Jan Drocár: Putování pana Lva z Rožmitálu

Putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech
až na konec světa


V roce 2006 uplynulo již 541 let od doby, kdy 25. listopadu 1465 vyjelo z nádvoří blatenského hradu poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad. Český panovník se rozhodl ho vyslat do západní Evropy kromě jiného s úkolem prezentovat země České koruny jako kulturní zemi a jeho krále jako mocného a vzdělaného vládce.
 
V čele výpravy stanul panovníkův švagr - čtyřicetiletý, duchaplný a dvorný Lev z Rožmitálu.
Jeho doprovod  tvořily čtyři desítky lidí, pánů a rytířů, mezi nimiž např. vynikali silou a obratností Burian ze Švamberka a Jan Žehrovský z Kolovrat. Ten byl horlivým přívržencem Jiřího z Poděbrad, zemřel 5.8.1473 a je pohřben v Kolíně. Výpravy se také zúčastnil Bořita z Martinic (zemský maršálek, zemřel v roce 1479 a byl pochován na svém sídle ve Smečně) a k odjezdu se dále dostavili také pan Pětipeský, Miroš, Frodnar, Drslav a další.
 
 
 
Je třeba připomenout, že z dnešního hlediska byli velmi důležitými členy výpravy Václav Šašek z Bířkova a v Norimberku se k výpravě připojivší Gabriel Tetzel z Gräfenberga. Ten se narodil v rodině norimberského patricije a z části vlastnil panství Gräfenberg, které tehdy patřilo k zahraničním lénům Koruny české. On s bratrem roku 1459 složil lenní přísahu českému králi.
A proč jsou jmenovaní pro nás důležití? Svým svědectvím. Oba totiž cestu poselstva českého krále po západní Evropě popsali v denících = cestopisech a tak nám zachovali velmi cenná dobová svědectví. Gabriel Tetzel tak učinil v Cestovním deníku Lva z Rožmitálu a na Blatné 1465–1467 a Václav Šašek v Deníku o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa.
 
„Léta vykoupení našeho tisícího čtyřstého pětašedesátého, toho dne, který následuje po svátku svaté Kateřiny panny, vydal se pan Lev na cestu.“ tak začíná své vyprávění druhý z nich pan Václav Šašek z Bířkova u Přeštic v západních Čechách. 
Česká výprava projela Německem k Rýnu, přes Mechelen do Bruselu, přeplavila se do Anglie, poté se vrátila přes La Manche do Francie a přes Tours a Bordeaux pokračovala na Pyrenejský poloostrov, který projela až do poutního místa Santiago de Compostella. Navštívila tehdejší „konec světa“ –  vesnici Finisterre. Zpáteční cesta vedla přes Portugalsko, Barcelonu, jižní Francii, mocné severoitalské městské státy do rakouských zemí a odtud zpět do Čech. 
 
                  
 
Císař římský Fridrich III. Habsburský a česká královna Johanka z Rožmitálu  vybavili výpravu průvodními dopisy . Během cesty potom Lev z Rožmitálu a jeho druzi obdrželi postupně průvodní listy od panovníků a vládců dalších zemí.

Průvodní list císaře Fridricha III.

Průvodní list královny Johany

 
Fridrich, z přízně milosti Boží císař římský
, povždy rozmnožitel říše, král uherský, dalmatský, charvátský atd., vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský, hrabě tyrolský atd., společně i jednotlivě všem králům, bratřím našim nejmilejším, pozdrav a nepřetržitý vzrůst lásky bratrské!
Taktéž knížatům církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, panošům a úředníkům jakýmkoli, hejtmanům, purkrabím, generálním vikářům, starostům, správcům, představeným, rychtářům, všem celníkům, výběrčím a cechníkům, strážcům horských přechodů, obcím i radám měst, městeček, vesnic a míst, jakož i ostatním svým milým kterékoli hodnosti, důstojenství, stavu, stupně nebo zaměstnání, ustanoveným jak ve svaté říši, tak kdekoli jinde, kterým se tento list dostane do rukou, milost naši císařskou a všechno dobré!
Nejjasnější, ctihodní, slavní, vznešení, urození, opatrní, věrní naši milí:
Protože pan Lev z Rožmitálu a z Blatné, přítel náš a milovaný věrný svaté říše naší, z touhy po větších zkušenostech, a aby si z mravů jiných království mohl zjednati lepší způsob života a osvědčenější vzor rytířský, zamýšlí se vydati na cestu po rozmanitých místech a královstvích svaté říše, protože pak my tento jeho rytířský záměr úplně schvalujeme a přejeme si, aby svrchu psaný Lev byl po celé své cestě plně bezpečen, upřímně vám ho doporučujeme, vybízejíce vás, našim však a svaté říše římské i zemí našich poddaným přísně přikazujíce, abyste, až by řečený Lev dospěl k vám, do vašich zemí a končin, z úcty k přání našemu měli jej doporučena, vlídně se k němu chovali a stejně ve všem, co se týká bezpečnosti a rychlosti jeho cesty, pomocnou a odměny nežádající vůli abyste ukazovali a projevovali a abyste jemu i družině jeho s koňmi, věcmi všemi a statky jeho všemi horskými přechody, přístavy, mosty, zeměmi, královstvími, panstvími, kraji, městy, městečky, hrady, tvrzemi, vesnicemi a kterýmikoli jinými místy naší i vaší pravomoci, jak po zemi, tak po vodě, a to bez placení všech cel, poplatků převozních, mostních a mýtních i zvykových, jakož i všech jiným dávek, chráníce ho všech překážek a obtíží, procházeti nebo tam zůstávati a bezpečně a svobodně pobývati i vraceti se dovolili a dovolení vymáhali, a to jemu, družině jeho, koním a všem jeho věcem, kdykoli a kdekoli by bylo třeba, a abyste, budete-li o to vyzváni a požádáni, pečovali o jejich bezpečený doprovod k libosti, ke cti a k obzvláštní úctě naší císařské výsosti.
 
Dáno v Novém Městě Vídeňském sedmého dne měsíce září léta Páně tisícího čtyřstého pětašedesátého, vlády naší římské královské roku šestadvacátého, říšské roku čtrnáctého a uherské sedmého.
 
Na rozkaz císaře pána
Oldřich, biskup pasovský, kancléř
 
Johana, z milosti Boží královna česká,
markraběnka moravská, vévodkyně lucemburská a slezská, markraběnka lužická atd., společně i jednotlivě všem nejjasnějším králům, bratřím našim, pozdrav a vzrůst všeho dobra, a nejctihodnějším i ctihodným, jakož i jasným církevním i světským knížatům, vévodům, markrabím, lantkrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a rychtářům kteréhokoli stavu, hodnosti nebo postavení, obcím i radám měst, tvrzí, městeček, vesnic a míst, kterým se tento náš list dostane do rukou nebo kteří by sním byli vyhledáni, přátelům nám upřímně milovaným, pozdrav a všechno dobré, poddaným však našim milost královskou a všechno dobré!
Nejjasnější, nejctihodnější, ctihodní, jasní, velmožní, urození, věrní, vážení, horlivý, stateční, opatrní, prozíraví, bratří, přátelé a věrní naši milí!
Protože velmožný a urozený Lev z Rožmitálu a z Blatné, bratr náš co nejupřímněji milovaný, ukazatel tohoto listu, hodlá rozmanité světa končiny, království, knížectví, země, panství, soudní pravomoci a kraje ke svému rytířskému výcviku navštíviti, aby tak, poznaje z mnoha stran lidské obyčeje a mravy, mohl lépe zaříditi svůj život a nabýti osvědčených zkušeností rytířských, ačkoli jsme tento jeho chvályhodný záměr přijali zčásti radostně, protože doufáme, že Všemohoucí, jenž celý svět má v ruce a jehož slovem mocným se vše upevňuje, bez pohromy a ve zdraví ho k nám přivede nazpět a šťastně bude říditi jeho kroky, přece však ze strany druhé neustáváme vzlykavě vzdychati, jako bychom rozhodnutí svého pokrevného bratra litovali. Ale co se dá dělati? Nic jiného, než Bohu poručiti a neustále vzývati šťastný osud, aby tento svůj úmysl, hodný chvály, dobře započal, lépe v něm pokračoval a nejlépe jej skončil. Přejíce si tedy, aby s ním na kterémkoli místě přátelsky a vlídně bylo jednáno jako s nejmilejším bratrem naším, kterého neméně než samy sebe milujeme , aby tak požíval plné bezpečnosti, všem vám ho, jak nejsnažněji můžeme, doporučujeme a tímto listem svým vás u každého z vás prosíme, poddaným však zemí našich vážně přikazujeme: svrchu psaného bratra našeho nejmilejšího. až k vám přijde, laskavě přijměte, vlídně se k němu chovejte a ve věcech, které se týkají rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jemu tak po zemi, tak po vodě pomocnou a odměny nepožadující vůli projevujte!  Jemu pak i družině jeho a služebnictvu, koním se zbraněmi a tlumoky a všem jiným jeho věcem všechny přechody, přístavy, mosty, země, kraje, pravomoci, města, městečka, hrady, vsi a kterákoli jiná místa beze všech dávek, převozného, cel, mostného, mýtného i všech jiných platů a všelijakých překážek dovolte přecházeti, na nich zůstávati a svobodně se vraceti! Jemu také a všem jeho, kdyby toho bylo potřeba, se postarejte o bezpečný doprovod, čímž se nám nejpříjemněji zavděčíte! Každý pak projev pomoci nebo přízně, který jakýmkoli způsobem učiníte tomuto bratrovi našemu, z celého srdce milovanému, považovati budeme, jako by nám samým byl učiněn. Za všechny ty věci také každého z vás toužíme s pomocí Boží co nejlépe a nejvíce odměniti.
 
Dáno v Praze desátého dne měsíce listopadu léta Páně tisícího čtyřstého pětašedesátého, kralování našeho roku pátého.
 
Z osobního příkazu královny
A do jaké Evropy se vlastně výprava vydala? Papež Pavel II. v prosinci 1466 uvalil na Jiřího z Poděbrad církevní klatbu. Římským císařem byl Fridrich III. Habsburský.  Poutníci se s ním setkali při návratu v rakouském  Štýrském Hradci. Jeho manželka Eleonora Avizovna byla sestrou portugalského krále Alfonsa V.  (Lev z Rožmitálu jí při zpáteční cestě předal od jejího bratra dopis).
 
 
 


V Evropě té doby dosahovalo mimořádný hospodářský, ale i územní rozmach Brabantsko pod vládou burgundských vévodů Filipa III. Dobrého a jeho syna Karla Smělého. Výprava na jeho území strávila poměrně dlouhou dobu a při ukončení pobytu v Bruselu jim byl přidělen na další cestu po burgundském území herold (ten nakonec výpravu doprovodil až do Čech). Podle slov vévody to byl člověk, který již pobýval u všech křesťanských králů a znal sedmnáct řečí.

Ve Francii již utichl hluk stoleté války a v roce 1461 vystřídal krále Karla VII. z Valois jeho syn - autoritativní Ludvík XI.
Naproti tomu Anglie se zmítala ve válce, jež dostala romantické jméno „válka dvou růží“ a na jejím čele se vystřídali Jindřich VI. z Lancasteru a Eduard IV. z Yorku, kteří se na trůnu vystřídali také v roce 1461.
 
 

 
Španělsko zůstávalo ještě rozděleno na Aragonii, kde vládl Jan II., a Kastilii, kde v roce 1454 nastoupil na královský trůn Jindřich IV. V Portugalsku vládl zmiňovaný král Alfons V. z rodu Avizů.

Na závěr je potřeba připomenout, že cílem poselstva Jiřího z Poděbrad bylo také získat na evropských dvorech podporu proti osmanskému nebezpečí.

 
 
text  © Jan Drocár, 3.12.2006
 

DOPORUČUJEME:  další články v rubrice  POTOMCI PŘEMYSLOVCŮ   nebo v sekci PUBLICISTIKA