Michal Čagánek: Malá (1)

Na pokračování Literatura

Říkají mi Blanka a na jaře mi přáli ke čtvrtým narozeninám. Nyní je podzim, stromy odevzdávají své plody. Stačí vzít do dlaně jablko nebo zralou švestku a člověk hned ví, že je tady správně, že věčnost trvá a bere na sebe bezpočet podob. Uprostřed léta jsem poznala, že umím číst. Seděla jsem v parku pod stromem, starý jírovec mě rád chová ve svém stínu. Ráda se opírám o jeho kmen. V tom kmeni je dutina, do které se dá vlézt, když člověk chce a je dost malý na to, aby se do ní vešel, jako jsem já malá.

Zdeněk Hajný převzal světovou cenu Salvadora Dalího

Zajímavosti Publicistika

V pátek dne 2.září 2005 udělila  ALLINACE SALVADORA DALÍ INTERNATIONAL na slavnostním obřadu v Galerii Miro - kostele sv.Rocha na Strahovském nádvoří v Praze 9 světovou cenu Salvadora Dalího čtyřem laureátům: Zdeňkovi Hajnému, Jaroslavu Šulekovi, Oschovi Krejčínovi a Filipu Kudrnáčovi.

Jaroslav Stehlík - Jan Drocár: ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ USA

Letem-světem Publicistika

Odešel z Československa v roce 1982. Celou dobu prožil na západním pobřeží USA, takže jeho povídání se týká především oblasti okolí San Franciska a Los Angeles. V poslední době soukromniční, zabývá se prací, která vzdáleně připomíná naše bývalé OPBH. Služby všeho druhu v bytech a domech. Myslím, že pro naše čtenáře, kteří někdy hodlají USA navštívit, jsou jeho postřehy zajímavé.

Petra Nachtmanová: MAŘENKA A SCHODIŠTĚ

Pohlazení Literatura

Člověku se to tak někdy o deštivém dni přihodí. Chodí mezi zamračenými lidmi, usmívá se, krade jim vyhaslé tváře a místo nich jim na obličej nasazuje panáčkující lasičky a při tom, jak ještě rozmotává kolemjdoucí pomatené nohy,  si ty svoje nevědomky zaplete do pomlázky. Pomlázka je sice dobrá věc, pár šlehnutí zakroucenými proutky a jak se krev rozproudí.

Antonín Suk: Lákadlo na lišky

Povídky Literatura

Pěkně to fičelo. Sníh byl měkký, prašný. Dostal se všade. V místech kde narážel na překážky se tvořily závěje a na silnicích sněhové jazyky. Polní cesty vedoucí úvozy se začaly ztrácet. Smrčíky i smrčky se měnily v pohádkové bytosti. Tak jsme to viděli my, lidé. Ti jehličnatí měli co dělat se té váze sněhu bránit. V Kutné Hoře jsem si koupil zaječí vřeštidlo. Mělo to být nejlepší lákadlo na lišky v této době.

Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (11)

Historie Publicistika

Neustálé volání po klidu připomínalo varovná  slova básníka Oldřich Mikuláška, která napsal v pohnutých srpnových dnech, ale která se stále vracela i v těchto dalších okupačních dnech „Kdo vymyslel ta dvě strašná slova: zachovejte klid... najíždí na vás tanky? Zachovejte klid! Že děla na vás míří? Zachovejte klid! Mrtvého přivezli syna?

Martina Fialková: Báječně Dobře placená procházka

Doporučení Publicistika

Inscenace Národního divadla, vzniklá přepracováním té legendární semaforské z roku 1965, a samozřejmě inspirovaná i stejnojmenným televizním filmem (1966), se stala událostí sezóny 2007/8. A protože představení nebylo mnoho (nejsou zařazena během roku, hrálo se jen na jaře, pak v červenci a několikrát v srpnu a září), stíháme referovat až nyní.

Tomáš Zářecký: Čas

Fejetony Literatura

Tři písmenka, ale co vše se za nimi skrývá! Nápad napsat krátké zamyšlení se mi vnuknul zcela prostě. Pořád jsem si opakoval, jak strašně nestíhám a jak nemám čas, až jsem si řekl: Tak o tom sakra napiš! Jenže zároveň s tím mi bleskla hlavou i druhá myšlenka: kolik fejetonů, úvah, básní, školních prací či rovnou celých románů už zaměřilo svou pozornost tímto směrem? Nevím.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (30)

Zbývá dodat... Publicistika

Po další tři roky až do jara 1957 jsem bydlel v koleji Na slupi, která stála naproti koleji Albertov. Zpočátku na “šesteráku“ se třemi dřevěnými palandami, později už „pouze“ ve čtyřech a na kovových pérových postelích. A zde bych klidně mohl odkázat na krásnou píseň Kolej Yesteday v podání Michala Prokopa, který je sice o půl generace mladší než já, ale autor hudby Petr Skoumal i autor textu Pavel Šrut už jsou téměř mými vrstevníky.

Milan Dubský: Tolstoj české karikatury

Co je psáno... Publicistika

Je podivuhodné, jak člověk s tak jemným a citlivým srdcem dokáže vytvářet tak krutě pravdivý a přitom úsměvný humor. Paleta jeho tvorby je široká. Rozdává svými kresbami šlehy do všech oblastí lidské činnosti. Neuniká mu lidské sobectví, mamon, závist, hloupost a blbost lidského jednání a jeho nositelů, pomyslná sláva, nafoukanost, povýšenectví, prodejný sex, zkrátka člověčí slabůstky, hříchy, prohřešky i zlo, jež je pácháno na sousedech, bližních, ale také zlo, jež často pácháme sami na sobě.

Luděk Horký: Nejdůležitější ze všeho je léčba prací (3)

Publicistika

Ze zařízení, v kterých jsem se léčil, byla léčba prací na nejvyšší úrovni v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. V dílně truhlářské, tkalcovské, výtvarné, keramické, kovovýrobní i výpočetní techniky (stále vyhledávanější pro svůj dynamický rozvoj) slouží nejenom k nácviku zručnosti a procvičení třeba motoriky rukou, ale ukazuje i případný další směr pro budoucí uplatnění, jak pracovní, tak i zájmové. Ač se to zdá na první pohled samozřejmostí, tak v mnoha zařízeních léčba prací neexistuje a není tam ani zácvik pro základní „samostatnosti“ s nácvikem používání kompenzačních pomůcek pro zdravotně postižené.

Václav Židek - Blanka Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (3)

Zábava Literatura

Můj pes má rád DROBEČKY, tak jako já. Váš taky? Nééé, já nemyslím ty drobečky, které vám někdy spadnou na zem od stolu, ale „Drobečky (Drbečky) z půjčovny lidských duší“ od pana Vlastimila Brodského. Abych to ještě upřesnil, tak Kolja má v této knize rád povídání pana Bródi o jeho psu Hugovi.

Michal Zelenka - Zdeněk Pošíval: Jak být managerem v utajení

Rozpravy ZP Publicistika

MICHAL ZELENKA - produkční, producent, promotér. Narozen 4. 4. 1948, vzdělání střední s maturitou. Od roku 1968 nezávislý producent a manažer hudebních a divadelních souborů. Framus Five a Michal Prokop, Blue effect (Modrý efekt R. Hladíka), Collegium Musicum M. Vargy. Divadlo Ateliér, Karel Černoch, Josef Dvořák a Jiří Císler, Hana Hegerová, Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová a Jiřina Jirásková, Petra Janů (Pro-rock, Bumerang, Express a Golem), technický ředitel velkých mezinárodních show (One night on Broadway a The best of Broadway, SRN, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Francie, Itálie)

Emília Molčániová: Fľaša | Golf | Drama lásky

Zábava Literatura

Ach, drahý, ty si nezabudol na naše výročie! Tie kvety sú nádherné! Ale poď, ja mám pre teba tiež prekvapenie.“ „Slávnostná večera pri sviečkach!“ „Áno, drahý. Pripravila som ti menu, aké si zaslúžiš, ťu, ťu, ťu, cmuk. Predjedlom sú artičokami plnené teľacie medailóniky v tirolskej omáčke a za tým budú nasledovať tvoje obľúbené krevety v župane so syrovými kroketkami. Dnes sa mi mimoriadne vydarili.“ „Tak, drahá, pripime si na naše štyri šťastné roky manželstva... Čo to vlastne pijeme, drahá?“

Lenka Novotná - Renata Šindelářová: Herec musí umět všecko

Rozhovory Publicistika

Lenka Novotná, znáte to jméno? A kteroupak z nich znáte? Tu mistryni v orientačním běhu, zpěvačku, kajakářku nebo snad dceru komika Petra Novotného? Já znám také jednu, je to herečka a rozhlasová moderátorka. Hraje nejen divadlo, ale také na různé hudební nástroje a věnuje se veřejným aktivitám.

Sloupky Jiřího Menzela (28)

Na pokračování Literatura

Jezdíval jsem často do Kerska k Hrabalům v jejich lesním útulku a bylo mi s nimi dobře. Jednoho krásného jarního dopoledne, plného teplého slunečního svitu jsem tam zastihl pana Hrabala samotného. Paní byla u sousedů na kanastě. Bylo krásně, oba jsme byli naladěni lyricky, schylovalo se k obědu, dostali jsme hlad a chyběla nám ženská bytost.

Zdeněk Wachfaitl: Ladovská zima

Zajímavosti Publicistika

Dnes již klasické Ladovy ilustrace, znázorňující pro dnešní chápání tak trochu idylický vesnický život koncem 19. století, jsou součástí velké Ladovy životní galerie. Mladším generacím, vyrůstajícím v polovině i na sklonku 20.století, připomínají to, s čím se snad už není možné dnes běžně setkat.

Josef Fousek: Laciná četba / Nevyléčitelná frustrace

Fouskův svět Publicistika

Tajně jsem čítával ve škole pod lavicí Rodokapsy neboli romány do kapsy. Říkalo se tomu úpadková braková literatura. I když jsem si občas dal do hlavy i krásnou literaturu klasiků, ta podlavicová mne lákala víc. Voněla dálkami, dobrodružstvím, prérií, zpíval v ní vítr, tančily mexické dívky, v chřípí vlézala whisky s tequilou, nad pirátským trojstěžníkem plál Jižní kříž, kovbojové hnali tisícová stáda, šerif chránil právo a řád.

Lucie Frejková: Člověk, který dokáže být jinou osobou | Nejlepší kamarádky

Literatura

Bylo to tady. Nervózně jsem přešlápla z místa na místo. V sále sedělo asi 30 lidí, kteří očekávali divadlo… hru. Stála jsem za paravánem s plachtou. Kousek plachty jsem odkryla, a viděla jsem lidi. Seděli, bavili se mezi sebou a čekali, až představení začne. Byla jsem nervózní, v krku jsem měla sucho a měla jsem pocit, jako kdybych kolem břicha měla uvázaný silný opasek. Kolena se mi začala klepat a ruce se mi zpotily. Říkám tomu tréma, která mě doprovází před každým vystoupením.

Zdeněk Horenský: Byli u moře a u moře nebyli

Literatura

Franta a Pepa byli dva téměř nerozluční kamarádi. Postupem času své kamarádství povýšili na kamarádství z mokré čtvrti. Denně se setkávali u piva ve své oblíbené hospodě „U mašinky“. Jednou si k nim ke stolu přisedl Jarouš, jejich společný známý, a povídalo se o všem možném. Přišla řeč na dovolenou a cestování. Jarouš jezdíval jako vedoucí zájezdů. Vylíčil jim barvitě několik zážitků z těchto zájezdů a popsal místa, kam se jezdí. Jeho vyprávění je zaujalo. Franta pravil: „Pepo, co kdyby sme se též jednou s nima vypravili k temu moři? U moře eště ani jeden z nás nebyl, na dovolenou nejezdíme, dostaneme příspěvek od ROH, tak proč nejét?“

« Předchozí strana

Celkem se zde nachází 5962 článků

Další strana »