Josef Krám: Drašar v Rychnově

Jméno Drašarovo nám bude sloužit jen jako záminka, abychom vstoupili do staré školy v Rychnově nad Kněžnou. Čtenář známého románu Terézy Novákové Drašar se nejspíš usměje, cože by měl tento pták bouřlivák společného s Rychnovem. Popravdě řekneme, že tu byl dvakrát, učil na hlavní rychnovské škole 1844-1845 a znovu 1848-1849. Pro nezasvěcené uveďme jeho pravé jméno: Josef Václav Justin Michl.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)

Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.

Vladimír Cícha: Kovotechna, n. p.

Večer jsem se zeptal otce, kdy k nám zase přijde strýc Pepa. „Nevím, možná brzy, proč se ptáš?“ „Kvůli té Kovotechně, pamatuješ, jak jsi říkal, kdybych po průmyslovce už nechtěl dál,“ řekl jsem a podal otci dopis z fakulty. Otec četl. Pak pravil: „Kádrový profil! Co tím chtějí říct?“ „Nevím.“ „Nemůže to být kvůli těm dvěma čtyřkám v prvním ročníku?“ tázal se otec. „Profil je profil a čtyřky jsou čtyřky. O těch tam není řeč. Hm ...a jak ty o nich víš? Nikdy ses mě na výsledky ve škole neptal!“ „Máti mi pověděla. No dobrá, zavolám Pepu hned zítra.“

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (16)

Jednou jsem přijel na Bronte a byli tam dva kluci z Melbourne, také emigranti z roku 1968. Jeden z nich, tmavý kluk s černým knírkem se nechal v Austrálii přejmenovat na Omar Sharif, ale česky se jmenoval Slávek. Druhý se jmenoval Jarda. V Praze pracoval v karlínském divadle jako kulisák. S tím jsem se skamarádil hned.

Peter Závacký: Neprakta 88 – výtvarná pocta

Medzinárodná výstava, ktorou Český spolok v Košiciach v máji pripomenul priaznivcom kresleného humoru, ale i verejnosti, nedožité 88. narodeniny ikony českej karikatúry Jiřímu Winterovi–Nepraktovi (1924–2011). Aj preto výstava niesla symbolické nazvanie NEPRAKTA 88 – Výtvarná pocta. S menom Nepraktu je spojená plodná výtvarná aktivita reprezentujúca viac ako šesť desaťročí českého kresleného humoru, dnes bohužiaľ už ukončená a uzavretá, a v kontexte súčasného českého výtvarného umenia neprehliadnuteľná. Stál sa legendou i príkladom.

Ivana Šimánková: Režisér a ornitolog Ludvík MÜHLSTEIN oslavil narozeniny

"Poslyš, nechtěla bys k nám chodit do rozhlasového souboru?" oslovil mě předseda poroty recitační soutěže v Českém Krumlově poté,co jsem jsem se stala její absolutní vítězkou. "Ale já už tam stejně v pondělí jdu," odpověděla jsem sebevědomě z výšky svých 10 let. Rozesmál se upřímným, nakažlivým, klukovským smíchem. Takové bylo moje první setkání s vynikajícím hokejovým komentátorem, spisovatelem, rozhlasovým režisérem a ornitologem Ludvíkem Mühlsteinem.

Tomáš Zářecký: Díky za každý nový trn

Na Velký den kaktusů si vezmu stranou každého jedince, prohodím s ním pár povzbudivých slov (on většinou mlčí), pečlivě ho opráším, prohlédnu a jak jen to je možné, zbavím ho všech škůdců a neřádů. Vlnatky, mšice, puklice, to jsou hrozné potvory. Najdou si totiž vždycky to nejnepřístupnější místečko a dostaňte si je odtud!

Jitka Dolejšová: Prezentace špatných zpráv

Prezentaci jsem dokončila, zrovna když začala přestávka. Nevím, jestli v poločase nebo ve třetině, nezajímá mne ani hokej, ani fotbal. Manžel vstal a já mu prezentaci na počítači předvedla. Pořád jen vrtěl hlavou a občas si ťukal na čelo. Asi ho bolela hlava. Pak přinesl z komory krabičku s novou žárovkou a – bylo světlo.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (25)

Jak už říkal nesmrtelný Švejk, je dobře, když je někdo přímo odněkud! Znát své kořeny nikdy neškodí, i když se někdy hledají složitě. A tak tatínkovu stranu – tedy co se týče jeho předků - nemám vlastně zmapovánu vůbec. Na jeho rodiče si nevzpomínám, zato jeho sourozence, tedy tetičky a strýčky, jsme navštěvovali často.

Antonín Siuda: O rovnováze

Několik dnů před tím jsem sledoval od počátku do konce ruch kolem sýkorčího hnízda a byl to pro mne nenahraditelný letní zážitek. O něco později jsem pak spatřil, kterak jakýsi chlupatec útočí ze zálohy a dáví jedno z neopatrných mláďat. Bolelo mne z toho u srdce a dalo mi hodně přemáhání neplésti se do přírodního děje a nedurdit se na tu šelmu, která jednala podle své přirozenosti.

Radovan Lovčí: Abeceda etiky Kateřiny Samojské

Na sklonku minulé dekády obnovilo svoji činnost po mnohaleté odmlce Nakladatelství Unitaria, které vlastní Náboženská společnost českých unitářů (zkráceně nazývaná též Unitarií). Její zrod v v době první Čs. republiky inicioval kazatel, spisovatel a praktický psycholog dr. Norbert Fabián Čapek (3. 6. 1870, Radomyšl – 30. 10. 1942, Dachau). Osobně se znal s profesorem T. G. Masarykem, který mu poskytl jeden ze zásadních impulsů, jež ho nakonec dovedly k jejímu založení. Čapkova choť Marie a dcera Bohdana, angažované rovněž v Unitarii, se navíc staly historicky prvními ženami-duchovními v moderních českých dějinách.

Tomáš Zářecký: Zemřel pan Karel Hála, legenda českého swingu

Ručička životních hodin pana Karla Hály se zastavila v neděli, šestého července 2008, na čísle 74. Při té zprávě málokteré oko zůstane suché a srdce hluché smutku. Zejména lidé starší generace se tiše pozastaví nad odchodem někoho, kdo dlouhá léta patřil k našim nejlepším zpěvákům. Opustil nás další velikán, swingař par excelence, muž, který sám sebe označoval za prvního českého skinheada. Muž, který se už za života stal legendou. Pan Karel Hála.

Ludvík Klobása - Zdeněk Pošíval: Soudy, nikoliv poslední

Kdysi jsem napsal esej o tom, kterak se na nedělní snídani v Karlově studánce lázních podivovaly lázeňské sousedky u stolu, že mám na sobě sváteční oblek s kravatou a jedna z nich překvapeně prohlásila: „Propána, snad se nechystáte do kostela?“ Odpověděl jsem, že ano a že odjíždím na bohoslužbu do Bruntálu. „Božínku můj!“ spráskla ruce druhá paní a s neobyčejně zklamaným a trochu i znechuceným povzdechem dodala: „A vypadal jste tak inteligentně!“

Sloupky Jiřího Menzela (17)

Stěhoval jsem se se svými knížkami a to byl horor. Jsem takový knižní sysel. Hromadím a schraňuji každý kousek potištěného papíru. A po tolika letech, co jsem na světě, se mi toho nahromadilo na metráky. Teď proklínám svoji hamižnost a urovnávám své knižní a brožurkové poklady do nových regálů.

strana 1 / 419

Další strana »