-
23 ► Jana Zlámalová,
27.11.2006
Vážený pane Loužecký,
s nadšením jsem se chopila vašeho nápadu a vymyslela jsem
pravidelné školení nejen pro seniory - protože i například
některé maminky na mateřské potřebují doplnit své znalosti o
počítačích. Naše pobočka Knihovny BBB v Uherském Hradišti
Mařaticích bude počínaje tímto pátkem pořádat již zmíněné
školení, vždy první pátek v měsíci. V knihovně máme dva velmi
slušně vybavené počítače pro veřejnost a tak se během školení
mohou vysřídat 3 dvojice zájemců. Podobná školení jsem pořádala
už dříve třeba v rámci Týdne knihoven nebo Března-měsíce
internetu. Je výhodou, že jsou tady jen dva počítače, protože
se mohu zájemcům přizpůsobit a věnovat se jim individuálně.
Pozvánka na tuto akci visí na našich webových stránkách -
http://www.knihovnabbb.cz/cz/node/1094 Mějte se moc
hezky. Jana Zlámalová, knihovna Mařatice
|
-
22 ► Anastázia Mahovská,
19.11.2006
Vážený pane Loužecký,
-
-
snad žádné jiné téma ve mně nevyvolalo tolik protichůdných
rozporů, jako výzva „Senioři k počítačům!“
-
Proč lákat seniory k počítačům, když život je tak krátký a oni
jej až doposud k životu nepotřebovali? Mají už svoje zažité
radosti, na které se mohou beze zbytku spolehnout.
-
-
Pobývám často v jejich společnosti a ráda jim naslouchám při
odpoledních posezeních, když si hoví v pohodlném ušáku, popíjí
čaj nebo kávu, pak na oplátku tiše naslouchají a zasvěceně
poradí, jak se zbytečně nestresovat.
-
Dopoledne se povětšině věnují svým povinnostem a zálibám, ale
odpoledne už mají rádi klid. Po večerech nepouštějí televizi,
ale každopádně si pustí rádio nebo hezkou kazetu, protože
cédéčko je už pro ně velká novota, oni nebudou přece kupovat
novou bedýnku, když rádio s kazeťákem se pro ně stalo příjemným
společníkem a už jej důvěrně znají.
- To
je jedna skupina seniorů, která má většinou příjemné rodinné
zázemí. Tito senioři neznají nudu a plně se věnují své rodině a
svým vnoučatům.
- Ale
co ti ostatní, když takovéhle štěstí nemají a touží po
kontaktech a po zábavě? Sama mám spoustu vynikajících přátel,
které jsem poznala na internetu a jejichž přátelství mě v
mnohém obohacuje.
-
-
K seniorům zatím nepatřím, na internet chodím spíše pracovně a
na poštu si najdu čas povětšinou pozdě večer a pak si ještě
něco přečtu před spaním na dobrou noc - třeba v Pozitivních
novinách nebo jiném osvědčeném literárním serveru.
- Pro
osamocené seniory nebo ty aktivnější, co jim pořád přebývá čas
a energie, se počítač může stát vynikajícím společníkem a právě
pro tyhle lidi, je Vaše akce jako stvořená.
-
-
Pořad v televizi je vynikající propagace, ale nebylo by taky
potřeba oslovit ty, co spíše poslouchají rozhlas? Perfektní
pořady znám z Českého rozhlasu na Praze 2 a vím, že právě tahle
stanice je seniory velmi oblíbená.
-
-
Chci Vám napsat o mé zkušenosti výuky na PC jednoho seniora,
který se nejdříve vyjádřil o počítači s notnou dávkou despektu:
“No, je to pěkná bedýnka a možná i chytrá mašinka, ale já to už
nemám zapotřebí, mám to za pár a to mi už za to nestojí!“
-
-
 Když
jsem nastoupila do nového zaměstnání, stal se mi velkou oporou
postarší, ale velmi vitální pán, který již třetím rokem
přesluhoval a byl postrachem zhotovitelů.
- Byl
velmi pečlivý, důsledný, po odborné stránce dokonale zdatný,
nikdo jej neošidil, ani ten nejvykutálenější podnikatel.
-
Zápisy psal hlavně na psacím stroji, ale občas taky na
počítači, takové prehistorické vykopávce, pro mne už v jakémsi
neznámém programu.
-
Chtěla jsem jej překvapit a povedlo se mi v rámci reorganizace
zakoupit značkový počítač se softwarem Windows XP.
-
Jeho reakci už znáte.
-
Neměl už v úmyslu se s novým počítačem skamarádit a když jsem
mu začala přeposílat pracovní e-maily, tak se tvářil odtažitě a
říkal, že si to raději přečte na papíře, ať mu to raději
vytisknu.
-
Nenaléhala jsem na něj a tiskla mu veškerou poštu k vyřízení,
jako dříve.
- Na
služební cestě jsem mu svěřila digitální fotoaparát a velmi jej
zaujalo zpracování fotografií na počítači. Navrhla jsem mu, že
se můžeme každé ráno - tak půl hodinky - začít učit poštu a
internet. Souhlasil.
-
V první lekci jsem mu předvedla, co počítač dovede. Byl z toho
zkoprnělý a prohlásil, že je to samé klikání, a že to vůbec
nechápe, a že to už pro něj není, že na stará kolena nebude ze
sebe dělat blba.
-
Uklidnila jsem jej dotazy na které odpovídal rozpačitě.
-
„Jirko umíš ovládat mobil?“
-
„Jo, …. umím.“
-
„Umíš fotit digitálem?“
-
„Brnkačka.“
- „No
a co si myslíš, že je mobil a digitální fotoaparát? To jsou
přece taky počítače a ovládaní je velmi podobné ne-li stejné.
Tvůj počítač toho umí jenom podstatně víc a dokáže splnit každý
tvůj logicky zadaný požadavek podle velmi jednoduchých
pravidel.
- Teď
máš z toho všeho možná hlavu jako balón a pro dnešek skončíme,
ale počkej zítra, až si to sám vyzkoušíš, pak uvidíš, že za
týden se té zdánlivé složitosti zasměješ.
- Věř
mi. Je to stejné jako řídit auto. Při první jízdě si pleteš
brzdu s plynem, ale velmi brzy už nevnímáš ani převodovku,
řadíš podvědomě a zcela přirozeně.“
-
Druhý den jsem mu předvedla pouze odesílání pošty a nechala
jsem jej za napovídání jednotlivých kroků odeslat dopis
kolegovi do vedlejší kanceláře. Úspěchem byl nadšený a honem
utíkal ověřit si zdařilý pokus. Vrátil se vysmátý jako beruška
sedmitečná a další dopis odesílal již pouze za mé přihlížející
asistence.
- Tak
jsme se učili každé ráno, krůček po krůčku a v malých
sekvencích se postupně, zhruba za měsíc, naučil internet, Word,
Excel, a Photoshop, ze kterého se těšil nejvíce, protože rád
fotil a měl jít na dovolenou do Egypta.
-
Zbývalo mu půl roku do odchodu do důchodu a v dovednostech
předčil mnohem mladší kolegy.
-
Poslední měsíc chodil zamyšlený a já myslela, že by chtěl
pravděpodobně ještě prodloužit smlouvu na další rok. Byl to
omyl. Nechtěl, už měl jiné plány a přemýšlel nad koupí
počítače, tiskárny a digitálního fotoaparátu. Zdály se mu ale
příliš vysoké ceny a obával se, že s tím u manželky nepochodí.
-
Nebylo nic snazšího, než-li navštívit internet a vybrat vše
potřebné ve velmi výhodné cenové relaci.
-
-
Přeji Vám mnoho úspěchů a hodně spokojených seniorů – čtenářů
PN.
Anastázia Mahovská
- PS:
Závěrem Vám ještě posílám odkaz, kde najdete pps
Senioři k počítačům
-
ozvučenou písničkou z alba Lasica & Satinský & Filip z alba „Bolo
nás jedenásť“.
|
-
21 ► Libuše Čiháková, Praha,
5.11.2006
Počítač je brnkačka
-
Když jsem nastoupila na zasloužený odpočinek, vrhla jsem se na
internet. Moje děti při každé mé otázce ohledně surfování
prohlašovaly; že i jejich pes by práci na počítači pochopil
rychleji a že bych se, jako jiní rodiče (rozuměj lepší), měla
věnovat dětem a vnoučatům. Což znamená vařit pro ně, šít,
plést, štupovat ponožky a hlavně žít jak se na důchodce patří
(rozuměj - vše pro děti a jen a jen pro děti). Ale já jsem,
navzdory dětem i věku, začala brouzdat po internetu, navštěvat
výstavy, knihovny, navazovat nová přátelstí na chatech,
fotografovat, stahovat fotky do počítače, dělat z nich výřezy a
přidávat do fotek texty. Založila jsem si vlastní webovou
stránku, kde publikuji nejen své literární výtvory, ale stahuji
tam různé zajímavosti. Například pro čtenáře, kteří stejně jako
já často marně loví kde co ve svých mozkových závitech, jsem o
skleróze zjistila:
- "Že
postihuje hlavně starší lidi, že člověk nemá svou paměť
zatracovat a nepropadat pesimismu. Že je účelnější dělat vše
pro to, aby se situace alespoň nezhoršovala. Že ne všechny
vjemy si zaslouží být uloženy do paměti. Že bychom zážitky měli
sledovat všemi smysly, jak to praktikují východní kultury, kdy
vzniká jakási řetězová reakce, která postupně vyvolá celý
obraz. Že máme důsledně dodržovat ve svých věcech pořádek a
ukládat je na stálé místo, aby se neztrácely. Že optimismus a
pozitivní vnímání světa paměť podporují. Že máme dbát na
rozšiřování slovní zásoby, nevyhýbat se společnosti, o všechno
se zajímat, diskutovat, hodně číst a psát si deník. Je to prý
účinná terapie, a s využitím počítače navíc "brnkačka".
A tak tedy, milí senioři: Než si ušetříte z almužny, kterou vám
stát dává (a vaše děti by vás o ni nejraději obraly), na
počítač, nechte si nejdříve vysvětlit, že například zaseknutá
myš není domácí hlodavec v pastičce, ale součást počítače.
Přeji všem zdar v boji se sklerózou i počítačovou technikou.
-
Libuše Čiháková
|
-
20 ► Helena Jarešová, Praha,
5.11.2006
Počítačová babička
Když manžel zemřel, přivezly mi děti starší počítač. Kdo si
hraje, nezlobí. A taky nemá v prázdném bytě tolik času
smutnit.
Utáhly mě na karetní hry. Miluji jakékoli hry. Jsem prostě
hravá babička. Začala jsem se učit přijít na kloub věcem, o
kterých jsem do svých šedesáti osmi let neměla ani potuchy.
- Po
prvním vysvětlení pod dohledem mi bylo vše jasné. Druhý den,
když jsem si k počítači sedla sama, už to tak jasné nebylo.
Přeci nejsem „matěj“, abych to nezvládla… Nastoupil systémem
„pokus-omyl“. Někdy to vyšlo, někdy ne. Času mám dost a tak
jsem zkoušela. Několikrát, vlastně dostkrát, se mi povedly
takové kousky, že ani děti po telefonu nestíhaly radit.
Následovala cesta ke mně domů, osobní konzultace a oprava mých
chyb. Nejtrpělivější rádce byla desetiletá vnučka Míša, která
má tolik trpělivosti, že jí může rozdávat.
-
Když jsem se nasytila her, začala jsem si opakovat již
zapomenuté psaní všemi deseti a vrhla jsem se na Deník – psaní
denních i již zapomenutých zážitků a vzpomínek. Co vám mám
povídat. Na chalupu se mi nechtělo, protože, co bych dělala,
když počítač zůstane v Praze…Vnuk mi přivezl prastarý notebook,
aby se mi po té mojí bedýnce tolik nestýskalo. Ne, že bych se
na chalupě nudila, ale někdy je počasí nepříznivé a večery
dlouhé… Syn mě ještě před odjezdem přinutil, abych si koupila
digitální fotoaparát. Že by myslel na náhradní letní chalupovou
zábavu, když nepřijedou…? Začala jsem fotit vše kolem sebe, a
když mi děti fotky ukázaly na jejich počítači, byla jsem
nadšená.
-
Závěr jistě tušíte. K Vánocům jsem dostala počítač nový, abych
si mohla fotky ukládat a upravovat sama. Musím přiznat, že jsem
zprvu protestovala. Copak já, stará bába, potřebuji nový
počítač? Vlastně už třetí v pořadí? Ale bylo to opravdu o něčem
jiném. Doslova i přeneseně. Větší monitor, krásná grafika,
přehlednost, a těch nových her…Jenže jsem musela začít znovu
s učením, protože Milenium nahradil Windows XP, jak říkaly… A
začalo to nanovo, vztekala jsem se, že se všechno dělá jinak,
ale pokračovala. Chybami se člověk učí, ale nesmí jich být moc.
Krátce a jasně – potřebuji příklad. Určitě vše potom zvládnu.
Učení je matka moudrosti.
-
Dala jsem si udělat dokonce i nové brýle, abych nemusela
používat dvoje. To mě moc rozčilovalo. Když jsem měla brýle na
psaní, tak jsem neviděla, co se děje na obrazovce a musela si
brát jiné …
Chuť do práce mi nechybí a čas si udělám. Nikdo mne nehoní, a
tak mohu dělat co chci a kdy chci. Problém je jenom v tom, že
práce na počítači je jako droga. Jedna hodina ranní …ještě
chvíli, přece to musím dohrát, jen tak málo jsem nahrála…?, to
není možné, znovu…druhá hodina ranní…už musím jít spát… Ráno to
zkusím znovu. Se snídaní v ruce už jsem u počítače znovu.
-
Prostě dopadlo to opačně, než jsem čekala. Musela jsem si dělat
čas na práci v domácnosti. Taky mě začala bolet záda i oči.
Něco to chce. Možná, že nařídit budík a potom vypnout počítač,
vyspat se…A opravdu jsem si musela začít ordinovat podle budíku
čas, který smím strávit u počítače. Jednou se mi stalo, že jsem
u počítače usnula a hlavou, která mi padla do klávesnice, jsem
zmáčkla přímo vražednou kombinaci, po které se stalo, že
obrazovka byla naprosto bílá. Bez jediné ikony, bez jediného
písmenka, prázdný čistě bílý prostor…
-
Internet jsem si zamilovala na „první kliknutí“. Tolik
informací pohromadě…Píši si s kamarádkami a příbuznými, volám
přes Skype s dětmi… A zadarmo…Moje milované Pozitivní noviny,
které jsem našla díky internetu…Našla jsem tu tolik možností,
jak se poučit i zabavit. Něco pěkného si přečíst, potěšit se s
obrazovou galerií, odpovědět na zajímavé články a tak se spojit
s někým kdo má stejné zájmy …
Helena
Jarešová
|
-
19 ► Karla Klusoňová, Praha,
1.11.2006
Vážený pane,
ráno jsem přísahala, že ten počítač nezapnu. Pryč jsou
má předsevzetí, čas letí a zase není poklizeno, ...,
... ... Pozitivní noviny čtu průběžně, také sem tam
přispěji. Dnes jsem zabrousila na SENIORY. Bezva. To je
moje vlnová délka. Je mnoho mých vrstevníků, kteří se
toho bojí a nudí se, jsou protivní. Slovník mají z
vybraných názvů všech neduhů zralého věku. Škoda. I
když mě ráno taky bolí celý člověk. Nicméně. Na Google
pod mým jménem je i odkaz na článek, který si už vůbec
nepamatuji.
-
Žena za klávesnicí?
Moji převážně mužští kolegové kroutili hlavou. Každá
normální ženská, pokud má nějaké peníze nazbyt si koupí
kožich. A ty počítač. Tenkrát to byl..................
Pak přišlo Atari atd. Dnes už mám několikátý počítač a
děkuji Bohu. Nedovedu si to bez něj představit.
Moji dva synové byli tudíž odkojeni počítačem. Úžasný
náskok před spolužáky (1985) jim zajistil skvělou
budoucnost. Je to jako bych jim dnes přidávala 50 tisíc
měsíčně.
Ale i já mám potíže. Jednou mě vykýve to a jindy tohle.
Také musím hledat pomoc a rady. Takový projekt pro
seniory s nadšením vítám a mohu jen doporučit. Mám
stejné zkušenosti. Naši potomci jsou nevstřícní a tak
dobrá rada po internetu co s tím a s tím problémem
přivítáme všichni. A navazovat kontakty? Vo tom to je.
Zdravím všechny zdravě odvážné.
Karla Klusoňová Opava
|
-
18 ►
Hanušová
Miloslava, Praha, 29.10.2006
Dobrý den,
-
dnes při nočním archivním
internetovém sledování pořadu Barev života jsem se
dozvěděla o Pozitivních novinách. Ihned po skončení
tohoto vysílání jsem si našla na internetu tyto noviny
a se zájmem jsem si je přečetla. Zaujal mne projekt
Senioři k počítači.
Patřím mezi mladší generaci seniorů, kteří se s nimi
museli naučit pracovat již před odchodem do důchodu.
Ovládám je pouze uživatelsky, na ostatní práce byly
technici. Stačilo vytočit tzv. hotline s chybovou
zprávou a náprava byla sjednána. I když ještě chodím na
krátkodobé brigády, přestala jsem mít přístup
k počítači a tím i k internetu. Docházení do knihovny
nebo občas do internetové kavárny bylo pro mne
nevyhovující. Proto mi nezbylo než si koupit vlastní a
nechat se připojit k internetu. Zápasím s technickými
problémy, neboť mé znalosti angličtiny jsou slabé,
nápovědy k softwaru jsou v češtině velmi stručné a dále
pokračují v angličtině. Mám obavy, abych si nepoškodila
nainstalované programy. Mám syna, na kterého bych se
mohla obrátit s technickými problémy, bohužel ale není
vstřícný a tak se snažím získat vědomosti, kde se dá.
Proto fandím Vaší akci a současně i vydávání
Pozitivních novin. Zdraví
-
Hanušová Miloslava, Praha
|
-
17 ► Jindřich Katscher, 29.10.2006
Vážený pane Loužecký,
přes server
www.pravednes jsem našel POZITIVNÍ NOVINY a v
nich rubriku "SENIOŘI K POČÍTAČŮM!". Je mi 87 let a
oceňuji Vaši snahu. Z vlastní zkušenosti vím, jak
mi Internet pomáhá udržovat si duševní zdraví a
nemyslet na neduhy. Proto jej mohu všem, jež nejsou
vytíženi povinnostmi, jen vřele doporučit.
Je sice pravda, že každý špás něco stojí, a tak
počítače a internet poslouží zejména majetnějším. Bylo
by jistě záhodno, kdyby stát a zájmové organizace
přispěli k tomu, aby finanční hranice dostupnosti
internetu se postupně snižovala či byla co nejnižší.
Staré počítače, monitory, tiskárny a další
příslušenství dávají podniky pravidelně do sběru,
přestože by seniorům a nemajetným mohly ještě
posloužit. Prodejci software v čele se Microsoftem by
neměli zamlčovat, že vedle jejich drahých programů
existují bezplatné balíky freeware, které jsou
stejně výkonné, ne-li výkonnější než jejich "značkové"
produkty.
V kurzu počítačů pro důchodce jsem se seznámil s
programovým balíkem "Open Office" a zjistil jsem,
že je výhodnější než Microsoft Office, a to nejen
proto, že jej lze získat bezplatně, nýbrž také proto,
že umožňuje plynulý přechod z odt-souborů na soubory s
příponou .dat (Windows), .html (internet) a .ptb
(ADOBE Reader). Nahrazuje plně cenově nevýhodný
OEM-software, takže fa. Microsoft by se měla stydět za
přemrštěnou cenu svých méně dokonalých produktů.
Abych došel k závěru: Přimlouvám se a uvítal bych,
kdybyste mohli v rámci rubriky SENIOŘI K POČÍTAČŮM!
propagovat takovéto prostředky a metody, které snižují
náklady na provoz počítačů a internetu a poskytovali
pokyny, jak tyto zpřístupnit co nejširšímu okruhu i
nemajetných zájemců. Rád bych Vám při tom pomáhal z
vlastních zkušeností.
S přátelským pozdravem
Jindřich Katscher
|
-
16 ► Jan Pastuszan, 27.10.2006
Pane Loužecký,
zamyslel jste se, zda ten penzista, kterému tak radíte, že
na to vůbec nemusí mít? Já osobně mám 65 let. Tudíž jsem v
důchodu již 5 let. Počítač a internet jsem si pořídil. Ale s
velkým odříkáním. Tzn. Počítač včetně tiskárny - 30 000
tis. Vzhledem k tomu, že bydlím v časti města, kde není
možnost tel.antény, tel.přípojky atd. používám pro přepojení
k internetu modem firmy t-Mobile. Paušální měsíční částka -
850 Kč, čili - za 5 let tj. 60 měsíců x 850 Kč. Tento rok s
internetem končím.
Kde jsou slibované úlevy pro seniory, které v každých
volbách páni rádoby poslanci slibují? Domníváte se, že
soukromá firma, zabývající se prodejem PC, dá na váš věk
slevu? Zkuste si to projít osobně. Letos se už ani o
nějakých úlevách pro důchodce raději ani nemluví.
Dík za pochopení. Jan Pastuszan
Vážený pane Pastuszane,
je mi naprosto jasné, že příjmy většiny důchodců v této zemi
jsou na minimální úrovni. Ale pokud jste četl pozorně tento
projekt a text doprovodné kampaně, tak celá věc je zaměřena
HLAVNĚ na DĚTI A VNUKY (kupte svým rodičům počítač) a na
FIRMY (vytvořte speciální podmínky pro seniory, nabídněte
výhodné připojení na internet) a SPOLEČNOSTI (pomozte
seniorům orientovat se v nabídce na internetu). Pouze v této
konstelaci má celá věc naději na úspěch. Pokud se toho
nechopí v masovém měřítku média a firmy, tak nic nebude.
Snad jen ty děti by sem tam mohly pomoci ...
Vím, že skepse je mocná čarodějka, ale když se nebudeme o
nic snažit, tak nikdy nic nevznikne. Jsem přesvědčen o tom,
že každý pokus je důležitý, byť nakonec z nejrůznějších
důvodů nedopadne ....
To víte, my pozitivně naladění lidé prostě musíme takto
uvažovat
Možná, že když budete pravidelně sledovat Pozitivní noviny,
tak najdete i něco výhodného pro Vás.
S přáním krásného dne
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
Pane
Loužecký,
díky za Vaší odpověď i za to, že někdo má zájem o dědky. Rád
budu sledovat, a to Vám slibuji, Vaše Pozitivní noviny.
S pozdravem Jan Pastuszan
|
-
15 ► Dáša
Schindlerová, 27.10.2006
Vážený pane Loužecký,
odkaz na vaše stránky jsem dostala od internetové
přítelkyně. Dovolte, abych vás malou chvilku zdržela.
Fanouškem PC byl v naší rodině vždy můj manžel. Sám se
učil pomocí knih, pokusů a omylů. Já jsem se počítače
bála. Lépe řečeno, bála jsem se ztrapnění. Jsem v
invalidním důchodu, a i když jsem velká čtenářka,
přesto knihy jako takové mně nedostačovaly. Chyběli mě
lidé.
Začínala jsem mít deprese. Můj manžel se snažil
přesvědčit mě, abych zahodila svoje obavy a zkusila si
PC omakat. Podařilo se mu nejdříve mě nalákat na hru
pasiáns, kterou snad hrál už každý. A tím u mně na
dlouhou dobu práce s PC končila. Hrála jsem si
kartičky, poslouchala hudbu a po určitou dobu jsem byla
spokojená.
Pak mě začal manžel tlačit do práce na internetu. Bože,
jak já se bála. Každou chvíli jsem běžela za mužem s
nářkem, že jsem počítač rozbila. To většinou, když se
mi objevilo něco jiného, pro mě do té doby neznámého.
Pak se stal zázrak. Objevila jsem stránky, kde se
schází lidi, kteří většinou také příliš neovládají
práci s PC, a tak nás najednou byla celá internetová
třída. Učili jsme se navzájem a nikdo se nikomu
neposmíval, že hned nepochopil problém.
Věřte, že to byla a je pro nás nádhera. Menší problém
ovšem ve všech našich rodinách nastal ten, že jsme
obsazovali počítač častěji a častěji, a původní
vlastníci začínají protestovat. Pro většinu z nás je
přece jenom pořízení nového počítače záležitost
finančně skoro nemožná.
Jedno řešení bych ale možná viděla. Vím, že ve státních
úřadech se po určité době používání počítače vyřazují a
pořizují se výkonnější. Podle mých informací prý není
možné tyto použité PC, které by ještě určitě našim
potřebám dostačovaly, odprodat. Prý se likvidují.
Myslím, že tato možnost by byla výhodná jak pro stát,
tak i pro seniory, kteří by tyto PC ještě mohli
používat. Vím, že mezi skupinkou lidí, se kterými se
denně scházíme, jsou například i lidé, pro které
je internet jediný styk s lidmi.
I když svým datem narození (1950) ještě nespadám tak
úplně mezi seniory, ale mně dnes PC a internet dává
strašně moc. Vlastně vše, o co jsem ochuzena svoji
tělesnou invaliditou. Tělo chátrá, ale mozek se díky
tomu udržuje čipernější. Takže, ať žijí počítače a
internet.
S pozdravem Dáša Schindlerová
|
- 14
► Eva Sedláčková, 23.10.2006
Vážený pane Loužecký,
chtěla bych Vás pochválit za nové noviny, které jsou opravdu
milé a nikoho nezarmoutí. K Vaší akci "Senioři k počítačům!"
bych chtěla trošku přispět svojí zkušeností.
Počítač - jako chytrý psací stroj - jsem používala ještě ve
svém aktivním životě, ale s internetem jsem se začala
kamarádit až někdy v letech 2002 - 2003. Naučili mne to v
Internetové školičce, kterou pro důchodce organizuje za
velmi přijatelnou cenu společnost ELPIDA, která se
přestěhovala do Prahy 10, Limuzská 8. Vyučují tam
študáci, jsou velmi trpěliví a vstřícní - naučí i ty, kteří
se zatím počítačů bojí.
Srdečně zdraví Eva Sedláčková
|
- 13
► Růžena Vrbická, 23.10.2006
Vážený pane Loužecký,
zdravím Vás a ještě jednou děkuji za pěkné
obrázky. Mohu Vám sdělit, že tuto kampaň zcela
podporuji. Já sama jsem sice do styku s počítačem v
devadesátých letech přišla, ale za sedm let, kdy jsem
byla v důchodu, se hodně změnilo. Když mě před dvěma
lety zavolali zpět do zaměstnání, myslela jsem, že to
nezvládnu. ZVLÁDLA JSEM TO. Snažila jsem se přesvědčit
svého muže (povoláním strojní inženýr), který odešel do
invalidního důchodu koncem 80.let a s počítači nepřišel
do styku, aby si počítač pořídil. Nechtěl o tom ani
slyšet. Loni k vánocům jsem mu počítač koupila. Řeknu
Vám, že to byl ze začátku horor, ale nyní
suverénně počítač využívá. Já sama si teď počítač také
pořídím, protože si život bez něho neumím představit.
Zabývám se genealogií, a k tomu je počítač
nepostradatelný. V cizině senioři běžně počítač
používají. Mám známou Holanďanku, které je přes 80 let,
a ta nejenže počítač používá, ale každý rok jezdí do
Čech s ohromným karavanem, který sama řídí a pátrá po
svých předcích. Takže doporučuji všem seniorům aby z
nedostatku činnosti nevysedávali v parcích a na
náměstích na lavičkách a nebáli se počítače. Obohatí si
tím i prodlouží aktivní život.
Zdraví Růžena Vrbická
|
|
12
► Jan Drocár, 22.10.2006
 Nejlepší
se mi zdá myšlenka sestavovat počítačovou nabídku na míru
seniorům. Mluvil jsem o tom dnes asi dvě hodiny se svými rodiči,
a je to dobrá zkušenost, ptát se právě jich ... Je jim 80 a
najednou mají nápady, co by mělo být na počítačích pro ně
zvýrazněno atd.. Oni poprvé objevili, že nemusí s každým
píchnutím k doktorovi, kde ve frontě čekají čtyři hodiny, a potom
jim doktor třeba ani na jejich neduh neodpoví adekvátním
způsobem, a oni jsou pak zklamáni.
Dnes otec zjistil (zatím s mou pomocí), že s problémem, který mu
znepříjemňuje dennodenní "provoz" a na který mu doktoři několik
let odpovídají, že je to stářím a ať se s tím smíří, se může
vlastně obrátit na internet. Zjistil, že po ránu otékají nohy
mnoha dalším lidem, a on s nimi může komunikovat, předat si
zkušenost, najde tam i řadu rad od doktorů, kteří odpovídají na
podobné dotazy na internetu atd. Nemohl jsem ho doslova odtrhnout
od počítače, protože najednou viděl možnost pomoci - možná malé,
ale určitě takové, aby stálo za to jí vyzkoušet ...
Jan Drocár |
-
11
► Miloslav Zeman, 21.10.2006
Vážený pane Loužecký,
právě dnes je mi 80 let a vaše včerejší vystoupení v
televizním pořadu "Barvy života "mě přimělo reagovat na
vskutku geniální počin, kterým jste doufám, odstartovali
projev vstřícnosti vůči nám, jimž odcházejí nejen fyzické
ale i duševní síly. Nejsme na tom všichni stejně, někdo je v
sedmdesáti stařec, jiný v devadesáti křepčící Jura. Ale
všichni bez rozdílu potřebujeme, aby nás mladší generace
vnímala s pochopením a usnadnila nám prožít poslední úsek
života na přijatelné úrovni. O to se samozřejmě musíme
pokoušet i my sami. A tak si myslím, že Pozitivní noviny
jsou a budou tím inspirujícím prvkem, který nás vtáhne
zpátky do života.
Za to vám i všem spolupracovníkům patří dík a uznání, a
kdybych měl tu moc, pak se nebudu rozpakovat a navrhnu vás
na nějaký řád či jiné veřejné ocenění...
Srdečně zdravím a budu se těšit z rozvíjející se činnosti
Pozitivních novin.
Miloslav Zeman
|
-
10
► Libuše Wernerová, 20.10.2006
Děkuji za dnešní
Barvy života,kde jsem měla možnost seznámit se s Pozitivními
novinami.Hned jsem sedla k počítači a dala se do
čtení.Vím,že se na tyto stránky budu velmi často
vracet.Nejen my senioři,ale i mladí by měli být obklopeni
pozitivními myšlenkami a ne jen tolik častými negativy:Já
jsem 10 dní po operaci a věřím, že seznámení s Pozitivními
novinami přišlo v pravou chvíli. DĚKUJI.
S pozdravem Libuše z Ostravy :-)
|
-
9
► Květa Rosová, 20.10.2006
Milý pane vydavateli,
už vidím tu hromadu mailů, které se vrhají do Vašeho
počítače po dnešním televizním vystoupení. Při navýsost
prozaické činnosti - žehlení velkého prádla - jsem
zbystřila pozornost, když jste mluvil v tel. pořadu
Barvy života. Nenechalo mne to lhostejnou. Je to super
nápad, velmi vám fandím. Co do obsahu Pozitivních
novin, i co se týče sympatické snahy "kropit živou
vodou" nás - seniory.
Celý život jsem pracovala v redakcích /slovenských, i
školy mám slovenské - jsem ale Češka/. Pár let před
odchodem do důchodu jsem musela začít pracovat na
počítači, a teď, když jsem se s manželem přestěhovala
na vesnici, dala jsem si nainstalovat internet. Není
dne, kdy bych litovala 500 Sk měsíčně. Mám spojení s
dcerou na Moravě, s druhou v Anglii a oběma dětma v
Bratislavě. S kámoškama si posíláme recepty i fotky
vnoučat. Vtipy vydařené i méně. Dostala jsem se o krok
dál, a moje děti i vnuk mi rádi pomohou. Hodně toho
ještě neumím, troufla jsem si ale přijmout spolupráci
se známým slovenským vydavatelstvím, a do připravované
encyklopedie sháním ilustrace. Tuto práci bych bez
internetu dělat nemohla.
Často do noci "žbrouzdám" po krásných stránkách,
zajímám se o starožitnosti, výtvarné techniky,
šperkařství, přírodu... Nejraději mám webovou stránku
www.nahuby.sk. Muž
si ze mne dělá legraci, že při obrázcích chráněných hub
a nádherných úlovků vyluzuji zvuky nehodné dámy v
letech.
Přeji vám hodně zdaru, trpělivosti, a že jsem sama
pozitivně myslící, ráda budu sledovat Vaše stránky.
S pozdravem Květa Rosová, Studienka na Záhorí
|
-
8
► Pavel Ján Buvala, 20.10.2006
 Vážený
pane!
Blahopřeji Vám k realizaci perfektního nápadu! Neuměle
jsem cosi zkusil v menším na
http://duchodce.proprio.cz.
Ale na profíky holt nemám!! Dědek se od krystalky
dostal k notebooku. Toť pr...!!! Ale i coby penzista
nemíním zakrnět. I když můj vyjadřovací jazyk je silně
federální!! (R.Křesťan by to hezky oglosoval.)
Dověděl jsem se o Vás dnes z ČT 1, kde jste exceloval
spolu s p.O.Suchým. Bylo to ňuňo!! Bude to možno někde
si stáhnout pro propagaci Internetu mezi důchodci všeho
druhu? I členy Svazu důchodců ČR Liberec.
Furt dobrou a ještě lepší náladu Vám přeje
Pavel Ján Buvala.
-
Vážený pane!
Od 2.11.2006 náš výcvik v ovládaní PC, notebooku,
mobilů (snad) se plně spouští! Svaz důchodců ČR
Liberec jede z kopce!!!! I když mnozí EDELWEIßOWÉ
to nechtějí pochopit tvrdíce: "... na to mám
vnuka. Já jdu na pívo!" Ale to by bylo na dlouhé
lokty. Já však tvrdím, že když jsem to zvládl
já - může to zvládnout každý penzista!
I pod 150 kg živé váhy... !
Pavel Ján Buvala.
|
7
► Jiří Krejčí, 20.10.2006
-
Senioři, skamaráďte se
s počítačem!
-
Dnes jsem sledoval na ČT1 pořad Barvy života, ve kterém jsem
se dověděl nejen o Vašich Pozitivních novinách, ale i o
Vašem projektu Senioři k počítačům, který se mi velice
zalíbil a kterému jsem začal fandit.
Sám jsem téměř celý svůj produktivní věk pracoval
s počítači. Nejprve analogovými a později i číslicovými.
Když jsem v roce 1990 odešel do penze, pověsil jsem
počítače, jak se říká, na hřebíček. Ne proto, že bych na
počítače zanevřel, ale proto, že jsem věděl, že je to svým
způsobem „droga“, která člověka jen tak nepustí. A my jsme
se s manželkou chtěli plně věnovat cestování a turistice,
pokud jsme ještě zdraví a při síle.
V roce 2000 jsem sice dostal od mladšího syna, který také
pracuje s počítači, pécéčko s modemem k připojení na
internet. Manželka nebyla příliš nadšena mým vysedáváním u
monitoru, ale když jsem nezanedbával ani turistiku a
cestování, ani jiné povinnosti, postupně si zvykla.
Dnes, kdy se asi půl roku oba pohybujeme pomocí
francouzských holí, a na cestování a turistiku už není ani
pomyšlení, tak si naopak začala mé vysedávání u monitoru
pochvalovat, protože se nenudím, jako manželé mnohých jejich
kolegyň.
A tak na základě těchto zkušeností si dovoluji doporučit
všem seniorům, těm méně nebo zcela nepohyblivým obzvláště,
začněte se kamarádit s počítačem a internetem. Je to mnohem
zábavnější, než celodenní dívání se na televizi, kde většina
programů, bez ohledu na vysílatele, nestojí za nic. Mnozí
asi namítnou, že já jsem to měl lehké začít v sedmdesáti
s počítačem, když jsem se tím téměř celý produktivní věk
živil. Budou však mít pravdu pouze v tom, že znám počítače
do větší hloubky, než běžný uživatel, kterému stačí znalosti
mnohem menší, než mám já. Pro začátek mu plně postačí, když
se naučí počítač zapnout, připojit se k internetu, surfovat
po internetu, odpojit se od internetu a počítač vypnout.
Později vymazat z disku přebytečná data a defragmentovat
disk. Dále už bude záležet pouze na jeho osobním zájmu, do
jaké hloubky bude chtít své znalosti prohlubovat.
-
Byl bych velice rád, kdyby se Vám podařilo získat redakci
Barev života pro uspořádání pravidelných lekcí o práci
s počítačem v tomto pořadu pro seniory. Když už Vás tam
pozvali jednou, snad by se to mohlo dařit i nadále. Přeji
Vám hodně úspěchů ve Vaší prospěšné práci.
-
Váš Ing. Jiří Krejčí, šestasedmdesátiletý penzista
z Dobrušky.
|
-
 6
► Jarmila Petrovská, 20.10.2006
Vážený pane,
právě jsem se díky televizi dozvěděla o Vašich stránkách -
Pozitivní noviny. Moc za ně děkuji, určitě je budu
pravidelně navštěvovat. Také je předvedu své 83-leté
mamince. Počítači sice nerozumí, ale když ji máme doma na
návštěvě, posadíme ji k této mašince a ukážeme jí nejnovější
fotky její rozvětvené rodiny (dvě vdané dcery, 5 vnoučat a 5
pravnoučat). Jarmila Petrovská
|
-
5
► Dr. Pohanková, 20.10.2006
Vážený pane Loužecký,
náhodou jsem zaslechla jenom kousíček Vašeho rozhovoru v
televizi a zjistila jsem, že jsou ještě lidé, kteří jsou
schopni a ochotni publikovat i pozitivní zprávy. Ještě jsem
si Vaše noviny neprohlédla, protože Vám okamžitě píšu.
Děkuji Vám. Kéž by se podařilo dostat ta pozitiva i do
normálních zpráv. Je mi 79 let a přiznám se, že jsem už
přestala zprávy poslouchat, protože mě to míchne slyšet
jenom o katastrofách, vraždách, politických hádkách atd.
Takže díky a jdu si teď prohlídnou Vaše noviny. Zdravím a
přeji všechno dobré. Dr. Pohanková
|
-
4 ► Libuše Čiháková, 19.10.2006
Slepice
-
Pochopit základy počítače a internetu není pro nikoho,
obzvlášť pro ty starší, žádná legrace. Mně tato technika, a
to jistě nejsem sama, dává pořádně zabrat každou chvíli. Ale
co dokáže okolo počítače vyvádět moje kamarádka, to
přesahuje hranice i mého chápání. Když mi nedávno volala
jestli nevím proč ji nejdou tisknout barevná písmenka,
zjistila jsem po krátkém dohadování, že nemá barevnou
tiskárnu. Na otázku „proč že se zase, proboha“ nemůže
připojit k internetu, jsem jí poradila, ať si zkontroluje
heslo jestli ho má správně napsané „Nejsem blbá,“ ohradila
se. „Dávám přesně takový jako mi tam dával kamarád, dívala
jsem se mu přes rameno.“ „A jaké je to heslo?“, zeptala jsem
se s mírným podezřením. „No přece pět hvězdiček...“ Když mi
volala, proč jí zmizí spořič z obrazovky pokaždé, když ťukne
na myš, tak jsem ji poradila ať si vybere. Buď spořič, nebo
myš. Ale když mi před chvíli volala, že jí nefunguje
tiskárna a pořád jí to pořád píše „Tiskárna neexistuje“ a
ona ji má pořád na stejném místě a kouká na ni, tak jsem jí
prostě řekla, že je Káča pitomá a ať jde raději štupovat
ponožky! Kupodivu se neurazila. Vynadala mně až když hledala
nějaký program a já jí poradila, aby ťukla na Start a našla
si tam... “Ježíš, nezačínej hned s těma technickejma
detailama,“ ječivě mně přerušila prohlášením „Já nejsem Bill
Gates!“ A protože jsem jí už měla víc než dost, zaječela
jsem taky: „To teda opravdu nejsi, protože ty jsi slepice!
Ani bych se nedivila, kdybys příště do telefonu místo
mluvení začala kvokat.“ Od té doby nezavolala. Ale jak ji
znám dlouho klid mít nebudu. K narozeninám jsem jí totiž
koupila knížku „Žena a počítač“ a tak čekám, že se brzy ozve
s otázkou, jestli nemají někde knížku pro slepice, protože
ona té knížce přece nemůže, a taky vůbec, ale vůbec
nerozumí.“ A budu ji mít zase na krku.
Libuše Čiháková
|
- 3 ► Jana
Šulcová, 13.10.2006
Dobrý den,
sama mám do seniorského věku daleko, ale Váš nápad
opravdu vítám. Mám v tomto ohledu dvě praktické
zkušenosti.
- Jedna je negativní
v tom smyslu, že když jsem se snažila jedny rodiče
seznámit s PC a internetem, tak mají k tomuto
doslova negativní postoj. Řekla bych, že se bojí
cokoliv nového do svého života přijmout. Technické
věci, jako PC a jiné vymoženosti dnešní doby
odmítají s tím, že tomu nerozumí a že to
nepotřebují. Přitom jsou vzdělaní. Vím, jak
složité bylo pro celou rodinu jim vysvětlit funkci
mobilu a ještě těžší je bylo mobil přinutit
používat. Dodnes ho používají jen na příjem
hovorů, na SMS vůbec. Je to nechuť cokoliv nového
se učit a o návodech k technickým věcem jako je
mobil, televizor, video a jiné, odmítají. Pokud
jim něco nového koupíme, tak to končí uložené v
orginálním obalu, protože návod je pro ně složitý.
Řekla bych, že je to pro ně opravdu nechuť se
něčemu novému učit.
- Druhá zkušenost je
opačná a to pozitivní. Otec asi v 69-ti letech se
seznámil s mobilem a hned si šel koupit stejný
jako já. Podotýkám, že je po těžkém infarktu,
mozkové příhodě a vážných zdravotních problémech a
stará se nepřetržitě o svoji nepohyblivou
manželku. Když mu bylo 71 let, tak chtěl, abych mu
vysvětlila a ukázala funkci počítače. Vzal si do
ruky tužku a papír, dělal si poznámky a celé dvě
hodiny se zajímal o vše, co se počítače týká.
Odejel s tím, že si to promyslí a dá nám vědět. Za
pět dní volal, aby jsme mu koupili počítač.
Tvrdil, že mu v jeho věku moc rychle utíká čas a
tak ho musí co nejlépe využít. Dnes otec doslova
komunikuje přes PC se světem, postupem času si
počítač vyměnil za výkonnější, pořídil si Skype,
scener, kameru, nový plochý monitor a je s
využitím PC dále než já. Otci se blíží 80 let a já
před jeho vitalitou, která je hodně omezena
zdravotními problémy opravdu smekám.
- Tolik jen malá
zkušenost, která se váže k Vašemu projektu.
S přáním hezkého
dne Jana Šulcová
Canadia@atlas.cz
|
-
2 ► Libuše Čiháková, 4.10.2006
Brnkačka
-
Zapomnětlivost postihuje hlavně starší lidi, a nikdo by
neměl svou paměť zatracovat a propadat pesimismu. Účelnější
je dělat vše pro to, aby se situace nezhoršovala. Zážitky by
se měly sledovat všemi smysly, jak to praktikují východní
kultury, kdy vzniká jakási řetězová reakce, která postupně
vyvolá celý obraz. Dobré je důsledně dodržovat ve věcech
pořádek a ukládat je na stálé místo. Rozšiřovat si slovní
zásobu, nevyhýbat se společnosti, o všechno se zajímat,
diskutovat, hodně číst a psát si deník. Je to prý účinná
terapie a s využitím počítače navíc "brnkačka".
-
Nedávno mi poslal známý tuto legrácku: "Rozhodnu se umýt si
auto. U dveří na stole leží dnešní pošta. Než si umyji auto,
podívám se, kdo mi píše. Nechám klíče na stole, vyhodím
letáky, a ejhle plný koš na odpadky. Srovnám si účty do
psacího stolu a vyprázdním koš. Když už jsem otevřel zásuvku
psacího stolu, mohl bych vlastně hned proplatit účty. A
sakra!!! V šekové knížce je jen jeden šek. Další mám v druhé
zásuvce. Na stole stojí sklenice s džusem. Napřed ji musím
postavit jinam, je příliš blízko u počítače. No, ale ten
džus už můžu dát rovnou do ledničky. V kuchyni si všimnu, že
květiny potřebují zalít. Postavím sklenici s džusem na
stolek, a juchů!!! Tady jsou brýle, které jsem hledal celé
dopoledne! Raději je hned uklidím. Nejdřív ale naplním
konvici vodou a zaliji kytky. Koukněme! Tady je dálkové
ovládání k televizi, které jsem včera hledal. Odnesu ho tam,
kam patří. Při zalévání květin jsem polil podlahu, jdu to
uklidit. Dálkové ovládání odložím na kanape a jdu k domovním
dveřím. Přitom celou dobu myslím na to, co jsem to vlastně
chtěl původně udělat? A výsledek na konci dne? Auto neumyté,
účty nezaplacené, džus stojí na stolku v kuchyni, v šekové
knížce je pořád jen jeden šek, a ať dělám co dělám, nemůžu
najít klíče od auta! Celý den jsem pracoval a nechápu, proč
se mi nepodařilo nic dodělat.“
-
Legrace, co? Když si ale člověk uvědomí, že podobné situace
zažívá i on, smích ho většinou přejde. Rozumný člověk, když
se dostane nad věc, se tomu nakonec musí zasmát. Co jiného
mu ale asi tak zbývá?
Libuše Čiháková
|
-
1 ► Vladislav Drahoš, 25.9.2006
K sedmdesátce mi syn daroval počítač s T602. Na 75.
narozeniny to byl od něho mobil. A osmdesátku mi oslavil
novou sestavou s bezdrátovým internetem. Škoda, že při této
frekvenci narozeninových darů se zřejmě už nedočkám žádné
další technické vymoženosti. Jsa dost konzervativní, sám
bych se asi pro tyto věci nerozhodl. Nabývání
čehokoliv totiž prosívám kriteriem: potřebuji to skutečně,
využiji to?, nebo se mi to jenom líbí? Ale jak jsem poznal,
internet není věc. Jeho využívání je - i pro nás staré -
určitým způsobem života.
Vladislav Drahoš (*1925) Banská Bystrica
Vladislav Drahoš - Pavel Pávek:
Rád putuji alespoň v duchu
|
|
SVÉ OHLASY POSÍLEJTE NA E-MAIL:
pavel@louzecky.cz
|
|
