Nijak zvlášť nespěchal, aby se k začínajícímu kmetství hlásil. Naopak: v den narozenin ujel nejméně stovku kilometrů na kole a den po narozeninách kázal v Československém baptistickém kostele, něco, co neudělal víc jak třicet let. Před šedesáti lety (narodil se 12.července 1948) sice na kole nejezdil, ale s kostelem něco společného měl: pár dní po narození byl pokřtěn ve smíchovském evangelickém kostele farářem Kučerou....

Pohřeb George Grosse patřil do první skupiny: sportovní novinář, spoluzakladatel novin, laškovná hvězda na tenisových turnajích celebrit (kdykoliv prohrál, mohli za to jeho partner či partnerka, i když šlo třeba o nejlepší světové hráče).

 The first episode: an eveing of reminiscing  in connection with the 100  birthday of Nicholas Winton, prepared by the Consulate General of the Czech Republic in Toronto in cooperation with the British Consulate-General in Toronto and Czech Tourism Canada, at he occasion of the Czech Presidency of the European Union.
 
The second episode: The yelow David star of Peter Benes The two episodes are both joined and divided by time.

 První příběh: Vzpomínkový večer k 100. narozeninám Nicholase Wintona pořádaný generálním konzulátem České republiky v Torontu ve spolupráci s Britským generálním konzulátem v Torontu a Českým turizmem v Kanadě u příležitosti prezidentství České republiky v Evropské unii. K atmosféře večera přispěla výstava fotografií Juri Dojče " What remains".

Koncert Ivana Ženatého, mistrně doprovázeného Václavem Máchou, v kostele sv. Václava v Torontu 26. března 2009, nebyl jeho prvním torontským vystoupením. Nebyl jím ani jeho první koncert v Krajného Nokturnech před několika lety. Vím, že jsem s jeho prvním koncertem v Torontu měl něco společného, i když už nevím co, a krátce nato jsem ho slyšel v Rudolfinu.

 About the artist: Maria Gabankova was born and grew up in former Czechoslovakia in a family of artists Antonia Laník-Gabanek and Jozef Gabanek. Following the Warsaw Pact Invasion of Czechoslovakia in 1968 Maria's family left for Austria and later immigrated to Canada. She now lives with her husband Ales Brezina in Toronto.

 Výstava Puzzle (ideově navazující na Bruegelův obraz „Slepý vede slepého“) je výstavou portrétů lidí, z nichž většina Marii Gabánkové neseděla. Lidí, jako president Obama, státní sekretářka pro zahraniční věci, Hillary Clinton... Není to však prostě výstava portrétů politických celebrit. Je to spíš svědectví o chaosu současnosti, kdy slepí vedou slepé, zasazené do rámce biblického podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?“

  Ivan Passer se narodil 10. července 1933 v Praze. Mezi zajímavé okamžiky jeho mládí (tehdy mu nebyly ani dva roky) by mělo patřit setkání s jeho sestrou Evou: „Ivan byl vlastně prvním člověkem, kterého jsem po svém narození začala vnímat. Jestli se to někomu zdá divné, měla bych vysvětlit, že mě jaksi zapomněli v porodnici, či před porodnicí.

28. října 1918 byla v Praze vyhlášena Československá republika. Jednou z nejdůležitějších problémů bylo převzetí státní moci, která v té době spočívala v rukou zemského vojenského velitelství, jehož hlavním velitelem byl polní podmaršálek a generál pěchoty Pavel Kestřanek, staničním velitelem Prahy byl generál Zanantoni.

Letošní Hod boží vánoční se mi právě nepoved'. Na Štědrý večer jsem absolovoval (jeden z mála zbylých nemotorizovaných obyvatel Kanady) dvě pěší cesty na pobožnost po neproházených chodnících. Tálo, hromádky ztvrdlého sněhu a rybníčky špinavé vody se spravedlivě střídaly a já si dvakrát naplnil své sváteční polobotky.

A přece snad skoro každý z nás má za co děkovat: za nečekaný úsměv, za krajíc chleba, jaký jsme od dětství nejedli, za dopis plný něžných slov, za zasněžené ticho v bezvětrném zimním dni, za příslib jara v prvním stvolu trávy, za ranní rosu na květu, za vysoké letní nebe, za hýřivou paletu barev na stráních po prvním mrazíku, za zasněná jezera a bílé štíty hor....

Propagační materiál uvádí hrdinu filmu, Václava ( a myslím, že s notnou dávkou vynalézavosti a slovní hravosti je možno Václava vidět jako hrdinu, obětního, tragického hrdinu, "citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší a hlavou plnou milých lumpáren", i když je daleko snazší vidět ho - jak ho vidí jeho sousedi - jako "místního šaška, hlupáka a problematického nezvladatelného kluka".

Někteří čtenáři pravděpodobně četli český originál (Obyčejné životy) této knihy, která jako by uzavírala Škvoreckého literární putování. Doufáme, že to není - jak naznačil - jeho poslední kniha (stejně jako doufáme, že není posledním dítětem  manželů Škvoreckých jejich detektivka "Setkání v Praze s vraždou", která končí zajímavou otázkou: kdy je naše akce morálně ospravedlnitelná, i když technicky vzato zločinná?).

  Obama má celou řadu dalších vlastností, které ho předurčily, aby skončil v Bílém domě. Pamatuji se, že když jsem ho poprvé slyšel mluvit v televizi - ještě předtím, než oznámil svoji kandidaturu - připomněl jsem si dva řečníky zvučných jmen: John F. Kennedyho a Adlai Stevensona. Obamův hlas má uhrančivou přesvědčivost hlasu Kennedyho a jeho slovník hýří stejným bohatstvím jako slovník Stevensonův.

  Obama has other qualities which predermined his arrival in the White House. When I first heard him speaking on television  - prior to his anouncing his candidacy - I was reminded of two orators with famous names: John F. Kennedy and Adlai Stevenson. Obama's voice has the hypnotizing quality of Kennedy's voice and the richness of his vocabulary almost equals Stevenson's.

Snad proto, že tento akt se v Torontu konal poprvé, většina z nás byla nějak zjihlá. Někdo víc a někdo míň. Podle toho, jak dlouho žijeme mimo svou rodnou zem, podle našeho citového či politického ladění. Před vztyčením vlajky Jan Vaculík zazpíval národní hymny a Richard Krpač pronesl jeden ze svých komorních projevů, které zanechávají nezvykle hluboké stopy v povědomí posluchačů.

Každá z přednášek si zaslouží samostatné ocenění, ale doufám, že si je všecky přečteme. Druhý den konference byl zakončen v Baťově muzeu obuvi. A byla to velká událost. Večer zahájila brilantně a s neuvěřitelnou energií paní Sonja Bata hrstí kouzelných vzpomínek. Poté bylo vyjádřeno uznání a předán dar Centra pěti osobám za zásluhy o Centrum.

  Toronto Philharmonia is a leading Toronto orchestra, Kerry Stratton serves as its musical director, Richard Krpac is the Consul General of the Czech Republic in Toronto and all of them worked hard to offer to the Toronto Czechs a magnificent evening. And not to Czechs only.There were more people of other than Czech or Slovak origin listening to the Toronto rendition of Má Vlast than Czechs and Slovaks.

 Při recepci v Baťově rezidenci promluvilo několik řečníků, vedle českého zástupce ministerského předsedy i Tomášův přítel, povoláním, myslím, universitní profesor, který s brilantním humorem popisoval společnou cestu s Tomem letadlem (snad do Evropy). Pan profesor se v letadle probudil, vlastně byl probuzen, ženským křikem ve tři hodiny ráno.

  Several dignitaries (including the Czech Deputy Prime Minister) delivered eulogies at the reception at the Bata residence. One of them, delivered (I believe) by a university professor, captivated us all. The speaker brilliantly recounted an episode with Thomas Bata: they were travelling by plane to Europe. Around 3:00 in the morning, the narrator was awakened by a woman's scream.

  Thomas Bata, Jr., the patriarch of the most impotant Czech (and Czehoslovak) business dynasty, died in Toronto on September 1, 2008, less than three weeks before his 94th birthday. He was born on September 17, 1914 in Zlin, some years later described in the New York Times as "the Detroit of Czechoslovakia" {Canadian Who's Who, 2006 ed. shows as the country of his birth Czechoslovakia which wasn't established umtil 4 years after his birth and ceased to exist long before 2006 - an oversight or an echo of his political preference?).

  V pondělí 1.září 2008 zemřel v Torontu, necelé dva týdny před svými 94. narozeninami, pokračovatel nejvýznamnější české (a československé) průmyslové dynastie, Tomáš Baťa ml. Narodil se 17. září 1914 ve Zlíně. Mladý Tomáš studoval ve Zlíně, na obchodní akademii v Uherském Hradišti, dále v Anglii a Švýcarsku. V roce 1932, kdy jeho otec, Tomáš Baťa st., zakladatel Baťova obuvnického impéria, zahynul při leteckém neštěstí, mu bylo 18 let.

21.8.2008 Krpačova kampaň o znovuuvedení Prazdroje v Kanadě pokračovala. Večer onoho dne proběhlo v torontské restauraci Boilerś House symbolické otevření sudu Pilsner Urquel, a tak Plzeňský Prazdroj - tentokrát komerčně -vstoupil na území Kanady, které opustil před sedmi lety. Nový management kanadského zastoupení věří, že během jednoho roku budou Prazdroj čepovat jen v rámci Toronta více než tři desítky restaurací.

Vzpomínal jsem na cestu do Prahy, kam jsem byl přáteli poslán něco jako agent pozorovatel; viděl jsem se na Bradle (Bratislava byla plná sovětských vojenských vozidel), na lánském hřbitůvku a u Benešova hrobu v Sezimově Ustí - na všechny jsem položil věnce se stuhami Československého sdružení v Kanadě a Sokola; slyšel jsem hlas paní Benešové, nadšeně hovořící o mladém politikovi Čestmíru Císařovi...

19. června 2008 zemřela v Torontu ve věku 92 let "obyčejná žena", Miluška Peřinová. Jejích pohřebních obřadů v kostele Sv. Václava o deset dní později se zúčastnilo asi třicet lidí včetně Miluščiny neteře Helenky Robkové, prasynovce Dr. Olina Robka, Rev. Libora Švorčíka a Rev. Ladislava Kozáka. Na rakvi zesnulé ležela československá vlajka. Po ukončení obřadů byly hrány čs. národní hymny. 

Gorbačov, který v určitém smyslu hrál možná rozhodnou roli v rozpadu sovětského impéria, začátkem června podpořil dvě myšlenky, které dovršují jeho předešlé dílo: odstranění Leninova těla z mauzolea a pohřbení v zemi, jak si jeho rodina přála; vybudování muzea obětem komunizmu v Moskvě.

Jestliže architektura a stavitelství byly jeho životním údělem, Václav Kuchař vynikal i jinými talenty. Málokdo z nás na příklad věděl, že v mládí miloval divadlo (jako jedenáctiletý chlapec hrál dvořana v Lucerně (škoda, že jsme to nevěděli, Lucernu jsme v Torontu hráli několikrát, mohl si svoji roli zopakovat).

Profesor Scott Eddie nadhodil otázku, spíš filozofickou než historickou, kdo a co vytváří historické události. Sám se vyhlásil za stoupence filozofie náhod a jako ukázku uvedl vznik První světové války. Podle Eddiho tuto válku roznítila náhoda, bez níž by bývalo nedošlo k zavraždění rakouského následníka trůnu Ferdinanda d'Este; a tedy ani k První světové válce a tedy ani k Velké říjnové revoluci v Rusku a k nástupu nacizmu v Německu; pravděpodobně ani k Druhé světové válce, a tedy ani k únorovému puči a tedy ani...

Tento titulek není myšlen hanlivě - spíš něco jako název Kožíkova románu Největší z Pierotů. Osobnost, která na mne vystupovala z filmového plátna, nepochybně patří k nejzajímavějším hercům na světové politické a kulturní scéně poslední třetiny minulého století (a ani to nemusí, jak film naznačuje, být neodmítatelnou poklonou).

Velvyslanec Pavel Vošalík, nepochybně jedna z nejvýraznějších postav české diplomacie (mimo jiné zastával úřad zástupce ministra zahraničí), končí své kanadské působení (příští zastávka snad Vatikán). Víme, že ze všech štací na něj nejsilněji zapůsobila Jižní Afrika a Kapské město, ale doufáme, že si někdy vzpomene i na Kanadu (a ottawské tulipánové jaro).

Janáčkovy opery - a to platí především o jeho poslední opeře Z mrtvého domu - na světové hudební fórum pronikaly pomalu. V kanadském Torontu byla tato opera poprvé provedena až letos. S plánováním její inscenace se začalo už před lety. Janáček totiž patřil mezi oblíbence nedávno tragicky zemřelého (vracel se s rodinou z dovolené, po přistání na torontském letišti ho ranila mrtvice a cestou do nemocnice zemřel) šéfa Kanadské opery Richarda Bradshaw.