 |
|
| |
|
|
Petr Pospíchal: V DIVADLE ODPOČÍVÁM OD DABINGU |
-

Herce, dabingového režiséra a známého filmového a
televizního dabéra, jakož i předsedu dabingové sekce FITESu Petra
Pospíchala jsme vyzpovídali v klubu DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ před začátkem
představení CIKÁNI JDOU DO NEBE, v němž hraje roli vysloužilého vojáka
Danila.
DIVADLO
-
● S divadlem začínal Petr Pospíchal v Bratislavě,
kde vystudoval Vysokou školu muzických umění
(1966) a zde také poprvé vstoupil na divadelní prkna na scéně
Slovenského národního
divadla ve hře Carano
z Bergeracu, režírované profesorem
Zacharem.
● V roce 1968 začal studovat pražskou DAMU,
kterou dokončil v roce 1970,
a poté hostoval v pražských divadlech řadě
rolí až do roku 1974.
● Mezitím se začal věnovat vlastnímu divadlu, které
založili s dalšími kolegy z ročníku z DAMU v holešovickém divadélku RADAR,
odkud byli – podle vlastních slov – v roce 1971 „vyštípáni“.
● S kolegou Janem Kanyzou se
věnovali skládání písniček a tyto písničky zpívali v Umělecké besedě v
představní „Písničky pod obraz“ (později se to jme novalo
„Šanson 70“); v představení účinkovali Jaroslav Jakoubek, Milan Jíra, Alena
Havlíčková, Ljuba Hermanová, Karel Kincl, Jan Petránek, Vilém Hejl a mnoho
dalších osobností;
-
● S Vlastimilem
Venclíkem a Janem Kanyzou
napsali svou prvotinu - vlastní
divadelní hru s názvem: TO
MÁTE JEDNO, PANE!,
kterou hráli v Umělecké besedě ve své vlastní produkci.
● Aby neztratil kontakt se školou, pustil se Petr Pospíchal v roce 1972 do
studia divadelní vědy a češtiny,
posléze pak divadelní vědy a estetiky na Univerzitě
Karlově, kterou však po šesti
semestrech opustil, neboť zjistil, že mu sice škola dává větší přehled o
divadle, avšak svým „vědeckým zaměřením“ ho spíše odvádí od herecké
práce.
● Když dostal v roce 1975 nabídku nastoupit do Divadla
Na Zábradlí,
neváhal. Od roku 1976 se stal na základě trvalé smlouvy kmenovým členem
divadla, kde se vytvořil umělecký tým v čele s Evaldem
Schormem. Později zde šéfoval činohru
a přivedl postupně do souboru další významné členy divadla:
Grossmanna, Klímu,
Rajmonta a Steigerwalda.
● V roce 1990 „dobrovolně“ odchází z Divadla Na Zábradlí v době „palácového
převratu“ (o němž nerad mluví) spolu s Karlem
Heřmánkem a dalšími do Divadla
GONG ve Vysočanech, kde se podílí na
vzniku nového
DIVADLA BEZ
ZÁBRADLÍ.
● V tomto divadle hraje dodneška; cítí, že k němu duševně patří a hraní
v něm ho velmi baví.
● V současné době zde hraje ve dvou představeních: v hudebně-dramatické
baladě „CIKÁNI
JDOU DO
NEBE“
a komedii Michael Frayna "BEZ
ROUCHA aneb Ještě jednou zezadu".

FILM
- ● Filmování ve
Petr Pospíchal průběžně věnoval do roku 1990.
● Jeho filmografie čítá kolem 30 filmů, např.
Černá punčocha, Havárie, Cena medu, Utrpení mladého Boháčka, Za
volantem nepřítel, Pan Tau – Poplach v oblacích, Smrt stopařek, Kačenka a
strašidla a další.
DABING
- ●
Dabing ho
nesmírně baví a v současné době mu vyplňuje dvě třetiny veškerého času
(zbylá třetina připadá na divadlo a filmování) – jak sám říká: „V divadle
odpočívám od dabingu.“
●
Je předsedou dabingové sekce filmového a televizního svazu
FITES a
dabingovým režisérem na Barrandově.
● Zde také dabingově zrežíroval a nadaboval velkou řadu filmů jak pro kina,
tak i pro soukromé televize, jako například oba díly filmů s Asterixem
a Obelixem,
televizní seriály 24 hodin,
Profesionálové, Nemocnice
Chicago Hope,
méně známý seriál Ďáblova
zbraň, nebo naprosto skvělý seriál
Rodina Sopranů,
který pojednává o mafii, ale v Česku není příliš znám, zatímco v zahraničí patří mezi
jeden z nejznámějších a nejvyhlášenějších seriálů, který dokonce získal
v letošním roce čtyři ceny EMI.
● Sám je pak známým profesionálním dabérem.
● Mezi nejznámější herce, které trvale dabuje, patří: Robert De
Niro a Chuck
Noris.
● Za film Zamilovaný
Shakespeare získal v roce 2000 v Přelouči
Cenu Františka Filipovského za mimořádný
dabing hodnotného audiovizuálního díla.
O PROFESI
- ● Mezi geniální dabéry řadí
Petr Pospíchal například
Eduarda
Cupáka, Vladimíra
Brabce, Luďka Munzara, Václava
Vosku, Františka
Filipovského ---- a další.
● Jeho hereckým vzorem a idolem, který uměl dokonale ovládat hlas, je
Jan Pivec;
desku s jeho „Vzpomínkami“ si pravidelně pouští a nemůže se jí
„naposlouchat“.
● V souvislosti s Františkem Filipovským vzpomíná na osobní návštěvu
Luise de Funése
v Praze, při níž se oba herci spolu poprvé setkali, a kdy byl Funés doslova
uchvácen ukázkou dabingu svých rolí Františkem Filipovským, o němž
prohlásil, že svým hlasem jeho herectví ještě více povýšil.
●Jako dabingový režisér tráví v práci průměrně 14-16 hodin denně a na její
nedostatek
si
rozhodně nemůže stěžovat.
● Herce pro dabing si vybírá sám a snaží se jim při jejich práci hlavně
pomáhat „najít postavu“.
● Práce na dabingu probíhá poměrně velmi rychle; průměrný
film se nadabuje během jednoho, maximálně dvou dnů.
● Nejtěžším a nejobsáhlejším filmem, jehož dabing Petr Pospíchal režíroval,
byl ARMAGEDON s Brusem
Willisem, jehož nadabování trvalo
celý týden, neboť tento film obsahoval neskutečných 200 stran textu,
přičemž normální filmy mají něco kolem 50 stran.
● Castingy (výběr herců) pro dabing se dělá pouze
u některých zahraničních filmů, kde si výběr výběr českých hlasů
schvalují autoři filmu.
● například dabér pro roli v kresleném filmu Micky
Mouse se vybíral celý rok (nakonec ho
dělal Saša Rašilov mladší).
● Dabingový boom 90.let minulého století podle Petra Pospíchala již minul a
práce v dabingu sice ubylo, ale o to více se lze soustředit na kvalitu.
● Ve své funkci předsedy dabingové sekce FITES
bojuje spolu se svými kolegy především o čistotu dabingové profese a o
uznání dabingových odborníků v umělecké sféře (například až do loňského
roku nebyl dabingový režisér vůbec považován za uměleckou profesi!).
O DIVADLE A O ZÁJMECH
- ● Divadlo
považuje Petr Pospíchal za svou „hereckou hygienu“, bez níž by rozhodně
nemohl existovat.
● Tvrdí, že divadlo je magické, zatímco film je nuda; na divadle musí být
herec opravdu dobrý,
divadlo se nedá nikterak zfalšovat ani obelstít.
● A o tom, že je divadlo nesmrtelné, svědčí fakt, že i ti nejlepší a
nejuznávanější filmoví herci v zahraničí se ve svých „nejlepších letech“
vrací do divadla (např. Belmondo či Hoffmann).
● Petr Pospíchal miluje knihy a velmi rád se vrací ke svým oblíbeným
autorům a jejich dílům: k Hellerovi
(Nemalujte si to), Stephanu
Zweigovi, Remarquovi,
Buninovi, Dostojevskému,
Gogolovi a k celé řadě dalších.
● Bohužel nemá příliš času na čtení, takže díky svému hektickému pracovnímu
nasazení pravidelně po pěti přečtených stránkách usíná - ale číst rozhodně
chce a musí.
● Internet ho vůbec nebaví, neboť je především o informacích, zatímco pro
život považuje za podstatnější cit, který má převažovat nad informacemi.
-
POZITIVNÍ NOVINY věří, že právě
internet a tento rozhovor pomůže všem čtenářům a divákům, kteří dosud znají
Petra Pospíchala spíše pouze podle hlasu, poznat tohoto profesionála a
umělce i z jiných stránek jeho osobnosti.
|
|
►
CIKÁNI JDOU DO NEBE
v Divadle Bez zábradlí ◄ |

rozhovor vedli © Jan Drocár a Pavel
Loužecký, 22.10.2004 v Divadle Bez zábradlí
foto a zpracování rozhovoru © Pavel Loužecký,
27.10.2004
DOPORUČUJEME: další
články z rubriky
ROZHOVORY
|
|