POZITIVNÍ NOVINY Vyhodnocení Literární soutěže Pozitivních novin

Milí soutěžící, vážení čtenáři!

Nikdo z Pozitivních novin si jistě nedokázal představit, že vyhlášení prvního ročníku soutěže bude mít takový ohlas a Vaše povídky nás doslova zavalí. Nicméně museli jsme přistoupit k výběru a uveřejnit na stránkách Pozitivních novin „pouze“ 61 povídek, které byly do soutěže přijaty.

Především Vám chci za celý kolektiv PN poděkovat za účast. Nezoufejte, pokud nenajdete mezi vítězi Vaše jméno, protože každý uveřejněný autor se stal sám o sobě vítězem, když si jeho slova budou moci čtenáři číst dalších mnoho let.

Porota se zmocnila opravdu nelehkého úkolu - přidělení nejvýše 7 bodů jedné povídce.
Touto cestou bych ráda poděkovala za pečlivé hodnocení našim porotcům ve složení:

Jitka Dolejšová, autorka Pozitivních novin, členka Redakční rady PN
Alena Heinová, scénáristka, dramaturgyně, publicistka
Blanka Kubešová, spisovatelka a publicistka
Jan Kuthan, spisovatel, autor Pozitivních novin
Pavel Pávek, autor Pozitivních novin
Jana Stuchlíková, autorka Pozitivních novin, členka Redakční rady PN
Ondřej Suchý, spisovatel, scenárista, karikaturista, textař, redaktor, moderátor, publicista
a člen Redakční rady PN

Přejdu k zajímavostem ze soutěžní dílny:
- nejmladší autorce bylo 14 let
- nejstarším autorkám neuvěřitelných 69 let
- v námětech převládali dědové, babičky a rodiče.

Vyhodnocení:
Vzhledem k hojné účasti autorů do 18 let se rozhodla Redakční rada Pozitivních novin ocenit pět výherců v kategorii dospělých a tři výherce v kategorii do 18 let.
Dále došlo k udělení zvláštního uznání Redakční rady PN.
V průběhu soutěže se řada autorů aktivně zapojila do dění Pozitivních novin. Zvláště bych ráda poděkovala skvělé Jarmile Moosové, která se stala v mezidobí členkou Redakční rady PN, za účast v soutěži a za její pěkné povídky, které získaly vysoké hodnocení. Sama se však rozhodla, vzhledem k současné, velmi potřebné práci pro Pozitivní noviny, ze soutěže odstoupit a tím ponechat ocenění dalším v pořadí. Jarmilko, díky!

Všem zúčastněným - a zvlášť vítězům - ještě jednou gratulujeme a přejeme mnoho nápadů a sil do další tvůrčí činnosti. Ocenění byli vyrozuměni mailovou poštou, diplomy a výhry rozešleme během poloviny června t.r.

Výsledky soutěže - vyhodnocení do desátého místa
1.	M. Čagánek	Nedělní ráno	44 bodů
2.	R. Strnadová J. Moosová (odstoupila z LS)	Úsměv Pošťákem bůhvíproč	42 bodů
3.	Z. Wegner	Vůně staré lásky	41 bodů
4.	J. Pavlíková V. Mesarč P. Králová	Kočka Můj děda a náš anděl Bláhoví lidé, špinavé prádlo a správné koleje	40 bodů
5.	Z. Cwiková Z. Wegner	Výlet Silvestrovská večeře	39 bodů
6.	J. Moosová (odstoupila z LS) D. Tkadlečková	To ta válka Lásky nadevše...	38 bodů
7.	H. Procházková I. Šafránková	Zbytečná slova Poslední sbohem	37 bodů
8.	P. Králová	Paní pekárna	36 bodů
9.	Z. Cwiková B. Čapková J. Lipšanský	Dcera pana Rodgersona Osud Návštěva starých míst	35 bodů
10.	P. Kubíček Z. Mudráková Z. Mudráková J. Zygma	Ztráty a nálezy Pan Nezapomenutelný Racionální žena Změna	34 bodů

O autorech a jejich povídkách

Literární soutěž je taková ošemetná věc. Přečtete si o ní zprávičku, vytáhnete ze šuplíku tématicky vhodnou povídku, pošlete ji tam. Hotovo.
A po pár dnech začnete pochybovat, jestli jste udělali dobře. Co když byla tak nemožná, že ji hned vyhodí? Nebo vám ji někde na stránkách internetu kriticky rozmáznou, zesměšní, otlučou o hlavu? Raději nemyslet.
Poslal jsem tam něco i já. Ale pak jsem nevydržel čekat a podíval jsem se na povídky jiné. Na ty, co přicházely před tou mojí, a i po ní. A brzy jsem zapomněl, co jsem psal já, četl jsem další a další, až se mi z toho dělaly mžitky před očima.

Ať jdou k čertu všichni ti škarohlídové, kteří s příchodem novin, pak telegrafu, telefonu, rádia, televize a nakonec počítačů s internetem předpovídali málem zánik lidstva, a přinejmenším jeho velkou degeneraci. „Propánakrále,“ říkal jsem si při čtení povídky Renaty Strnadové Úsměv, „vždyť to děvče píše o tom samém, co jsem prožil i já, ale daleko lépe!“ Při čtení Nedělního rána Michala Čagánka, povídek Jany Holčapkové, Zuzany Cwikové, Daniely Tkadlečkové a mnohých jiných jsem si říkal, že to s tou degenerací asi nebude tak zlé.
Čtení těchto povídek mi bylo zážitkem nejen literárním.

Byl jsem překvapen, jak hluboko do lidské duše se dokáží třeba šestnáctiletí autoři ponořit, a tuto popsat tak, že je na jejich cestě můžete následovat úplně lehce, jako by to byla vyšlapaná lesní pěšinka.

Ve všech povídkách převládala laskavost. Ano, laskavost. Někdy tak psát chtěli, ale u některých to záměrem pisatelů nemuselo být. Oni nejednou psali o svých blízkých, kteří pili, ubližovali si, nadávali. Slova jednoznačná. Ale jsou tam i slova jiná, jejichž smysl si můžete jen domyslet. Když totiž někdo napíše, že „tatínka“ tahal z hospody, tak si uvědomíte, že tohle už není jenom láska. Je to potřeba milovat, být laskavým a hodným na lidi, ať jsou či byli jacíkoliv.

Proč tomu tak je? Nevím. Ale pociťuji to samé. Já sám jsem si svou dobrou babičku prostě vymyslel – má poslední zemřela dva roky před mým narozením.

V povídkách je neobyčejně hodně dědečků a babiček. Některé nemají mnoho společného s vyidealizovanou Babičkou Boženy Němcové. Spíš se podobají dědečkům z Hemingwayova díla Stařec a moře. Zarostlí, s vousem žlutým od nikotinu, ale s velkým srdcem, moudrou hlavičkou, šikovnýma a pracovitýma rukama.

Tento fejeton měl být poklonou všem těm, kteří se se mnou soutěže zúčastnili. Nějak se k ní nemohu propracovat. A tak rozetnu ten gordický uzel pár slovy:
Vaše povídky na mne zapůsobily tak, že jsem si nejednou při čtení přál, abych se mohl s jejich protagonisty setkat. A ještě jedno. Náhle jsem zatoužil být takovým dědečkem, o kterém se vnukům v laskavém tónu bude psát velice lehce. Aniž by si museli příliš vymýšlet.