Petr Pospíchal:   V DIVADLE ODPOČÍVÁM OD DABINGU

Herce, dabingového režiséra a známého filmového a televizního dabéra, jakož i předsedu dabingové sekce FITESu Petra Pospíchala jsme vyzpovídali v klubu DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ před začátkem představení CIKÁNI JDOU DO NEBE, v němž hraje roli vysloužilého vojáka Danila.

DIVADLO

● S divadlem začínal Petr Pospíchal v Bratislavě, kde vystudoval Vysokou školu muzických umění (1966) a zde také poprvé vstoupil na divadelní prkna na scéně Slovenského národního divadla ve hře CaranoBergeracu, režírované profesorem Zacharem.
● V roce 1968 začal studovat pražskou
DAMU, kterou dokončil v roce 1970, a poté hostoval v pražských divadlech řadě rolí až do roku 1974.
● Mezitím se začal věnovat vlastnímu divadlu, které založili s dalšími kolegy z ročníku z DAMU v holešovickém divadélku
RADAR, odkud byli – podle vlastních slov – v roce 1971 „vyštípáni“.
● S kolegou
Janem Kanyzou se věnovali skládání písniček a tyto písničky zpívali v Umělecké besedě v představní „Písničky pod obraz“ (později se to jmenovalo „Šanson 70“); v představení účinkovali Jaroslav Jakoubek, Milan Jíra, Alena Havlíčková, Ljuba Hermanová, Karel Kincl, Jan Petránek, Vilém Hejl a mnoho dalších osobností;
● S Vlastimilem Venclíkem a Janem Kanyzou napsali svou prvotinu - vlastní divadelní hru s názvem: TO MÁTE JEDNO, PANE!, kterou hráli v Umělecké besedě ve své vlastní produkci.
● Aby neztratil kontakt se školou, pustil  se Petr Pospíchal v roce 1972 do studia divadelní vědy a češtiny, posléze pak divadelní vědy a estetiky na
Univerzitě Karlově, kterou však po šesti semestrech opustil, neboť zjistil, že mu sice škola dává větší přehled o divadle, avšak svým „vědeckým zaměřením“ ho spíše odvádí od herecké práce.
● Když dostal v roce 1975 nabídku nastoupit do
Divadla Na Zábradlí, neváhal. Od roku 1976 se stal na základě trvalé smlouvy kmenovým členem divadla, kde se vytvořil umělecký tým v čele s Evaldem Schormem. Později zde šéfoval činohru a přivedl postupně do souboru další významné členy divadla: Grossmanna, Klímu, Rajmonta a Steigerwalda.
● V roce 1990 „dobrovolně“ odchází z Divadla Na Zábradlí v době „palácového převratu“ (o němž nerad mluví) spolu s 
Karlem Heřmánkem a dalšími do Divadla GONG ve Vysočanech, kde se podílí na vzniku nového DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ.
● V tomto divadle hraje dodneška; cítí, že k němu duševně patří a hraní v něm ho velmi baví.
● V současné době zde hraje ve dvou představeních: v hudebně-dramatické baladě
CIKÁNI JDOU DO NEBE a  komedii Michael Frayna "BEZ ROUCHA aneb Ještě jednou zezadu". 

FILM

● Filmování ve Petr Pospíchal průběžně věnoval do roku 1990.
● Jeho filmografie čítá kolem 30 filmů, např.
Černá punčocha, Havárie, Cena medu, Utrpení mladého Boháčka, Za volantem nepřítel, Pan Tau – Poplach v oblacích, Smrt stopařek, Kačenka a strašidla a další.
 

DABING

Dabing ho nesmírně baví a v současné době mu vyplňuje dvě třetiny veškerého času (zbylá třetina připadá na divadlo a filmování) – jak sám říká: „V divadle odpočívám od dabingu.“
● Je předsedou dabingové sekce
filmového a televizního svazu FITES a dabingovým režisérem na Barrandově.
● Zde také dabingově zrežíroval a nadaboval velkou řadu filmů jak pro kina, tak i pro soukromé televize, jako například oba díly filmů s 
Asterixem a Obelixem, televizní seriály 24 hodin, Profesionálové, Nemocnice Chicago Hope, méně známý seriál Ďáblova zbraň, nebo naprosto skvělý seriál Rodina Sopranů, který pojednává o mafii, ale v Česku není příliš znám, zatímco v zahraničí patří mezi jeden z nejznámějších a nejvyhlášenějších seriálů, který dokonce získal v letošním roce čtyři ceny EMI.
● Sám je pak známým profesionálním dabérem.
● Mezi nejznámější herce, které trvale dabuje, patří:  
Robert De Niro  a  Chuck Noris
● Za film
Zamilovaný Shakespeare získal v roce 2000 v Přelouči Cenu Františka Filipovského za mimořádný dabing hodnotného audiovizuálního díla.

O PROFESI

● Mezi geniální dabéry řadí Petr Pospíchal například Eduarda Cupáka, Vladimíra Brabce, Luďka Munzara, Václava Vosku, Františka Filipovského ---- a další.
● Jeho hereckým vzorem a idolem, který uměl dokonale ovládat hlas, je
Jan Pivec; desku s jeho „Vzpomínkami“ si pravidelně pouští a nemůže se jí „naposlouchat“.
● V souvislosti s Františkem Filipovským vzpomíná na osobní návštěvu
Luise de Funése v Praze, při níž se oba herci spolu poprvé setkali, a kdy byl Funés doslova uchvácen ukázkou dabingu svých rolí Františkem Filipovským, o němž prohlásil, že svým hlasem jeho herectví ještě více povýšil.
●Jako dabingový režisér tráví v práci průměrně 14-16 hodin denně a na její nedostatek si rozhodně nemůže stěžovat.
● Herce pro dabing si vybírá sám a snaží se jim při jejich práci hlavně pomáhat „najít postavu“.
● Práce na dabingu probíhá poměrně velmi rychle; průměrný film se nadabuje během jednoho, maximálně dvou dnů.
● Nejtěžším a nejobsáhlejším filmem, jehož dabing Petr Pospíchal režíroval, byl
ARMAGEDONBrusem Willisem, jehož nadabování trvalo celý týden, neboť tento film obsahoval neskutečných 200 stran textu, přičemž normální filmy mají něco kolem 50 stran.
● Castingy (výběr herců) pro dabing se dělá pouze u některých zahraničních filmů, kde si výběr výběr českých hlasů schvalují autoři filmu.
● například dabér pro roli v kresleném filmu
Micky Mouse se vybíral celý rok (nakonec ho dělal Saša Rašilov mladší).
● Dabingový boom 90.let minulého století podle Petra Pospíchala již minul a práce v dabingu sice ubylo, ale o to více se lze soustředit na kvalitu.
● Ve své funkci předsedy dabingové sekce
FITES bojuje spolu se svými kolegy především o čistotu dabingové profese a o uznání dabingových odborníků v umělecké sféře (například až do loňského roku nebyl dabingový režisér vůbec považován za uměleckou profesi!).

O DIVADLE A O ZÁJMECH

● Divadlo považuje Petr Pospíchal za svou „hereckou hygienu“, bez níž by rozhodně nemohl existovat.
● Tvrdí, že divadlo je magické, zatímco film je nuda; na divadle musí být herec opravdu dobrý, divadlo se nedá nikterak zfalšovat ani obelstít.
● A o tom, že je divadlo nesmrtelné, svědčí fakt, že i ti nejlepší a nejuznávanější filmoví herci v zahraničí se ve svých „nejlepších letech“ vrací do divadla (např. Belmondo či Hoffmann).
● Petr Pospíchal miluje knihy a velmi rád se vrací ke svým oblíbeným autorům a jejich dílům: k
Hellerovi (Nemalujte si to), Stephanu Zweigovi, Remarquovi, Buninovi, Dostojevskému, Gogolovi a k celé řadě dalších.
● Bohužel nemá příliš času na čtení, takže díky svému hektickému pracovnímu nasazení pravidelně po pěti přečtených stránkách usíná - ale číst rozhodně chce a musí.
● Internet ho vůbec nebaví, neboť je především o informacích, zatímco pro život považuje za podstatnější cit, který má převažovat nad informacemi.
 
POZITIVNÍ NOVINY věří, že právě internet a tento rozhovor pomůže všem čtenářům a divákům, kteří dosud znají Petra Pospíchala spíše pouze podle hlasu, poznat tohoto profesionála a umělce i z jiných stránek jeho osobnosti.

►    CIKÁNI JDOU DO NEBE   v   Divadle Bez zábradlí   ◄

 
 
  
rozhovor vedli   ©  Jan Drocár a Pavel Loužecký, 22.10.2004 v Divadle Bez zábradlí
   foto a zpracování rozhovoru  ©  Pavel Loužecký,  27.10.2004
 

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky   ROZHOVORY