil v Pozitivních novinách svůj nápad určený právě pro tyto agentury, nedalo mi to, abych se o něm nezmínil i jim. Jejich reakce byla velmi překvapivá a znovu mě utvrdila v přesvědčení, že princip mého nápadu je tak jednoduchý, že o něm profesionálové v oboru vůbec nepřemýšlejí jako o možném zdroji zisků, které mohou trvale získávat vedle své hlavní činnosti.

Byl už hodně pozdní večer, já jsem se nořila do jednotlivých obrazů, nechávala proudit pocity a zaznamenávala slova, která se vztahovala dílem k dávné době Ježíšově, dílem k dnešku. Den se zvolna přehoupl přes půlnoc do příštího, mně se příšerně klížila víčka, ale něco mi nedovolilo nedopsat poslední text Zmrtvýchvstání...

Snad každý z nás se setkal s pojmem OSOBNÍ DOPORUČENÍ. Většinou chápeme, co si pod ním představit, ale obávám se, že jen málokdo dokáže docenit, jak mocný reklamní, propagační, marketingový a prezentační nástroj držíme v rukách, aniž bychom to tušili. A co hůř – aniž bychom byli schopni a ochotni využívat ho ve svůj prospěch.

Středověké městečko bylo vybudováno s cílem navodit co nejpřesnější atmosféru tehdejšího života. Návštěvníci se zde mohou při prohlídce stavebních technologií, materiálů a řemesel na okamžik přenést do 14.století. Městečko bylo postaveno za použití původních stavebních technologií a materiálů, jako je dřevo, hlína, kámen a sláma. Interiéry staveb jsou vybavené replikami historických předmětů a oživovány dobovými postavami a ději.

Když jsem poprvé vstoupil do SedonaCafe nedaleko pražského Kongresového centra (bývalého Paláce kultury), vůbec jsem neměl dojem, že vstupuji do kavárny, v níž se dá najíst mnohem lépe, než v mnohých restauracích. Připadal jsem si spíše jako v recepci zajímavého fitness studia. To jsem však nevěděl, že tyto prostory nabízejí vedle skutečných gastronomických "orgií" také produkty i akce pro potěchu těla a duše.

Přestože jsem ve svém prvním ZASTAVENÍ - Na řece napsal, že scenérii pražských mostů pohledem od Hanavského pavilónu už nafotilo tolik umělců světoznámých jmen, že jakákoli kopie zůstává jen odleskem vzpomínky na dokonalost, nedalo mi to, abych se k nim - při jedné z procházek Prahou se svojí dcerou Kristýnou - nepřidal a neudělal totéž.

Jsem jako duchem nepřítomný. Pivec do mne strká. Upozorňuje na rozložitého frajera, který se s drzým úsměvem prodral ke stolu blízko nás a s gestem nestrpícím odpor zvedá ze židle zvadlou blondýnu: „Všiml sis, jak šel? Jak ji ´požádal´ o tanec? Vsaď se, že z toho bude rvačka. Pojďme radši pryč!“ Gruss chce být naopak u toho a navíc požádá kolegyni oné blondýny o tanec.

Přiznám se, že já většinou před půlnocí už nemám příliš energie na sledování jakékoli televize, ale když mi přišla nedávno e-mailem upoutávka od Ivo Tomana na tento pořad, v němž 7.5.2009 vystupoval, tak jsem si na něj ze zvědavosti klikl. A dobře jsem udělal.... Na stánkách živého vysílání ČT 24 jsem totiž našel rozsáhlý archív těchto publicistických pořadů, a tak jsem si jich „cvičně“ pár pustil.

Velmi dlouhý exkluzivní rozhovor Pozitivních novin s jejich vydavatelem o tom, co tento internetový magazín čeká v následujícím období, o jeho představách, plánech a vizích, ale také o čtenářích, autorech a spolupracovnících, o médiích, o toleranci a celé řadě věcí, na které se dosud nikdo nezeptal.

V souvislosti s ohlášeným odchodem Václava Židka z postu šéfredaktora Pozitivních novin k 1.6.2009 jsem však – coby vydavatel těchto novin - nucen přistoupit k celé řadě opatření, která se u některých z vás nesporně nesetkají s nadšením, ale jsou naprosto nezbytná k tomu, aby PN mohly i nadále vycházet.

Přestože bydlím ve městě, kterým protéká krásná a velmi známá řeka, vnímám jí většinou pouze jako kulisu. Stejně tak často zapomínám dívat se na krásy, jichž si všimne kterýkoli cizinec, zatímco já jsem jimi přehlcen, neboť už se dávno staly trvalou součástí mého života. Krásu je potřeba neustále objevovat, všímat si jí a vnímat ji ve všech podobách.

Za svou jedinou prioritu považoval společenskou prestiž a postup na kariérním žebříčku. Jak hrubě se mýlil! Rovnováhu, klid, opravdové štěstí a pravé životní hodnoty poznal až ve svých 27 letech. Tehdy totiž potkal ji – lásku svého života. Oči mu zářily, duše zpívala píseň harmonie a štěstí a tělo dávalo každým okamžikem najevo, v jaké symbióze žije a jak skvěle se cítí. Byly to neuvěřitelné čtyři roky života. Věděl, že s ní chce zestárnout.

Existuje nepochybně obrovská spousta autentických materiálů, textů, knížek, deníků, dopisů, fotografií, zvukových či filmových záznamů, které vypovídají o životě a díle slavných osobností. Tyto materiály jsou v majetku dosud žijících osob, případně v majetku rodinných příslušníků slavných lidí nebo jejich přátel a známých, kteří nezřídka nevědí, co s nimi počít....

Pokud jste dosud nenavštívili unikátní muzeum nostalgie Ondřeje Suchého, které sídlí v hostinci s tajemným názvem NOSTALGICKÁ MYŠ, máte určitě co napravovat. Tento - dosud nikoli památkově chráněný -objekt najdete na adrese: Kokořín, Šemanovice 7, okres Mělník, PSČ 277 23. Kdo všechno Nostalgickou myš navštívil a vystupoval v ní spolu s Ondřejem Suchým, najdete na této stránce.

Rád bych vám dnes představil nesmírně užitečný počítačový program, bez kterého už si prakticky nedokážu svoji práci ani představit. Je mým každodenním pomocníkem a díky jeho schopnostem s ním strávím minimálně hodinu denně. A protože vím, že celá řada mých kolegů z Pozitivních novin (a nejen jich) by jeho služby uvítala, rozhodl jsem se, že vám ho nejen představím, ale že navíc zpracuji podrobný návod na jeho použití.

Tomáš Vojtěchovský je člověk, který se věnuje plavání profesionálně, a díky tomu vytvořil projekt TOTÁLNÍ PLAVÁNÍ. Protože jsem přesvědčen o tom, že je to projekt více než užitečný a veřejně prospěšný, dohodli jsme se s Tomášem, že mu položím pár zvídavých, občas i mírně dotěrných otázek, na které se on pokusí odpovědět s klidem a rozhledem profesionála, přestože by mohl docela klidně říci: „Přečtěte si webové stránky www.totalniplavani.cz – tam to všechno máte.“

V sobotu 20.12.2008 se konal od 20 hodin v sále pražské Lucerny velký koncert souboru GOSPEL TIME, který letos oslavuje 10 let od svého vzniku. Hlavními hvězdami večera byla zakladatelka souboru Zuzana Stirská spolu se svými hosty Josefem Fouskem a Jiřím Suchým. Celý koncert doprovázela Filharmonie Hradec Králové.

Ne každý má tu možnost bydlet v ulicích, pojmenovaných po známých osobnostech, jako jsou například Jan Werich nebo Jiří Voskovec. Milióny lidí mají ve svých adresách ulice, které se jmenují třeba Poupětova, Žoluděvova, Vardasova, Dr.Šimka, Bartůňkova a podobně, aniž tuší, kdo to vlastně ten jejich Poupě, Žoluděv, Vardas, Dr.Šimek nebo Bartůněk, po němž je jejich ulice pojmenována, byl.

To největší překvapení nás ale čekalo u velkého, do detailů zpracovaného modelu, na kterém byly zachyceny jednotlivé vývojové etapy stavby Karlova mostu. Už jen samotné prohlížení těchto obrázků má obrovskou vypovídací hodnotu, takže jsem zpracoval fotky i ve velkých náhledech, takže následující snímky si můžete rozkliknout a studovat jednotlivé detaily.

Ač mi to trhá srdce, musím dnes čtenáře Pozitivních novin mimořádně zarmoutit zprávou, kterou se stala před pár hodinami. Dne 19.10.2008 v 7 hodin ráno nás ve věku 96 let navždy opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin paní Mařenka, která se nesmazatelně zapsala do historie tohoto internetového magazínu.

Musím se přiznat, že v posledních letech se mi málo kdy stane, že přijdu do nějakého obchodu a něco mě tam nadchne tak, že jsem z toho doslova "jako u vytržení". A právě to se mi na víkendové procházce Prahou stalo. Na úpatí Karlova mostu (u Mostecké věže) na Kampě se nachází malé útulné zákoutí s názvem MALOSTRANSKÉ KRÁMKY VE DVOŘE.

O víkendu 11. a 12. října 2008 se uskutečnil na hradě Křivoklát Mezinárodní festival šermu, hudby, divadla a středověkých řemesel s názvem KŘIVOKLÁNÍ. Tato fotoreportáž nepotřebuje prakticky žádných doprovodný slov. Věřím, že fotografie z této akce vám přiblíží atmosféru mnohem dokonaleji...

Milovníkům Prahy netřeba Královskou cestu představovat. Určitě o ní vědí už spoustu informací a přesně znají, odkud vede a kam. I já jsem se domníval, že toho vím o tomto historickém skvostu poměrně dost. A to až do doby, než jsem si přečetl knihu PO KRÁLOVSKÉ CESTĚ - Zastavení s Františkem Dvořákem.

Myslíte, že má význam bojovat proti blbcům, nebo je lépe v tomto směru rezignovat? *** Dovolte, abych ocitoval Jana Wericha: Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.

Požádal jsem o rozhovor třeba Leoše Mareše. To je taková vtipná historka. Když jsem připravoval naší Školní hvězdu, tak jsem byl hrozně zvědavý, jak se dělá ta velká profesionální show Superstar na Nově. Tak jsem se tam na Barrandově vloudil, jako že o tom budu psát do školního časopisu. Oni mě tam pustili na generálky a na nich jsem zahlédl pana Mareše.

Po velkolepé loňské premiéře Pozitivních novin na tomto veletrhu se zábavným pořadem POZITIVNÍ HODINKA S POZITIVNÍMI NOVINAMI přicházíme i letos... Díky vedení Výstaviště v Lysé nad Labem v čele s Janem Řehounkem jsme opět získali exkluzivní výstavní prostory a prezentační možnosti, a protože letošní ročník je zaměřen především na dětskou literaturu, vzali jsme naši prezentaci za úplně jiný konec než loni.

Zásadou mého podnikání je učinit ze svých zaměstnanců kapitalisty. Nečiním tak z dobrého srdce. Zjistil jsem pouze, že veliký závod lze řídit nejlépe, když si podnikatel vytkne za cíl sloužit zákazníkům a zaměstnancům, protože jen tak lze docílit, aby zákazníci a zaměstnanci sloužili jemu, tj. jeho věci, myšlence.

Na webových stránkách Zámku Loučeň se dozvíte třeba to, jaký je vlastně rozdíl mezi labyrintem a bludištěm. Že labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá, kdežto v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem. Ať už se ale rozhodnete putovat labyrintem nebo bludištěm, zanedlouho na vlastní kůži zjistíte, že to není jen dětská zábava, jak by se možná mohlo zdát nezasvěceným.

Říkám to z toho důvodu, že jsme se během našeho rozhovoru dostali do lehké názvoslovné pranice na téma kdo je to vlastně SENIOR a kdo DŮCHODCE. A náhle jsme překvapeně zjistili, že ačkoli se okolo tohoto tématu oba dva již delší dobu točíme, píšeme o něm články, velmi často komunikujeme s lidmi a seniorskou tématiku propagujeme v rozhlase, televizi, na internetu, v novinách i v časopisech, máme na správnost názvosloví „starších“ lidí nestejný náhled.

Starobylé město Třeboň, jehož počátky sahají až do poloviny 12. století, je proslulé nejen svými nesčetnými rybníky, ale také svým zámkem, lázněmi, pivovarem, náměstím a v neposlední řadě i Schwarzenberskou hrobkou. Tu byste neměli v žádném případě při návštěvě Třeboně vynechat.

Na jednu stranu mám radost, že se na toto "naše pozitivní" téma konečně mluví na státní úrovni (i když bohužel ne té naší), ale na druhou stranu mám dojem, že všichni ti lidé, kteří nešetří ostrými výrazy z komunistického slovníku, stále ještě pořádně nechápou, co v zákulisí opravdu jde.

Rádi bychom totiž zřídili oficiální FOTOGALERII Pozitivních novin, která by byla nejen jejich nedílnou (i když samostatnou) veřejně dostupnou součástí, ale navíc by sloužila redakci PN k pravidelnému čerpání ilustračních fotografií k vybraným článkům. Jaká je naše představa?

Ač se považuji za poměrně zběhlého návštěvníka českých hradů a zámků, nutno přiznat, že zámek v Benátkách nad Jizerou mi zůstal bohužel utajen. Bohužel proto, že "obsah" tohoto zámku mě velmi příjemně překvapil, a to nikoli vycházkovými trasami po zámeckých pokojích, ale dvěma samostatnými muzei.

Dostal jsem od pana Vladimíra Nápravníka dopis, který mi po prvním přečtení vůbec nepřipadal pozitivní. Dalo by se dokonce neslušně tvrdit, že jeho obsah je dokonale „nasrávací“. A přesto jsem se rozhodl ho v Pozitivních novinách - s patřičným dodatkem - otisknout, neboť to, co se panu Nápravníkovi stalo, se děje zcela nepochybně dnes a denně statisícům lidí po celé republice, kteří se „provinili“ jen tím, že mají na kontě svého života 60 a více „křížků“.

Myslím, že jen málo lidem u nás není jméno Fousek nějak povědomé. Já jsem znal Josefa Fouska a jeho syna Tomáše jako nerozlučnou dvojici díky naší spolupráci v Pozitivních novinách, a ač jsem je do 28.dubna 2008 neměl tu čest poznat osobně, nikdy by mě nenapadlo, co všechno mě čeká při naší "švédské anabázi", kdy nás osud - v podobě Jitky Vykopalové - svedl dohromady.

Kdykoli vedu s kýmkoli řeč na téma Pozitivní noviny, pokaždé se dostanu k momentu, kdy musím dotyčnému vysvětlovat, čím jsou (podle mého názoru) PN zvláštní. Pominu-li ono pozitivní či - jak to vtipně nazval jeden blogista - cukrkandlové zaměření těchto atypických novin, pak jednou z jejich nejdůležitějších zvláštností je bezesporu fakt, že se v nich vracíme velmi často ke kvalitním článkům, které jsou již dlouho v archívu.

Všechno, co je geneticky zakódováno a ukryto ve tvé osobnosti, se stejně dříve nebo později projeví. Nesnaž se tedy jakkoli potlačovat svoji přirozenost, buď vždycky svá, originální, svébytná a nikdy se nepokoušej být někým jiným. Jednou z tvých zděděných povahových vlastností by měla být TOLERANCE.

Smyslem KONTAKTNÍHO PROJEKTU je „vtáhnout čtenáře do hry“, zapojit ho prostřednictvím vlastní aktivity do autorské tvorby, umožnit mu určitou formou a způsobem představit sama sebe, své myšlenky, pocity, názory, nápady, schopnosti, dát mu šanci uplatnit své dílo v internetovém prostoru, kde může být uchováno navždy, snadno přístupné čtenářům po celém světě.

Pokud ano, pak určitě uvítáte výlet do berounského MEDVĚDÁRIA v lesoparku Městská hora. Z Prahy jste v Berouně během hodiny a z berounského náměstí je to k medvědům "co by kamenem dohodil". Kuba, Vojta a Matěj jsou známé "večerníčkovské hvězdy" ze seriálu pana Václava Chaloupky z Plzně.

Budete-li mít někdy naplánovanou vycházku na Petřín, mám pro Vás tip. Nedaleko od stanice Nebozízek na trase lanovky na Petřín stojí tajuplný dům s názvem MUSEUM ARGONDIE. V něm najdete neuvěřitelný mystický prostor plný obrazů z imaginární Říše snů týkajících se legendy s názvem Argondie. Tuto obrazovou říši vytvořil ve svém domě malíř Reon, kterého mnohem fundovaněji představí Karel Černý v níže uvedeném článku.

Jsem přesvědčen o tom, že všechno spěje k těm nejsvětlejším zítřkům. Autoři se nám nyní hrnou takovým tempem, že jejich příspěvky musíme přehazovat hodně širokými vidlemi, abychom v nich udrželi pozitivní náboj, a všichni – slyšíš dobře – všichni do jednoho chtějí pracovat zadarmo!!! To jim cpeš peníze horem dolem – ale oni že ne, že by tím přišli o pocit z dobře vykonané práce ...
 

Najde se v naší společnosti skupina schopných intelektuálů nezatížených politickou minulostí, kteří se dokáží rychle zorganizovat tak, aby se z nich vzápětí nestala nová politická strana ani odborová centrála? Budou intelektuálové schopni spolupracovat v zájmu vyššího cíle bez toho, aby se začali časem vzájemně likvidovat v rámci mocenského boje o posty a výhody?

Nedávno jsem musel v odpovědi na jakýsi dotaz pracně vysvětlovat, jak vznikají Pozitivní noviny. Tehdy jsem si uvědomil, že dosud není nikde přehledně "černé na barevném" zachyceno, co musí náš redakční tým každý den v roce, svátek nesvátek, víkend nevíkend .... vykonávat za činnosti, bez nichž by prostě druhý den dva, tři, někdy i více článků nemohlo vyjít.

Možná jste si již všimli další novinky v Pozitivních novinách. Najdete jí na konci každého článku a vypadá následovně .... Tyto čtyři ikonky Vás po kliknutí přesměrují na čtyři internetové servery (tři české a jeden zahraniční), které nabízejí svým čtenářům výběr zajímavých článků z různých oblastí a oborů lidské činnosti.

Někde jsem četl, že sprejeři jsou zvláštní lidé posedlí touhou zanechávat za sebou nezaměnitelnou stopu. Dokonce se prý sprejerská díla dají dešifrovat, neboť každý sprejer má svůj „devastující rukopis“, někteří navíc drze zakomponují do svých čmáranic i vlastní sprejerský podpis.

Rádi byste měli doma pod stromečkem originální kreslený betlém? Pak vám doporučujeme vystřihovací betlém malířky, ilustrátorky a básnířky Elišky Peroutkové. A jako bonbónek si můžete přečíst ukázku z básnické sbírky Elišky Peroutkové České vánoce, kterou nabídla v srpnu 2007 k vydání v rámci našeho projektu HLEDÁM NAKLADATELE...

Nemám ve zvyku upozorňovat čtenáře Pozitivních novin na články, které v nich vyšly. Ale dnes mě cosi nutí učinit výjimku (potvrzující pravidlo), která má jediný cíl: ALARMOVAT! Ptáte se, proč na to zvlášť upozorňuji? Obávám se totiž, že velká řada čtenářů internetu „nemá ráda hodně slov najednou“, a tak jednoduše dlouhé články „vypouští“.

Když jsem začátkem září 2006 napsal článek o Czech Art Festivalu, měl jsem dojem, jako bych jeho ředitelku Marcelu Kotrčovou znal už odedávna. A když jsem ji pak poznal osobně při jejím vystoupení v rámci Hovorů bez hranic Mezinárodního českého klubu dne 29.11.2007 v Městské knihovně v Praze, tak se mi tento dojem jen potvrdil - milá, sympatická, zajímavá, křehká, bezprostřední, mladá žena, která udělala pro české umění velkou věc: Založila se svým manželem v České republice VELETRH UMĚNÍ s názvem CZECH ART FESTIVAL.

Je určitým paradoxem, že budete-li hledat na mapě světoznámý pojem BARRANDOV, tak ho tam nejspíš vůbec nenajdete. Zatímco název katastrálního území Hlubočepy, s jehož umístěním na mapě Prahy by měl i mnohý Pražák problémy, najdete okamžitě. Proto na otázku, kde bydlím, raději odpovídám že na Barrandově, nikoli v Hlubočepích, byť tomu tak oficiálně je.

Máte rodinný domek a uvažujete o změně jeho vytápění? Trápí vás vysoké náklady na teplo a nevíte si rady, jaké zvolit „ideální řešení pro budoucnost“? Lákají vás ekologická paliva a rádi byste udělali něco pro lepší životní prostředí ve kterém žijete? Na všechny tyto otázky by vám měl dát odpověď - ne-li rovnou nabídnout řešení - tento článek.

GALERII BARRANDOV zřídila začátkem roku 2006 Městská část Praha 5 a nachází se ve Fakultní základní škole Barrandov II při PedF UK, V Remízku 7/919 v Praze 5, která jí také provozuje. Tato škola v letošním roce oslavila již 15. výročí svého založení. S více než tisícem žáků patří k největším školám v Praze a je zaměřena na jazyky, estetickou výchovu, sport a informatiku. A tak není divu, že jednou z jejích veřejných aktivit se stala i výstavní GALERIE.

Máte doma dítě, které chodí do čtvrté třídy základní školy? Jestliže ano, pak určitě budete vědět, o čem píšu. A vy, kteří jste školním učebnicím již dávno odrostli, vězte, že se v této oblasti dějí věci, nad kterými nezbývá než kroutit nevěřícně hlavou. Dcera mi přinesla pracovní sešit k učebnici VLASTIVĚDY pro 4.ročník základních škol s tím, že potřebuje pomoci.

Byl jsem zas po delší době nakoupit v supermarketu. Při zběžném pohledu na bulvární plátky, z nichž křičely palcovými titulky urážky a osočení celé řady známých lidí, mě napadlo, že by bylo dobré nabídnout umělcům a dalším slušným lidem z uměleckých profesí, které si bulvár neustále "bere do huby" a kteří se nemají šanci seriózně bránit, PROSTOR PRO PRAVDU.

  There are two ways people usually learn about the existence of Pozitivni noviny (Positive News): By personal recommendation from friends or colleagues, or when searching the Internet for pictures. This unique Internet magazine has two mottos. The first one says that Pozitivni noviny is "illustrated reading for your pleasure" and the other that it is "an oasis of well-being and optimism on the net".

Po přečtení titulku tohoto článku vás určitě napadne, co je to zase za blbost. Čtenář „bulvární" zajásá a okamžitě se pustí do čtení, protože to už na první pohled zavání senzací. Čtenář „realistický" maličko nadzvedne obočí a pomyslí si cosi o trojských koních. Čtenář „negativní" je už od prvního okamžiku rudý vzteky, kdo si to dovoluje spojovat pana Wericha se sexem, a čtenář „pozitivní" si řekne: Werich, to si musím přečíst, protože to bude něco vtipného - a ten zbytek snad přežiju.

Zkusme se totálně oprostit od zástupného momentu, který jste ve svém článku v reakci na ten můj vypíchl – tj. zavedení třiatřicetiprocentní zastoupení pozitivních, neutrálních a negativních zpráv v médiích. Přiznám se bez mučení, že to byla ode mě taková malá nástražná rozbuška, která měla vyprovokovat novináře k tomu, aby na toto téma diskutovali. Pravdou však je, že to závážné na celé věci je někde úplně jinde. Proto se pokusím položit několik otázek v souvislostech, o kterých jsem před chvílí mluvil.

  Co však mohu, chci a musím, je apelovat na širokou veřejnost z naší „pozitivní strany barikády“, aby se již konečně začala bránit proti stále přežívající „blbé náladě“, která nám byla Václavem Havlem implementována v devadesátých letech minulého století do duší, a která tam - k naší všeobecné škodě – pevně sídlí dodnes. Nutno podotknout, že na udržování a neustálém prodlužování pocitů „blbé nálady“ se velmi účinně a dlouhodobě podílejí všechna média bez výjimky.

Přiznám se bez mučení, že jsem v oblasti tiskárenství naprostý nedouk, pořádně o tiskárnách nic nevím a příliš se o ně nezajímám. Bohužel. Jinak bych totiž věděl, že není tiskárna jako tiskárna, respektive že není majitel tiskárny jako majitel tiskárny. O Nové tiskárně Pelhřimov mě informoval Milan Richtermoc, jeden z autorů, fotografů a příznivců Pozitivních novin, a nutno podotknout, že slovy chvály nešetřil.

A tak nezbývá než spekulovat, že veškeré tvůrčí úsilí na přípravě a výrobě tohoto pořadu je věnováno vlastně jen tomu, ABY BYL VŮBEC NATOČEN A PŘIPRAVEN ... (omlouvám se za rouhačství) ... až dotyčná osobnost někdy v budoucnu odejde z tohoto světa a Česká televize měla kam a pro co pohotově sáhnout, a na počest této osobnosti operativně – a konečně V HLAVNÍM VYSÍLACÍM ČASE - odvysílat jeho medailon.

Málokdy se mi stává, že na internetu narazím na web, který mi udělá několikanásobnou radost. Dneska se mi to po opravdu velmi dlouhé době opět stalo, a já si nemohu pomoci, abych se s vámi o ten zážitek nerozdělil. Při procházení rozsáhlou nabídkou zpráv na serveru Právě dnes mi totiž utkvěl v zorném poli název článku Škola života.

Nedávno jsem v tisku četl zprávu, že padesátníci jsou pilířem ekonomického růstu a že podle jakési studie věková skupina 50–64-letých nejvíce přispívá k hospodářskému růstu. Padesátníci totiž mají velké životní zkušenosti a většinu z nich efektivně vynakládají. Hurá! To mohu s chutí podtrhnout a podepsat.

Jestliže jste – stejně jako já – příznivci všeho, co zavání dobou dávno minulou, jistě nepohrdnete pozváním do místa, k němuž se váže jedna z pražských pověstí oplývajících množstvím strašidel a přízraků. Slyšte tedy pověst O templáři z Liliové ulice: V klášteře templářů, který stál v Celetné ulici se těžce provinil mladý rytíř, byl odsouzen a sťat mečem.

  Tomas Bata blev företagare när han insåg innebörden av sin pappas arbete: Jobba hederligt för kunder, hålla sitt ord till kunder, leverantörer av råvaror och maskiner osv. Denna medvetenhet formulerade han senare på grundval av förvärvad kunskap från H. Fond som ”en tjänst till allmänheten” och anställdas position så här.

Určitě jste někdy dostali od svých přátel či známých e-mail s textem, který vás vyděsil natolik, že jste několik následujících dnů či týdnů pečlivě sledovali poštu a nepochybně jste - důvěřujíce zprávě od přátel - přeposlali tento mail na řadu dalších adres. Tak přesně to je princip, ze kterého těží tzv. HOAX neboli poplašná zpráva.

Je to takové moje životní prokletí: Neustále vymýšlet novinky!  Pravdou je, že čím více dokáže člověk mlčet a pozorně naslouchat druhým, tím větší množství zajímavých věcí se dozví. Jedině na základě této mírně filozofické teze lze dospět k poznání, že v lidech je uloženo nekonečné množství informací, myšlenek, inspirací a nápadů.

Kdysi jsem viděl v televizi dokumentární film o jedné zvláštní, velmi vyhlášené a hojně navštěvované pařížské kavárně, kde se pravidelně schází společnost lidí nejrůznějšího věku, aby zde řízeně diskutovali nad nejrůznějšími tématy. Debatu organizoval a řídil velmi šaramantní muž středního věku, který seděl uprostřed kruhovité místnosti, po jejímž obvodě byly rozesety stolky s naslouchajícími hosty.

„Pozitivní noviny se staly mediálním partnerem grafické soutěže JINOTAJ ŽIJE!„ --- Pro mnohé čtenáře by se mohla tato strohá zpráva stát rychle bezvýznamnou, kdyby za ní nenásledovala informace, že se jedná o dlouhodobý projekt, který skrze jedno téma propojuje několik „světů“ najednou: svět reklamy, svět grafiky, svět humoru a svět médií se světem byznysu. Myslíte, že je to nemožné? Tak čtěte dále ...

Vážení autoři! Množí se nespokojené hlasy jak čtenářů, tak i některých autorů, které hlasitě upozorňují na fakt, že se z Pozitivních novin pomalu ale jistě stává další literární server. Rád bych vás proto vyzval, abyste se ve své tvorbě zaměřili - pokud možno - na témata z oblasti PUBLICISTIKY. Nejsnadnější inspirací pro vás může být proklikání jednotlivých RUBRIK v sekci publicistika.

Je málo věcí na světě, o kterých se dá bez nadsázky tvrdit, že s přibývajícím věkem výrazně stoupá jejich cena. Jako první nás okamžitě napadne víno, ale u druhé položky už se mírně zapotíme a u třetí budeme marně tápat. A možná nás ani nenapadne, že trvalou součástí našeho života je věc, která nás provází od narození až do smrti, věc, kterou pravidelně bereme do ruky a opět odkládáme, věc, která má čarovnou moc, a přesto se k ní často chováme více než macešsky.

... bývá dobrým zvykem hodnotit, co nám právě uplynulých 365 dní dalo a vzalo. Těším se z faktu, že nejsem komentátorem veřejnoprávního média, které musí účtovat za celou společnost, a že se mohu ve svém proslovu soustředit pouze na Pozitivní noviny. * Čím prošly PN v roce 2006.  * Jednou z dominantních věcí, které nemohly pravidelnému čtenáři uniknout, bylo nejen vystřídání několika grafických podob úvodní strany (titulky), ale i samotného loga PN.

Když jsem se vrátil se svojí osmiletou dcerou Kristýnkou z nedělní procházky, ještě mě ani nenapadlo, že pocítím touhu napsat tento článek a zachytit v něm, o čem jsme se spolu bavili. To mě přepadlo až pozdě večer, kdy mi konečně došly souvislosti. Naším diskusním tématem byly drogy. Dnešní děti jsou – díky „kabelovým pseudopohádkám“, tj. čemusi, co se vysílá v kabelové televizi pro malé diváky a co nelze ani náhodou nazvat pohádkami – již v ranném věku informovány natolik, že by se od nich mohl mnohý, drogami nepoznamenaný člověk, učit.

Letošní, v pořadí již osmý Den poezie se koná od 9. do 23. listopadu 2006 ve více než čtyřiceti městech a vesnicích po celé České republice. Akce, jejímž ústředním tématem je letos „Kde domov můj?“, oslavuje roli poezie  našem životě a v české kulturní tradici. Koná se vždy v listopadu, přesněji kolem 16. listopadu, na který připadá výročí narození Karla Hynka Máchy (1810-1836, letos je 170. výročí jeho úmrtí). Program tvoří veřejná čtení, happeningy, výstavy, hudební a divadelní představení, konané v klubech, knihovnách, ve školách, v kinech, kavárnách, ale i na méně tradičních místech...

Snad je to shodou náhod, že jsem v rozmezí dvou dnů dostal ohlasy na téma PROJEKTY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH. A protože je to téma - alespoň pro mě tedy rozhodně - citlivé, rád bych se s vámi podělil o myšlenky, které v naší korespondenci padají. **** Zdravím, úplně náhodou jsem narazil na váš článek, dnes už dva roky starý, docela mě pobavil, pokud jste to myslel vážně, určitě shromažďujete e-mailové adresy lidí, kteří reagovali.

Projekt Pozitivních novin SENIOŘI K POČÍTAČŮM! měl svou internetovou premiéru v PN dne 25.9.2006. Do "velkého mediálního světa" se však dostal až díky pořadu BARVY ŽIVOTA, který vysílala Česká televize dne 20.10.2006. Právě v něm jsme - spolu s Ondřejem Suchým - prezentovali nejen Pozitivní noviny samotné, ale také tento projekt, který považujeme za velmi potřebný a záslužný.

Takový krásný pohled se vám naskytne, navštívíte-li hrad ZVÍKOV na soutoku řek Vltavy a Otavy, a vyšplháte se na jedno z nejvýše položených míst, přístupných veřejnosti. Při vstupu do areálu hradu získáte nejprve dojem, že se jedná o zříceninu. Teprve když vejdete na nádvoří Královského paláce, dýchne na vás krása středověku se vším všudy.

Ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Václav Větvička převzal významný přírůstek nevyčíslitelné hodnoty - přímého potomka nejstaršího žijícího stromu na světě, borovice dlouhověké, přezdívané Metuzalém, která již bezmála 4800 let roste na hranicích severoamerických států Kalifornie a Nevada. Metuzalém byl objeven v 50. letech minulého století v nehostinných Bílých horách na hranici států Kalifornie a Nevada ve Spojených státech.

Možná to znáte: Celý život se za něčím honíte. Lítáte věčně mezi prací a rodinou, jste nuceni každý den vstřebávat do své mysli desítky věcí a řešit zástup neodkladných problémů, a vaší nejčastější odpovědí na jakékoli nabídky je:  NA TO JÁ NEMÁM ČAS! A pak najednou padne šedesátka, a než se stačíte vzpamatovat z šoku, jste rovnýma nohama v důchodu. Někdo to vezme jako vysvobození, jiný jako trest.

Vynikající český malíř a grafik světového významu a jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství František Kupka se narodil v roce 1871 v Opočně. V letech 1904-1907 vytvořil František Kupka stodílný soubor fascinujících tušových maleb pod názvem ČLOVĚK A ZEMĚ, mapujících různé etapy vývoje lidstva a jeho kultur, jimiž doprovodil stejnojmenné dílo francouzského historika, geografa a publicisty Eliséa Recluse. Tuto sbírku získali v roce 2004 pan Jiří Lammel a galerista Zdeněk Sklenář.

Když pozoruji cizinecký provoz, hustě obsazený, míjeti Malostranské ulice, vždy myslím na ony Pražany, již zasloužili by si stejně pečlivého výkladu a projížďky rodným městem, o němž tak málo vědí! Ovšem chlubí se mnohý svou znalostí Prahy: Vyzná se ve všech čtvrtích, zná všechny "průchodící domy", ale jak málo z nás všimlo si již všech těch zvláštností starých kvartýrů!

Jen si to představte. Jedete takhle v sobotu 9.9.2006 na Polabský knižní veletrh do Lysé nad Labem podívat se na přátele, kterak dělají na tomto veletrhu veřejné vystoupení pro časopis Receptář. Nic netušíc zasednete s rodinou do hlediště a spokojeně se těšíte na připravený program, jehož hlavním hřebem je křest nového kalendáře časopisu Receptář.

Velmi často na můj redakční stůl zavítají pozvánky a upozornění na nejrůznější akce, které se konají po celé naší republice. Vzhledem k tomu, že to jsou nejčastěji projekty s omezenou časovou platností, "končí" většinou tyto materiály dočasně v rubrice REDAKČNÍ STŮL. Nedávno mi však přišel e-mail od ředitelky Czech Art Festivalu paní Marcely Kotrčové, který mě velmi zaujal zejména podtitulem této akce: VELETRH UMĚNÍ.

Ve spodní části titulní strany Pozitivních novin se můžete dočíst následující poznámku: INFORMACE pro autory ► POZITIVNÍ NOVINY publikují přednostně autorské texty, vytvořené exkluzivně pro PN, a následně články, které dosud nebyly uveřejněny na internetu. Jakékoli výjimky pouze potvrzují toto pravidlo. Chápu, že mnohým z nás - narazí-li někde na sousloví "výjimka potvrzující pravidlo" - se lehce zatmí před očima, neboť to silně zavání protekcionismem.

Možná mi to ani nebudete chtít věřit ... Tento hrad se jmenuje ČERVENÝ ÚJEZD a stojí pár kilometrů za Prahou. Na tom by nebylo celkem nic neuvěřitelného, kdyby nebyl postaven PŘED ČTYŘMI ROKY! Stojí ve stejnojmenné obci Červený Újezd a postavil ho v  letech 2001 - 2002  podnikatel Pavel Orna. Měl k tomu nejen potřebný kapitál, ale hlavně vlastní investorskou firmu, zabývající se restaurováním historických objektů.

Jestliže budete ve dnech 8.8.- 31.10. 2006 v Praze, rozhodně se nezapomeňte zastavit na Kampě. K vidění tu je velmi zajímavá výstava 120 velko-formátových fotografií (180 x 120 cm). Najdete zde působivé snímky Země, které pořídil francouzský fotograf YANN ARTHUS BERTRAND z vrtulníku.
Fotografie pouštních oblastí i arktické polární krajiny, pustých částí země i přelidněných ghett ukazují celou planetu ve všech jejích přirozených, ale i člověkem změněných podobách. Divák se tak konfrontuje s uměleckým dílem přírody, ale zároveň ho fotograf upozorňuje na její ohrožení. Výstava je opravdu "rozlehlá".

Každému vydavateli se občas stane, že dostane k otištění ohlas na nějaký článek, s jehož obsahem nesouhlasí. A teď nastává to pravé vydavatelské dilema: Otisknout ho nebo neotisknout? Když ho otisknu, dám nejspíše průchod následné bouřlivé diskuzi dvou a více táborů, které budou hájit svá nesmiřitelná stanoviska a rozvíjet do nekonečna své "pravdy". Neotisknu-li ho, budu dříve nebo později napaden z toho, že provádím v Pozitivních novinách cenzuru.

 Uvědomuji si, že se Pozitivní noviny chovají poslední dobou k poezii více než macešsky. Zpočátku jsem zkoušel poezii zařazovat, ale pak se najednou „protrhl pytel s básníky“. Každý začal posílat básničky, až jsem se z toho docela vyděsil. Dostával jsem básně vážné i nevážné, dokonce i básně erotické ....!!!, prostě úplná záplava zakuklených básníků.

Rád bych, aby se Pozitivní noviny co nejdříve přehouply z dominující LITERATURY do stále ještě zanedbávané PUBLICISTIKY. Což bude vyžadovat zásadní změnu ŽÁNRŮ, tj. přejít od POVÍDEK a FEJETONŮ k INSPIRATIVNÍM ČLÁNKŮM O ZAJÍMAVÝCH LIDECH, FOTOREPORTÁŽÍM, DOPORUČENÍM  atd. atd.  Je potřeba neúnavně hledat a zkoušet stále nové a nové formy. 

Rád bych vám předložil důkaz toho, že se novináři před osmdesáti lety zabývali naprosto stejnými problémy a otázkami, které dnes trápí i nás, že politika se téměř vůbec nezměnila, a že naši dnešní politici jsou těm prvorepublikovým z počátku minulého století podobni jako vejce vejci. Abych dodal svým odvážným slovům váhu, pozval jsem si k imaginárnímu rozhovoru člověka z nejpovolanějších, světoznámého spisovatele, dramatika, myslitele a novináře Karla Čapka.

Je opravdu těžké určit, co bude naše čtenáře zajímat. Pravda je taková, že pokud budete psát o místní akci (třeba brněnské), tak že to Pražáky nebo Ostraváky nebo krajany žijící v Austrálii nejspíš nebude zajímat.  To je určité nebezpečí. Vámi zachycená akce by měla něčím nějak přesahovat místní rámec, být inspirativní pro další lidi po celé republice i po světě.

„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“ Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou. Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý. Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.

Zkusili jste se už někdy docela jednoduše zamyslet nad tím, co a proč máte rádi? Na tuhle zdánlivě prostou otázku je až překvapivě těžké odpovědět, máme-li to provést pravdivě a od srdce. Já jsem si to zkusil už před pěknou řádkou let, a když jsem nyní na tento text narazil ve svém literárním šuplíku, byl jsem mile překvapen, že toho nemusím ani po tak dlouhé době příliš měnit. Byť jsou to poznámky víceméně osobní, byl bych potěšen, kdyby vás inspirovaly k malému zastavení se … 

Zřejmě se budu trapně opakovat po předchozích autorech, ale ani mě při vymýšlení této rubriky vůbec nenapadlo, jak obtížné bude vybrat pouhých pět příspěvků s nálepkou NEJ… z té obrovské škály myšlenek, námětů, povídek, fejetonů, komentářů a já nevím čeho všeho ještě. A když se mi pak doneslo, že někteří kolegové se navíc nedokázali při výběru svých FAVORITŮ vyhnout nutnosti výběru i z hlediska: „Od toho a toho musím něco vybrat, aby se neurazili“, tak jsem jen kroutil nevěřícně hlavou ….., ovšem jen do té doby, než-li jsem sám zasedl nad OBSAHEM Pozitivních novin a začal tropit jaksi podvědomě totéž.

Také se vám stalo, že nafotíte krásný dům nebo věž, a když přijdete domů a podíváte se na fotku v počítači, s hrůzou zjistíte, že jste ji vyfotili nakřivo? Já jsem to dlouho považoval za jakýsi "přírodní úkaz", než mi bylo fotografem Jiřím Hellerem sděleno, že je to optický jev, který se dá snadno odstranit pomocí Photoshopu. Ale i přesto, že v tomto programu dosti často pracuji, nepodařilo se mi dlouho docílit toho, aby se mi dotyčná stavba "narovnala" do správného směru.

Jestliže dosud nemáte na svém počítači nainstalovaný program JPEG RESAMPLER a často pracujete s fotografiemi, pak neváhejte a co nejdříve si ho stáhněte. Je to nejen velmi užitečný pomocník při hromadné úpravě fotografií ve formátu jpg (jpeg), ale zároveň jeho prostřednictvím můžete své fotky pomocí internetu odeslat do firmy FOTO STAR, kde vám je zpracují do klasické podoby a odešlou do nejbližšího výdejního místa (trafika, knihkupectví apod.) u vašeho bydliště, kam si jen dojdete a po zaplacení si vyzvednete hotové fotky.

Dneska již všechno dělají informační systémy automaticky, a na výsledku je to strašně moc vidět. Je tam – podle mého mínění - cítit nedostatek lidské péče a osobního zaujetí pro věc.... Přeci jenom lidská práce - i se všemi svými nedokonalostmi - je neopakovatelně autentická, upřímná, jedinečná, a když jí člověk dělá z přesvědčení a rád, musí to na ní být časem prostě vidět. 

Na tomto webu najdete vedle řady širokoúhlých fotografií i nádherné interaktivní panoramatické fotografie Paříže. Je to opravdový požitek, který stojí za to vidět. Upozorňuji zejména na možnost podívat se na Paříž z Eiffelovy věže v režimu Panorama Tours 360° s možností přiblížení či oddálení jednotlivých pohledů. Skvostná podívaná!

Vy, kteří čtete Pozitivní noviny pravidelně, jste si již určitě všimli, že se podoba našich novin neustále vyvíjí, proměňuje, a věřím že i vylepšuje ...
Snažíme se být čím dál více odlišní od všech ostatních internetových projektů podobného charakteru. Jiní výběrem autorů, filozofií své existence, grafickým zpracováním, množstvím a kvalitou ilustrací, přístupem k autorům, a v poslední době i zvýšeným tlakem na kvalitu autorských příspěvků, netradičními tématy, exkluzivními rozhovory pro Pozitivní noviny ...

Tak jsme se konečně dočkali. V televizních novinách už člověk pomalu o pořádnou katastrofu nezavadí, a navíc tam pořád cpou ty otřesný zvířátka ...! Na co se má našinec vůbec těšit? Kde se má odreagovat myšlenkou typu „To mám z toho radost, že „pod zříceným domem zemřelo 11 lidí“, nebo že „vedra a požáry sužují Austrálii“, neřku-li, že „po srážce autobusů vyhaslo 33 životů!“ To je mi hned mnohem veseleji na duši, protože MĚ SE TO NETÝKÁ!

Díky tomu, že se dostávají Pozitivní noviny stále rychleji do povědomí veřejnosti, přistávají také v mém e-mailu stále častěji tipy na zajímavé lidi, akce a nejrůznější projekty. Tip, se kterým bych vás chtěl seznámit právě teď, je od Ondřeje Suchého, který se stal členem Redakční rady Pozitivních novin se zvláštním zaměřením na VIP osoby a jejich získávání pro Pozitivní noviny.

V den, kdy se všichni zpravidla radují, zpívají, tančí, baví se a prolévají hrdly potoky povzbuzujícího moku, mi dovolte, abych zůstal nemístně vážný. Existenci posledního dne v roce totiž s postupujícími roky stále více chápu jako poslední možnost ohlédnout se seriózně za vším, co všechno člověk dosud vykonal (a nevykonal), co se povedlo (a co ne), aby hned následujícího dne mohl bez uzardění prohlásit, že „čo bolo, to bolo ...

V pondělí 12.prosince 2005 se uskutečnilo v Galerii CESTY KE SVĚTLU v Praze na Chodově v pořadí již druhé SETKÁNÍ AUTORŮ A PŘÁTEL POZITIVNÍCH NOVIN. Díky laskavému pozvání pana Zdeňka Hajného jsme se mohli opět po devíti měsících setkat v nádherných prostorách Galerie, za což patří panu Hajnému naše nehynoucí díky.

Pokaždé si říkám: Nedívej se na ty zprávy, zas tě vytočej ....! A stejně mi to nedá a úderem sedmé zasednu cvičně k bedně. Dneska bodovala pro změnu televize Prima. Odvysílali tu krátkou reportáž, jak jejich najatí „prima zloději“ klidně před jakýmsi supermarketem za bílého dne odmontovali všechna čtyři kola od auta a „posadili“ ho drze na špalky.

Přemýšlím, proč mi život připadá náhle tak nebezpečný. Snad proto, jak bez varování mizí jistosty, o které jsem se léta opíral, aniž bych si to uvědomoval .... To ale neznamená, že přestávám nové jistoty hledat. Naopak!  Být opravdu POZITIVNÍ znamená uvědomovat si každý den, že všechno nemůže být pozitivní, byť bychom si to stokrát přáli.

Tak si představte, že se mi podařilo urvat v mém autě značky Felicie vnitřní zpětné zrcátko. Řeknete si - a v čem je problém? Nalepíš ho zpátky a je po vtákách. Jenže!!! Koupil jsem si na to speciální lepidlo – bratru za 170 káčé – vyrobené přímo pro tento účel. Ruka mi mohla upadnout, když jsem to tam na tom skle čtvrt hodiny držel .... a stejně to bylo druhý den dole.

Bei der täglichen Lektüre von Zeitungen und bei der Verfolgung von Berichten im Fernsehen werde ich seit einiger Zeit schwermütig oder bekomme sehr oft nur schwer beherrschbare Anfälle von Aggressivität. Warum? Der Hauptgrund dafür ist das offensichtliche Überangebot an negativen und der Mangel an positiven Nachrichten, die dem Publikum vorgelegt werden. I

Dovolte, abych vás přivítal na své výstavě a hned v úvodu svého zahajovacího projevu vás poprosil, abyste mi dovolili jednu takovou možná zvláštnost, kterou ovšem všichni jistě pochopíte. Jsem totiž člověk nesmírně skromný, trpící někdy až pocitem méněcennosti. Jsem velmi plachý, nerad na sebe upozorňuji, jsem stydlivý.

Je tomu právě rok, co začaly vycházet na internetu POZITIVNÍ NOVINY v podobě, kterou dobře znáte. Když jsem začal psát své první příspěvky, vůbec jsem netušil, jak se to celé bude vyvíjet, zda nezůstanu již navždy jediným autorem, který bude do těchto novin psát. Ani v nejkrásnějším snu by mě nenapadlo, že za rok budou mít POZITIVNÍ NOVINY na svém kontě více než 400 článků od 21 stálých a 42 příležitostných autorů a dopisovatelů.

Nejsem žádný specialista na literární recenze, ale kniha Ondřeje Suchého s názvem WERICHŮV GOLEM A GOLEMŮV WERICH si opravdu zaslouží, abych o ní napsal následující pojednání. Nejen proto, že jsem měl tu čest se s jejím autorem (a zároveň autorem POZITIVNÍCH NOVIN) Ondřejem Suchým seznámit osobně (milý, chytrý a zajímavý to člověk!), nejen proto, že Jan Werich je jedním z mých velkých oblíbenců, a v neposlední řadě nejen proto, že jsem film Císařův pekař a Pekařův císař viděl nejméně desetkrát …

Jediný ostrov na Vltavě s významnější parkovou úpravou má rozlohu 2,2 ha. Je třistapadesát metrů dlouhý a v nejširším místě měří 95 m. Ostrov vznikl postupnými nánosy půdy za Šítkovskými mlýny, které stávaly v místě dnešního Mánesa při Novoměstské vodárenské věži, a býval mnohem menší. Dnešních rozměrů však ostrov nabyl až v r. 1784 při velké povodni, po níž byly vybudovány ochranné zdi.

Následující materiál by měl sloužit jako ZÁKLAD pro směrování a veškerou činnost INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI. Je připraven na vaše konkrétní připomínky, dodatky, úpravy a změny, jejichž cílem by mělo být jeho MAXIMÁLNÍ ZDOKONALENÍ a domyšlení do všech detailů a významů. Pokuste se definovat vlastními slovy vše, co v něm postrádáte nebo co je v něm dosud vyjádřeno jen povrchně. Cílem tohoto materiálu by mělo být, aby jeho obsah a význam pochopil každý dospělý člověk v této republice.

Životní filozofie je velmi důležitá věc, o které je záhodno neustále přemýšlet. Ona se totiž vyvíjí spolu s tebou, ale ty bys jí měla aktivně určovat cestu. Mnoho lidí žije, aniž by tušili, že nějakou životní filozofii mají či potřebují, nepřemýšlejí o kvalitě svého života, o jeho smyslu a poslání, nehledají nové cesty k jeho poznání, nesnaží se ho zlepšit ani naplnit. Oni jen PŘEŽÍVAJÍ. Pasivně čekají na to, že další den, týden, měsíc, rok jim sám přinese nějakou změnu, čekají prostě na zázrak.

Je jen málo věcí na světě, o kterých se dá říci, že zajímají téměř každého člověka. Jednou z nich je nesporně HISTORIE NAŠEHO RODU. Kdo byli naši předkové, čím se živili, jaké měli osudy, a nemáme náhodou v našem rodu i my nějakého významného člověka, nekoluje v našich žilách modrá krev, nejsme třeba potomky nějakých králů, knížat či vévodů?

Laskavý čtenář, který v POZITIVNÍCH NOVINÁCH před časem zaregistroval moji publicistickou anabázi NÁPAD PRO PERSONÁLNÍ AGENTURY A SERVERY a s tím spojené rozladění z chování drtivé většiny těchto institucí "normálním smrtelníkům z lidu", jistě zpozorní nad nezvykle jásavým úvodním titulkem.

Těší nás, že POZITIVNÍ NOVINY mohou být mezi prvními, kdo může své čtenáře informovat o tom, že v nakladatelství   BB/art právě vychází nádherná knížka Eduarda Škody s názvem  ZDENĚK HAJNÝ. Oč menší tato knížečka je (vejde se vám pohodlně do kapsy), o to je cennější, inspirativnější a přínosnější, protože nejen její velikost vás bude inspirovat k tomu, aby vás provázela jako nerozlučný přítel na vašich cestách. Neboť ona za to opravdu stojí.

Na světě existuje tisíce věcí, ke kterým nám osud a čas nikdy neukáže cestu, protože má na práci zrovna něco nebo někoho jiného, důležitějšího, zajímavějšího. A tak nám mezi prsty utíkají zajímaví lidé, zajímavé informace nebo zajímavé webovské stránky plné chytrých myšlenek.... Ale od čeho by to byly POZITIVNÍ NOVINY, aby nenabídly řešení: napište nám o tom, co považujete za moudré, zajímavé, vtipné, kvalitní, poučné ...

Nevím jak vám, ale mně se to stává téměř neustále. Jdu po městě a vidím všechno kolem sebe - jako bych tu stál před sto lety. Dívám se po domech, do arkýřů, na průčelí a na střechy, nahlížím do průjezdů a do kašen, pozoruji vývěsní štíty obchodů a hledím jen tak Pánu Bohu do oken, a všechno kolem připadá mi najednou takové hezčí, jakoby čistější a upřímnější.

Lásku přijímej a dávej jako jednu z nejdůležitějších věcí na světě a snaž se, aby tě provázela celým životem až do konce tvých dnů. Láska má desítky podob. Neomezuj se však nikdy jen na ty hlavní, ale hýčkej v sobě i lásky „méně opěvované“: k lidem, k umění, k poznání, ke zvířatům, k přírodě, ke stáří a k dalším věcem. Jsi předurčena k tomu, aby tě láska naplňovala, povznášela a uspokojovala celý tvůj život.

Ačkoliv jste přesvědčeni o tom, že se vás právě tohle netýká, je vám trvale nablízku nebezpečí, které je potřeba znát a dokázat se proti němu účinně bránit. A to dokáže pouze ten, KDO VÍ. Proto každému vřele doporučuji přečíst si velice pečlivě kompletní webové stránky na adrese:  www.es-si.szm.com/.

Jestliže jste se právě zařadili mezi nešťastníky, kteří jsou nuceni z jakéhokoli důvodu změnit svého zaměstnavatele a najít si novou práci, pak vězte, že rozhodně patříte mezi nejohroženější „lidský druh“. Nenarážím tím pouze na to, že najít dobrou práci a bezproblémového zaměstnavatele je čím dál tím náročnější (jen toto téma by vydalo na stovky článků), ale já se chci dotknout tématu mnohem závažnějšího, které je pro nás čím dál tím aktuálnější, a dnes se dokonce týká už i těch, kteří vůbec žádnou práci nehledají.

Chcete si pohodlně nakreslit plánek svého bytu, doplnit do něho okna, dveře a veškerý nábytek, všechno si to uložit do svého počítače a vytisknout, abyste se k tomu pak mohli kdykoli vrátit a pokračovat v započatém díle? Zahoďte čtverečkované papíry, pravítka a tužky! Tento skvělý nástroj funguje na internetu bezplatně! Najdete ho na serveru VŠE PRO BYDLENÍ ...

Určitě i vy jste už mnohokrát stáli před otázkou, kam pozvat své přátele, rodiče nebo známé na oběd či na večeři; vaše oblíbená restaurace má náhodou zavřeno nebo jste na úplně jiném konci města. Co teď? Potřebujete najít řešení rychle, spolehlivě a pokud možno se zárukou ...? 

Při usilovné tvorbě POZITIVNÍCH NOVIN mi odešla šňůra u monitoru mého počítače, a tak jsem urychleně sháněl firmu, která by mi "vytrhla trn z paty". Objevil jsem pražskou firmu IT TECHNIK, kde mi ochotně půjčili vlastní monitor, ten můj mi opravili a navíc bezplatně dovezli až domů.

Fotit noční Prahu je zážitek, který musí nutně omámit každého fotografa. Ať potom dopadnou fotky jakkoliv, v člověku ty nádherné pocity okouzlení zůstanou nesmazatelně vryty. V noci je totiž Praha ještě tajemnější, magičtější a krásnější, než ve dne (možná i proto, že člověk jaksi přestává vnímat turisty).

Jestli patříte - stejně jako já - mezi "technické omezence", kteří ani nestíhají sledovat nejnovější trendy ve spotřební elektronice, natož se jim přizpůsobovat, pak vám vřele doporučuji podívat se občas do internetového HiFI SHOPU. Já sám nevycházím z trvalého šoku, v jak hlubokém nevědomí žiji "sto let za opicemi" se svým věrným kazetovým magneťáčkem, vyrobeným hluboko v minulém století.

Nikdy nezapomeň na to, že NEEXISTUJE NIC, CO BY SES NEMOHLA NEUČIT A DOKONALE OVLÁDAT. Záleží jen na tobě, co budeš chtít dělat, jak dlouho a v jakém rozsahu. Tajemství tvého úspěchu spočívá v tom, že CHCEŠ být úspěšná, VĚŘÍŠ na sto procent, že úspěšná opravdu budeš, a pro svůj úspěch UDĚLÁŠ opravdu maximum (přesně v tomto pořadí důležitosti jednotlivých bodů).

Stále se zamýšlím nad tím, proč se lidem POZITIVNÍ NOVINY sice velmi líbí a stále je chválí, ale strašně málo z nich se dosud odhodlalo samo něco napsat. Možná bude jednou z příčin tohoto stavu fakt, o kterém se mi ve svých mailech zmiňovalo již několik čtenářů, a to, že jsme prý nasadili laťku příliš vysoko, takže si hodně čtenářů netroufá něco svého poslat, aby se veřejně neztrapnili.

Mám takový dojem, že v dnešní době se  poezii věnuje čím dál tím méně lidí. Snad je odrazuje její zdánlivá složitost, těžko uchopitelná obraznost, nutnost nad ní hlouběji přemýšlet nebo potřeba vcítit se do básníkových prožitků a citů. Ale ne každá poezie musí být nutně "těžká", ne každá básnička je nepochopitelná.

Vytvoř si uvnitř své mysli a srdce svůj vlastní, jedinečný svět složený z krásných vzpomínek, okamžiků, obrazů, snů, představ a iluzí, do něhož se budeš vracet pokaždé, bude-li ti smutno. Tento svět si pečlivě udržuj a chraň, protože se stane tvou nejdůležitější životní pojistkou, když zklame vše, co budeš schopna svou vlastní vůlí ovlivnit.

Mám takový dojem, že v dnešní době se  poezii věnuje čím dál tím méně lidí. Snad je odrazuje její zdánlivá složitost, těžko uchopitelná obraznost, nutnost nad ní hlouběji přemýšlet nebo potřeba vcítit se do básníkových prožitků a citů. Ale ne každá poezie musí být nutně "těžká", ne každá básnička je nepochopitelná.

Rád bych vám představil knihu stálého autora POZITIVNÍCH NOVIN Vlastimila Marka NÁVOD NA POUŽITÍ ČLOVĚKA  - Cesta ke štěstí a zdraví, která vyšla v říjnu 2004 ve vydavatelství ALMAN.  Určitě by si jí měli přečíst i ti, kdo zrovna neholdují meditacím a věcem duchovním, neboť v ní autor přibližuje čtenářům srozumitelným a čtivým způsobem základní pojmy z této oblasti, o kterých sice každý už někdy slyšel, ale ne vždy ví, co si má pod nimi přesně představit.

Třetí a poslední díl toulání pražskými zahradami vás znovu zavede do nádherných zahrad pod Pražským hradem - tentokrát do zahrady Na valech, odkud se vám otevírá jedinečný pohled na malostranské střechy.

Nevíte, co s načatým víkendem a potřebujete nutně tip na výlet, nejlépe na kole? Pak neváhejte a podívejte se na stránky ing.Leoše Frimla, který vám nabídne desítky zajímavých tras. Ale nejen to ...! Všechny trasy vám představí pomocí fotografií a příslušné mapy, takže opravdu víte, do čeho jdete. Tyto stránky jsou opravdu skvělým pomocníkem pro všechny aktivní lidi, kteří nechtějí trávit víkendy za pecí.

Pokaždé, když si jdu koupit si do supermarketu noviny, padají na mě z regálů doslova desítky nejrůznějších časopisů, a pouhé jejich prolistování by člověka stálo pěkných pár hodin. Jímá mě hrůza při pomyšlení, že bych je měl číst, natož si je koupit. Při té příležitosti se mi pokaždé znovu a znovu vrací mé úvahy nad tím, jak udělat revoluci v médiích, jmenovitě v oblasti vydávání časopisů.

Také strávíte spoustu času u počítače s pevným připojením na internet? Pak mám pro vás tip, který by vám měl pravidelně zpříjemňovat tento čas a dělat hodně dobrou náladu. Zkuste si naladit RÁDIO HUMOR, které vás bude bezplatně bavit desítkami nejrůznějších humorných scének a vyprávění populárních komiků a bavičů, v jejichž osobitém podání budete moci poslouchat i četbu humoristických románů  spoustu dalších zábavných skečů. 

Druhý díl toulání pražskými zahradami vám nabídne další sérii snímků z nádherných zahrad pod Pražským hradem - malé Fürstenberské, velké Fürstenberské, Kolowratské, Ledebourské a Na valech. Více informací se dozvíte v internetovém průvodci po pražských zahradách na odkazech pod jednotlivými názvy zahrad.

Nedělejte to, co dělají ostatní strany, jen proto, že to tak dělají všichni! Odlište se, zaujměte lid novou formou. Možná, že v příštích volbách už nebudete mít tu šanci býti první, kdo s touto volební strategií přijde. Defenestrujte protekční našeptávače z drahých reklamních agentur a najměte si zapálené, ochotné nadšence, kteří mají cit pro prezentaci, tvorbu webů a propagaci, kterým půjde především o dobrou věc, nikoli o maximální zisk. A pokud žádné takové neznáte, ozvěte se mi, já vám jich pár doporučím.

Také se vám to stává? Udeří osmá a už nervózně ždímáte v rukou ovladač, lovíce svůj oblíbený kanál, abyste se s napjatým očekáváním bleskově oprostili od svého vlastního, nezřídka mnohem nudnějšího (neboť reálného) životního příběhu, než jaký sledujete týden co týden na obrazovce. A když to pak skončí, lehce se v duchu pokrytecky zastydíte, že jste se už zase dívali na tu pitomost, kterou stejně v zítřejším tisku všechny mediální kritičky svorně odsunou na hřbitov televizních dějin.

Člověk v životě potká spoustu lidí, ve kterých by po prvním letném pohledu nehledal nadaného umělce, malíře, spisovatele, hudebníka nebo sochaře. Ta tam je doba, kdy renesanční umělce nezřídka symbolizoval rozevlátý plášť, široký klobouk, snivý pohled a burácivý poetický hlas, naplňující známou uměleckou kavárnu od podlahy až po strop.

Při jedné mojí schůzce s přáteli přišla řeč na to, jaký projekt bychom mohli nabídnout velkým investorům v oblasti pivovarnictví. Mně se hned začaly v hlavě honit myšlenky, a přestože jsem pivař více méně panický (sem tam občas si v panice, co si dát k pití, střihnu půllitr černého), docela rychle jsem se vžil do situace, že by mohlo třeba i vzniknout něco zajímavého, co by i mě možná dostalo do beer shopu.

Ať už člověk vezme do ruky kteroukoli z knížek Jana Wericha nebo o Janu Werichovi, může si být jist, že v ní najde ne jednu, ale hned celou přehršli moudrých myšlenek a postřehů, které by určitě stály za to přidat je do rubriky "Myšlenky, které musí žít!" Hodně z nich se již stalo nesmrtelnými, mnohé zlidověly, a na některé to stále ještě čeká.

Toulání pražskými zahradami je pro každého fotografa téma, které si vychutná až do úplného "zavaření" fotoaparátu. I já jsem fotil zahrady pod Pražským hradem až do vyčerpání paměti (ovšemže té digitální). A tak se vydejte spolu se mnou na putování po klenotech pražských zahrad - malé Fürstenberské, velké Fürstenberské, Kolowratské, Ledebourské a Na valech. Myslím, že dalších slov již netřeba, protože snímky mluví za vše.

Tak v první řadě se vývoj totálně odkloní od dnešního počítačového trendu, a z domácností, úřadů a firem zmizí veškeré lokální osobní počítače v té podobě, v jaké je známe dnes (bedna, monitor, klávesnice, myš, kabely, programy, přípojky, disky, mechaniky pro přenos a zálohování dat, porty atd. atd.).

Tak jsme zase jednou oslavili státní svátek svatého Václava …! Národ tuto událost uvítal převáženě jako vhodnou příležitost k prodloužení víkendu, a jediní, komu nedal svatý Václav spát, byli zas jen učení historikové. A co že jsme se od nich na počest výročí úmrtí svatého Václava dozvěděli?

Určitě i vy jste už mnohokrát stáli před otázkou, kam pozvat své přátele, rodiče nebo známé na oběd či na večeři; vaše oblíbená restaurace má náhodou zavřeno nebo jste na úplně jiném konci města. Co teď? Na internetu je sice spousta stránek nejrůznějších restaurací, ale čert aby se v tom vyznal: já potřebuji najít tu nejlepší, kde se skvěle vaří, a která má nějaké renomé ... A také bych se rád dozvěděl, co mají na jídelním lístku, kolik mě to bude stát, jak to tam vypadá a tak podobně. Jenže to je příliš mnoho informací - a kde je získat?

Málo koho překvapí informace, že se stále více stává Česká republika místem, kam přichází celá řada cizinců žít a pracovat. Výjimkou není ani Američan Phill Barta. On má pouze tu výhodu, že v něm koluje po rodičích česká krev, a proto se tu může cítit jako doma. A jak je to doopravdy?  Na to jsme se ho zeptali osobně, protože nás zajímá nejen jako člověk, ale i jako umělec.

Na světě je nesčíslně věcí hodných obdivu a úcty. Objevujeme je víceméně náhodně; většinou nás nečekaně chytnou za srdce, mile překvapí, jindy jsme na ně kýmsi upozorněni, nebo nám prostě náhle samy od sebe vstoupí do života. Úcta se rodí nejrůznějším způsobem: z pocitu, že tohle bychom sami nikdy nedokázali, z geniálního odhalení dosud netušených souvislostí ...

Říká se: „do třetice všeho dobrého“. Když jsem začal číst knižní   výbor článků s politickou a společenskou tématikou od Karla Čapka nazvaný O DEMOKRACII, NOVINÁCH A ČESKÝCH POMĚRECH, nenapadlo mě hned, že budu cítit tak silnou potřebu vyjmout - pro mě - nejsilnější myšlenky z této knihy a rozdělit se o ně s vámi na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN.

Podruhé otevírám knižní výbor článků s politickou a společenskou tématikou od  Karla Čapka, nazvaný O DEMOKRACII, NOVINÁCH A ČESKÝCH POMĚRECH, abych vám zprostředkoval inspirativní setkání s myšlenkami, které by neměly zapadnout, ale které by naopak měly zaznít znovu s plnou svou silou a vahou osobnosti Čapkovy, neboť stejně jako před osmdesáti lety – platí i dnes, a podle mého názoru možná ještě více, než tehdy.

Znáte to ... Někdo vám pošle mailem nějaký zábavný hlavolam, vy ho jen tak z plezíru vyzkoušíte, a najednou zjistíte, že vám nejde do hlavy, jak to může fungovat. Přeci v tom musí být nějaký fígl, matematická či logická souvislost ...! Ale ať na to koukáte zleva, zprava, shora či zdola, ne a ne na to přijít. Mně se to stalo s legráckou ze Slovenska - VIRTUÁLNYM ČÍTAČOM MYŠLIENOK. A řeknu vám, že dodneška mi nikdo přesvědčivě nevysvětlil, jak to vlastně funguje.

Vešel jsem dovnitř; první, co mi padlo do oka, byla ona. Čekala na mě, připravená a dychtivá vydat mi své poselství. Vzal jsem jí rychle do rukou a nasál první myšlenky. Nezklamala mě a já nezaváhal; za mrzkých 155 korun byla moje. Výbor článků s politickou a společenskou tématikou od Karla Čapka by mohl mnohým nezasvěcencům připadat jako nezáživná povinná četba pro studenty publicistiky, ale je-li Karel Čapek vaším literárním vzorem a navíc obdivovaným oblíbencem, a vydáváte-li vlastní – byť internetové – noviny, a jeho nová knížka nad to pojednává O DEMOKRACII, NOVINÁCH A ČESKÝCH POMĚRECH, pak vám prostě nutně musí srdce zaplesat při pouhém pohledu na ní.

"Náklady na pořizování knih jsou značně velké. Je při tom nutno zachovávat míru. Jaký užitek přinášejí hory knih majiteli, který za celý život nepřečetl ani jejich obsahy? ... Právě u těch největších zahalečů uvidíš kdejakou vydanou řeč a kroniku a regály zastavené až ke stropu. A tak plody božského nadání jsou získávány jen jako pastva pro oči a výzdoba stěn."

Víte, že existuje internetový server ČESKÁ MÉDIA ? Pokud vás zajímá dění v českých i zahraničních médiích, pak vřele doporučuji vaší pozornosti právě tento informační server. Já sám ho sleduji velmi pravidelně, neboť tyto stránky přinášejí užitečný a rychlý přehled toho nejdůležitějšího, co se v našich novinách, časopisech, televizích, rádiích a na internetu děje.

Jestliže máte v úmyslu sdělit svému milovanému partnerovi něco opravdu důležitého, a potřebujete k tomu klid, pohodu, krásné, romantické prostředí plné zeleně, květin a vůní, pak nenajdete v Praze ideálnější místo, než Letohrádek královny Anny. V přilehlém parku je plno laviček s intimními zákoutími, a navíc se tu pohybuje překvapivě málo turistů, neboť toto jedinečné místo je - naštěstí - poměrně vzdáleno hlavním turistickým trasám.

Milé čarodějnice, milí čarodějové! Pozor - mám pro vás dobrou zprávu. V Praze byl otevřen První čarodějnický obchod, v němž máte možnost nakoupit nezbytné pomůcky pro váš byznys, jakož i literaturu a objednat si další služby čarodějného charakteru.

Protože bych mohl být díky řadě svých fotoreportáží na téma Praha obviněn ze zaujatého patriotství, rád bych nyní udělal výjimku, a pozval čtenáře POZITIVNÍCH NOVIN na procházku po Brně. I zde si totiž milovník romantických zákoutí, panoramatických výhledů, parků a architektonických skvostů přijde na své.

Podivné konstatování v názvu komentáře by mohlo na leckoho působit jako červený hadr na býka. Politika je nesporně jednou z věcí, které lze přičíst řadu vlastností, ale pohříchu většinou jen negativních. Politika je zprofanované slovo, které si zvykli zejména mediální tvůrci používat jako synonymum pro neschopnost, korupci, prolhanost, vypočítavost, aroganci, mocichtivost, faleš, výmluvy, osobní aféry a podobně.

Prašná brána patří k jednomu z nejznámějších symbolů Prahy. Všichni Pražáci jí znají, nesčíslněkrát kolem ní prošli, ale asi jen málokdo si dal tu práci, aby se vyšplhal po úzkých točitých schodech až na její střechu, aby si odtud prohlédl Prahu. Mně to trvalo téměř 30 let, než jsem se k tomuto kroku odhodlal. A musím říci, že jsem toho rozhodně nelitoval.

Vyhlídku ze Staroměstské radnice jsem zvládl ve stejný den, jako Prašnou bránu. Netřeba popisovat zážitky, neboť fotografie mluví za vše. Jen malou připomínku: na věž Staroměstské radnice se dostanete mnohem snadněji, než na Prašnou bránu či Staroměstskou mosteckou věž u Karlova mostu, neboť sem vás doveze v luxusu a pohodlí krásný nový výtah.

Staroměstská mostecká věž byla třetí a zatím poslední zastávkou v mém fotografickém putování po výhledech ze známých pražských věží. Musím říci, že tato věž poskytne návštěvníkovi nejvíce informací, a to zejména díky promítání velmi zajímavého dokumentárního filmu v 1.patře věže. Zdejší promítací síň je vybavena pětijazyčným tlumočnickým zařízením v podobě sluchátek, které si pohodlně nasadíte na uši, a pak už se plně věnujete pouze historii.

Právě jsem byl upozorněn čtenářem Pozitivních novin panem Ševcovicem, že nemůže v mapách CENTRUM.CZ najít původně avizovanou "vychytávku" týkající se možnosti zobrazování orientačních a popisných čísel domů. Bohužel. Od zveřejnění článku (5.9.2004) uběhlo již hodně času, a jak to tak u nás občas bývá, dobré věci se změnily k horšímu, respektive užitečné věci zmizely z jakýchsi nejasných důvodů ze světa.

Ve svých 44 letech jsem dospěl k poznání, že s každým novým rokem na kontě mého života stávám se stále více klidnějším a vyrovnanějším. Myšlenky i činy dostávají konečně svůj pevný logický řád, který už není, zaplaťbůh, deformován nerozvážností mládí, netrpělivostí ducha, srdečními touhami, nestálostí názorů a rozporuplným objevováním sebe sama.

Myslím, že Hergetovu cihelnu zná téměř každý z pohledu na panoráma Pražského hradu, ale málo kdo tam osobně zavítal, protože je to lehce z ruky, mimo hlavní turistické trasy, mírně zastrčené v postranní uličce zvané Cihelná nedaleko Lužického semináře. Dlouhá léta byl tento objekt v těžce dezolátním stavu a toho nádherné malostranské zákoutí nesmírně hyzdil.

Pokud ve vás dřímá podnikatelský potenciál a toužíte se seznámit s jedním z mých "otevřených" projektových záměrů, které dosud nebyly realizovány a jsou vám volně k dispozici, pak jste ve správný okamžik na správném místě. Seznamte se, prosím: Organizační, seznamovací a cestovní agentura pro klienty středního věku NOVÁ ŠANCE

O nové tramvajové trati na Barrandov již bylo napsáno tolik, že dalších slov opravdu netřeba (stačí si přečíst vybrané stránky, jejichž odkazy najdete na konci reportáže). Proto nabízím těm, kteří si dosud nenašli čas na její prohlídku, podrobnou fotoreportáž ze všech zastávek i z trati samotné, díky níž získají jasnou představu, jak vypadá jedna z nejmodernějších tramvajových staveb v Evropě.

Jestliže se vám dosud nepodařilo navštívit Starý královský palác na Pražském hradě, tak teď máte jedinečnou možnost spatřit na vlastní oči architektonické klenoty, které dýchají nefalšovanou staletou historií. Umožní vám to stálá výstava PŘÍBĚH PRAŽSKÉHO HRADU s podtitulem Tisíciletá historie místa, v němž se tvořily dějiny české státnosti.

Při svých pravidelných toulkách Prahou jsem po čase opět "znovuobjevil" jedno z neprávem opomíjených zákoutí, odkud je nádherný výhled na Pražský hrad a Karlův most. Nachází se na Alšově nábřeží u Platnéřské ulice nedaleko Klementina. Toto nepříliš navštěvované zákoutí (neboť mimo hlavní trasu Karlova ulice - Karlův most - Malá Strana) dostalo v poslední době zbrusu nový kabát, a troufám si tvrdit, že tato nábřežní vyhlídka patří mezi nejkouzelnější v Praze, a to i z toho důvodu, že zde bývá velmi málo lidí.

Zahrady pod Pražským hradem zná téměř každý: Ledeburská, Valdštejnská, Rajská, Na Valech .... Jsou krásné, jsou známé. Ale přiznám se, že Vrtbovská zahrada zůstala dlouhá léta i mně, pražskému nadšenci, dlouho utajena. Vlastně jsem si jí všiml náhodou při jízdě tramvají Karmelitskou ulicí, která zůstala stát kvůli dopravní zácpě na rozhraní ulic Karmelitské a Tržiště.

Dlouhou dobu chyběly na českém internetu stránky, které by v přehledné formě poskytovaly souhrn veškerých informací o Irsku. Proto jsem se rozhodl vytvořit stránky Irsko Aktuálně, které mají za úkol prezentovat Irsko ve všech možných podobách, pohledech a souvislostech a umožnit tak všem návštěvníkům stránek přístup k nepřebernému množství nejrůznějších informací o Irsku, které se jinak velmi dlouho a obtížně získávají.

Protože nemám rád slovo "dovolená", stejně tak jako slova moře, horko, slunce, opalování, nicnedělání ..., tak jsem se rozhodl strávit svou dovolenou aktivitou, která mě v poslední době docela uchvátila, a to je fotografování. Mnohým to bude připadat jako bláznovství, ale můj týden dovolené padl na to, že jsem chodil celé dny po Praze a fotografoval domy, ulice, zákoutí, lampy, stromy, řeku a spoustu dalších zajímavých věcí ....

Uvažujete o novém fotoaparátu? Jestliže ano, pak mám pro vás doporučení ověřené vlastní zkušeností. Přejděte od normálního fotoaparátu na fotoaparát digitální! Protože budete-li mí takové štěstí jako já, že hned napoprvé narazíte na takového "miláčka" jakým je Canon PowerShot A60, tak se do digitálního focení prostě musíte okamžitě zbláznit.

Narazíte-li v některém knihkupectví na VELKÝ SLOVNÍK CITÁTŮ A PŘÍSLOVÍ od Jiřího Plachetky (Nakladatelství ACADEMIA), pak neváhejte a kupte si ho. Opravdu to stojí za to! Zvláště pak vy, kteří pracujete často se slovy a myšlenkami, píšete články, knihy nebo různé texty, jistě oceníte fakt, že v této knize najdete 1300 citátů ...

Jestliže se budete nacházet v centru Prahy a dostanete chuť se pořádně a levně najíst, pak mám pro vás tip. V Havelské ulici poblíž Havelského trhu se nachází skvělá samoobslužná restaurace jménem ČESKÁ KUCHYNĚ. Nejenže tu dobře a levně vaří, ale je zde i spousta místa k sezení. Já osobně se tu vždycky bez problémů a bez čekání najím, protože vím, co mě tu čeká a za kolik.

Praha je nesporně nejfotografovanějším městem v naší republice. Pohledů na scenérii Pražského hradu přes Vltavu a Karlův most bylo již pořízeno tolik, že snad ani není možné přijít s něčím opravdu novým. Ale žádnému fotografovi, který Prahu opravdu miluje, nevadí, že se jeho fotky "opakují", že to co vyfotí on, si může vyfotit každý druhý.

Není poezie jako poezie. Některá se dá číst bez újmy na zdraví, jiná jen s manuálem "Co tím chtěl básník říci". I já jsem se v mládí pokoušel tvořit něco na způsob poezie. Jenže - jak jsem celý život zaměřen na dělání všeho, co se odlišuje od průměru, tak i v této oblasti jsem se snažil odlišit od svých kolegů.

Určitě to znáte sami: potřebujete se občas na internetu dozvědět co nejrychleji a co možná nejpřehledněji maximální množství informací, a jste z toho na nervy. Stále více totiž narážíte na desetitisíce nejrůznějších stránek, systémů, odkazů, obrázků .... a pomoc žádná. Tedy skoro žádná, protože zcela výjimečně mám právě pro vás - tonoucí a bezbranné internetisty - užitečný typ.

Pánové, nastražte uši! Konečně pro vás máme pádné a neoddiskutovatelné argumenty pro nesmlouvavé manželky. Už i odborníci na slovo vzatí nedávno na svém sympoziu ve Vídni potvrdili, že mírné popíjení piva posiluje zdraví, krásu a inteligenci!!! Navíc prý tato bohulibá činnost snižuje riziko mozkové a srdeční mrtvice, působí proti osteoporóze, tvorbě ledvinových kamenů, má antibakteriální účinky a pivo dokonce dokáže nahradit lék aspirin.

Pokaždé, když zavítám do nějaké restaurace, mě napadne totéž: proč už někdo konečně nezavede ve své restauraci jídelní lístek, na němž by byla jídla VYFOCENA! Jak by to bylo skvělé nechat se inspirovat barevnými fotografiemi lákavých pokrmů, krásně ozdobených a upravených, nad kterými by se jen sliny sbíhaly