Za devaterými horami a sedmerými lesy byla malá, pěkná země. Lidé tu mohli žít šťastně a spokojeně, nebýt draka. Ten žil ve sluji, chrlil oheň a síru a jako potravu vyžadoval mladé dívky. Když se vlády ujal nový moudrý král ... 

Každý rok se devátého května konala na letenské pláni vojenská přehlídka. Protože se jí pravidelně účastnila i jízda a vojáci na koních jezdili naší ulicí, očekával otec tento den, kdy se nám naskytla příležitost získat hnojivo pro květiny, s nedočkavostí. Už den předtím chystal kbelíky, lopatky a další nářadí a upozorňoval nás večer, že musíme jít brzy spát, protože nás druhého dne očekává důležitý úkol.

Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.

Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy.

Tak vám teda píšu. Jsem tady v obci nejstarší, ale říkají mi, že mám pěknž rukopis. Taky nechodím na pole, takže mám dost času. Matěj Sklenář v.r., kronikář v Horní Dolní. Ze scénáře Ivana Krause „Zahrajte si kabaret“ - Dilia 1964. My tu žijeme v horách, trochu stranou, tak se nedivta,, když dostanete dopis až zjara. Ale tak stranou zase nejsme, aby k nám neproniknul tenhleten duch sicialismu. Právě o úspěších toho socialismu vám chci podat zprávu.

Na jaře jsem mluvil telefonicky zase s Nývltem. Volal z bytu jednoho přítele, takže jsme si mohli dlouze pohovořit. Nedávno jsem s ním opět hovořil. Volal na účet britské firmy, pro kterou pracuje. „Tak co je s novým Československem?“ ptal jsem se hned. „Ani mi o tom nemluv,“ zabručel Nývlt otráveně. „Proč?“ divil jsem se. „S Čechy se nedá nic dělat. Nikomu nelze věřit. Je to bezcharakterní národ,“ řekl Nývlt vztekle. Ukázalo se, že ten, který měl být předsedou vlády, Nývltovi nápad ukradl a zakládá nové Československo na Kajmanských ostrovech. Pokladník se od Nývlta odtrhl a zakládá Velkomoravskou říši. „Kde?“

Bývalý starosta seděl u rybníka. Od chvíle, kdy se vrátil z nemocnice, chodil k vodě často. Když ležel na intenzivní stanici a díval se na světélkující přístroj, který ve dne v noci ukazoval rytmus jeho srdce, sliboval si, že pokud se vrátí, nebude už ryby šidit. Potom, co byl revolučním fórem odsouzen jako reprezentant minulého režimu, přestal chodit do místní hospody a většinu času trávil u vody. Ryby mu byly sympatické už svou mlčenlivostí. Když zaslechl vrzavý zvuk, uviděl mechanika, jak slézá ze svého starého kola.

"Dejte si se mnou trochu čaje," pravila paní Watsonová. Přijal jsem pozvání, ne proto, že bych měl na čaj chuť, ale spíše proto, že se mi moc nechtělo hned sdělit staré paní, co se stalo. Ačkoli jsme měli smlouvu na několik měsíců, zůstali jsme v malém přímořském městě Scarborough bez práce. Později jsme zjistili, že situaci zavinila hvězda programu, komik, který byl v Anglii velice populární a který se domníval, že jeden jeho výstup nebude mít úspěch, když v jeho programu vystoupíme i my.

Po mnoha letech strávených ve Francii a pečlivém prostudování množství materiálů se mi podařilo konečně dokončit tuto práci, kterou bych rád trochu přispěl k osvětlení historických událostí. Nezabýval jsem se však tématem tradičním způsobem jen proto, abych nosil dříví do lesa, či jak říká s oblibou můj přítel historik a archeolog – zanášel papírem knihovnu.

Když se Jan s Kateřinou jednoho dne rozhodli vydávat vlastní časopis, usídlili se v koupelně. Ostatní sourozenci a rodiče neměli nic proti vzniku nového časopisu, avšak jejich pochopení mizelo, kdykoli si chtěli umýt ruce. Jednou chtěl Michael jít do koupelny a když si přečetl na dveřích koupelny nápis NEVSTUPOVAT – REDAKČNÍ PORADA, počkal si na oba novináře v hale. Tam jim dal najevo, že zasedání je ilegální a že navíc narušuje hygienické potřeby členů rodiny.

Když nedokážu říct, co bych chtěl, napíšu jí dopis. Psaní dám do obálky a pošlu jí ho. Nebo ho nechám ve škole ležet na její lavici. Napsat dopis je určitě lehčí, než mluvit, už proto, že si mohu rozmyslet, co chci napsat. Na papíře se nekoktá. Tuhle část plánu jsem měl hned, zbývalo jenom napsat dopis, tak aby na Janu opravdu zapůsobil, aby po jeho přečtení neměla oči pro nikoho jiného, než pro mě. Měl jsem dokonce chuť si trochu představit, co ten okouzlující dopis s ní udělá, až ho bude číst. Ale včas jsem se zarazil a zakázal jsem si na to myslet, protože vím, že bych to psaní nikdy nenapsal. Nejdřív práce a pak zábava – řekl jsem si - a pustil jsem se do toho.

Sotva jsme převedli peníze z francouzského konta na české, abychom si mohli koupit auto, zazvonil telefon. Byl to úředník francouzské banky. "Omlouvám se, že ruším. Ale jsem povinen vyplnit formulář a uvést v něm důvod převodu vašich peněz. Co mám do dokumentu napsat?" "Milenka," řekl jsem. Úředník se srdečně zasmál. "Je to jen formalita, ale přesto jsem povinen doklad vyplnit. Jaký motiv transakce mám tedy uvést?" "Milenka," opakoval jsem. Odpověděl jsem tak schválně, protože mi nová evropská nařízení na kontrolu občanů, která pomíjejí ruské mafiány, jdou už nějaký čas dost na nervy. "Stačí, když uvedete něco obvyklého, co budu moci do dotazníku napsat. Co byste tedy navrhoval jako důvod transakce?"

Potom, co se inspiroval jeden nakladatel Hollywoodem a vydal další díl "Severu proti jihu", rozhodl jsem se, že podobně jako autorka, která pokračovala za nežijící spisovatelku ve zmíněném románě, budu také pokračovat v několika úspěšných dílech minulosti. Na náměty, které tu uvádím a které hodlám poslat nakladatelům, jsem samozřejmě získal povolení původních autorů – in memoriam. Producentům tímto sděluji, že filmová práva na mé příběhy jsou dosud k mání.

Nad Blaníkem svítilo slunce. V jeskyni bylo příjemně. Rytíři seděli kolem stolu a prohlíželi došlou poštu. "Přátelé," pravil Mojmír, který řídil zasedání, "došla nám opět spusta dopisů s žádostí o pomoc." "Lidi jsou věčně nespokojení," povzdychl si Vratislav. "To je pravda," připojil se Radúz, "stěžují si, kdykoli se mění režim. Jen si vzpomeňte na osmačtyřicátý rok." "Píšou, že roste kriminalita," poznamenal Mojmír, nahlížeje do jednoho dopisu. "To je věc policie," ozval se Krutinoha. "Je tu taky hodně stížností na rostoucí vliv mafií," upozornil Mojmír.

Kvantová teorie fyziky, jež se zabývá mikroskopickými vlastnostmi hmoty – dává nahlédnout do tajů přírody a popisuje řadu jevů, vzpírajících se našemu chápání. Podle této teorie elementární částice nejsou na jednom místě, ale pohybují se po několika dráhách. Ačkoli Einstein tvrdil, že svět nemůže být tak šílený, jak se v kvantové mechanice jeví, zdá se, že podle výzkumů dnešních vědců takový je.

Budoucí adept showbyznysu by měl ovládat následující disciplíny: 1/ Běh: v dešti, ve sněhu nebo běh blátem se zátěží. Zátěží jsou zavazadla s rekvizitami, kufry s nástroji, konstrukce, nářadí a další vybavení. Doporučuje se trénovat nejen na pevném, ale i zbahněném a mokrém terénu. Tímto praktickým cvikem lze zároveň nahradit poměrně nudná školní dechová cvičení.

"Právě jsem podepsal petici Zrušme komunisty", hlásil mi hrdě v telefonu Nývlt. Zeptal jsem se, co ho k tomu vedlo. "Je to petice, kterou podepíše každý slušný člověk, kterému leží na srdci osud naší země, osud našich dětí a dětí našich dětí…" pravil hlubokým hlasem. Když jsem na jeho sdělení nereagoval, vyzval mne, abych také dokument podepsal.

Pokud si někdo myslí, že psát televizní programy pro děti je snadné, pak se velice mýlí. O tom, co se dětem líbí a co je pro ně vhodné, totiž nerozhodují děti, ale redaktoři. I když mnozí redaktoři byli kdysi aké dětmi (někteří se zřejmě narodili rovnou v redakci) a měli v ústech dudlík místo cigarety a v ruce nejprve chrastítko, které později zaměnili za telefon, na své dětství zřejmě už zapomněli. Svědčí o tom skutečnost, že si neustále ověřují vhodnost programů v odborných příručkách.

"Jak se máš?" zeptal jsem se Nývlta, když jsem ho zaslechl v telefonu. "Mám moc práce. Jsem tajemníkem nové politické strany." Byl jsem zvědav, o kterou se jedná. "UPSDLKOKNZ," pravil Nývlt o poznání hlubším hlasem. Když si povšiml, že si se zkratkou nevím rady, vysvětlil mi, že je tajemníkem Unie pravicových sociálních demokratů, liberálních komunistů, odtržených křesťanů a neekologických zelených.

Mechanik seděl u okna a hleděl na liduprázdné náměstí. Jeho dopolední svačina sestávala jako obvykle z černé kávy a několika cigaret. Hostinský obsloužil dva zamlklé muže v rohu místnosti, přehlédl prázdnou hospodu a krátce bojoval se svým svědomím. Už tři dny dodržoval své předsevzetí, že se ničeho nenapije až do šesti hodin do večera. Teď stál za výčepem a cítil jak se ho zmocňuje zvolna deprese.

Divadelní soubor jsme založili proto, abychom měli nějakou zábavu a taky aby byla příležitost setkat se s holkama. Soubor se jmenuje DEVĚT 58, protože je nás celkem devět. Druhé číslo vyjadřuje letošní rok. Název souboru je nápodobou divadla D 34. Navrhl ho Petr, který se vyzná v historii divadelní avantgardy. Členy souboru jsou krom něho, mne a tří muzikantů - Martin, Helena, Renáta a Jana.

Seděl jsem na bílém, písečném břehu ostrova a přemýšlel o tom, co si počít. Právě jsem se dozvěděl od bahamské úřednice zvláštní informaci. Abychom mohli opět opustit ostrov, je nutno navštívit britský konsulát. Ten je však na jiném ostrově, v Nassau. Dle bahamských nařízení se však nesmíme s českými pasy vzdálit z tohoto ostrova. Když jsem úřednici pro jistotu celé zadání úlohy zopakoval, potvrdila mi, že jsem úkol pochopil správně.

Do školy chodívala vždycky matka. Byla dokonce členkou několika rodičovských organizací, chodila na schůzky a porady, pomáhala učitelům i rodičům, čeho bylo zrovna zapotřebí. Ale stávalo se také, že musela jít do školy kvůli někomu z nás. Jednou například protestovala sestra Kateřina proti čemusi tím, že si položila nohy před sebe na lavici a odmítla se chovat jako slušná žákyně přes opětovné povely i prosby třídní učitelky, která dala nakonec do třídy zavolat bratra Jana, aby své mladší sestře domluvil.

Bylo to jedno z těch rozhodnutí, jichž člověk lituje hned poté, co je učinil. Myslím si, že bych k takovému rozhodnutí nikdy nebyl dospěl, nebýt mé ženy, která jednoho dne pravila, že se ráda vzdá všech svých dárků k narozeninám i k vánocům, když zkusím přestat kouřit. Svou roli tu sehrála i žlutá žárovka, která prý, když svítí, čistí vzduch tím, že voní po citrónu. Na mne však tento vynález působí omamně jako droga.

Otec mlčel i později, v Petschkově paláci, kde to bylo mnohem těžší, protože otázky kladlo gestapo, které očekávalo jasné odpověďi. Výslechy však probíhaly v poněkud jiném poměru, než jaký předpověděl pan bankéř. Obžalovaný byl sám a protože ho vyslýchal komisař s pomocí tlumočníka a zapisovatelky, bylo to tři k jednomu. Komisaře tehdy zajímalo, co otec ví o šíření protistátních letáků. Otec tvrdil, že neví nic, a když řekl komisaři, že neví ani o součástkách k tajné vysílačce, dostal od něho facku.

Do skautu jsem začal chodit po válce. Protože byl katolický, chodili jsme každou neděli, když jsme jeli na výlet, nejprve všichni na mši. Pokaždé jsem se divil, že naši vedoucí mohli jít do chrámu v krátkých kalhotách. Díval jsem se na jejich chlupaté nohy a nebyl jsem si jist, jestli takhle mohou předstoupit před Pána boha, který se měl v kostele na ty nohy dívat.

Jsou okamžiky, které mohou změnit náš celý dosavadní život. Prožil jsem takové pocity, když se mi dostaly do rukou knihy o reinkarnaci, meditací a józe. Když jsem se dočetl, že náš duch je vlastně věčný, že se stále vracíme na zem v nových podobách, užasl jsem. S něčím takovým jsem prostě nepočítal.

Každý kluk touží mít kolo. Vzpomínám na to, jak jsem si ho sám kdysi přál. Nějakým nedopatřením jsem však místo něho dostal piano. Řekl jsem matce, že jsem si nepřál piano, ale kolo, na kterém bych rád jezdil. Matka pravila, že na kole bych se mohl zranit, kdežto u piana mi úraz nehrozí. Na pianě nenarazím ani nepadnu do příkopu. Kromě toho mohu na piano hrát, což bych na kole, jak musím uznat, nemohl.

Přišlo to tak překvapivě a neočekávaně, že někteří tomu ani nemohli uvěřit a jiní se báli, protože se lekali všeho nového. Vítr prý zadul zrovna v okamžiku, když si několik lidí připnulo vrtulky a příruční křídla. Někdo je měl na zádech, někdo se držel deštníku poháněného motorkem, který na poslední chvíli odmontoval ze sekačky na trávu, nebo vytáhl z kůlny. Jeden občan použil kola a šlapal, až se vznesl.

Populární herci, zpěváci a modelky v něm soutěží o to, kdo lépe přežije v džungli. Když měl program svou premiéru v Americe, odstranila produkce nejprve předvídavě z ostrova nebezpečné hady a hmyz, a teprve pak tam vysadila prominentní dobrodruhy. Toto opatření bylo nutné, protože novodobí Robinsoni by v případě úrazu mohli televizi žalovat o miliony dolarů.

Sometimes my mother had a curious way of talking to my father. "That's your fault," she would level at him after she had been standing in some queue or other. Other times, such as when she had been waiting a long time for a tram and got home late, she would point at my father and say, "That's your fault too!"

Quelquefois ma mère parlait à mon père d'une étrange manière. « C'est vous qui avez laissé faire ça! » lui reprochait-elle au retour d'une file d'attente. Ou alors, quand par exemple le tramway avait eu du retard, une fois à la maison, elle montrait mon père du doigt en disant: « Ça aussi c’est votre faute! »

Z nově objevených fragmentů poznámek surrealisty Bergera se lze přesvědčit o tom, jak usilovně a s jakým odhodláním tento neprávem zapomenutý básník a filosof hledal nové jméno pro měsíc máj. Nejprve si napsal do svého deníku, že je přesvědčen, že člověk si na toto období musí šetřit energii od začátku ledna do konce dubna a od začátku července do konce roku.

  Кто-то насвистывал в трубку мотив из «Оды к радости». Оказалось Нивлт. Я поинтересовался, где он сейчас работает. - В симфоническом оркестре менеджером – он промурлыкал несколько тактов из «Итальянского каприччио». - Я не знал, что ты разбираешься в музыке. - Не просто разбираюсь, я ее чувствую, – просвистел он в ответ кусок из «Ларго».

Hledáme nějaký kostým pro karneval... Něco originálního na podnikový večírek. Něco vtipného. Ale žádný laciný humor. Nic vyzývavého Něco legračního, ale na úrovni. Manžel má jisté postavení. Tenhle kocour je rozkošný. Pánovi by slušel. Vidíš, slečně se kocour taky líbí. Ale mně ne. Proč? Už jsem řekla, Horste, je neupravený. Jak to myslíte? Jak to říkám. Ženě vadí, že je rozježený.

Toho srpnového dne roku šedesát osm ležel otec na chodníku na Václavském náměstí. Nelehl si tam, aby snad upoutal pozornost, ale proto, že zaslechl střelbu a viděl tanky. Nebyl na chodníku sám. Nedaleko něho klesl na zem nějaký profesor češtiny. Vedle profesora ležel pán, který si dělal starosti o svou ženu. Otec ho uklidňoval a vysvětloval mu, že Senohraby jsou ze strategického hlediska bezvýznamné.

  Kdyby měl otec žít na opuštěném ostrově, nemusel se dlouho rozhodovat, které knihy by si vzal s sebou. Švejka, Mein Kamf a Proces. Mám je už řadu let na nočním stolku. Na svůj „ostrov“ se neustále vrací. Vzpomínám si, že jsem u něho tyto knihy viděl už jako student. Tenkrát jsem chodil do knihovny a vracel se pravidelně s celou hromádkou. Když jsem ji přečetl, běžel jsem pro novou.

Заходя в книжный магазин, я каждый раз блуждаю среди отделов и полок. С неестественно повернутой головой я читаю названия корешков книг, стоящих на полках, пока у меня не затекает шея. Это небезопасная поза. Один знакомый так долго искал какую-то книгу, что у него свело шею и он не мог выпрямиться. Продавщицы усадили его в такси, которое отвезло его прямиком к массажисту.

  Nedávno jsem našel román, na jehož záložce bylo už varování, že Jack objeví na jaře sexuální kouzlo své matky. Když jsem knihu kladl rychle zpátky, vrazil jsem do prodavačky. Měla plnou náruč knih. Jedna jí upadla na zem. Zvedl jsem ji a dočetl jsem se na obálce, že náhlý uragán zasáhl karibský ostrov a změnil život nejen všech domorodců, ale i život zooložky Jill z Chicaga.

Svetr s jeleny, dostal jsem ho k Vánocům. Byl černý s třemi bílými jeleny, kteří po mé hrudi táhli saně. Byl to neobyčejný svetr, odolný, že ho neprofoukl ani nejsilnější vítr. Stejně dobře odolával dešti. Spolužáci mi ho záviděli a měli proč. Liják máčel jejich svetýrky, až zplihly, avšak můj svetr zůstal netknutý.

Вчера во второй половине дня десятилетняя девочка пошла в гости к бабушке, у которой был день рождения. Девочка обнаружила в лесном домике волка, который, по всей видимости, съел пенсионерку. Затем волк съел и девочку. К счастью, на месте появился сотрудник водно-лесного хозяйства, который обезвредил зверя и, успешно вскрыв волчье брюхо, спас обеих потерпевших.

 Zpráva z tisku: černá kronika. Desetiletá dívka odešla včera v odpoledních hodinách navštívit babičku, která měla narozeniny. Dívka nalezla v lesním domku vlka, který zřejmě důchodkyni sežral. Potom vlk sežral i dívku. Naštěstí se na místě objevil pracovník lesů a vodního hospodářství, který zvíře zneškodnil a duchapřítomným otevřením vlčího břicha obě osoby zachránil.

Když si pan docent všiml hnízda na našem domě, sdělil nám, že se jedná o Jiřičky obecné, /Delichon Urbica/ - které mívají velikost 12 až 13 centimetrů, na rozdíl od Vlašťovek obecných, jejichž rozměr je 16-22 centimetrů.

За темными лесами, за крутыми горами лежала маленькая, прекрасная страна. Люди в той стране могли жить мирно и счастливо, если бы не дракон. Дракон жил в пещере, изрыгал огонь и серу и питался красными девицами. Когда стал править новый мудрый король, он объявил, что тот, кто освободит страну от дракона, получит полкоролевства.

Si mon père devait vivre sur une île déserte, il ne mettrait pas longtemps pour décider quels livres y emporter . Ce seraient le Brave soldat Chvéïk, Mein Kampf et le Procès. Ils reposent depuis des années sur sa table de chevet. Et mon père retourne constamment sur son « île ». Je me rappelle y avoir déjà vu ces trois volumes quand j’étais étudiant.

Всем известно, что искусство, чтобы выйти в массы, нуждается в рекламе. Это поняли и в нашем большом супермаркете и решили посодействовать. Рядом с отделом, где продают пылесосы, стиральные машины и холодильники, установили небольшую сцену. На край сцены поставили стол с книгами, а посередине – два стула, на которые усадили двоих писателей.
Ведущий, вещавший в микрофон, был опытным продавцом, он каждую неделю рекламирует товары со скидкой. Две недели назад он демонстрировал завороженной толпе покупателей овощерезку, а на столе вместо книг лежала морковь с петрушкой. На прошлой неделе он посыпал ковер пеплом и скомканными бумажками, а вслед за тем чистил его пылесосом «Панасоник».
На этот раз задача у него была несколько непривычной.

  Je dobře známo, že umění potřebuje reklamu, aby se dostalo k lidem. To pochopili i v našem velkém obchodním domě a rozhodli se pro to něco udělat. Hned vedle oddělení s vysavači, pračkami a ledničkami postavili malé pódium. Na okraj pódia umístili stůl s knihami a doprostřed dali dvě židličky, na které posadili dva spisovatele.

Если я и благодарен за что-то спутниковому телевидению, так это за то, что оно сделало из меня благодарного человека. На меня очень сильно подействовала прямая трансляция церемонии вручения «Оскара». Режиссер, получивший статуэтку, благодарил поочередно продюсера, актеров, сценариста, оператора и монтажера. Потом настала очередь

  Jestliže jsem satelitní televizi za něco vděčný, pak hlavně za to, že se ze mne stal vděčný člověk. Velmi na mne zapůsobil přímý přenos programů předávání Oskara. Režisér, který získal sošku, děkoval postupně producentovi, hercům, scenáristovi, kameramanovi i střihačce. Pak přišli na řadu herci, scenáristé, producenti, skladatelé, kameramani, maskéři a všichni všem děkovali.

Když jsem si přečetl příručku se stejným názvem, uvědomil jsem si, že jsme naše květiny velice zanedbávali. Rozhodl jsem se, že to napravím. Hned druhého dne jsem zašel za květinami na kus řeči. Postavil jsem se doprostřed zimní zahrady a pronesl jsem krátký, ale přátelský projev. O soužití a kamarádství. O vzájemnosti a přátelství. Sdělil jsem květinám, jak je máme rádi. Jak si vážíme toho, že rostou.

Ce jour d'août de l'année soixante-huit, papa était couché sur le trottoir de la place Venceslas. Il ne s'était pas couché là-bas simplement pour attirer l'attention mais parce qu'il avait entendu un tir et vu des tanks. Il n'était pas seul sur le trottoir. Non loin de lui était descendu au sol un certain professeur de tchèque. A côté du professeur était couché un monsieur qui était de Senohraby et se faisait du souci pour son épouse.

Podle jisté teorie prospívá luštění křížovek tréninku mozku. Podle jiné je to zábavná činnost, kterou si lze krátit volný čas. Řekl bych, že obě teorie platí jen v tom případě, pokud se netýkají našeho známého a jeho manželky. Jednoho dne nám Singer telefonoval pozdě večer. „Potřeboval bych kolokazii na šest.“ „Teď je čtvrt na dvanáct,“ řekl jsem.