Vladimír Vondráček: Bajka o jednom venkovském dvorku a výjimečném kuřeti

Byl jednou jeden venkovský dvorek a na něm se to hemžilo domácími zvířátky i drůbeží, tak jak to na správném venkovském dvorečku má být. Dvě velké kravky se zde samozřejmě hemžily jen velmi sporadicky, pouze v případě, že byly vyháněny na pastvu, takže o nějakém hemžení vlastně hanba mluvit. Také dva čuníci využívali čerstvého vzduchu na dvorku jen občas, většinou jen ve chvílích, kdy se jim kydal jejich chlívek. Černý chundelatý psík-hlídač před svou boudou nakonec také spíše hlídal vleže a dvě domácí kočky měly na starosti jinačí věci, než se jen tak mírnix-dýrnix bezcílně hemžit.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Ondřej Suchý: Jak mi pan Branald diktoval

Byl jsem tenkrát redaktorem Sedmičky, časopisu pro mládež (tehdy to stále ještě nebyla Sedmička pionýrů – psal se rok 1969), a tak jsem chtěl pana Branalda požádat o rozhovor. Ochotný Frank hned, že jdeme k Branaldům a dohodneme se s panem Branaldem, kdy by si pro mě mohl udělat čas. U Branaldů jsem se představil a hned také poprosil, jestli si mohu pana spisovatele vyfotografovat s jeho synem Ríšou, když budeme spolu „dělat“ ten rozhovor pro Sedmičku.

Josef Fousek: Kladivo na čarodějnice / Dva hrnečky

Když má někdo někoho rád, je to jen a jen jeho věc. Tak jej Pán Bůh stvořil. Lidé milují bez zábran a šíleně – svůj majetek, své koně, své revolvery, své domy, své psy, své funkce, – proč by bylo hříchem a protizákonným činem, když příroda dává propuknout lásce mezi ženou a ženou nebo mezi mužem a mužem?

Kristýnka Loužecká: Jak jsme byli na návštěvě u Karla IV.

Protože se mi na našem minulém výletě ve středověku líbilo, rozhodli jsme se, že tuto sobotu navštívíme Karla IV. na jeho hradě. Prý ho tam dokonce uvidím jako živého. V tajemném bludišti bylo málo světla. Ozývaly se tu různé zvuky a všechny postavy vypadaly jako skutečné. Nikoho z nich jsem neznala, ale táta říkal, že se o nich budu za pár let učit ve škole. Taky jsem zjistila, že nemám ráda muže, kteří mají dlouhé vlasy. Proto mám ráda tátu, že má vlasy krátké.

Miroslav Sígl: Tudle – nudle – Gogole aneb Brouzdání po internetu…

Nerad bych si z vás utahoval jako „na cezené nudli“, abych potom nebyl „rozsekán na nudle cimprcampr“, až by ze mne „nudle lítaly“ jak vlaštovky. Také se může najít šťoura, „kterému je to nudle“ (může mu to být ukradené) anebo „nedá nikomu ani nudli“ – čili vůbec nic nikomu zadarmo nedaruje.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (18) Harpo Marx

V 8.dílu tohoto seriálku jste se před časem seznámili s vůdčí osobnosti slavné trojice filmových komiků, bratří Marxů — Groucho Marxem. Ještě jednou si připomeňme některé z jejich komedii, které natočili ve třicátých letech a které jsme viděli také u nás: „Kobylkáři", „Kachní polévka", „V cirkuse“ a „Noc v opeře". Na počátku bylo bratrů Marxů pět: Groucho, Harpo, Chico, Gummo a Zeppo. Světovou slávu si však vydobyli jen první tři.

Ondřej Suchý: A večer bude biograf (15)

"V roce 1909 zvítězil jsem ve velké sportovní slavnosti Cheyenne a získal jsem značnou peněžitou cenu, která mi byla poukázána ve formě šeku,“ začíná s popisem svého příchodu k film ve svých „pamětech“ jedna z prvních mužských hvězd westernu, Tom Mix. (V polovině dvacátých let vyšly jeho vzpomínky v laciném sešitovém vydání i u nás pod názvem Nejslavnější cowboy světa Tom Mix vypravuje svá dobrodružství.) „Druhého dne šel jsem si vyzvednout peníze do banky, jejímž ředitelem byl jakýsi pan Stone, který byl také současně předsedou oněch sportovních slavností a byl velmi nadšen mými sportovními výkony.

Milan Dubský: Obcházení

Pozitivní noviny byly a jsou mimo jiné založeny k podpoře pozitivního myšlení a dobré nálady. Pod tímto praporem se shromáždily stovky autorů, tisíce čtenářů, kteří tento server denně navštěvují. Na obrazovce vidíme v levém sloupci PN názvy rubrik. Jsou hojně navštěvovány, o čemž svědčí rubrika ohlasy a stále přibývající, statisticky evidovaný, počet čtenářů.

Pavel Kovářík - Zdeněk Pošíval: Muž nejedné dovednosti

Nedávno jsme se potkali po mnoha létech a mě udivilo, že na rozdíl ode mne příliš nezestárl a pořád vypadá stejně, byť se mi přiznal, že s chutí pije irskou whiskey, ze sportů pěstuje jednou týdně bowling, při němž si dokonce i zakouří. Když to vyprávěl, kýchal a kašlal, kapesník z ruky nepustil. Trpí prý jarní alergií. Zavalil mě sice pohřebními řečičkami, ale zdálo se mi, že jinak kypí zdravím.

Iveta Kollertová: Dny utíkaly jak splašené

Otevřely se dveře do pokoje a sestřička vezla vozíček, na kterém stálo osm lahví zabalených do neprůsvitné látky. Jednu po druhé pokládala na stolek, větší i menší, průzračné barvy. „Je to dobré!" pomyslela jsem si.Na oddělení kolovalo, že kdo má chemoterapii růžové barvy, tomu vypadají vlasy hned. „Jdeme na to?" zeptala se sestřička a nasadila první láhev. Kývla jsem a natáhla ruku.

Jaromír Matoušek: Jak jsem fotografoval kosatec sibiřský

Je začátek června. Brzy zrána. Praha se ještě noří do hluboké tmy. Usedám se svou ženou do plně naloženého auta. Najde se tu všechno, oblečení do pohody, ale také do nepohody, počítač, mapy, průvodce, jídlo, pití, dalekohled, nůž, poznámky… Ale především fotovýbava. Do poslední chvíle mám nepříjemný pocit, že jsem něco zapomněl. Je toho hodně, co fotograf musí mít při sobě – fotoaparát, objektivy, karty, baterie, blesk, různé kabely, nabíječky, databanku, stativ…

Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn

Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (13)

S Táňou to přestalo být pěkné. Dostal jsem se do pozice Franty, když si s Květuškou zoufal, a také jsem si nevěděl rady. Dobře jsem cítil, že mě nemiluje a bolelo mě to. Rozhodl jsem se, že to takhle dál nejde a musíme si spolu o tom promluvit. Jenže já byl ve věcech srdce dost neobratný, zbrklý, ba přímo divoký a začal jsem dost něšťastně. Že to zkrátka nemá cenu.

strana 1 / 419

Další strana »