Jiří Suchý: Pokojová květina

Mám doma malou pokojovou květinu a jsem do ní, jak se říká, blázen. Původně jich bylo víc, ale nemohly beze mne žít, a tak, když jsem se jednou vrátil z dovolené, měly nezdravě žlutou barvu a to byla taky poslední barva, kterou v životě měly. Jenom tuhle jednu květinu se mi podařilo zachránit. A na ní teď lpím.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Helena Dohnalová: Zelení ježci

Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění.

Eva Vlachová: Přírodní úkaz?

Pisatel jednoho článku v nejmenovaných novinách si upřímně povzdechl nad absencí slušnosti v naší společnosti. Výkladový slovník definuje slovo absence jako nepřítomnost osoby, vlastnosti či jevu. Pokud jsem dobře pochopila souvislosti, tak pouhý povzdech je, v případě slušnosti, málo.

Luděk Ťopka: V šumavském lese, stranou světa

Francl se mi tehdy svěřil, že ho tyhle řeči sice mrzí, ale protože jsou to jen lži a lidská zloba a závist, příliš jich nedbal. To se ale změnilo, když nabraly jiný tón. Anka je mu nevěrná, zanáší mu s mladým inžinýrem ze statku, Horáčková je prej viděla na sejpce přehazovat ječmen, co se má co inžinýr vohánět lopatou, že jo ....

Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě

Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.

Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)

Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.

Pavel Victorin: Amedeo Modigliani

Tento měsíc si připomeneme výročí narození jednoho z tzv. „prokletých umělců“, malíře Amedea Modiglianiho (12. července 1884 – 24. ledna 1920). Protože zmíněný umělec u nás zůstává stále poněkud opomíjen, snad nebude na škodu si jeho tvorbu a dramatický životní příběh připomenout. Expresionistický malířský směr, jehož se po smrti Modigliani stal oceňovaným představitelem, se specifičtěji označuje jako fauvizmus. Jde o styl, kde nejde o přesnost zobrazení, nýbrž o vnitřní harmonii obrazu, ve kterém forma je přetvářena ve výraz.

Eva Benešová: Svět dětskýma očima

Hanička si prohlíží Honzovu knížku, kde jsou namalováni brontosauři a živě se o ně zajímá. Honzík jí vysvětluje, že je to z doby, kdy ještě nebyli na světě lidé. Hanička nevěřícně: „A ty jsi, maminko, také ještě nebyla na světě ?“ Honza se hlasitě směje a upřesňuje. „To ještě žádní lidé nebyli na světě, ti se pak udělali z opic.“ Hanička zamyšleně: „Ty jsi, maminko, také byla dřív opička ?“ Tatínek to slyší a radostně přisvědčuje...

Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (5)

Podle něj už dávno jsou pryč ty doby, kdy naše babičky a maminky připravovaly svíčkovou s prošpikovaným hovězím, naloženým se zeleninou do octového nálevu a odpočívajícího několik dnů v chladu sklepa či ledničky. A při podávání musela být použita ještě kopa šlehačky nebo smetany. To pak naši dědečkové či ještě také naši otcové odcházeli v lepším případě po obědě na gauč, nebo druhý den k lékaři s kolikou.

Stanislav Moc: Stres

Jenže po skončení jsem zjistil, že na mém záchodě chybí papír. Sebral jsem tedy šaty z háčku, a abych nic neztratil, tak jsem si je omotal kolem ruky, v které jsem držel ručník. Vyšel jsem ven a fakt nevím, co mě to posedlo, ale místo do jiné kabiny jsem vklouzl do záchodu pro disabled people. Asi jsem předpokládal, že tam papír určitě bude.

Miroslav Marek: České šachové rekordy a jiné černo-bílé zajímavosti

Rekord v simultánce vytvořil v roce 1984 mezinárodní šachový velmistr ing. Vlastimil Hort v Kolíně nad Rýnem, když za 32 hodin a 30 minut sehrál 663 partií, vždy na 120 šachovnicích najednou. Nachodil přitom na 50 km, nikoliv však normální chůzí, ale úkroky. Po každém kole měl nárok na 5 minut odpočinku.

Dobromila Lebrová: Carl Orff, německý hudební skladatel

Jsem ctitelkou vážné a klasické hudby, ale povětšině té starší - jen málo skladeb z dvacátého století mě oslovilo. Orffovy „Carmina burana“ mají mezi nimi jedno z předních míst - po koncertě, kde jsem je slyšela poprvé, jsem odcházela nadšená. - K tomu malá poznámka: Tvar spojení „Carmina burana“ nám v češtině dává nápovědu, že se jedná o ženský rod v jednotném čísle, ale latinsky je to číslo množné, znamená to „Písně z Burana“.

Antonín Suk: O koťatech a o Punťovi

Kočka, kterou jsem ubydleli v naší hájence se spustila s některým kocourem ze vsi a náš malý Honzík měl moc práce. Ve stodole na mlatě se odbývalo krmení kočičáků. Batolila se tam čtyři krásná koťátka, dvě černá, asi po tátovi a dvě černobílá. To po mámě. Krmení nedočkavců se ujal Honzík a plnou odpovědností. Až se mi začalo zdát něco divného. Vždyť ti mourkové nejsou schopní tolik mlíčka, co jim kluk nosil, spotřebovat.

Milan Turek: Tetičce Růženě je letos devadesát

Nepřeberně podob má život v dědině na jižní Moravě, dnes už ne typicky zemědělské, ale zůstaly dny sváteční a všední na rozdíl od jiných míst, kde svátky jsou odlišné jen délkou setrvávání v posteli. Fádnost, stereotyp zde místo nemají ani v době počítačů, a není jediného projevu, aby neměl charakter Moravského Slovácka. Tradice se udržují uměle i spontánně snad nejvíc ze všech dědin Moravského Slovácka v Dolních Bojanovicích.

strana 1 / 419

Další strana »