Ruth Hrušková: Blízká setkání jiného druhu

Byl jeden z teplejších lednových dnů, kdy teploměr ukazoval 20°C nad nulou. Obloha jak vymetená, paprsky slunce přimhuřovaly lidem oči a rychle proměňovaly sníh ve vodu. Z okapů městských domů a prodejen stékaly tenounké pramínky, které se po silnici a chodnících vlnily jako háďata, a těm, kterým zima nahlodala díry do bot, pocítili nepříjemný chlad.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Šumavou se chodí pomalu

Rychle a zmateně ji obíhá pouze blázen, který nedokáže, nebo nechce vnímat vše, co míjí. Pomalu se chodí hlavně v místech, do kterých soudruzi dříve poutníky nepouštěli. Co kdyby, nedej bože, překročili bludný kořen ...

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (30)

Po další tři roky až do jara 1957 jsem bydlel v koleji Na slupi, která stála naproti koleji Albertov. Zpočátku na “šesteráku“ se třemi dřevěnými palandami, později už „pouze“ ve čtyřech a na kovových pérových postelích. A zde bych klidně mohl odkázat na krásnou píseň Kolej Yesteday v podání Michala Prokopa, který je sice o půl generace mladší než já, ale autor hudby Petr Skoumal i autor textu Pavel Šrut už jsou téměř mými vrstevníky.

Ruth Hrušková: Malá galaxie

Paní s velkou nákupní kabelou si přisedla vedle mne, důvěrně se naklonila a spustila: „Paninko, to jsme to dopracovali v naší republice, co? Ta drahota, politici jsou naprosto neschopní, a my penzisti jsme na tom nejhůř!“ Sevřela rty do obloukové křivky a tvářila se, jako by měla v kapse mandát všech důchodců.

Egon Wiener: O ruštině – O němčině – O češtině

Ruštinou se domlouvali rudoarmějci, co v pětačtyřicátém osvobodili od fašistů půlku Evropy. Ruština je řečí vysokých hor, hlubokých jezer, aralského i bílého moře, pastevců, karakulských ovcí, sibiřských a soloveckých gulagů. Andreje Sacharova a jeho statečné ženy. Rusky se mluví v OSN, v Radě bezpečnosti, v Kremlu, městě Kovrově i na Bajkalu. Není to jen jazyk okupantů, osvoboditelů, ruských bylin, ruských tržnic, universit, muzeí a galerií. Je to řeč lidí z továren a polí, ulic a parků, turistů a lidí nám tolik podobných.

Život dělá kotrmelce

Život dělá kotrmelce, to je jisté, a tak mě zavál do Austrálie. Naštěstí ještě v době, kdy jsem byl mladý, takže jsem unikl nejen normalizaci, ale i nedostatkům v zásobování, které mou zem kdysi sužovaly, a i dnes, kdy je situace o moc lepší ...

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (11) Édouard Manet

Pohledný, okouzlující, přirozeně moudrý a nadaný, zámožný. Zdánlivě se zajímal především o lidské postavy, ale ve skutečnosti ho zajímal celý svět, zobrazený ve slunci i ve stínu, v prchavé chvíli proměn. Se štětcem a barvami zacházel radikálně, vystihl odvážně zvolenými odstíny fascinující kontrasty, jež vytváří sluneční světlo. Ve svých dílech nabízel pohledy na velikost, krásu a tragédii života. Okouzlovalo ho velkoměsto, kavárny, moderní cestování. Toužil po uznání, ale jeho moderní přístup k malířství byl odmítán. To vedlo až k umělcově nervovému zhroucení. Rád využíval placené služby lehkých žen, za což nakonec zaplatil daní nejvyšší – zemřel na syfilis v jednapadesáti letech.

Miloslav Švandrlík: Spravedlivý muž Pelouch

Potkat Peloucha s rybářským náčiním byla rozhodně událost. Asi jsem nedovedl dostatečně potlačit údiv, protože známý hromotluk se pojednou zastavil a obšťastnil mě úsměvem. „S fotbalem je konec,“ oznámil mi, „a na hřišti mě už nikdo neuvidí.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (11) Návrat do staré vlasti

Na cestu se vydal roku 445 a zdržel se v zemi dvanáct let. Jedním z prvních počinů bylo ohrazení Jeruzaléma, neboť neohrazená rezidence neskýtala nejmenší záruku klidného, uspořádaného života. Je přirozené, že Nehemjášovým projektům netleskal ani místodržitel Samaří, ani správce zemí za Jordánem.

Martina Pffeffer: Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni

Před téměř pěti lety se se mnou pan Život přestal mazlit. Bez varování mi vrazil pořádný pohlavek, nebo spíš ránu pěstí: Odvedl mi manžela tam, odkud není návratu a začal mi udělovat přísné lekce. Byla jsem násilím zatažena do ringu ...

Michal Dlouhý: Četníci a kasaři aneb Četnické trampoty

Pachatelé, pro které se páchání trestných činů stalo řemeslem, povoláním a zdrojem obživy byli označováni jako zločinci z povolání. Mezi zločince z povolání patřili zloději, podvodníci, pachatelé různých trestných činů násilného a mravnostního charakteru, jakož i jejich společníci - slidiči, nazývaní agenti.

Josef Fousek: Bez cenzury (12)

Do revoluční šťávy máčím sten / a víru nesu v ranci / vzpomínky tísní / prchám ven / je chvíle pro bilanci / Hippies už nečtou Kerouaca / tulák si hledá práci / s Ginsbergem láká na panáka / ztracenou generaci / Z mládí jsou zkamenělé slzy / a závan čpící síry / hranice drátů mění hrůzy / na mrtvé suvenýry .

Ivan Rössler: Jak jsem Josefu Sukovi přinesl jeho dědečka

"Když tuto řeč dědeček pronášel, tak mi byly tři roky. Já sám jsem žil skutečně s rodiči v krásné vesničce, která se jmenuje Křečovice, kde se dědeček narodil. Mám na něj - bohužel - jen matné vzpomínky, protože zemřel, když mi bylo pět let. Pamatuji se na něho jen z doby prázdnin, když měl dovolenou a přijel za námi do Křečovic.

Jana Stuchlíková: Kouzlo

Napadla mě taková čistě teoretická otázka. Chtěla bych znát kouzlo, které dokáže cokoli, nač si jen vzpomenu? Odpověď přišla vzápětí. NE. Ne, protože pro svůj pocit radosti bych potřebovala stále větší a větší důvod, až by tento dosáhl absolutních rozměrů a já už bych si radost nedokázala prožít.

strana 1 / 420

Další strana »