Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Rochefoucalda a Senecy

Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce. Slabost je jediná chyba, kterou nemůžeme napravit. Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí. Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby byla chyba jen na jedné straně. Tělesná práce osvobozuje od duševních bolů. Ten, kdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy, kdy ho ten druhý přestal milovat. Zdravý lidský rozum nepřisuzujeme téměř nikomu, leda tomu, kdo je našeho mínění. Zklamat se není taková hanba, jako nedůvěřovat.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Luděk Ťopka: Klíče

Ztratil jsem nedávno klíče. Od výtahu, dopisní schránky a zámku kola. A to svou vlastní vinou - zapomněl jsem je totiž ve výtahu. Jak to? Aha, pardon, neřekl jsem, že bydlím v jednom ze čtyř šestipatrových domů našeho družstevního bloku, kde je tato vymoženost nezbytná. Výtah sice klíč nepotřebuje, ale pro jízdu do sklepa je třeba, na ochranu proti zlodějům, vložit k tomu určený zvláštní klíček do ovladače kabiny.

Vladimír Vondráček: Bajka o báječné manželce

Dva dávní spolužáci čtyřicátníci se náhodně setkali asi po dvaceti letech ve městě, kde jeden z nich celou dobu žil i pracoval. Druhý sem přijel na nějakou služební cestu a měl zamluvený pokoj v místním hotelu. Setkání bylo opravdu srdečné a znalec místních osvěžoven pozval přítele do jedné z nich, aby se při různých tekutinách lépe vzpomínalo. Jejich curricilum vitae bylo totiž naprosto rozličné. Zatímco host byl čerstvě potřetí rozvedený, domorodý hostitel byl čerstvý ženáč, který se teprve nedávno oženil poprvé. A tak samozřejmě bylo o čem povídat!

Dana Kalinová - Martina McLenehan: Věřím v lidské dobro

Také rádi čtete a každý rok se těšíte na Svět knihy? A napadlo vás někdy, jak je organizován a kým? Mě tedy ne. Až do letoška jsem nad tím vůbec nepřemýšlela a jeho existenci brala jako jakousi samozřejmost. Ovšem letos jsem se na veletrh dostala ne jako návštěvnice, ale jako hosteska. Došlo mi, že za Světem knihy je spousta netušené práce a že vzniká z velikého zaujetí pro věc.

Vladimír Cícha: Jan Ámos u toho nebyl...

V téměř pravidelných intervalech sděloval pan učitel Vydra (jazyk český), jak to s námi v životě dopadne, kam to v budoucnu dotáhneme nebo nedotáhneme. Dle jeho předpovědi byla většina třídy předurčena k pohromám, blamáži, menšímu či většímu nezdaru. Jen malé skupince pan učitel předpovídal, že v životě prorazí, že se slušně uplatní... Pan učitel, machr na poezii, miloval klasiky, ovládal latinu. Z koncentráku se vrátil s nadějí na spokojenější život, ta se ale rychle rozplynula. A snad ještě více nežli z vězení, měl pocuchané nervy z toho, co nalezl po návratu.

Miroslav Sígl: Univerzální, avšak jedinečný umělec s vrozenou vášní

Možná, že ten titulek bude pro někoho znít příliš pateticky, nadneseně, ale začtete-li se dál do těchto mých řádek, a co by vůbec bylo nejlepší, kdybyste mohli nahlédnout do jeho dílny či alespoň do jeho monografie malíře, sochaře a grafika (vydal Oftis, Ústí nad Orlicí, s vynikající grafickou úpravou), pak teprve pochopíte, že ty perly jsou pravé.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (24)

Maturita je považována za zkoušku dospělosti, je to jistě důležitý časový bod v životě každého študáka a mne napadlo, že je také čas doplnit některé vzpomínky a dát nahlédnout do geneze naší rodiny. Pouštím se do střípků velmi problematických. Nebudou to vlastně vzpomínky „monolokální“, půjdou do daleké minulosti a navíc je mám z velké části pouze zprostředkované svými rodiči.

Jarmila Moosová - Jitka Dolejšová: 19 otázek pro....

Dělat první rozhovor v životě je těžké. Dělat rozhovor s někým, kdo sám „levou zadní“ vyrábí bravurní rozhovory s významnými osobnostmi, je ještě těžší. A dělat rozhovor s takovým úžasným Člověkem, jakým je Jarmila Moosová, bude asi úplně nejtěžší. Ale když už jsem si to vymyslela, tak se do toho pustím.

Ctirad Pánek: Jak vzniká prales?

Ke vzniku pralesa je potřeba jenom spousta času. Když se les nechá po dlouhá století v klidu, bez jakéhokoliv lidského zásahu, vznikne krásná přírodní rovnováha. Rostliny a stromy se generaci po generaci doplňují a vzájemně vyživují – ty starší podporují svoje děti, ty úplně staré odumírají, dělají místo mladším a slouží jako výživa těm žijícím.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (15)

Teď, co každý dělal na jiné stavbě, stal se problém auta akutní. Franta s ním jezdit nemohl a já jsem pochopitelně jezdil, takže jsme se začali přít i o benzín a bylo dost těžké odhadnout moji spotřebu, společnou a jen Frantovu spotřebu, protože já jsem se bránil tím, že když ho někam vezu, není to moje spotřeba, ale jenom jeho.

Jana Kosová: Kdo to byl František Hamza?

Možná, ani to nevíte, pocházíte z rodu, kdy se některý Váš předek léčil v Hamzové dětské léčebně v Luži – Košumberku ve východních Čechách s tuberkulózou. Kdysi obávaná smrtelná nemoc, dnes spíše už jen dlouhodobá nepříjemnost. Tuberkulóza je nejčastěji plicní, objevují se ale i jiné formy, například kostní, tuberkulóza močových či trávicích cest. Nemoc je v současnosti při znalosti antibiotik dobře léčitelná, jde však o velmi vleklý proces v řádu měsíců. Nemocnému se podává vhodná kombinace antibiotik, které ale mohou mít nejrůznější vedlejší účinky. Záleží vždy na konkrétním případě, množství bakterií a jejich ložiscích v těle. I když se člověk vyléčí, lékaři ho pravidelně dál sledují.

Dobromila Lebrová: Viktor Schauberger, rakouský lesník, přírodovědec, vynálezce

Viktor Schauberger byl pro své současníky a - možná i pro naše současníky - rozporuplnou postavou. Většinu jeho objevů považovali za šílené, nesmyslné. Dost z jeho objevů se vymykalo uznávaným fyzikálním zákonům a jeho řeč nebyla vědecká, tak ho jen málokterý vědec dokázal pochopit. Mnohé jeho myšlenky předběhly svou dobu o staletí...

PhDr. Josef Krám: Do Muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století

Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století, nestátní nezisková organizace, placená jeho zakladateli, výtvarníky Janem a Sabinou Kratochvilovými s případnou pomocí lidí z exilu a emigrace, vzniklo v prostorách kdysi pivovaru na Štefánikově ulici 22 (předtím tam býval klášter, zrušený za Josefa II.), vráceného v restituci rodině Kratochvilových. První výstava věnovaná českému, slovenskému a rusínskému exilu a emigraci byla realizována v letech 2000–2001 v Domě umění města Brna, Moravském zemském muzeu, Moravské zemské knihovně a v Národním divadle v Brně za účasti několika set návštěvníků z exilu, ministrů kultury a školství a řady dalších osobností.

Eva Střížovská: Na Starých zámeckých schodech...

Nejen já, ale i Ivo Zelenka jsme byli letos hosty na každoročním milém setkání krajanů v Kyrkekvarnu nedaleko Göteborgu, na jehož zorganizování se velkou měrou zasloužila také i Jitka Vykopalová ze Stockholmu, která je kulturním manažerem stockholmského Švédsko-česko-slovenského spolku a redaktorkou a zástupkyní „Pozitivních novin“ ve Švédsku.

strana 1 / 419

Další strana »