Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (2)

Duch a vůně cibulačky z té dávné doby však zůstaly. Najdete ji ve stovkách receptů, jeden z nich je z kuchyně našeho Karla. Základem je vždycky zesklovatělá cibule na oleji nebo na sádle a zalitá vodou. Nechá se úplně rozvařit. Pak přilijete bílé víno, jste přece ve Francii. Jste-li snad odpůrci i vína, vystačí vám hovězí nebo masoxový vývar.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (2)

Byl máj, lásky čas. V parcích vibrovaly lavičky a Mánička se třásla vzteky. Rozrazila dveře, aktovkou mrštila do kouta, sebou na gauč a kvílela: „Mám kouli!“ „Proč?“ chytla se za srdce bábinka a klesla vedle ní. „Protože jsem nebyla schopna koncentrace, když ke mně Hurvínek vysílal své signály,“ zapýřila se dívenka. „Jenže s účou není možný konsensus. Vytáhla mě k tabuli, a i když jsem artikulovala docela dobře, dala mi sardel!

Milan Turek: Německá VIA SACRA má zastavení na severu Čech

Tvůrcem zajímavé poutní cesty se čtrnácti zastaveními ve významných místech sakrálních památek v Euroregionu Nisa je žitavský historik Volker Dudeck. Prezentoval se řadou děl o českých dějinách v souvislosti s historickými památkami Horní Lužice. Jeho největším objevem je žitavské postní plátno, nazývané také Žitavskou biblí. Druhým autorem poutní cesty je manažer z Bautzenu Holm Grosse, který doplnil cestu praktickými radami. Spolu s dalšími tvůrci vydali v květnu průvodce, který vede návštěvníka Euroregionu Nisa po těch nejkrásnějších místech historie Čech, Německa a Polska v Trojzemí.

Radka Jurkovičová: Doteky

Mám ráda stromy. Mají své výrazy, své tváře. Některé jsou vážné, jiné smutné, nebo lhostejné. Občas potkám i veselý strom. Ale nejvzácnější jsou pro mě setkání se stromy, které mě dokážou rozesmát. Už z dálky se pitvoří a čekají, jestli si toho všimnu! ,,Ty jsi krásný “ řeknu mu a smějeme se spolu. A na rozloučenou ho pohladím. Jdu dál a usmívám se.

Antonín Suk: Bába z hospody

Rád vzpomínám i na další vickovickou osobnost. Malá, shrbená, ale neskonale laskavá v přirozené drsnosti, i když nám – „vejpitkům“ čas od času nehostinsky vynadala: „Děte domů a neutrácejte!“ – to byla naše hostinská. Jenže naše byla i ta hospoda – nehospoda! V té místnosti kde se prodávalo a podávalo pouze lahvové pivo, při čemž probíhala i „dudáková liga“, babka i spala!

Karel Šíp: Prázdninové rady amatérského cestovatele

Velké zavazadlo totiž svádí k tomu, brát si sebou i úplné blbosti. Stojíte před skříní, už jste vzali kdeco, ale v zavazadle je pořád dost místa, tak berete další a další věci, jen aby to bylo plný. Pokaždé si sebou například beru 15 – 20 triček. A vždycky v cílové zemi vidím, že takové tričko tam stojí zhruba jako žvejkačky. Já se s tím táhnu přes půl světa, přičemž rozumné je odjet bez triček a tam si je kupovat jako žvejkačky a pak to vyžvejkané tričko jednoduše zahodit do koše.

Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (1)

Kdyby se jen každý desátý člověk zadíval denně na oblohu hodinku hleděl do vesmíru na hvězdy na Mléčnou dráhu kdyby se pokusil představit si světelný rok a zemi vnímal jako kouli zavěšenou v prostoru v útrobách žhavou jako pec martinská kdyby se skutečně zamyslel nad životem a smrtí a hledal neúnavně proto k tisícerým proč a na pomoc si přibral vědy exaktní medicinu i metafyziku kdyby se každý desátý člověk jen chvíli každý den zamyslel nad tím proč jsme tady a proč den má dvacetčtyři hodiny a kde se v koni bere tolik síly jen z ovsa a sena kdyby se skutečně zamyslel nad mnoha samozřejmostmi života pak nejpotřebnější z budov musely by být blázince...

Helena Dohnalová: Mrkvičku, prosím...

Od té doby co děti odrostly miminímu věku, byl mi obsah dusičnanů v zelenině šumafuk. Pokud nevíte, jak dusičnany souvisí s miminky, tak připomínám, že dusičnany se v krvi umí navázat na hemoglobin v červených krvinkách a ty pak nedokážou přenášet kyslík. Vlivem toho mohou, zejména miminka a malé děti, trpět dušností a nedostatkem kyslíku v krvi. Mohou z toho dokonce zmodrat.

Milan Markovič: Meškám, prídem neskôr!

Hovorí mi kolegyňa: - Ja si naschvál nastavujem hodinky desať minút dopredu. Aby som mala trochu viac času v rezerve. No a vidíš, nestihla som to ani tak. Prepáč. To je ešte ten lepší prípad. Za dvadsaťpäťminútové meškanie sa aspoň ospravedlnila. A to sa tuším už dnes ani tak často nevidí. Meškajúci človek dnes už väčšinou staví na poľutovanie: - Predstav si, takmer pol hodiny som trčal v zápche, po tom meste sa už naozaj nedá jazdiť!

Karel Zatloukal: Jarošův mlýn

V těsné blízkosti Brněnské přehrady, na levém břehu Bílého potoka ve Veverské Bítýšce, nyní již jen tiše stojí vodní Jarošův válcový mlýn, místo, kde se zastavil čas … Ministerstvo kultury ČR prohlásilo Jarošův mlýn ...

Michal Čagánek: Malá (3)

Marek dočetl moji knihu, to, co jsem dosud napsala. Dlouho seděl a mlčky hleděl do míst, kde poslední slova splynula s bílou plochou papíru. Nebylo jasné, jestli začne plakat nebo se smát. Konečně zvedl hlavu. Usmíval se, v očích slzy. „Chtěla bys to vydat?“ Usmála jsem se. „Ne tak hrrr, vždyť to ještě ani není napsané!“ „No, já myslel až potom.“ „Potom musím najít někoho, kdo umí krásně malovat, aby knihu doplnil obrázky. A taky toho, kdo dělá, aby byla kniha knihou. Kdo rozumí písmenům a ví, jak je na stránkách uspořádat.“ „Grafik.“ „Ano ten.“ „A co tiskař?“ „Ten se bude taky hodit. Hlavně ale musíme najít někoho, kdo se umí krásně smát.“

Vladimír Just: Vlasta Burian a sport ...

Kdykoli se píše o Vlastovi Burianovi, propírá se věčné téma Burian a sport. Není divu – sportovní výkony byly vždy Burianovi rovnocenné s výkony jevištními. „Hrál fotbal v nejlepších mužstvech, hraje tenis, jezdí s autem odvážně jako závodník, jezdí na koni a skáče přes překážky… Sport, tělesná námaha, otužilost a dravá chuť k životu spolupůsobí hybnou pákou při tvorbě Burianově na jevišti.“

Petr Feyfar - Zdeněk Pošíval: Pozitivní energie čerpaná ze stoje na hlavě

Dodnes netuším, proč je na DAMU tak náročný tělocvik pro veškeré posluchače. Chápu, že je potřebné, aby posluchači herectví uměli jezdit na koni, dovedli plout v kánoi anebo zvládnout šerm, ale uniká mi, proč se to museli učit na klasifikovaný zápočet i posluchači dramaturgie. Na katedře režie se šerm docela hodil, v praxi jsem tu znalost párkrát využil a choreografii soubojů si dělal sám. Jenomže ve škole jsem vyfasoval jako protivníka právě dramaturga, s nímž jsem měl na semestrální zápočet předvést souboj Cyrana s d´ Valvertem, včetně mluveného textu.

Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn

Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…

strana 1 / 419

Další strana »