Zdeněk Matoušek: Lovec piv

Pivem naplněné sklenice, půllitry, poháry a korbele zacinkaly 30. září v hospodách a klubech po celém světě na památku nedávno zesnulého Michaela Jacksona (1942-2007). „Ten pravý Michael Jackson“, jak britského pivního publicistu a osvětáře odlišují milovníci dobrého piva od slavné hvězdy populární hudby, zemřel 30. srpna v Londýně. Oslaben dlouhými lety vzdorování Parkinsonově chorobě nakonec podlehl infarktu.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Jste potenciálním workoholikem? (3)

Je velké štěstí, pokud můžeme dělat práci, kterou máme rádi. V práci trávíme přibližně třetinu svého života, a je proto opravdovým utrpením, jestliže v ní nenacházíme naplnění a inspiraci. Na druhou stranu – kde je únosná mez ...

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (3)

♦ Jediné, co na rautech křtů nových knih lidé nežerou, je dílo autora. ♦ Napíší-li knihu dva, nikdo nepozná, kdo je pitomec a kdo mudrc. ♦ „Já bych o nepostradatelnosti mohl vyprávět,“ řekl hrobník a zapálil si neokolkovanou spartu. ♦ Obuješ-li pravou botu na levou a levou na pravou, můžeš jít přímo, ale stopy nesouhlasí. ♦ Ať jdeš do schodů jakoukoli rychlostí, počet schodů je stále stejný.

Renata Šindelářová: Jako hroch, co se učí lítat / Murphyho zákony strachu

O strachu by to chtělo zvláštní odstaveček, protože toho bude hodně. Mám strach úplně ze všeho. Z výšek, z hloubek, ze samoty, z bouřky, klíšťat, tchyně, z rostoucích dluhů, z jízdy hrkajícím výtahem, z opilého řidiče autobusu, z nahého chlapa ve vlaku, z ptačí chřipky na ozobaných jahodách, z mimozemšťanů unášejících lidi, z vlastní demence, ale úplně největší strach mám ze změn.

Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (5)

Zábava, jak se říkalo v Radňově tancovačce, se na pile skutečně konala. Stalo se tak navzdory přísnému úřednímu zákazu veškerých zábav. Porušení svých nařízení trestali Němci velmi krutě: často dokonce popravou. Obava z následků, když si strýček Jina usmyslel uspořádat muziku s tancem, byla tedy víc než oprávněná.

Zdeněk Reich: Moje švédská anabáze

Psal se rok 1946 a Evropa se pomalu začala zotavovat z následků 2. světové války. Švédský Červený Kříž nabídl v té době dětem za zemí postižených válkou půlroční pobyt v jejich krásné, válkou nedotčené zemi. Šťastnou náhodou jsem se dostal mezi ty tři stovky dětí z Československa, které byly pro tuto akci vybrány a prošly zdravotní prohlídkou, kterou prováděli lékaři ze Švédska.

Honza Volf - Martina McLenehan: Každému sluníčku předchází noc

„Když člověk strádá, tak se duše aktivizuje a víc se i srdce probouzí a má blíž k lidem, nezavírá se a snaží se. I podle mé zkušenosti buď mám možnost se jít zabít, nebo s tím něco jít dělat, přehodnotit a jet dál, vydržet. A on se pak i ten nový svět začne objevovat. Já myslím, že to je vždycky o postoji člověka, jak smýšlí a že na tom je to celé postavené,“ říká Honza Volf.

Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra

Zpočátku bylo hodně bezmoci a zoufalství. Jazyková bariéra, moje jinakost, těhotnost, čerstvé mateřství a švédská rezervovanost vůči cizincům obtočily naši samotu ostnatým drátem. Moje bohaté černé vlasy, na které jsem byla vždy tak hrdá, posunuly místo mého narození ze střední Evropy dále na jih, někdy se mě ptali zaměstnanci našeho supermarketu ICA, když jsem chtěla odeslat dopis do Čech: „Česká republika, to je někde v Africe, že?“

Petra Nachtmanová: Chytrá kachňátka a liščí seznamka

Lišky mají dobrý čich a ještě lepší mlsní lišáčci. Stačilo pár skoků a stál u kachního příbytku. „Kachny a vaří? Hmmm... a alou! Rychle doneste, co tady tak krásně čichám, než uvařím vás! Cha cha chá!“ Naháněl hrůzu, ale na kachní sourozence si nepřišel. Vlastně je jeho slova vůbec nevzrušovala. Filomínka zrova dolévala prázdné sklenice dalším pitím a přidávala Jarkošovi další koláčový kousek na talíř. On si hladil břicho a spokojeně si pomlaskával.

Anastázia Mahovská: Co ty víš, co já vydržím!

Čekala jsem beze slov a dozvěděla se, že moje místo se také ruší a onen kolega bude inspektorem, ale že nedostane příplatek za vedení, že vedení bude v jejich organizaci. (Mají to vyspekulované, abych je nemohla žalovat za diskriminaci. Správně mělo proběhnout výběrové řízení. Co jim asi musel adept na moje místo navykládat? Už mě to nezajímá, je to jeho balvan, který si životem dále ponese.)

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (2)

Ve svém veskrze pragmatickém postoji k domácím zvířatům jistě nejsem sám, a mohu to dokumentovat několika příklady, které bohužel budou dosti tristní. Když byly mé dceři asi tři roky, koupila jednou na jaře babička několik malých kachňátek, které hodlala přes léto na zahradě u chaty vykrmit. Jako vedlejší důvod uváděla, že se jistě budou malé vnučce líbit.

Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: Schůzka v uměleckém duchu

Již dlouho jsem chtěla seznámit Derka Colloredo-Mansfelda s jedněmi z mých nejoblíbenějších přátel, manžely Františkem a Jiřinou Makešovými. A to nejen z důvodu jejich společných zájmů - umění a restaurátorství umění. Zprostředkovala jsem toto milé setkání, které se uskutečnilo při obědě v jedné restauraci ve Stockholmu.

Renata Šindelářová: Jde o sílu duchovní

Mýty jsou samostatným živým organismem, cituje kniha Toulky světem bájí aneb S rozhlasem po stezkách mytologie odborníka na mytologii Josepha Campbella a vysvětluje, jak se v mytologii proplétá historie s fantazií těch, kteří příběh vyprávěli a dále jak se předával z generace na generaci, nabýval stále rozmanitějších tvarů. Mnoho legend znějících jako science fiction se tak zakládá na zrnku reality. Na každém šprochu pravdy trochu, říká se. Pro mytologii to platí dvojnásob.

STARVOICE – LATERNA MAGICA

Příležitost navštívit koncert japonské pěvkyně rozhodně nepatří mezi ty každodenní. Už sám tento fakt naladí člověka do gala, když se chystá strávit výjimečný večer ve výjimečném prostředí proslulého divadla Laterna Magica ...

strana 1 / 419

Další strana »