Jitka Dolejšová: „Zlatá šedesátá“ bez pozlátka

Vzpomínky a realita. Jak se mnohdy liší… Šedesátá léta 20. století mohou mít ve vzpomínkách zlatý nátěr, ve skutečnosti jím však prokvétala rez každodenní reality. Na jedné straně uvolnění společenské a kulturní atmosféry, na straně druhé ekonomické problémy a komunistické pojetí moci. Jaký byl v té době běžný život obyvatel, jak trávili volný čas, jak nakupovali?

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Rudolf Křesťan: Nemá to lehké

Pokud někoho z nás rozbolí hlava, pomůžeme si práškem. Ale co takový prezident, když ho bolí hlava státu? Jde snad do lékárny a žádá tam prášek proti bolení hlavy státu? A to je prosím jen jeden z problémů, který číhá na vrcholného státníka.

Antonín Suk: Ramlice | Bezpracný pych

„Tak a teď si ty ramlice remlujte sami! Já už sem starej!“ Takto se jednou moc a moc rozčiloval ve strojetické hospodě malý, rtuťovitý děda. Byl myslivec tělem i duší. Jen někdy mu flinta vhledem k jeho postavě byla trochu delší. To byly laufy nad hlavou a pažba skoro na zemi. Nemělo to ale vůbec vliv na jeho mysliveckou důstojnost. Ale k věci. Na Strojeticku se chytali zajíci do sítí a v té době to tvořilo nezanedbatelnou položku příjmu do státního rozpočtu, a to v tvrdých valutách.

Ondřej Suchý: Barbara Kupšovská, zpěvačka s bohatou minulostí

Barbara Śmietana, provdaná Kupšovská, zpěvačka žijící v Praze… Za sebou má pozoruhodnou pěveckou kariéru, která pokračuje i nadále, přestože o ní mnoho nevíme. A právě proto také vznikl tento článek, který chce alespoň v kostce zaznamenat zajímavé momenty z kariéry skromné umělkyně. Barbara se narodila 4. září 1945.

Jiří Vlastník: Ištvánek nad Prahou aneb bruselské reminiscence

Důvodů, proč tak rád sedávám v pohodlném křesle v ulici v Horní Stromce je několik. Ten útulný byt vysoko nad Prahou má rozlehlou terasu a ještě většího ducha. Jeho majitelka pak Ištvánka, moravské víno, které pojmenovala po jeho výrobci, a především nezdolný temperament, který mě vždy naplní dobrou náladou a svádí k tomu, psát o paní Zdence značně odlehčeným perem.

Příhoda vánoční aneb Jak nám internet zachránil Klipa

Protože už bylo dost pozdě, šel jsem spát. Mobil jsem si nechal pro všechny případy na nočním stolku. Asi ve dvě hodiny v noci mi pípnul a vzbudil mě. Přišla SMS zpráva. Nějaký dobrý pán, pejska, potkal našeho Klipa u nedalekého nákupního střediska.

Miroslav Sígl: Vzpomínka na veterána letectví...

Tak zněla pozvánka na “Hovory pod vrtulí“, které pořádá už několik let Klub leteckých novinářů České republiky. Tentokrát proto, abychom si zavzpomínali na svého přítele, který nás letos opustil (viz několik článků z let 2009 – 2010 v PN, jeho Dobrou chuť letos ve 12 pokračováních). Něco z těch úsměvných příběhů ze stránek Pozitivních novin se tam četlo (v restauraci Divadla Radka Brzobohatého).

Jitka Dolejšová: Pošli to dál

Všechno v životě učitele sociálních studií Eugene Simoneta (KEVIN SPACEY) má svůj přesný řád. Každá košile, každá tužka, každá osoba má své přesně vymezené místo. A jak říká stará moudrost, pokud chcete zachovat hladinu jezera svého života neporušenou, potom se pod ní nesmíte nikdy potopit. Dosud se nenašla osoba, která by něco podobného po panu učiteli Simonetovi žádala.

Ivan Kraus: Svetr s jeleny

Svetr s jeleny, dostal jsem ho k Vánocům. Byl černý s třemi bílými jeleny, kteří po mé hrudi táhli saně. Byl to neobyčejný svetr, odolný, že ho neprofoukl ani nejsilnější vítr. Stejně dobře odolával dešti. Spolužáci mi ho záviděli a měli proč. Liják máčel jejich svetýrky, až zplihly, avšak můj svetr zůstal netknutý.

Monika Petrlová: Bílosrstým ploutvonožcům v patách

Ostré polární slunce nedovolilo Atuat delší dobu koukat týmž směrem. Sluneční paprsky bezostyšně vypalovaly její siluetu na zeď jednoho z ledových domů inuitské vesnice. Byl to tentýž dům, v němž před sedmi slunovraty v bolestech přivedla na svět malého Okiho. Dům, který s Maem a jeho bratrem holýma rukama po dlouhé týdny stavěli.

Peter Závacký: Vladimír Renčín – sedemdesiatnik

Medzi sedemdesiatnikov, práve na Mikuláša, vstúpil 6. decembra, jeden z najvýznamnejnejších českých karikaturistov súčasnosti Vladimír Renčín (1941). Žijúca legenda a výrazný predstaviteľ českej karikatúry, ktorého dielo už dávno patrí do zlatého fondu nielen českej karikatúry. Obľúbený je nielen v laickej verejnosti, ale jeho doterajšie kartún dielo je vysoko cenené odbornou verejnosťou, najmä pre svoju inteligenciu, kultivovanosť a jemnosť, pre vysokú kultúru výtvarnej a literárnej práce.

Mirka Beňovská: Florida / Miami Beach

Národní park Everglades přestavuje rezervaci o ploše 10000 km2. Projedete-li hlavním vstupem, máte před sebou 60ti mílovou silnici končící u moře. Z ní se paprskovitě rozbíhá několik silniček, na jejichž konci na vás čekají kratší či delší turistické stezky. Hned ta první z nich Anhinga trail určitě stojí za vidění. Větší část stezky procházíte po dřevěných chodnících umístěných asi 50cm nad vodou

Pavel Pávek: Sýr nad zlato

Kuchtík seděl v restauraci, čekal na objednaný smažený sýr a vzpomínal na časy, kdy se jím sytil ve chvílích výplaty v nedohlednu. Za cifru na dnešním jídelním lístku si tenkrát mohl dát dva bifteky, ale pouze mohl, když měl sotva na smažák. Číšník dodal pokrm, ale kuchtík, neb je již gurmánem, nebyl právě nadšen.

Vladislav Neužil: Pomsta

To mně bylo asi tak sedm let, bydleli jsme v Hradci Králové a v okolí měli několik různých příbuzných. Jedním z příbuzných byl i strejda Pepík, jinak také manžel sestry mé maminky. Byl strojvůdcem a to prý byla tehdy výborná partie, protože „byl pod penzí“.

strana 1 / 420

Další strana »