Josef Krám: K nedožitým šestašedesátinám rychnovského rodáka Rudolfa Rokla

Připomeneme si je 16. prosince 2007, ale jak krátce a neotřele vystihnout tuto osobnost? Klavírista, noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdělaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeč popových hvězd a nezapomeňme - žák rychnovské profesorky hudby Věry Jelínkové, jehož život skončil po těžké nemoci 23. září 1997.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Zdeněk Svěrák - Ivo Fencl: Smysl pro detail je pro psavce základní

Chtěl jsem napsat příběhy pro televizní Večerníček. Jednak proto, že se mi ten dychtivě sledovaný pořad líbil, a taky proto, že jsem nutně potřeboval peníze. Děje jsem vymýšlel na procházkách. Hned za sídlištěm Spořilov bylo zahradnictví (na břehu rybníka Hamrák), které mě inspirovalo. Neuvědomil jsem si však, jak jsou ty několikaminutové příhody pracné.

Dobromila Lebrová: Adalbert Stifter, rakouský spisovatel, malíř a pedagog

Pokud se člověk setká s některým Stifterovým spisem, bývá okouzlen popisem krajiny, líčením přírodních krás, ale i vysokou morálkou jeho hrdinů. I přes často tragický osud jeho hrdinů je Stifterovo dílo uklidňující a přinášející naději pro lepší uspořádání světa: „Jen to, co prýští jako živý pramen z celistvosti živé, teplé duše, může zase vytvořit život.“

Miloslav Švandrlík - Václav Židek: Se Švandou je švanda a se Švandrlíkem sranda

Dojel jsem na Chodov a asi po deseti minutách chvatné chůze ze stanice Metra Opatov jsem se vřítil do vilkové zástavby, kde mne nostalgicky ovanul čas Kefalínova mládí z románu „Černý baron od Botiče“, ale ne na dlouho. Dnešní přítomnost mi nemilosrdně připomněly pyšně se tyčící věžovce, zoufalé vykřičníky postkomunismu pražských sídlišť, a to hned těsně za hranicí těchto, jakoby strachy přikrčených domků.

V.Kulíček / B.Kubešová: Vzpomínka na Vltavanku

Začít můžeme téměř pohádkově: Dávno je tomu, kdy na místě pod dnešní Slapskou přehradou se nacházely Svatojánské proudy. Tehdy ještě čistá, stříbropěnná Vltava zurčila přes nesčetné kameny a balvany dravým proudem v hlubokém a divoce vyhlížejícím kaňonu. Na nádherné prostředí Proudů vzpomínám ještě z doby druhé světové války, kdy jsme zde s Klubem českých turistů stanovali – samozřejmě načerno.

Vlastimil Marek: Média po kapkách!

Ačkoliv přesněji bych měl napsat, protože zprávy v novinách nepůsobí tak efektivně a hlubinně“ - „televizní zprávy po kapkách!“ Vždycky nám říkali, že jed v malém množství je lék. Pivaři a konzumenti slivovice tvrdí totéž o alkoholu. Mají pravdu. Bylinkářství, čínská medicína, očkování i homeopatie jsou dalšími důkazy, že to funguje. V jistém smyslu škodí cokoliv, čeho je příliš.

Dáša Cortésová: Jaký byl Zdeněk Borovec (2)

Můj táta říkával, že u písničky jsou slova moc důležitá. Měla by emotivně podpořit melodii, aby vznikla ta správná atmosféra. A hlavně celá skladba by nám měla něco říkat a dávat. Písně o ničem neměl rád. Špatně se učily a člověka to nebavilo. K tomu všemu má být text, jak se říká, zpívatelný.

Jitka Dolejšová: Pozitivní zpráva o brýlích

Můj tatínek šel po roce na kontrolu k oční lékařce. Ještě musím předeslat, že nosí brýle. Tedy tatínek. Když přišel do ordinace a prohlásil, že má dojem, jako by hůře viděl, lékařka vstala od stolu, nasadila tatínkovi prázdné okuláre a jala se vyměňovat sklíčka o různých dioptriích. Ale tatínek pořád říkal: „Přes tohle sklíčko špatně vidím, přes tohle taky, teď je to také rozmazané…“

Jitka Dolejšová: „Zlatá šedesátá“ bez pozlátka

Vzpomínky a realita. Jak se mnohdy liší… Šedesátá léta 20. století mohou mít ve vzpomínkách zlatý nátěr, ve skutečnosti jím však prokvétala rez každodenní reality. Na jedné straně uvolnění společenské a kulturní atmosféry, na straně druhé ekonomické problémy a komunistické pojetí moci. Jaký byl v té době běžný život obyvatel, jak trávili volný čas, jak nakupovali?

Rudolf Křesťan: Nemá to lehké

Pokud někoho z nás rozbolí hlava, pomůžeme si práškem. Ale co takový prezident, když ho bolí hlava státu? Jde snad do lékárny a žádá tam prášek proti bolení hlavy státu? A to je prosím jen jeden z problémů, který číhá na vrcholného státníka.

Antonín Suk: Ramlice | Bezpracný pych

„Tak a teď si ty ramlice remlujte sami! Já už sem starej!“ Takto se jednou moc a moc rozčiloval ve strojetické hospodě malý, rtuťovitý děda. Byl myslivec tělem i duší. Jen někdy mu flinta vhledem k jeho postavě byla trochu delší. To byly laufy nad hlavou a pažba skoro na zemi. Nemělo to ale vůbec vliv na jeho mysliveckou důstojnost. Ale k věci. Na Strojeticku se chytali zajíci do sítí a v té době to tvořilo nezanedbatelnou položku příjmu do státního rozpočtu, a to v tvrdých valutách.

Ondřej Suchý: Barbara Kupšovská, zpěvačka s bohatou minulostí

Barbara Śmietana, provdaná Kupšovská, zpěvačka žijící v Praze… Za sebou má pozoruhodnou pěveckou kariéru, která pokračuje i nadále, přestože o ní mnoho nevíme. A právě proto také vznikl tento článek, který chce alespoň v kostce zaznamenat zajímavé momenty z kariéry skromné umělkyně. Barbara se narodila 4. září 1945.

Jiří Vlastník: Ištvánek nad Prahou aneb bruselské reminiscence

Důvodů, proč tak rád sedávám v pohodlném křesle v ulici v Horní Stromce je několik. Ten útulný byt vysoko nad Prahou má rozlehlou terasu a ještě většího ducha. Jeho majitelka pak Ištvánka, moravské víno, které pojmenovala po jeho výrobci, a především nezdolný temperament, který mě vždy naplní dobrou náladou a svádí k tomu, psát o paní Zdence značně odlehčeným perem.

Příhoda vánoční aneb Jak nám internet zachránil Klipa

Protože už bylo dost pozdě, šel jsem spát. Mobil jsem si nechal pro všechny případy na nočním stolku. Asi ve dvě hodiny v noci mi pípnul a vzbudil mě. Přišla SMS zpráva. Nějaký dobrý pán, pejska, potkal našeho Klipa u nedalekého nákupního střediska.

strana 1 / 420

Další strana »