Ve čtvrtek 21. června 2012 jsem se na pozvání zúčastnil Vernisáže výstavy Břeclav v obrazech pořádané v Galerii 99 manželů Antonína a Jitky Vojtkových. S panem malířem Antonínem Vojtkem jsem se v následující den, v pátek 22. června, vypravil do plenéru v oblasti zámečku Pohansko. Pan Vojtek maloval a nacházel své pozice v krajině a zachycoval skicami a kresbami vše, čím tato část přírody promlouvá.

Kolik zajímavostí nás může potkat nebo si můžeme všimnout jen při obyčejné procházce na mostě. Může to znít jako parafráze na známou historii mající vztah k postavě císaře Františka Josefa I. – Procházka na mostě, ze které se vyvinulo ono Jaroslavem Haškem užívané pojmenování – „starý Procházka“. Historický moment popisující otevření nového mostu pod názvem „Procházka na mostě“ vypovídá formou odstupu nadsázky o tom, co tehdy nebylo pro korunovanou hlavu obvyklé ani běžné. Totiž sestoupit z vozu či kočáru a jít pěšky jako každý druhý občan – třeba právě přes most.

Tramvaj se kolébá na kolejích vyhýbek u Palackého pomníku. Slunné odpoledne, přijel jsem ze smíchovské strany, jsem nyní za vodou. Jak já si jako kluk nemohl nikdy vzít do vědomí, že bych měl bydlet právě na tom druhém břehu vltavském, někde ve smíchovských stínadlech, nebo snad ještě za nimi, a tam měl být doma? Pavlačové domy nejsou zrovna nic vábného pro můj vinohradský nos. Vinohrady jsou přece odjakživa slušná čtvrť a Smíchov mi připadal vždy podezřelý, přičmoudlý, nesympatický. Snad jen ten pivovar jsem bral na milost, protože tam léta pracoval bratr mojí babičky, Hary.

Pan Pavel Loužecký, vydavatel internetového serveru Pozitivní noviny, se léčí ze svého zranění, přičemž pro vytvoření lepších podmínek jeho duševního stavu jsem jej 9. května navštívil a v součinnosti s jeho pečlivou ošetřovatelkou a manželkou v jedné osobě, paní Danielou Loužeckou, jsem mu položil několik otázek, týkajících se jeho publicistických začátků a zkušeností. Návštěva u Pavla v bývalém Sanopzu mne upoutala mimo nemocniční prostředí hlavně přenádhernou vyhlídkou na Prahu, která je z této části města skutečně mimořádná a také málo známá. Pražské pankrácké mrakodrapy jsou zde jako na dlani a v tomto ročním období, kdy je jaro v plném proudu a zve pacienty k sobě – do života.

Vypravil jsem na Staré zámecké schody, v posledních letech jsem některá místa v Praze opomíjel ani ne tak z časových důvodů, ale možná proto, že mi přišlo vše dávno známé, dávno přečtené a prošlé. Přesto jsem si v posledních mrazivých dnech uvědomil, že některá místa stojí za to projít zase a opět po letech v klidu se pokochat pohledem na Prahu, podívat na vše, co procházka starou Prahou může přinést. Lákala mne i zvědavost, jak se s takovým dnem i zážitkem vypořádám.

Při svých rozjímáních o zimním slunovratu vždy objevím příjemný pocit odklízení svých bouřlivých myšlenek do klidného přístavu. Vracím se duchem a stavem mysli a loďku si ukryji k ostrůvku Apolla. Venku za okny může klidně řádit nečas a bouřky, sníh mráz i chumelenice. Velký chrám nepřízni vždy odolává, úchvatné divadlo s mytologickým výjevem boha Apollona na slunečním voze. Vůz otáčí slunovrat, Pálava bílá je skvostná při klavírním koncertu. Jsem v klidu domova a vím, že Pálava je jedinečný svět v naší krajině. Je to i můj svět, rád se navracím do bílých skal.

Pan Antonín Vojtek je výtečný, skromný a dobrý člověk. Malíř a básník, jehož životní příběh vypráví sám za sebe. Jeho malířské ztvárnění Pálavské krajiny a přírody je jedinečné, jeho básně zahrnují rodný kraj procítěností a krásou. Dne 10. ledna 2012 oslaví narozeniny v kruhu své rodiny v Břeclavi – já mu tímto přeji ještě další dlouhá a úspěšná léta při tvorbě jeho děl. Rovněž mu přeji podporu jeho manželky Jitky Vojtkové a radost z jeho dcery Julie, která se s výtvarnou tvorbou v ateliéru svého otce již seznámila a je dnes také již malířkou.

Pálavské vrchy jsou u nás známé díky odlišnému klimatu nejen od Čech, ale i od většiny Moravy. Tento teplý a vinorodý kout jižní Moravy má totiž ráz krajiny připomínající jeho dávnou historii, tedy jeho klimatické spojitosti s Panonií a dalšími krajinnými oblastmi souvisejících v historických časech s Římskou říší. Římané nazývali Pálavu Sylvae Lunae a později MonsVeneris, Venušina hora.

Ze Sněmovní ulice na Malé Straně, kde sídlí parlament, je i v dnešní moderní době stále patrná starobylost a vznešenost těchto míst. Z této ulice jsem se vydal v jednom jarním odpoledni přes Karlův most do centra města a zachytil cestou několik záběrů z tohoto příjemného a slunného dne. Pohled na chrám svatého Mikuláše ze Sněmovní ulice je poněkud nezvyklý, nikoliv však nezajímavý, stejně tak jako průhled do strmé ulice Thunovské.

Pobřežní ulice v pražském Karlíně je dnes jedna z těch velmi zajímavých bývalých předměstských uliček, v nichž se jako v mnohých jiných starobylých městských částech, čtvrtích ale i zákoutích, v dnešní moderní a uspěchané době leckdy snoubí sláva zašlých časů v podobě toho, co jsme zde ještě před nedávnem ani jako zajímavost nevnímali.

Sraz MBX 2009 v sobotu dne 1.srpna 2009 v Mladé Boleslavi se stal setkáním 21 automobilů MBX a dalších několika vozů řady MB. Československá legenda šedesátých let – dvoudveřový model MBX, který je dodnes technicky i sběratelsky ceněný nejen u nás, ale i v zahraničí. Snímky z Mladé Boleslavi vyvolávají opravdovou nostalgii ve stylu Abbey Road.

V sobotu 27. 9. 2008 v dopoledních hodinách postupně přijíždělo z  ondřejovského Posázavského klubu historických vozidel a z Veteran Car Clubu z Prahy do zámeckého parku v Kunicích na 80 veteránů – automobilů a 30 veteránů – motocyklů. Bylo zde možno vidět řadu unikátních automobilů zejména pak vozy Rolls&Royce, Jaguár, slavnou kunickou Bedelii a také celou plejádu vozů Aero, Tatra a Škoda.

V sobotu 14.června na zámku Berchtold v Kunicích-Vidovicích byla uspořádána Výstava veteránů. Zde v Kunicích se malý zámek, původní hraběcí sídlo, opět díky náročné rekonstrukci začíná probouzet a s ním i dlouhá prvorepubliková tradice posázavských motoristů a dnes již také veteránistů.

Vykácet les a zanořit potok pod zem je totiž tak snadné – ale samotný les i potok v krajině jsou mnohem cennější i v případě nepůvodních rostlinných druhů. Proto dále doufám, že vše, co se zde významně v posledních letech zlepšilo a udělalo pro rozvoj obce, bude díky zastupitelstvu obce pokračovat ve všem kladném vůči přírodním záležitostem zde zmíněným.

V Kunicích na Vidovickém potoce pod Hůrou je malá ani ne hektarová nádrž – Kunický rybník . Je to dochovaný zbytek malé vodní soustavy v této malebné krajině nacházejíce se na téměř samé hranici rozvodí Sázavy. Vidovický potok, který z něj dále vytéká se v lukách za vsí spojuje s potokem Kunickým a míři do říčky Mnichovky a s ní u Zbořeného Kostelce se vlévá do Sázavy.

Dnes již klasické Ladovy ilustrace, znázorňující pro dnešní chápání tak trochu idylický vesnický život koncem 19. století, jsou součástí velké Ladovy životní galerie. Mladším generacím, vyrůstajícím v polovině i na sklonku 20.století, připomínají to, s čím se snad už není možné dnes běžně setkat.

Dlouhá osmdesátá léta jsem jezdil touto dobou po kutnohorské silnici k příbuzným. Vozil jsem v autě větvě tújí, stříbrných smrků i jedlí. U mě na zahradě jsem tohoto chvojí měl po zastřižení živých plotů dostatek a příbuzní velice umně z tohoto chvojí dokázali vytvořit dušičkovou podzimní vazbu, která byla lepší než kupovaná.

Letošní předmájový víkend byl pro MBX Club opět po pěti letech ve znamení Holandské jízdy. Co se skrývá pod označením MBX? Jde o československý automobil ze šedesátých let, jehož plný a správný název zní Škoda 1000 MBX de Luxe. Případně také Škoda 1100 MBX de Luxe. Tento vůz je jedinou karosářskou variantou původního čtyřdveřového embéčka, která prošla od stadia vývoje a zkoušek až do finální části schválení a výroby.