Ivan Kolařík: Chlapi mají právo plakat aneb povodně v Queenslandu

Říká se, že chlapi nepláčou. Avšak i nejdrsnějším mužům se zakalí zrak a zadrhne hlas, když mluví o přírodní katastrofě vskutku biblických proporcí, která právě postihla Austrálii. Austrálie je obyčejně označovaná jako nejsušší kontinent na světě. Ano, do minulého týdne to byla pravda. Po dlouhých deset let byla Austrálie sužována neuvěřitelným suchem. Hlavně obrovský stát Queensland a Nový Jižní Wales.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Ulévat bohům se musí

Já, který mám už z třetí třídy základní školy „U Nádraží“ ve Vršovicích posudek od pí učitelky Zděnkovské /rok na to soudružky Hnězdovské, protože se změnil její status svobodné, jakož, bohužel i režimu/, že jsem rozený rebel a nenapravitelný „ring leader“, jsem to měl s úřady vždy těžké. Především proto, že ten posudek pak každý učitel jen opisoval, takže se to se mnou táhlo, jako kdybych ve třetí třídě zakrněl a vůbec se nevyvíjel.

Miroslav Sígl: O historickém činu Jana Palacha

Posmrtnou masku statečného mučedníka sňal sochař Olbram Zoubek. Sádrový odlitek byl okamžitě umístěn na kašnu před Národním muzeem, kde k sebeupálení došlo. Také jeho další výtvarná činnost je spojena s Janem Palachem, jak se lze dočíst v uvedené encyklopedii- vytvořil reliéf pro náhrobek na Olšanských hřbitovech.

Jitka Dolejšová: Mezi nebem a oblohou

Tu neděli jsem byla hodně unavená. A tak není divu, že jsem usnula ještě dřív, než jsem stačila přečíst svou obvyklou jednu kapitolu právě rozečtené knihy.... Ale ten sen .....Stále se mi před očima míhala čísla, pořád dokola, zvětšovala se a hrála všemi barvami...... Probudila jsem se a zprudka se posadila na posteli.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (1)

Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.

Pavel Pávek: Co praseti na bramborách chutná nejvíce

Jednoho zimního dne se stalo, že kuchtík začal, z neznámých důvodů, trpět nechutenstvím. V knihovně měl lékařský slovník, ale ani za jeho pomoci se mu nepodařilo zjistit příčinu náhlé změny zdravotního stavu. Pokoušel se i změřit si pulz, ale pokusu zanechal hned poté, co zjistil, že místo tepny tiskne přívodní kabel od žehličky, k určení diagnózy nepomohlo ani opakované přepočítání žeber.

Antonín Suk: Starostlivý hajný

Stávala a dosud stojí Pavlovská hájenka na svahu Pavlíkovského polesí směrem k Ledči. Budova obytná, dvůr, stodola a vedle rybníček-prameňáček. Nad ním vysoké třešně a vrby. Vládcem zde byl strejček Uhlířů, hajný jak má být. Na co sáhl, to se mu dařilo, v dudáku na něj nikdo neměl a to raděj nemluvím o té trošce rumu, který jsme občas u Mařenky ve Vilémovicích vypili. Člověk to byl veskrze veselý, nedokázal promluvit bez vtipné nadsázky. Do jeho rudlu patřila baculatá, milá a starostlivá mamina, které závidět nemohl nikdo. Žít po boku takového hajného nebyla žádná legrace. Dále tu byl synek Fanda, moc hezká černovlasá dcerka Jaruška a pak výškrabeček Pavlík.

Stanislav Moc: Stát jako mafie

Jako mladíka a novopečeného emigranta mě Sydney v roce 68 ohromila. Nejen svou bezprostřední krásou a velikostí, ale i svým svérázným způsobem života. Byl jsem vyjukaný a nechápal, jak lidé mohou žít v tomto konglomerátu, aniž by museli mít občanské průkazy. Jakpak asi dokazují svoji identitu, když je zastaví policajt, přemýšlel jsem a vůbec mě nenapadlo, že mu prostě řeknou své jméno a on jim to bude věřit.

Irena Voštová - Miloš Bařinka: Rok osmičky (1)

A takovým člověkem je i Josef Čermák – doktor práv, partner významné právnické kanceláře, královský konzultant (QC – čestný titul udělený vládou), novinář, spisovatel, básník, herec a celoživotní organizátor a inspirátor veřejného i vědeckého života českých a slovenských krajanů v Kanadě...

S jezevčíkem pod vulkánem

Vešla jsem do obchůdku, kde mimo triček byly různé umělecké i neumělecké předměty – suvenýry z tmavého vulkanického kamene. Na křesle pokrytém červeným koberečkem se rozvaloval jezevčík a s láskou pozoroval svoji majitelku. Byla skutečně krásná, štíhlá, příjemná a mladá. Poprosila jsem ji, zda bych si ji mohla vyfotografovat. Ochotně vzala psíka do náručí a ten jí pohotově dal psí polibek.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (8)

Nerad o tom píši, ale je lépe vyřknout to, co člověka pronásleduje. Totiž vědomí, že se něco stalo a přesto, že se to asi událo, zůstaly pochyby, zda tomu opravdu tak bylo. V roce 1982, jsme vyjeli – tedy já, moje žena Jarmila a naše třináctiletá dcera Ivanka – na dovolenou. Stařičký wartburg nás dopravil do pohraničí. Pomezní Boudy nás přivítaly nejistým větrným počasím. Byl to spíše podzim, než červen.

Emília Molčániová: Môj dom, môj hrad | Najvyššia šarža | Niekto to rád pripálené

Milý zlodej, keďže sme odišli na dovolenku a naisto vieme, že sa u nás zastavíš, nechávame ti tento list, prilepený na dverách, aby si si ho všimol skôr, než vkročíš do bytu. Aj ty si len človek a zaslúžiš si z našej strany ohľaduplnosť. Keď budeš otvárať vchodové dvere, daj pozor, aby ti pri páčení zámky nevyskočila pružina. Vo vedľajšom vchode sa to stalo Jožovi Kuracinovi a odvtedy nevidí na pravé oko.

Josef Krám: Sameťáci v Rychnově

Divadelní legendy Bedřich Hányš a Dana Bufková navštívili začátkem června 2007 Rychnov nad Kněžnou, s nímž jsou spojeni rodinnými kořeny. Přijeli na dva dny navštívit město, odkud pocházejí rodiče Bedřicha Hányše. Jeho maminka byla z rodu Kosových – proto je doprovázel jeho bratranec bývalý místostarosta Jaroslav Kos, toho vidíme na společné fotografii vpravo; za manžela si vzala Bedřicha Hányše.

Perličky ze školní lavičky…

• Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne. • Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek. • Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky. • Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy. • Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň. • Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde. • Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře.

strana 1 / 419

Další strana »