POZITIVNÍ NOVINY

Velmi často jsem nucen v roli vydavatele POZITIVNÍCH NOVIN odpovídat na dvě otázky:
1) jakou mají tyto noviny na internetu návštěvnost
2) proč v nich tento údaj není nikde uveden

A protože odpověď na tyto otázky není jednoduchá, rozhodl jsem se napsat následující článek, který by měl jednou provždy otázku NÁVŠTĚVNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN osvětlit a dát čtenářům seriózní možnost výběru:
- ano, souhlasím s tímto vysvětlením, a od tohoto okamžiku i pro mě již není otázka návštěvnosti Pozitivních novin tak podstatná;
- myslím si o tom své, ale v každém případě bych se stejně rád na ty statistiky podíval.

Návštěvnost internetových stránek je věda

Kdo se zabývá internetem hlouběji, ten ví, že návštěvnost internetových stránek je téměř věda. Vždyť už jen pochopit, co který výraz znamená, je nad síly mnohých: unikátní návštěvníci, stránky, hity, bajty, IP adresy, cookies ... a já nevím co všechno ještě.
Každý systém pak má na počítání návštěv úplně jinou metodiku, a rozdíly mezi některými systémy jsou téměř astronomické. V POZITIVNÍCH NOVINÁCH jsem vyzkoušel již tři systémy sledování návštěvnosti, a po těchto zkušenostech mohu odpovědně říci, že nevěřím výsledkům ani jednoho z nich.

Pravdou je, že internetové servery, pro které je jejich činnost současně záležitostí výdělečnou, jsou odkázáni hlavně na příjmy z reklamy. A pro klienty, zadávající si reklamu, jsou čísla návštěvnosti stránek klíčová.
POZITIVNÍ NOVINY nežijí z reklamy a nemají žádné příjmy, takže nejsou na těchto věcech životně závislé. Proto si mohou dovolit skutečný luxus, tj. nevěnovat návštěvnosti téměř žádnou pozornost.

Pokus o pohled do filozofie vydavatele POZITIVNÍCH NOVIN

Dnešní svět je přehlcen informacemi. Uživatelé internetu jsou svým způsobem „nemocní“ tím, že se musí neustále probírat stovkami informací a věnovat tomu všemu spoustu času, který je pro ně čím dál tím více vzácnější. Proto se musí učit ROZLIŠOVAT podstatné informace od nepodstatných, vybírat si to, co je zajímá, a vyhýbat se všemu, co je zdržuje od přímé cesty k cíli. Že je to úkol téměř nemožný, je nasnadě.
Co ale zbývá chudákovi, který prostě musí danou informaci z nějakého důvodu najít? Musí KLIKAT a KLIKAT a KLIKAT.
Dnešní uživatelé internetu se tak stali nedobrovolně PROFESIONÁLNÍMI KLIKAČI, kteří posuzují veškeré informace především z hlediska PRVNÍHO DOJMU: nezaujala mě titulní stránka ? – klik – a jsem pryč. Není tam zajímavý obrázek - ? - není tam výstižný titulek - ? – je tam moc textu -? - klik - a jsem pryč.
Čím méně náš KLIKAČ přemýšlí, o to více a zběsileji kliká.
A každý klik znamená pro profesionální servery peníze, neboť každý klik se počítá nějakým způsobem do návštěvnosti, a díky její výši si pak mohou servery diktovat výši plateb za reklamu.

Když jsem se poprvé podíval do oficiální statistiky návštěvnosti POZITIVNÍCH NOVIN (odkaz na ní najdete v závěru tohoto článku) na položku TRVÁNÍ NÁVŠTĚV, s hrůzou jsem zjistil, že více než 90% všech návštěv se odehrálo v rozmezí 0 - 30 sekund! Co to znamená? Že náš KLIKAČ narazil na POZITIVNÍ NOVINY, spatřil hodně textu a málo obrázků – klik – a byl pryč. On nehledal obsah, jeho zřejmě zaujal pouze název, a tak se okamžitě rozhodl se podle svého prvního dojmu.
A tak je tomu dosud. I když je nutno přiznat, že postupem času se vytvořila skupina čtenářů, pro které jsou POZITIVNÍ NOVINY přitažlivé natolik, že se pravidelně vracejí a setrvávají na jejich stránkách desítky minut, častokrát i hodinu a více.

Pro názornost si ukažme dobu trvání návštěv například v prosinci 2005:

Z oněch téměř 20 tisíc návštěvníků stránek jich 77% vydrželo číst PN maximálně 30 sekund. To je přeci údaj vypovídající vše.
Zásadní otázka zní: Jsou pro nás tito lidé zajímaví? ***
K čemu je nám čtenář, který si přečte jeden odstavec a odejde ze stránek pryč?
Odpověď je jednoduchá: K ničemu. Prostě nás vůbec nezajímá.
A kdo nás naopak zajímá? No přeci ti SKUTEČNÍ ČTENÁŘI, kteří stráví na stránkách od pěti minut více. Těch bylo například v prosinci 11.6%, tj. přes 2300. To je jediné směrodatné číslo, které mě – jako vydavatele POZITIVNÍCH NOVIN – opravdu zajímá.
Já totiž mohu pouze na jeho základě odpovědně tvrdit, že POZITIVNÍ NOVINY si v prosinci 2005 skutečně přečetlo 2300 lidí, což je už slušný počet na to, abych se vydávání POZITIVNÍCH NOVIN nadále věnoval.
Problém je v tom, že podobně důvěryhodnou statistiku jsem zatím nikde nenašel, a jedinou možností, jak jí získat, je spočítat si tato čísla každý měsíc „na vlastní oči“.

*** Jedinou výjimku, kterou mezi těmito klikači uznávám, jsou lidé, kteří se k internetu připojují přes modem, což je stále ještě poměrně drahá záležitost. Ti si pak samozřejmě raději stáhnou nejnovější články do svého počítače (což může trvat opravdu jen pár minut), a pak si je čtou v klidu bez nutnosti být připojen k internetu. Kolik je však takových výjimek, nemám zdání.

Stejné problémy - ale s tíží obchodního rizika - řeší i „papíroví vydavatelé“. Jestliže výpravný časopis s měsíční periodou uvede ve své tiráži, že jeho náklad činí 15.000 kusů, ale ve skutečnosti ho bylo vydáno pouhých 3.000 kusů, aby se jich následně z remitendy vrátilo neprodaných 1.500 kusů zpět, což znamená, že skutečně si onen časopis koupilo a přečetlo jen 1.500 lidí, tak pro mě, jak pro internetového vydavatele, je 2.300 čtenářů za měsíc hotové požehnání, neboť moje výrobní náklady jsou - s vysokou efektivností - téměř nulové.

Podobně, jako na otázku návštěvnosti, se mě lidé ptají, proč jsou Pozitivní noviny tak jednostranně (tj. pozitivně) zaměřené, a jestli absence druhého pólu (tj. negativního pohledu na věc) není důvodem ke ztrátě schopnosti či ochoty VNÍMAT ŽIVOT JEHO PLNÉ REALITĚ.

Pro zodpovězení této otázky si dovolím využít části své odpovědi na jeden čtenářský OHLAS, který se tímto tématem zabýval:

Pro mě osobně jsou Pozitivní noviny místem, které sdružuje lidi STEJNÉHO VYZNÁNÍ: vyznání POZITIVITY, OPTIMISMU A RADOSTI ZE ŽIVOTA.
Pozitivní noviny nejsou žádným oddělením od normálního života. Právě naopak! Tak jako je součástí barevného spektra BÍLÁ a ČERNÁ, existují vedle sebe POZITIVNÍ NOVINY a celá řada dalších periodik, kde pozitivního naopak nenajdete téměř nic.
Ale naše noviny CHTĚJÍ BÝT BÍLÉ! Je to vlastně jejich základní program, směr, cíl, výjimečnost ... ! Tak proč bychom je, proboha, měli dělat násilím černobílé? Vždyť těch černobílých novin a časopisů jsou stovky ..., a jaký mají problém se svojí identifikací směrem k čtenářům ....!?! Ten my nemáme. A nechceme mít. Proč taky?
Já vždy a všude tvrdím, že i v podstatě negativní informaci lze pojmout pozitivně. Jak? Nestačí totiž jen konstatovat negativní skutečnost ... Současně s tím je potřeba pojmenovat důvod, proč se ona negativní skutečnost stala či děje, a v ideálním případě navrhnout způsob jejího řešení. Jakmile hledáme a nacházíme nápravu věcí negativních, je to věc navýsost pozitivní, a proto má právo ocitnout se v Pozitivních novinách.

Od samého začátku se snažím, aby byly POZITIVNÍ NOVINY výjimečné vším, co dělají a jak to dělají. A bezesporu i tím, jací lidé do nich píší. Býti stálým autorem POZITIVNÍCH NOVIN obnáší respektovat jejich status quo.

Vymezovat se vůči něčemu, kritizovat, nadávat a vidět věci černě umí každý, to je lidská přirozenost. Ale myslet pozitivně, jednat optimisticky a rozdávat lidem pozitivní energii, to je umění, které dokáže ovládat jen vyzrálá OSOBNOST.

Chraňme si proto místo, kde je nám nejen umožněno, ale kde je po nás přímo požadováno pozitivně myslet, vnímat, cítit se, konat, inspirovat se, trávit čas, bavit se, přemýtat, vzdělávat se a poznávat navzájem. Je to dar, který můžeme, ale také nemusíme přijmout. Záleží pouze na nás, co nám POZITIVNÍ NOVINY mohou a chtějí dát. Nabídka je obrovská ....

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin 17.1.2006