Mirka Beňovská: Florida / Miami Beach
Národní park Everglades přestavuje rezervaci o ploše 10000 km2. Projedete-li hlavním vstupem, máte před sebou 60ti mílovou silnici končící u moře. Z ní se paprskovitě rozbíhá několik silniček, na jejichž konci na vás čekají kratší či delší turistické stezky. Hned ta první z nich Anhinga trail určitě stojí za vidění. Větší část stezky procházíte po dřevěných chodnících umístěných asi 50cm nad vodou
Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák
Jednou jsem ho doprovázela do antikvariátu, kde sháněl kuchařku Magdaleny Dobromily. Mladinká prodavačka se dívala překvapeně, zřejmě přemýšlela, co mají všechno na skladě, nicméně děda zcela vážně pravil: "Jak se tak na vás dívám, slečno, vám vaření nic neříká, nemohla byste mi zavolat nějakou služebně starší kolegyni?"
Rudolf Křesťan: Trvale na repertoáru
Kromě Hamleta, Othella, Romea a Julie patří ke stále hraným rolím také Mikuláš, čert a anděl. Byť jen v amatérském podání a takříkajíc v bytovém divadle. Zato jde o postavy s ještě delší tradicí, než jsou ty Shakespearovy. Možná i malému Williamovi naděloval Mikuláš; v té době byla jeho role už notně propracovaná a vybroušená, neboť v kostýmované podobě obchází děti od 10. století.
Ivo Fencl: Večerníčková nostalgie (ale i strohá fakta)
Vůbec první pohádky večerníčkovského typu Československá televize vysílala už roku 1963 a začalo to, tuším, seriálem Jak sluníčko rozdávalo stíny z pera Ljuby Štíplové alias a později hlavní scenáristky "knihovničky Čtyřlístek". Pod názvem Stříbrné zrcátko se však tenkrát předchůdci večerníčků vysílali pouze v neděli a jeden čas se snad i s tím muselo přestat, aby se dotvořily zásoby. Už od 2. ledna 1965 však se uznalo, že děti potřebují rituál a...
Ondřej Suchý: Jak šla Anička Ondráková do světa
Příběh Anny Ondrákové, která kromě dodnes u nás populárních českých filmů (On a jeho sestra, Kantor Ideál, Polská krev, Důvod k rozvodu) hrála také ve filmech rakouských, německých, francouzských a anglických (v Anglii byla hvězdou dvou snímků mistra filmového hororu Alfreda Hitchcocka) se v roce 1933 provdala za boxerského šampióna Maxe Schmellinga a ve svoji filmovou kariéru ukončila v Německu v roce 1951.
Vladislav Neužil | Jitka Dolejšová: Příběhy z hor
Byl nádherný zimní den. Teplota něco málo pod nulou, kolem pětadvaceti centimetrů čerstvě napadaného „prašanu“, občas vysvitlo i slunce. Ideální den pro „běžkaře“. Mezi nimi jsem ovšem nemohl chybět ani já. Tenkrát mně bylo něco málo přes třicet a cítil jsem se ve výborné fyzické formě. Běh na lyžích jsem miloval.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (12)
Abych pravdu řekl, dopustil jsem se chronologické nepřesnosti. Tehdy, když jsme psali a chystali Jonáše, vznikal nový soubor a protože ten chtěl taky něco hrát a já nedokázal tehdy ještě psát dvě hry najednou, vzpomněl jsem si na pořad v Redutě -Šest žen se jmenoval. Byla to vlastně četba z jakéhosi fiktivního deníku Jindřicha VIIIl., krále anglického, proložená písničkami.
Miroslav Matouš: Biblický třpyt v české poezii XX.století
Literárně dramatický klub Dialog na cestě je otevřeným společenstvím tolerantních lidí, kteří respektují svobodu názoru: být si navzájem blízkými, spoléhat na sebe, přemýšlejí o víře, jejich životní postoj je křesťanský, ekumenický. Jeho členové, ale i další neustále přicházející hosté mají vlastní webovou stránku na internetu, kde publikují svoji tvorbu, rozhovory a eseje. Mají blízko k Pozitivním novinám, a proto přicházejí dnes s recenzí nové knihy
Ivan Kraus: Než přijdou
Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (4)
Stalo se to po žních v roce 1951. stále jsme hospodařili na našem statku, právě jsme mlátili, paní Andělová svým nenapodobitelným způsobem pouštěla klasy do mlátičky a stála nad hučícím strojem jako Bohyně úrody. Vše probíhalo jako obvykle, až na časté výpadky elektřiny. Nešlo však o přetíženou síť. Tehdy se totiž naplno rozhořel třídní boj.
Jiří Rückl - Zdeněk Pošíval: Sklář a jeho rod
Narodil jsem se v roce 1940 v Nižboru do rodiny sklářských průmyslníků, pokračovatelů rodu Rücklů, kteří do Čech přišli pravděpodobně ze Švýcarska, nebo severní Italie zhruba před 300 lety. Zde jsem chodil do obecné školy, byl členem později zrušeného Junáka, ale také prožil padesátá léta, která rodinu po znárodnění v roce 1945 těžce postihla.
Jan Řehounek: Na sv.Ondřeje slunéčko už nehřeje
Svatý Ondřej pocházel z Galileje a byl bratrem Šimona - Petra. Oba rybařili na Genezaretském jezeře a bydleli v městečku Kafarnaum na jeho pobřeží. Učedníky Kristovými se stali mezi prvními. Ondřej pak šířil evagelium hlavně ve Skýtii, na severním pobřeží Černého moře, v Malé Asii a v Řecku, kde nejen kázal, ale i hojně uzdravoval.
Egon Wiener: Lodní turistika v Libereckém kraji
Dobrý den, pane kapitáne… Začínám, jako bychom si esemeskovali, nebo psali e-mailem. Ještě jsem na Vaši loď nenastoupil, nejsem si docela jistý… Ne, nemyslím, že bych Vám psal, že se bojím, že má příprava na setkání s Vámi a Vaší lodí je mých pár minut plavby na kanoi. Že nejdál jsem plul na nafouknuté pneumatice od traktoru po Nise od mostu v Machníně k Pfeiferově fabrice. Ta Vaše loď je velký parník.
Jitka Krpensky: Jak jde život aneb co nového?
Ale vleču ten nákup až bůhví odkud‘, paní Vondráčková. Víte, já už toho naštěstí moc nepotřebuju, jenže ty tašky jsou pořád nějak těžší, nezdá se vám to taky?“ směje se na sousedku paní Hladká. „A k tomu tu ještě všechny naše krámky zrušili“, švitoří dál. To jsou samý MARKETY – nebo jak se to říká, ale to je daleko, a auto nemám.
strana 1 / 419