Jiří Suchý: Mravenec

Jednou jsem četl takovou zajímavou věc. Až k nevíře. Že kdyby nebyl pánem přírody člověk, byl by to nejspíš mravenec, kdo by tuhle funkci vyfasoval, protože mravenci prý mají hned po lidech největší inteligenci. Tvrdí se to taky o delfínech, ale to nevím. Sám jsem v životě viděl rozhodně víc mravenců než delfínů, tak se budu zaobírat spíš jimi.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Ivan Kolařík: Neobyčejná svatba

Tento sympatický farář mě vzal do zpovědnice, kde nasadil velice zbožný výraz v tváři a čekal, co ze sebe vyklopím. Já tenkrát doopravdy nevěděl, jak na to. Nenapadlo mě nic jiného, než se česky přiznat, že občas mluvím sprostýma slovama, že i když jsem hluboce zamilován do Máni, přesto koukám, ba i někdy prahnu po jiných ženách a že mi leze na nervy teta, protože mě buzeruje.

Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (2)

Za krásného počasí opustili jsme Billings, odkud už není daleko do Yellowstone Parku s mnoha gejzíry a vysokými cedry roubícími početná jezírka. Příroda tu mnohde připomíná nejkrásnější místa domoviny. Je to nepochybně pozoruhodnost státu Wyoming. Hugo ale, jako by posedlý vytčeným cílem pro tento den, městem Salt Lake City, pobízí k odjezdu z parku. Je organizátorem výletu a není jiné cesty, než uposlechnout. Dorážíme do Idaho Falls a pak městečka se zajímavým jménem Pocatello.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (11)

Každý chybuje, ale je rozdíl, když při hodnocení činnosti vedoucí řekne – jsi nemožný, takhle to přece nemůžeš dělat, nebo. když o stejném problému řekne: „Tohle jsi udělal dobře, ale toto by mohlo být uděláno jinak“. Pak vyzní druhý příkaz daleko přijatelněji. Často si vzpomínám na večerní hodnocení lekcí kurzu DC, kde jsem asistovala. I to mělo svá pravidla.

Josef Fousek: Nemajetní boháči / Je hloupost infekční?

Vy, kteří tonete v hojnosti a blahobytu, obklopeni domy, zahradami, letními sídly, tenisovými kurty, bazény s vytápěním, s bungalovy u moří a jezer, máte těžký život. Závistivci neví, že dlíte v starostech o své bohatství, že se bojíte revolucí, politických změn, zločinců, že vás budí sny o ztrátě toho, co jste svojí pílí a umem získali.

Sloupky Jiřího Menzela (19)

Každý filmový producent, každý majitel kina vám potvrdí, že lidé chodí do biografu hlavně kvůli hercům. Ještě lépe - kvůli určitým hercům - tak řečeným hvězdám. Známá a oblíbená tvář skýtá obyčejnému divákovi aspoň minimální záruku, že to může stát za to koupit si lístek a jít na film bez rizika, že to bude zabitý večer.

Jiří Suchý: Pokojová květina

Mám doma malou pokojovou květinu a jsem do ní, jak se říká, blázen. Původně jich bylo víc, ale nemohly beze mne žít, a tak, když jsem se jednou vrátil z dovolené, měly nezdravě žlutou barvu a to byla taky poslední barva, kterou v životě měly. Jenom tuhle jednu květinu se mi podařilo zachránit. A na ní teď lpím.

Helena Dohnalová: Zelení ježci

Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění.

Eva Vlachová: Přírodní úkaz?

Pisatel jednoho článku v nejmenovaných novinách si upřímně povzdechl nad absencí slušnosti v naší společnosti. Výkladový slovník definuje slovo absence jako nepřítomnost osoby, vlastnosti či jevu. Pokud jsem dobře pochopila souvislosti, tak pouhý povzdech je, v případě slušnosti, málo.

Luděk Ťopka: V šumavském lese, stranou světa

Francl se mi tehdy svěřil, že ho tyhle řeči sice mrzí, ale protože jsou to jen lži a lidská zloba a závist, příliš jich nedbal. To se ale změnilo, když nabraly jiný tón. Anka je mu nevěrná, zanáší mu s mladým inžinýrem ze statku, Horáčková je prej viděla na sejpce přehazovat ječmen, co se má co inžinýr vohánět lopatou, že jo ....

Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě

Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.

Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)

Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.

Pavel Victorin: Amedeo Modigliani

Tento měsíc si připomeneme výročí narození jednoho z tzv. „prokletých umělců“, malíře Amedea Modiglianiho (12. července 1884 – 24. ledna 1920). Protože zmíněný umělec u nás zůstává stále poněkud opomíjen, snad nebude na škodu si jeho tvorbu a dramatický životní příběh připomenout. Expresionistický malířský směr, jehož se po smrti Modigliani stal oceňovaným představitelem, se specifičtěji označuje jako fauvizmus. Jde o styl, kde nejde o přesnost zobrazení, nýbrž o vnitřní harmonii obrazu, ve kterém forma je přetvářena ve výraz.

Eva Benešová: Svět dětskýma očima

Hanička si prohlíží Honzovu knížku, kde jsou namalováni brontosauři a živě se o ně zajímá. Honzík jí vysvětluje, že je to z doby, kdy ještě nebyli na světě lidé. Hanička nevěřícně: „A ty jsi, maminko, také ještě nebyla na světě ?“ Honza se hlasitě směje a upřesňuje. „To ještě žádní lidé nebyli na světě, ti se pak udělali z opic.“ Hanička zamyšleně: „Ty jsi, maminko, také byla dřív opička ?“ Tatínek to slyší a radostně přisvědčuje...

strana 1 / 419

Další strana »