Budík; diktafon, diář; hlasová zpráva jsou pro mne přepotřebné věci. Již nemusím jenom datlovat SMSku – mohu jí namluvit a „osoba MNĚ blízká“ jí určitě obdrží. Pochopitelně pokud nemá mobil z dob Krále Klacka a je jí líto – jako bylo mně – stařičkou mobilovou „briketu“ či „tatranku“ odepsat. „Uložit jí kam se patří, za rok za dva nebo za tři …“ zpívával Jirka Suchý, ale starý mobil je již jen k zlosti.

Novinářem i v důchodovém věku | Obecně prospěšná společnost Centrum Vysočina připravila od začátku října kurz pro seniory, v rámci kterých je lektoři naučí základům žurnalistiky a osvětlí jim práci s audiovizuální technikou. Kurz poběží do konce letošního roku pro šest až osm zájemců.

Ve svém originálním POZITIVNÍM "OBŠŤASTNÍČKU" vám bude RNDr. Vladimír Vondráček doporučovat nové i starší články z Pozitivních novin, které ho osobně zaujaly, oslovily či dokonce nadchly natolik, že se rozhodl napsat k nim svůj komentář a možná tak ve vás vzbudit touhu si vybraný článek (znovu?) přečíst.

Kde vidí senioři největší pomoc? 1. rodina – partner – vlastní děti, 2. přátelé – společnost, 3. organizace seniorů, 4. domovy a penziony pro seniory. Současné nedostatky 1. nezájem společnosti – mezigenerační problémy, 2. nezájem politiků a tvrdost opatření či vystupování proti starší generaci – zapomíná se na citlivost a psychický stav. 3. diskriminace seniorů ve společnosti, v nemocnicích, na úřadech aj. 4. bezpečnost starší generace.

Je to již několik let co Pozitivní noviny vyhlásily výzvu SENIOŘI K POČÍTAČŮM. Tak se stalo, že jí dnes - po České televizi, řadě rádií a partnerů, jakož i díky Výstavišti Lysá nad Labem a Krajské radě Liberec-SDČR o.s. vyslyšel další subjekt – Lázně Libverda. Právě ony připravují velký vzdělávací projet ve prospěch těch, na něž se neustále zapomíná - na důchodce.

Nedá mi to, abych nezabrousila k vašim dalším aktivitám. Vy jste začala studovat Univerzitu třetího věku. A ne ledajaké obory… : Letos v červnu ukončím dvouleté studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK (Sportovní školu) a na Filozofické fakultě UK psychologii. Tenkrát jsem moc nevěřila tomu, že se na studium psychologie vůbec dostanu, a tak jsem si pro jistotu zapsala i druhý obor. A ono to náhodou vyšlo obojí.

Dobře, vše odpuštěno – začínáme s učením. Vysvětluji, která klávesa co umí a on stále dává prsty jinam. Připadám si jako kantor z 19. století. Místo ukazovátka přísného kantora manželovy prsty usměrňuje moje tužka, která ho občas přes ty prsty klepne. Později přišla na řadu myš. Klikat myší je náročné, kurzor ho vůbec neposlouchá.

Jako vnímavému hochovi mi neušlo, že nastává technologický převrat, když jsem se zaposlouchal do písničky Ivana Mládka “Já mám ráda kompjůtr”. Ta mi také poskytla základní vzdělání, protože mě naučila nezbytnou terminologii jako děrné štítky, takže po příjezdu do Austrálie jsem na obrovský počítač zabírající celou místnost necivěl jako tele na nový vrata.

  Řada z nás považuje psaní privátních dopisů na počítači za „dehumanizovanou komunikaci“. Možná je na tom tvrzení kus pravdy, ale přesto je to pokrok, který nelze zastavit. Historie vývoje techniky písma to dosvědčuje: ve starověku se psalo klínovým písmem na hliněné destičky.

 Mnohí u nás považujú písanie privátnych listov na počítači za „dehumanizovanú komunikáciu“. Možno je na tom tvrdení kus pravdy, ale je to pokrok, ktorý sa nedá zastaviť. História vývoja techniky písma to dosvedčuje: v staroveku sa písalo klinovým písmom na hlinené doštičky. Bolo to síce dosť ťažkopádne, ale vypálený črep ozaj trvanlivo zachoval napísanú informáciu, pokiaľ ho vandali nepodrvili na antuku.

 Syn nám daroval svůj obnošený počítač "z druhé ruky" i s úvodní instruktáží. Jelikož bydlí daleko od nás, byl jsem nucen dále pokračovat jako samouk při práci s počítačem, a to metodou "pokusu a omylu". Stalo se, že jsem něco nesprávně stlačil a všechen namáhavě napsaný text kamsi zmizel. V takových případech starostlivá manželka zavírala okna, aby nebylo slyšet mé nadávky až na ulici, a aby mě nenapadlo vyhodit počítač z okna.

  Syn nám daroval svoj obnosený počítač "z druhej ruky" aj s úvodnou inštruktážou. Keďže býva ďaleko od nás, bol som odkázaný ďalej pokračovať ako samouk pri práci s počítačom, a to metódou "pokusu a omylu". Stalo sa, že som niečo nesprávne stlačil a všetok krvopotne napísaný text kamsi zmizol.

Desítkám seniorů, dětí v mateřských a v základních školách, skautským oddílům a neziskovým organizacím věnuje Krajská pobočka VZP pro Liberecký kraj počítače. Téměř sto přístrojů přispěje k rozvoji počítačové gramotnosti ve všech věkových kategoriích.

Říkám to z toho důvodu, že jsme se během našeho rozhovoru dostali do lehké názvoslovné pranice na téma kdo je to vlastně SENIOR a kdo DŮCHODCE. A náhle jsme překvapeně zjistili, že ačkoli se okolo tohoto tématu oba dva již delší dobu točíme, píšeme o něm články, velmi často komunikujeme s lidmi a seniorskou tématiku propagujeme v rozhlase, televizi, na internetu, v novinách i v časopisech, máme na správnost názvosloví „starších“ lidí nestejný náhled.

Necpou se sice do parlamentu, ani nechroupají brouky, přesto pracují aktivně a jejich práce umožňuje pár desítkám důchodců v naší republice prožít velmi aktivní a příjemný důchodový věk. Svou vitalitou dávají na frak nám mnohým mladým. Jejich činnost občas z povzdálí sleduji a říkám si, že se vlastně stáří nemusím bát.