Marta Urbanová: Turecko - Bavlněný zámek
Když letadlo klesá k přistávací dráze u Antalye a vidíte pod sebou hory a zase jen hory, tak máte dojem, že v těch kopcích nemůže vyklíčit život. A přece se posléze dole objeví milionové město na pobřeží Středozemního moře. Než si stačíte prohlédnout jeho historické památky a minaret, stojíte před vodní tříští čtyřicetimetrového vodopádu Düden padajícího přímo do moře.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (1)
Kdyby byla mezi mladými lidmi uskutečnina anketa na téma „Karel Hašler“, málokdo by asi věděl, kdo vlastně Karel Hašler byl, jaká je jeho tvorba a za jakých okolností jeho bohatý život tragicky skončil. Většinou bychom se zřejmě setkali s odpovědí: „Nevím“. Je velmi smutné, že dnešní mladí lidé nemají vážný zájem seznámit se s osudy lidí, kteří pro českou zemi obětovali vše, co kdy měli, dokonce i svůj vlastní život.
Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)
Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Hus - Svědomí proti autoritě a dogmatu
Jan Hus nebyl prvním, kdo se obořil proti zlořádům své doby – v samotných Čechách už měl celou řadu předchůdců. Málokdo však došel v konfliktu s církví tak daleko jako Hus a málokdy také usilovala církev tak vehementně o dramatické dovršení konfliktu, jako v tomto případě. Mistr Jan by zřejmě nebyl nikdy tak nebezpečným protivníkem, kdyby svou při se soudobou církevní mocí přenesl pouze na půdu uzavřených disputací.
Eva Vlachová: V zajetí tradic
Vánoce jsou časem pohádek a tklivých příběhů. Jako je třeba ten o veverce v kleci s kolotočem běhající stále dokola. Klec stojí na parapetu otevřeného okna a tím oknem proudí dovnitř omamná vůně borovic. Rezavá zajatkyně vidí své družky, kterak vesele poskakují z větve na větev a možná i slyší jejich volání.
Jitka Krpensky: Splněný sen
Její kamarádka má alespoň psa, Badyho. Je s ním docela legrace, když začnou vyvádět na louce, to se nasmějou a naskáčou až až, a říkají tomu, že dělají "psí kusy", a to tedy jo. No na psa by je možná doma ještě přemluvila, ale když ona by chtěla koně. Ať si lámala hlavu, jak chtěla, nic pořádného nevymyslela.
Jana Pilátová: Milý deníčku (4)
Ústřední topení také nebylo a místnost se vytápěla pouze kamny, která stála v rohu třídy. K nim vysloužilý pan řídící donášel nasekané dřevo a uhlák naplněný briketami. Zmíněný pan řídící nás nevyučoval. Byl v penzi a obýval první patro stařičké školy. Mnoho jsme jej nevídali, ale občas plnil funkci školníka, poněvadž prováděl drobnou údržbu závad v budově a připravoval na zátop „aby soudružka učitelka nemusela“.
Jan Drocár: Poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad v Anglii
Poselstvo dorazilo do Calais, ležícího na mořském břehu a poddaného tehdy anglickému králi. Půl míle za tímto městem končí Flandry, píše autor a dodává, že každý, kdo se chce dostat do Anglie, musí vyplout z tohoto města.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (12)
Abych pravdu řekl, dopustil jsem se chronologické nepřesnosti. Tehdy, když jsme psali a chystali Jonáše, vznikal nový soubor a protože ten chtěl taky něco hrát a já nedokázal tehdy ještě psát dvě hry najednou, vzpomněl jsem si na pořad v Redutě -Šest žen se jmenoval. Byla to vlastně četba z jakéhosi fiktivního deníku Jindřicha VIIIl., krále anglického, proložená písničkami.
Dobromila Lebrová: Edmond Rostand, francouzský dramatik a básník
Život velkého francouzského básníka Edmonda Rostanda je důkazem toho, jak může být zhoubná sláva. Na konci 19. století, kdy napsal nejvíce svých děl, byl protipólem naturalismu - tehdejšího směru ve francouzské literatuře. Byl idealistou a romantikem, usilujícím o návrat ušlechtilých ideálů do francouzské kultury.
T.B. - Vlastimil Marek: Delfíni
Na Novém Zélandu se nedávno stal zvláštní případ. Čtyři delfíni kroužili asi čtyřicet minut kolem čtyřech lidí, kteří se koupali v moři, a zachránili jim tak asi život. Teprve po chvíli totiž ti lidé zjistili, že je poblíž s velkým zájmem pozoruje veliký žralok. Delfíni žádnému z lidí nedovolili opustit kruh, a odplavali až poté, co odplaval i žralok.
Vznešení cizinci zírali / Doktor a jeho návštěvník
Počátkem šedesátých let panoval v Československu zvyk nepouštět prostý lid zbytečně za hranice. I do bratrské NDR se dalo vycestovat jen s mnoha povoleními a na velice krátkou dobu. Patrně proto, abychom neměli možnost děsit se pohledem. Jenomže jsme si byli všichni rovni a tak potíže s cestováním za pracující lid s ochotou přebírali vybraní soudruzi ze stranických aparátů.
Egon Wiener: Čas žaludů | Houby
Někdy si připadám jako indiánská babička. Kam se poděla doba mladistvých hloupostí, doba nezkušeného konání, které všechna úskalí překonala, a dnes, po mnoha letech, stojí za vzpomínání… Pokud vyrůstáte, jako já, na vesnici, pak roční období určují velmi významně vše, co děláte, svět, ve kterém žijete. Můj Machnín, ač kousek od Liberce, byl stále vesnicí, kdy na jaře se vláčelo, oralo a silo, trhal a sušil se podběl, všude kolem domu a na zahradách se po zimě uklízelo. Léto bylo o senu, koupání, fotbale, houbách a letním ovoci.
Miroslav Sígl: Sobota se světovou šampionkou v paměti
Celý den nám přednášela, obsluhovala přitom svůj diaprojektor, psala a ukazovátkem vysvětlovala na velkém plátně diagramy, tabulky a memogramy, žonglovala s míčky, testovala schopnosti účastníků kursu, aby v samotném závěru odpovídala na desítky zvídavých otázek. A neváhala – ač viditelně unavená v pozdním odpoledni - a na požádání nás vyzvala, abychom jí nadiktovali 30 dvojciferných čísel.
strana 1 / 419