-
Jestli
někdy Stanislav Moc
udělal něco záslužného pak to, že se narodil kdy se narodil. Jeho maminka
byla osudný jedenadvacátý ročník, který spolu s dvacátým čtvrtým ročníkem
byl celý povolán na nucené práce do Němec. Kromě těhotných žen tedy,
kterýmžto rozhodnutím Němci asi udělali hroznou radost mému tatínkovi,
protože ten nezaváhal a byl jsem na světě. Byli jsme silný ročník, ale to
sem nepatří... Dalo by se ovšem říci, že jak Němci, tak i Rusové, svým
počínáním velice ovlivnili můj život.
Díky Němcům jsem se narodil a díky Rusům jsem v Austrálii! Vyrostl jsem
sice v Praze, ale kdyby nějaký cizinec pročítal mé Curriculum Vitae asi by
se podivil, kde všude jsem za svůj život pobýval. Kolik těch vlastí za
sebou vlastně mám. Narodil jsem se v Protektorátu Bohmen und Mahren, pak
vyrůstal v Československu, dorůstal v Československé Socialistické
Republice a nakonec skončil v Australském Commonwealthu, kde jsem zpočátku
byl i subjectem Jejího Veličenstva královny Alžběty a tudíž i britským
subjektem. To nám posléze Britové zrušili a tak jsem nyní jen pouhým
Australanem.
V mém výčtu chybí české občanství. Tedy občana České Republiky jímž jsem se
nikdy nestal, ač jsem jinak hrdým Čechem a Česku vděčím za mnohé. Třeba za
to, že jsem se tam stal trampem, za kterého se dodnes považuji a jsem
členem osady Tampico. Také jsem se tam vyučil Chemikem, což mi v Austrálii
pomohlo k získání zaměstnání u vinařské firmy Penfolds. Ovšem to přišlo až
když jsem se oženil a založil rodinu. Předtím jsem v Austrálii prošel mnoha
zaměstnáními. Pracoval jsem na stavbách, ve sklárně, dělal kovboje v
Severním Teritoriu, pracoval jako figurant u zeměměřičké party v divočině,
dělal pomocníka kuchaře ba i kuchaře sama, skladníka i řidiče náklaďáku v
Nhulunboy a rozvážel zeleninu i chleba po Sydney. Ba se i pletl do řemesla
elektrikářům v Hornsby a nakonec dělal zlatníka, kterémužto oboru jsem se
učil po večerech u proslulého mistra Trejbala hned první rok své australské
anabáze.
S kamarádem Ivanem jsem měl obchod, kde mě Ivan naučil rytectví, ale já
jsem stejně nakonec ze Sydney odešel zpět do divočiny a pět let žil v
Kimberleyské oblasti kde jsem pracoval jako manažer kantýny, uklizeč školy
i jako učitel angličtiny a matematiky dospělých domorodců. Zde jsem si
udělal roční post graduální kurz pro učitele na University of WA. Zřejmě
jsem jediný postgraduant, který nikdy negraduoval a na to jsem pyšný!
Nakonec jsem skončil v malé přímořské vesničce na půl cesty mezi Sydney a
Brisbane, kde jsem dělal vybudoval pár pozemků a postavil dvě ulice z nichž
jednu jsem pojmenoval Bohemia Court. V té dnes žiji, takže by se dalo říci,
že jsem svůj život začal v Bohémii a v Bohémii jej asi i skončím....
- Když se tak
dneska zamyslím nad svým životem, myslím, že jsem žil dobře a bohatě.
Vychovali jsme s manželkou tři děti a teď pomáháme s vnučkou. Mým koníčkem
vždy byla literatura a psaní. Měl jsem štěstí a vydal čtyři knihy. Tábor na
Aligator River, Údolí Nočních Papoušků, Upadlí vlastenci aneb Český wake a
Listy z Fitzroy Crossing. Také jsem napsal hodně povídek, které vycházely
na pokračování v exilových novinách v Kanadě. Rád bych ještě vydal
zbývající rukopisy (dva česky a dva anglicky) a i ty povídky, kdyby byl
zájem, ale jestli se mi to podaří nevím. Leč nestěžuji si, nemám na co.
Žijeme s manželkou poklidně z výnosů naší celoživotní práce, které jsme
snad dobře investovali do nemovitostí. Nic moc, ale na outratu vždycky
zbyde...
|
