Poznámka:  Všechny fototografie se na rozklik zvětší do originální velikosti.

František Makeš Docela obyčejné jméno. Ano. Ale zcela neobyčejného muže. Jméno akademického malíře, vědce, vynálezce, restaurátora, konzervátora, chemika, spisovatele, učitele, přednášejícího..., tento výčet by byl dlouhý. Ale zcela především je to jméno člověka vysokých morálních kvalit a charakterových vlastností. Již jen pouhé letmé setkání se a pozdravení se s ním a s jeho paní je jako pohlazení po duši. Milé úsměvy a vždy rozzářené oči... A což teprve když začnou oba povídat! To je jako živoucí encyklopedie! Vždy se dozvím něco zajímavého, udivujícího, poučného, radostného, lidského, moudrého... Jak blahodárné a obohacující mysl a ducha je být v jejich společnosti.   Mám to vzácné potěšení (i přes náš rozdílný věk) patřit mezi nejbližší přátele manželů Františka a Jiřiny Makešových, žijících dlouhá léta ve Stockholmu, a nesmírně si toho vážím. Neskonale tento manželský pár obdivuji – pracovně i privátně, a se mnou všichni, kdo je alespoň trošku znají. Nesetkáváme se sice příliš často, ale snažíme se tak činit, jak nám to čas a možnosti dovolí. Ale to je právě to: Jak čas a možnosti dovolí.... Jako např. nyní: Na setkání při příležitosti významných Františkových narozenin jsme se domlouvali již dávno předtím, ale ne vždy je možné dodržet, co si domluvíme, a to z prostého důvodu: O Františka je totiž veden velký boj! Na straně jedné jsou to přátelé a rodina, na straně druhé jsou to především vědci, ale i lidé zabývající se profesionálně jedním z mnoha oborů, ve kterých je František uznávaným odborníkem, ale v poslední době také média - tisk a televize. Najít proto rovnováhu mezi tím vším bývá někdy velmi obtížné.   František Makeš oslavil dne 9. prosince 2006 své 75. narozeniny. Jubilant se nachází v dobré fyzické, ale hlavně neutuchající pracovní a duševní formě. Vzhledem ke svému zaslouženému věku by si mohl dopřát užívání důchodu, ale on bez přestávky - a velmi rád - pracuje. Jeho práce je doslova jeho život a jeho koníček. Z důvodu neobyčejně velké zaneprázdněnosti důležitým výzkumem pro jednu americkou firmu v oboru lékařství bylo téměř nemožné se v přibližném datumu jeho narozenin sejít. Určitě to lépe pochopíte na příkladu jedné malé příhody z poslední doby: Představte si jen to, že si Františka „nějak“ našel, kontaktoval a přiletěl z USA pronajatým letadlem jeden americký vědec, který je sám pilotoval (!), aby Františka osobně požádal o výzkum na kolagenních materiálech. Jak by mohl tento „vědec tělem i duší“ odolat takovému pokušení, přestože si je vědom, jaká enormní psychická zátěž a fyzické vyčerpání ho s tím čeká! Ale nebyla bych správný reportér od novin, kdybych nepoužila „všech svých zbraní“, abych se k jubilantovi alespoň na chvíli nedostala... Všechny výše uvedené přívlastky napsané o Františkovi jsou pravdivé. Jak ovšem unikátní je spojení těchto dovedností s přívlastkem prostého lidství, které ho činí v tomto výčtu tak vzácným. K tomu spravedlnost, čestnost, charakter, přátelství, humor... Jelikož o malování, výzkumu a úspěších Františka Makeše by mohly být psány obsáhlé knihy (a na toto téma nám dnešní setkání nestačí), představím vám tohoto umělce-vědce jako privátní osobu, především jako jubilanta.

< Františku, ty ses narodil ve Zlíně, stejně jako např. nejslavnější a ve světě nejúspěšnější zlínský rodák Tomáš Baťa. Ovlivnila tě něčím tamní „baťovská atmosféra“?

Pamatuji si, že když jsem chodil do Baťovy školy umění, museli jsme za studium každý týden půl dne chodit do Baťovy fabriky kreslit obrázky např. nějakého stroje nebo nějakých součástek strojů určených k další výrobě. To už ale byla fabrika v rukou komunistů. Také jsme měli povinnost chodit do tiskárny, to nebyla příjemná práce. Jinak jsem vzdáleně příbuzný s Baťovou rodinou, což za komunismu byla “přitěžující okolnost“.

 

< Měl jsi již v raném dětství sklony k malování? Má (měl) někdo v tvé rodině podobné zájmy jako ty? 

Já jsem opravdu měl malířské sklony velmi brzy. Kreslil jsem již jako pětiletý chlapec, a na základní škole jsem dokonce bývával za namalování domácího úkolu "po škole" a musel jsem nakreslit výkres znovu, abych učitelku přesvědčil, že to nekreslili doma místo mě rodiče. Moje maminka byla hudebně nadaná a měla krásný vztah k přírodě. Nikdo jiný z rodiny umělecké sklony neměl a nemá .

 

< Františku, já vím již dopředu, že se budeš snažit vyhnout odpovědi na tuto otázku, ale poprosím tě o to: Mohl bys zbilancovat svůj dosavadní život a říct, zda jsi spokojen s tím, co se ti podařilo?

(Úsměv).  Ale docela jo. Kdybych zůstal v Čechách, tak bych tam nikdy neobjevil to, co jsem objevil tady. Ve Švédsku jsem byl „hozen do vody“, doma po mě nikdo nic moc nechtěl. Tady jsem musel dokázat zachránit chátrající zámek od plísní, kde se dříve přede mnou sešli odborníci z celého světa, aby ho odplísnili, ale podařil se jim pravý opak. O to jsem to měl horší.

 

< V životě jsi prošel různými úskalími, které prověřily nejen fyzické a morální hodnoty tvé, ale i tvých blízkých a přátel. Čeho si na lidech vážíš nejvíce?

Lidského charakteru.

 

< Ty jsi nesmírně pracovitý člověk. Uvědomuji si, že jsme spolu nikdy nemluvili o nějaké dovolené. Mohl bys mi tedy říct, jak by vypadala tvoje ideální dovolená?

Jitko, jestli si myslíš, že ležet někde na exotické pláži, tak to absolutně ne. Ale navštívit nějakou velkou galerii a v klidu se kochat krásnými obrazy, to já mám rád.

 

< Relaxovat musí každý. Co tobě pomáhá se uvolnit a nabrat nových sil?

Dobrý spánek je potřebný  pro každého člověka, ale když trošku déle spím, mám potom výčitky svědomí, že jsem ten čas mohl využít účelněji. Já se často budím ve tři hodiny ráno a jdu malovat nebo pracovat, protože mám v hlavě náhle myšlenku, kterou bych ztratil, kdybych znovu usnul. Duchovní sílu nabírám v galerii vnímáním krásy obrazů. Poslechnout si pěkný koncert vážné hudby nebo lidové muziky, např. cimbálové muziky, to mám velice rád, to mě obohacuje a pomáhá nabrat nové síly.

Otázky pro manželku Františka Makeše
 

< Jiřinko, jaké to je žít s člověkem, který je takto nesmírně oddán své práci, která je mu vlastně vším?

Těžké... ale já jsem spokojená. Neměnila bych. Náš život je protknutý vzájemnou symbiózou porozumění a stejného zaměření.

 

< Co si, Jiřinko, na Františkovi nejvíce vážíš?

Já nesmírně obdivuji jeho umělecký postoj.

 

< Ty jsi Františkovou oddanou družkou v soukromém životě, ale jsi také jeho asistentkou v jeho pracovním životě. Nebylo toho někdy trošku moc, trávit tolik času společně, neměli jste kvůli tomu někdy nějakou životní krizi?

Ne, nikdy. Nikdy jsme neměli žádnou krizi, nikdy jsme se nehádali. Nás spojuje duchovno a umění.

 

< Co pro tebe, Františku, znamená malování?

Všechno. To je můj život. Umřel bych. Vážně. To je moje poslání.

Jiřinka dodává: Doba je překotná, lidé mají zájem jen o novoty, a to, co by je mělo zajímat a povznést, to jim uniká. Umění má vzbudit v lidech pocit, aby vnímali krásu, aby obohatilo jejich duši, aby pochopili umělce, jak to myslí, jak k tomu výtvoru přistoupil. Takhle by se měla vést mládež. Svět se někam rychle řítí. Jací budeme, jaký bude svět – nesmíme zapomínat na děti a mládež, musíme jim vysvětlovat, co umění znamená. Materialismus a touha po penězích to krásno ničí…

František: Umění je jako muzika. Špatná muzika nemůže člověka povznést na vyšší duchovní úroveň. Umění, muzika, básníci vedou lidi k lepšímu životu, tam se mezi nimi nikdy nenajde žádný vrah.

 

< Vy jste oba ve věku, kdy byste si mohli dopřát sladké nicnedělání. Co tě nutí jít stále kupředu – je to vlastní vůle stále ještě něco dokázat, nebo je to na „nátlak“ zvenčí, tedy dalších lidí, kteří o tvůj výzkum a poznatky stojí, nebo kombinace obou variant?

Ani jedna z nich. Nevydržím spát, tak jdu do ateliéru pracovat nebo malovat. V rádiu hrají v noci krásnou muziku, tak se mi dobře tvoří. Někdy se ale stane, že usnu na židli se štětcem v ruce. Sám nevím, co mě to k té práci tak žene. Já jsem věřící člověk a beru svoji práci tady na světě jako určité poslání.

<<<
 

Mám v dobré paměti v pořadí zřejmě první gratulaci k tvým narozeninám na krajanské Hodové zábavě s cimbálovou muzikou, kterou s Jiřinkou pravidelně, k naší potěše, každoročně navštěvujete. Měla jsem opravdu radost z tvého velkého překvapení a potěšení, které ti veřejná gratulace do mikrofonu a osobní sólo celé muziky přímo u tvého stolu přineslo. Právem sis tu velkou pozornost zasloužil.

 
 

Na závěr se zmíním o jednom moc příjemném a známém televizním programu Marka Ebena „Na Plovárně“, kam jsi byl dne 9.2.2006 pozván jako host, a který je možno ze záznamu si prohlédnout na internetu na ČT 2 on-line ( www.ceskatelevize.cz/program  + hledej pořad, heslo Makeš), ale i o druhé, velmi významné události, která probíhá od jisté doby každým rokem, o humanitárním koncertu s názvem „Podepsáno srdcem“, kam jsi loni do umělecké dražby věnoval svoji vzácnou grafiku, jejíž výtěžek, spolu s ostatními vydraženými dary od jiných významných umělců, šel na konto humanitárního sdružení CDV (Centra dobré vůle, www.cdv-cheb.cz).

 

Obě akce mají souvislost se jménem vašeho přítele, pana Jana Marušky z Prahy, který ve Stockholmu několik roků pracoval a měl možnost a štěstí se s vámi blíže seznámit. Ten  obě tyto úžasné akce nejen osobně zprostředkoval, ale hlavně mě požádal (jelikož je to můj bývalý pracovní kolega a přítel), abych ti, Františku, jeho jménem a jménem jeho rodiny co nejsrdečněji pogratulovala k tvým významným narozeninám a předala za ně tuto krásnou kytku a dala velké políbení, což velmi ráda činím.

 

Milý Františku, ať jsi tu s námi ve stále stejné svěží fyzické, duševní i pracovní pohodě nejméně do sta let – to ti upřímně a z hlubokého srdce přeji nejen já, ale všichni autoři a čtenáři Pozitivních novin!          Hodně štěstí, protože je krásné,        hodně zdraví, protože je vzácné,           hodně lásky, protože je jí málo              a hodně všeho,                 co by za to stálo!

František Makeš sám přiznává, že absolutně není šikovný na domácí práce, ale přece jen jednu základní věc umí skvěle, vařit dobré kafe.

Jiřinka se jen usmívala, když František vplul do kuchyně a začal pro nás připravovat své oblíbené „kafe a´la Montalbano“. Bez přehánění uvádím - to kafe bylo perfektní! Husté, krémové espresso, ozdobené jen jakoby náprstkem šlehačky. Upřímně řečeno, už dlouho jsem si na kávě takhle nepochutnala.  Dokonce mě František tak navnadil a vnuknul inspiraci, že jsem zauvažovala, zda bych si takový kávovárek neměla domů také pořídit…

 

Jak již bylo uvedeno na začátku, z důvodu velké časové zaneprázdněnosti nad důležitým vědeckým projektem se další pokračování našeho rozhovoru odkládá na leden příštího roku (přislíbeno). Chtěla bych věřit, že jsem ve vás - touto malou introdukcí do světa tohoto významného, ale nesmírně skromného člověka - vzbudila zvědavost, a že se budete, společně se mnou a Pozitivními novinami, těšit na pokračující rozhovor, tentokrát již z konkrétního, velmi zajímavého pracovního prostředí Františka Makeše, kde se např. dozvíte, jak vynalezl a nechal patentovat metodu získání enzymů z mořských ráčků na záchranu obrazů a historických předmětů, na němž po většinu svého života pracoval, jaké předměty ve svém životě restauroval, jaké obrazy maloval, jakých vzácných ocenění se mu dostalo, nebo jak se postupem času dostal např. až ke švédskému králi a českému prezidentovi, či prostřednictvím svých knih a odborných přednášek procestoval celý svět. Ale o tom opravdu až příště...   

Pro Pozitivní noviny zaznamenala © Jitka Vykopalová, Stockholm,  10.12.2006

Foto: z archívu manželů Makešových a Jitky Vykopalové

 

Velké poděkování patří mému kamarádovi Tomáši Rakovi za jeho trpělivou
společnost v souvislosti s cestou a pořízením rozhovoru.

Nepřehlédněte: Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: Schůzka v uměleckém duchu

DOPORUČUJEME:  další články z rubriky  ROZHOVORY  nebo v sekci PUBLICISTIKA