-
Otto (Franz Joseph OTTO Robert Maria Anton Karl
Max Heinrich Sixtus Xaver Felix Renatus Ludwig Gaetan Pius Ignatius)
Habsbursko-Lotrinský se poprvé objevil na veřejnosti v listopadu 1916, když
v pohřebním průvodu císaře Františka Josefa šel mezi svými rodiči.
 Brzy
nato se zúčastnil korunovační ceremonie v Budapešti. Když bylo Ottovi šest
let opustila rodina Rakousko. Jako devítiletý se po smrti svého otce v roce
1922 stal formálně jeho následníkem a dědicem. Po dosažení plnoletosti v
roce l930 byl prohlášen hlavou habsbursko- lotrinského rodu. Excísařovna ho
i po smrti manžela vychovávala tak, jako by měl jednou převzít trůn. Učil
se například osmi jazykům včetně češtiny.
V roce 1930 ukončil Otto studium gymnázia a o pět let později absolvoval po
studiu politických a sociálních věd proslulou univerzitu v Lovani. Zpočátku
usiloval o obnovení monarchie (vypovězení Habsburků ze země a zabavení
jejich majetku bylo zákonem z 10.července 1935 zrušeno), ale anšlus
Rakouska k Třetí říši učinil jakýmkoliv snahám rázný konec. Nacisté
obnovili zákon o Habsburcích a řada Ottových stoupenců byla internována.
V Paříži se Otto pokoušel vytvořit exilovou vládu. Po útěku před německou
invazí do Belgie v květnu 1940 bydlel v New Yorku. Téhož roku se setkal
s prezidentem Rooseveltem. Spojené státy opustil na podzim 1944 a vrátil
se přes Lisabon a Paříž do Rakouska. Po skončení války se zdržoval několik
měsíců v Innsbrucku. Potom rakouská vláda opět zavedla zákon o Habsburcích
z roku 1919 a Otto musel Rakousko opustit. Dne 31.května 1961 Otto
Habsburský podepsal dokument, jímž se vzdává svých nároků na trůn. Rakouští
socialisté mu přesto odmítli udělit povolení k pobytu. Do Rakouska směl
přijet teprve, když správní soud rozhodl v jeho prospěch, 31.října 1966.
V roce 1982 dostala povolení ke vstupu do Rakouska i excísařovna Zita,
ačkoliv se svých nároků na trůn nevzdala. Otto získal roku 1978 německé
občanství a rok poté byl za bavorskou CSU zvolen poslancem Evropského
parlamentu.
Když rezignoval na restauraci monarchie, věnoval politické úsilí integraci
Evropy.
"V Americe jsem se cítil jako emigrant bez zpáteční jízdenky, a právě tam
jsem si najednou uvědomil, že Poláka s Portugalcem mnohem více spojuje, než
dělí", vzpomíná v jednom z rozhovorů.
Přestože není zapřisáhlým monarchistou, na otázku, jaká forma vlády je
nejlepší, jednou odpověděl: "Když se někdo bude snažit prosadit monarchii
ve Švýcarsku, budu proti. Ve Španělsku jsem jejím zastáncem."
|
