Egon Wiener: Pionýrské tábory | Popice u Znojma | Slavní a velcí – Liaz

Průšvih. Mně se na nich líbilo. Samozřejmě, až na maličkosti. Vím, že i z pozdějších skautských táborů se vraceli jedinci, kteří si řekli „jednou a dost“. Asi jsem trochu od malička retardován, ale mě moji pionýrští vedoucí připravili program, který naplnil mou dětskou duši, která se těšila a hřála z cvrkotu kolem mého stanu, v kuchyni při jídle, na výletech, při bojových hrách, při vztyčování vlajky, rozdělování pošty.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (2)

Vzpomínáš si, jak jsem ti jednou v záplavě mladického šílenství řekl, že bych možná někdy rád psal filmy pro lidi, a ty ses nestačil divit? Já ani nebudu odhadovat, před kolika lety to bylo. Co je komu do toho, kolik let už jsme na téhle zeměkouli zažili.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (2) Leonid Jengibarov

V šedesátých letech byl v Československu milovaným „klaunem z Jerevanu“ (jak o něm zpívala ve stejnojmenné písni Jitka Zelenková). Získal si u nás srdce diváků nejen v cirkusové manéži, ale i na divadelním jevišti. Jmenoval se Leonid Jengibarov a jeho otec, Armén, byl profesionální kuchař. Při své návštěvě Jerevanu jsem získal několik jeho zvláštních receptů, z nichž možná ten nejzajímavější vám dnes předkládám…

Josef Fousek: Slunce v přítmí / Je změna život?

Mnoho starších osob si osobuje právo na smutnění, na chmury, na naříkání nad neúprosným časem, nad světem, který je pro ně stále víc k nepochopení. Tyhle litanie byly, jsou a budou. Určitě mají původ z doby, kdy nějaký mudrc vynalezl ten nejblbější vynález – kalendář. Kdyby jej nebylo, nikdo by nemohl spílat prchajícímu mládí.

Emília Molčániová: Turisti | Umelecké dielo | V reštaurácii

Raz ráno si ma dal zavolať šéf: „Magduška, mám pre teba dobrý džob. O tri dni príde na Slovensko veľké zviera z USA inkognito a rád by tak trochu súkromne spoznal naše hlavné mesto. Potrebuje niekoho, kto by sa mu počas pobytu venoval.“ „Prečo práve ja?“ „Máš najdlhšiu prax v odbore sprievodca, vieš dobre anglicky a si domorodkyňa, Bratislavu poznáš ako vlastnú dlaň. Preto.“ „Kto je to?“

Ivo Fencl: Už 85 let se pohřešuje plukovník Fawcett

29. května 1925 zmizel v Jižní Americe dobrodruh, voják a geodet Percy Harrison Fawcett (1867-19??) a nadále zůstává pohřešován, i když by mu dnes bylo již 143 let. Ještě asi máte v paměti i dočasné zmizení jeho skorojmenovce Steva Fossetta, nicméně kosti "Lovce větru" (jak se jmenuje jeho vlastní životopis z roku 2006 vydaný česky o dva roky později) se našly (a budiž Fossettovi poušť lehká), zatímco kosti plukovníka Fawcetta nejspíš nemáme.

Ivan Kraus: Tajná znamení

Poslala otci do vězení kalhoty s páskem, do kterého vložila peníze. Zároveň odeslala zprávu: PAN PÁSEK UŽ ODJEL. Když otec napsal, ŽE SE S PANEM PÁSKEM NESETKAL, matka pochopila, že peníze nedostal. Později se otci podařilo poslat další zprávu, v níž sděloval, ŽE PAN PÁSEK SICE DORAZIL, ALE STÝKÁ SE S NĚKÝM JINÝM. Matce bylo jasné, že se stalo něco nepředvídaného a že se zásilka s penězi zřejmě dostala do rukou někoho jiného. Uklidnila se, až když dostala zprávu, že PAN PÁSEK JE NA MÍSTĚ.

Bohumil Hrabal - Milan Richtermoc: Nemám pocit, že jsem žil nadarmo!

V tisku nedávno proběhla zpráva, informující že režisér Jiří Menzel dokončil natáčení filmu Obsluhoval jsem anglického krále (natáčení začalo letos 9. března, premiéra je ohlášena na 21. prosince 2006). Menzelův film, natočený po dvanáctileté pauze ...

Josef Fousek: Spokojenost / Kariéra

Spokojenost! Zdánlivě obyčejné slovo. Abych byl spokojený, stačí, abych se rozhlédl a spatřil slunce za okny panelového domu, uvědomil si, že dýchám, že slyším své srdce, že právě v téhle chvíli nemám strach z nebezpečí. Mám několik párů bot, několik košil, dva kabáty, šest různých kšiltovek, pět klobouků a dvoje rukavice. Od kamaráda Štefana, prodejce ponožek, mám několik párů.

Ivo Fencl: Dávno tomu aneb Jak jsem byl blbej

Představte si, že je zase rok 1983. Já si to představuji a... je mi zase devatenáct. Venkov... Furiantsky tisknu zvonek, pro jistotu třikrát krátce, třikrát dlouze, znovu třikrát krátce a čtyřikrát dlouze. Pokračuji. Pan Hlávka (stojí za mými zády): "Copak? Vy zvonek doma nemáte?" Děsně se leknu: "Dobrý den! Nevíte, jestli je Jitka doma?"

Eva Vlachová: Tak na zdraví!

Protože nejsou mezi námi pouze abstinenti či lidé, kteří si dají půllitr po dobrém obědě. A k tomu jsme jednou z pivařských velmocí. Na zlatavý mok chytáme jako na vějičku i spoustu zahraničních návštěvníků. A jim, obzvlášť v létě, samozřejmě zdatně sekundují domácí spotřebitelé. Jenže dát si teď v některých lokalitách v Praze „jedno“ z plechovky nebo hlt krabicového vína, je vskutku na pováženou.

Václav Židek: Na začátku bylo slovo Achatit

Když jsem měl v prosinci roku 1983 podepsat v Kolíně nad Rýnem pracovní smlouvu s panem Hansem Schirmerem, netušil jsem vůbec, že bude můj životní osud s tímto mimořádným člověkem na více jak dvacet let dost úzce propojen a svázán.

Petr Chalupa: Radiová koncese

Prohrabuji se fotografiemi, pohlednicemi, blahopřáními a mám i složku různých starých dokumentů. Nedávno, zrovna v den, kdy jsem zakládal doklad od inkasa, kdy vždy letmo zkontroluji jednotlivé složky této platby, se mi pohled zastavil na položce rozhlas…á Kč. Vybavil se mi jeden starý dokument z roku 1935, který máme v tom „kufrovém rodinném archivu“.

Milan Dubský: Jen tak na okraj - Oslovování a oslovení občanů

Nejen východní Němci, ale i my jsme chtěli po velkém „středoevropském třesku“ v 80.letech hned mít vše, co jsme vídávali ve výlohách obchodů na západ od našich hranic. Ale nešlo pouze o materiální věci. Mysleli jsme, že nabytím svobody získáme a nabudeme snadno, ne-li automaticky, toto materiální bohatství.To byla velká iluze, jejíž důsledky pociťujeme dodnes na každém kroku.

strana 1 / 419

Další strana »