Milan Turek: Dvě flétničky

Studentky Tereza Himmelová z Nového Města pod Smrkem a Kateřina Vanerová z Českého Dubu, první devatenáctiletá v prvém ročníku Finských a Dánských studií na Karlově Univerzitě, druhá dvaadvacetiletá ve čtvrtém ročníku Ekonomické a třetím ročníku Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, ač tak odlišné v životních drahách, spojily se jako přítelkyně v nepříliš běžném hudebním tělese zobcových fléten.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Michal Čagánek: Umět se zastavit

Michala Čagánka znají čtenáři především jako básníka, autora krátkých próz nebo textů k vlastním písním. Nyní se pustil o krok dál a napsal román. To by ovšem nebyl Michal, aby se i jeho novým příběhem neprolínala skrytá „poetika všedního dne“, nadčasové vnímání sebe sama a křehkost a zároveň neotřesitelná hloubka života. I takové je Zastaveno.

Jan Jurek: Zamilovaný blázen

Román je zajímavý hned z několika hledisek. Jednak výraznou a přesvědčivou charakterizací hlavních postav. Saši Nodiera, známého pařížského scénáristy, který se díky své ženě a jejímu nespravedlivému obvinění, že zavinil autohavárii stane štvancem a mladé dívky Amélie, která je sirotek a o níž se Saša od chvíle kdy dívku pozná „stará.“

Jitka Dolejšová: J.M.Simmel - Všechno přiznávám, všechno…

Zlo, které dnes ovládá svět, se jmenuje nedůvěra. Nedůvěra rozhlodává naše vztahy, podrývá náš životní pocit, brzdí a omezuje naši aktivitu. Vidíte to ve velkém i v malém. U dětí i u mocných na této planetě. Copak jeden druhému důvěřuje? Může ještě jeden druhému důvěřovat? Ne! Všude panuje nedůvěra. Bylo by potřeba napsat o tom knihu. „Nedůvěra“. To by mohl být titul. Velmoci nedokážou, aby si důvěřovaly.

Nejpříjemnější dieta

Chlapa nesmíš nikdy litovat, říká často moje přítelkyně Dana, spolu s jinými radami. Dneska taky. Stojím na váze, hypnotizuji ciferník, nakonec do ní vztekle kopnu. "Kdyby mi alespoň neříkal kuličko." Slzy zlosti se mi koulejí po tváři. Na tohle Dana přímo čeká.

Pavel Pávek: Lom, který by mohl vyprávět

To podzimní ráno mělo mnoho co do sebe. Údolím Klínového potoka se líně povalovaly šedobílé polštáře z husté mlhy, po dešti zvýšená hladina hlasitě vyhrožovala, že divoký přítok Labe ještě letos neřekl poslední slovo. Před Kamenným mlýnem, u bílými kuličkami ozdobeného porostu pámelníku, postává zarostlý horal a nervózně pozoruje bouřící vodu. Dobře ví, čeho je potok, možná již říčka, schopný.

Rudolf Křesťan: Sypání ptáčkům

Sezení na lavičce a sypání ptáčkům je v představách řady lidí symbol nicnedělání. Tento rohlíkový catering pro opeřence bývá pokládán za vyřazení z aktivního života. Jako občasný vykonavatel uvedené drobkové činnosti prohlašuji s veškerou odpovědností: nevěřte bludům! Například krmení poskakujících vrabců je výkon až tělocvičný.

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (14)

Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dosti, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání.

Renata Šindelářová: Jako hroch, co se učí lítat / Murphyho zákony strachu

O strachu by to chtělo zvláštní odstaveček, protože toho bude hodně. Mám strach úplně ze všeho. Z výšek, z hloubek, ze samoty, z bouřky, klíšťat, tchyně, z rostoucích dluhů, z jízdy hrkajícím výtahem, z opilého řidiče autobusu, z nahého chlapa ve vlaku, z ptačí chřipky na ozobaných jahodách, z mimozemšťanů unášejících lidi, z vlastní demence, ale úplně největší strach mám ze změn.

Petr Majer: Rozhovory na téma Česká republika má vlast – můj domov (2)

„Vlastenectví, patriotismus jsou jistě hodnoty, které lidem i národům pomohly přežít v těžkých dobách, byly jim inspirací a jistotou. Vlastenectví a patriotismus samozřejmě odlišuji od šovinismu a nacionalismu národoveckého typu. Ty naopak v historii způsobily jednotlivým lidem i celým národům hodně zla a bolesti. Hrdost na vlastní zem a lásku k ní také nechápu vyhroceně proti lidem jiného původu či národnosti.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (18)

Ty matesy mojí ženě doporučila spolupacientka z Kladna. Prý to dělala taky. Denně si dávala pět deka matesů a pila na to kyselý mlíko. Sestra musely větrat na pokoji i v noci a jedna mladá sestra si nasazovala masku z druhý světový války. Ta paní za tejden zemřela, ale prej to nebylo matesama, ale steskem, že za ní nikdo nechodil do nemocnice.

Vladimír Kulíček: HYPERTONIZOVANÝ PUMPRNYKL

Útočí na nás ze všech stran. Z billboardů, množství letáků, kterých má každý prakticky denně plné poštovní schránky, z novin a časopisů a samozřejmě především z rozhlasu a zvláště agresivně z televize. Právě tomu poslednímu způsobu je dobré věnovat trochu pozornosti. Jak se vlastně chovají televizní diváci při střetu s reklamou?

Honza Volf - Martina McLenehan: Každému sluníčku předchází noc

„Když člověk strádá, tak se duše aktivizuje a víc se i srdce probouzí a má blíž k lidem, nezavírá se a snaží se. I podle mé zkušenosti buď mám možnost se jít zabít, nebo s tím něco jít dělat, přehodnotit a jet dál, vydržet. A on se pak i ten nový svět začne objevovat. Já myslím, že to je vždycky o postoji člověka, jak smýšlí a že na tom je to celé postavené,“ říká Honza Volf.

Iveta Kollertová: Má naděje neumírá

V těch zvláštních dnech mi přišel email. Obyčejný email, jakých každý z nás dostává tucty, jenže tento mne vyzýval, abych neváhala a zavolala na telefonní číslo do Brněnského onkologického institutu. Vytočila jsem číslo a ozval se pan doktor Sláma. Neměla jsem ani tušení, co mi může poradit, jestli je to vůbec k něčemu dobré.

strana 1 / 419

Další strana »