◄ ◄◄  předchozí díl

Když se mi Poutník ozval poprvé, považoval jsem jeho tajemný e-mail za mírnou provokaci. Buď se ten člověk za cosi stydí nebo musí cosi skrývat, a proto chce zůstat v anonymitě. Nepřemýšlel jsem o jiných důvodech, které by ho k tomu mohly vést. POZITIVNÍ NOVINY nejsou přeci určeny pro anonymy. A tak jsem mu odepsal. Jenže on se nedal a brzy mě svou zvláštní argumentací přesvědčil, že je potřeba udělat výjimku. Protože není POUTNÍK jako poutník ....!
Nevím, kdo Poutník je, a nevím ani, zda-li mi zítra ještě napíše. Znám pouze jeho e-mail: poutnikxy@seznam.cz (a nevěříte-li mi, klidně se ho zeptejte sami).  Ale dokud bude psát, tak budete mít možnost - stejně jako on - sledovat naši veřejnou korespondenci v jakémsi tajemném seriálu na pokračování. Zaručuji vám, že to není žádná hra ani fikce. Je to skutečnost. Ostatně - přesvědčte se sami ....   Pavel Loužecký

► POUTNÍK  ■  31.1.2005  ■
 

Kdo za to může ?   Rozladění, nervozita, podrážděnost, agresivita, apatie a rezignace se zabydlely v našich končinách a zakously se do duší mnohých z nás. Například za současné hospodářské problémy údajně může - pomalá nebo naopak rychlá privatizace, malé nebo přílišné zasahování státního aparátu do ekonomické sféry, neschopná či všeho schopná bankovní a podnikatelská sféra, nedůsledně uplatňovaná dobrá legislativa, případně důsledně zneužívaná špatná legislativa. Viníků neutěšeného stavu společnosti je nepřeberné množství, stačí si pouze vybrat. Jsou to neschopní i všehoschopní úředníci, panovační sobečtí politici, líní nezaměstnaní, konzumně pasivní spoluobčané, sociálně parazitující jedinci a přivandrovalci, bezcitní ziskem posedlí podnikatelé. Omlouvám se těm, na které jsem případně zapomněl. Co mají tito původci zla, společné? Jsou to ONI, kdo za vše nedobré mohou! Vždyť přece naše vlastní úmysly jsou vesměs čisté, úsilí o všeobecné blaho opravdové, mluva upřímná, tolerance nebetyčná a ochota k nápravě špatností nezlomná. Ze všech stran - a to nejen politických - zní neustále, to MY ne, to ONI. Nezaměstnaných ale zatím stále přibývá, počet miliard, prolétnuvších černými děrami různého typu i velikosti utěšeně roste. Fronty před lékařskými ordinacemi jsou stále delší a daně svou výší nestydatě nesmyslnější. Silnice připomínají tankodromy, ne svoji šíří, ale kvalitou povrchu.  Jak tedy vrátit tolik potřebný optimismus do českých luhů, hájů a měst. Navrhoval bych uspořádat celonárodní konferenci, slet či sjezd pod záštitou OSN, EU a NATO. Této akce by se kromě početných zahraničních hostů a delegací zúčastnili zástupci všech politických stran a hnutí, zástupci všech společenských i jiných organizací, zástupci úřadů podřízených i nadřízených, zástupci občanských, ekologických a zájmových sdružení. Na programu by byl kromě zdravic spřátelených zemí a kontinentů pouze jeden jediný zásadní bod a to nalézt odpověď na klíčovou otázku - KDO JSOU ONI, TI kteří nám soustavně hází klacky pod nohy a ničí naše hospodářství, kulturu, vědu i školství, o zdravotnictví, armádě, bezpečnosti a námořní plavbě nemluvě. Až JE odhalíme, směle se JIM postavíme a jako jeden muž a jedna žena vyrazíme k tolikrát slibovaným a toužebně očekávaným šťastným zítřkům. Neboť budeme-li znát příčinu s následky si hravě poradíme. Rázně skoncujeme s nešvary a na našich tvářích se opět objeví radostný budovatelský úsměv. Duše budou opět naplněny optimistickou silou zdolávající všechny strázně...  a kupředu levá, my chceme .... omlouvám se čtenářům, ale to už je zas úplně jiná pohádka. Zakladatel Antroposofie Dr.Steiner tvrdil, že vytratí-li se ze společenského života duchovní základ, nastane neodvratně chaos. Jak lépe a výstižněji pojmenovat naši současnou situaci než jako všudypřítomný chaos. Do našeho života vstoupilo duchoprázdno, ve kterém se opravdu nedá spokojeně žít. Jediná smysluplná odpověď na výše položenou otázku KDO JSOU ONI zní: Já jsem ONI. Problém je, jak sám sebe poženu k zodpovědnosti. Kolektivní a skupinové snahy o řešení společenských problémů často vedou do slepé uličky. Je nutné se zamyslet nad tím, že nejen naše činy mají konkrétní dopad na kvalitu našeho všedního života, ale i naše myšlenky a prožívané emoce spoluvytvářejí svět, ve kterém žijeme. Silně negativní myšlenka či pocit jsou podobně destruktivní jako rána zasazená železnou palicí. Věřte, že každý den se v lidském životě odehraje alespoň jeden malý zázrak. Pojďme je hledat a svět se změní k lepšímu. Na závěr bych Vám rád, milý Vydavateli, pro odlehčení tématu, věnoval kratičkou pohádku.   Poutník

Úřednická pohádka   V malé skromné kanceláři za pilně prázdným stolem, s vlídným úsměvem na tváři úředník co zdraví jdoucí kolem.   Velehory nevyřízených spisů nehrozí samovolnou lavinou, řada děkovných dopisů za službu je mu odměnou.   Časně vstává, chodí pěšky, cestou v parku uklízí. Před hladem zachránil dva ježky, úplatky ho vždy rozčílí.   Občana, když z okna vidí jak do úřadu pospíchá, radostí se celý zardí, štěstím téměř nedýchá.

► VYDAVATEL   ■  1.2.2005  ■       
            
No to jste to tedy, Poutníku, skutečně "pohádkově odlehčil" ...! Za chvíli nás čtenáři oprávněně napadnou, že se nám POZITIVNÍ NOVINY zvrhly v negativistickou úderku.
Já věřím na zázraky. Ale jen na takové, kterým my sami pomůžeme na svět. I zázrakům je totiž nutno neustále podávat ruku, otevírat náruč matičce náhodě, která nějaký ten zázrak určitě spustí. Neboť vůbec nic se neděje náhodně a samovolně. Všechno má své příčiny a své následky. I ta Vaše (Tele)Vize ....
Nebo se snad domníváte, že si to dnešní komerčně-veřejnoprávní televizní duchoprázdno někdo složitě vymyslel, aby nám tím úmyslně otravoval život? Kdepak! To jde přeci samo! Sám dobře víte, kam by si mohly televizní stanice strčit své monumentální koláče sledovanosti, kdybychom našim bednám docela prostě každý večer úderem dvacáté hodiny utli  tipec a vzali si do rukou knížku. To by byl najednou šrumec, panečku. Umíte si to představit? A možná, že kdybychom to udělali cvičně ještě o půl hodiny dříve, tak by se třeba i "někteří z nás" zamysleli, jestli ty zprávy, kterými nás každý den krmí, nejsou příliš negativní, když se na to lidi nechtějí dívat a raději čtou knížky.
S tím plně koresponduje i Váš návrh na uspořádání summitu KDO JSOU TI, kteří nám soustavně házejí klacky pod nohy a ničí, vše, na co se podíváme. Jen se obávám, že by Palác kultury zel prázdnotou, protože ONI přece nebudou potírat sami sebe.
Souhlasím s Vámi, že existuje jediná cesta, jak z toho: opravdu musíme začít každý sám u sebe! Dokud se budeme stále jen vymlouvat na to, že ONO TO TAK PROSTĚ JE, A CO JÁ SÁM S TÍM NADĚLÁM, pak se nikdy nehneme z místa. A ti, kdo jsou právě u moci, nám vždycky převálcují mozky, protože na to mají své osvědčené prostředky.

Myslím, že tu vedeme velmi "odvážné řeči", se kterými se dá na stotisíc způsobů polemizovat. Každý z nás má totiž úplně jiné životní zkušenosti, a jestliže my tu teď našim čtenářům nevysvětlíme, proč na to či ono nahlížíme právě z toho a z toho důvodu, tak se nejspíš se zlou potážeme. Nemám příliš v lásce filozofování bez konkrétního východiska. Jsem systematik. Přistoupím na každou hru, která vede k jasně definovanému cíli. Lidi nechtějí plané mentorování bez možnosti konkrétního řešení, oni se chtějí hlavně bavit. Najděme tedy spolu nějaký systém, projekt nebo nějakou mediální hru, která bude hledat, nacházet a poté zveřejňovat východiska z našich problémů. Třeba se to ujme a lidi naskočí a začnou být náhle mnohem více angažovaní. A o to jde přeci především, ne?
 

Váš  VYDAVATEL

PS.   Milí autoři a čtenáři POZITIVNÍCH NOVIN -  tato výzva se týká vás. Máte nějaký nápad? Zapojte se do naší diskuze s Poutníkem a napište nám své názory a nápady.

 ►►►  čtěte další HOVORY S POUTNÍKEM v rubrice  ROZHOVORY