HLEDÁM NAKLADATELE ... Renata Šindelářová: Pouta času

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Pouta času
 Autor  Renata Šindelářová                                                                  

 Žánr  Beletrie  Formát publikace   A5
 Ilustrace  ---  Odhadovaný počet stran  120 stran
 Typ ilustrací  ---  Vaše představa
 nákladu  knihy
 ---
 Stav díla  hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 ---
 Návrh obálky  
                       
V poutech (okruží připomíná hodiny) uvízla jedna mužská a jedna ženská ruka. Zatímco ta mužská je reálná, ta ženská působí průsvitně, jako by žena byla duch. Stav nabídky   30.5.2007
 K vydání

 Recenze
Místo recenzí za povídky mluví jejich úspěchy v literárních soutěžích:
„Dech dohořívajících svíček“ 1. místo v Chomutovském kalamáři v roce 2006.
„Každej by to neudělal!“  2. místo v Chomutovském kalamáři v roce 2005.
„Bublinky“  2. místo v literární soutěži Pisálek v roce 2005.
„Heslo“  2. místo v literární soutěži Šuplíky v roce 2005.


 Stručný obsah
Vědkyně Alice Hanáková pracuje se svým manželem na stroji času. Jednoho dne, po vlastním drobném vylepšení, se rozhodne nedokončený přístroj vyzkoušet. Pouta času sice Alice rozlomí, přenese se do minulosti, ale pokus neprobíhá tak, jak byl naprogramován. Alice nejen že nemá hmotné tělo, ale ocitne se v jiném roce, než v jakém původně chtěla. Jako neviditelný pozorovatel se se stává nedobrovolným divákem filmu, v němž hraje sama hlavní roli, divákem svého vlastního života, jenž začíná v roce 1968. Je čím dál víc překvapena. Uvědomuje si, kolik věcí kolem sebe dřív nevnímala. Život se jí přestává jevit jako souhra náhod, objevuje zákonitosti podvědomí, příčin a následků. Oproštěna od vlastních emocí Alice také poznává záporné stránky své osobnosti. Ta žena, na niž se teď dívá svrchu, jí čím dál víc připadá jako protivná a sobecká bytost. Slibuje si, že jakmile se zase vrátí domů, všechno napraví. Zda se jí to však podaří nebo ne, to se čtenáři dozví až na konci knihy.

 Ukázka textu
K bytu Hanákových jsem pospíchala, jako by mi odtud mohl Boris utéct. Téměř během chviličky jsem se ocitla v dětském pokoji a němě civěla do vysoké kovové postýlky, v níž ležela zmenšenina mého manžela a cumlala si palec. V hrdle mi zaklokotal smích. Tak tohle je můj budoucí choť! Tohle je ten uvážlivý, důstojný muž, který je tolik zvyklý vyhrávat! S tím palečkem v ruce vypadá vskutku neodolatelně...
Boris byl opravdu velice hezké dítě. Docela jinak, než jak se mi bude jevit v dospělosti. Kouzelně roztomilé, jak děti bývají. Naducané tvářičky a nevinný výraz v očích. Pocítila jsem nutkání pohladit ho po těch blonďatých kudrnatých vláskách, které se během následujících let změní v tmavé odstávající hřebíky (docela slušivé hřebíky ovšem).
Než jsem k malému Borisovi vztáhla ruku, abych zrealizovala svůj nápad, zarazila jsem se. Tohle bych neměla dělat! Je to můj budoucí manžel. Copak k němu chci cítit tu mateřskou přilnavost dětské vůně, která ve mně emočně zavibruje pokaždé, když se přitulím k Žanetce? Raději jsem zase stáhla svou vzdušnou dlaň zpět. Nepřála jsem si cítit k Borisovi tohle. Je pro mne přitažlivým mužem, i dnes, po dvaceti letech bouřlivého vztahu.
Malý Boris se na mne zadíval. Pousmál se. „Jat se menuješ?“ promluvil slabým hláskem.
Couvla jsem.
Byl to první člověk, který mne vnímal! Shlédla jsem na sebe dolů - na mém vzhledu se nic nezměnilo. Pokusila jsem se dotknout ovládacího náramku – kdepak, ani na konzistenci ne. Byla jsem stále tou průhlednou bytostí, ničím víc než vánkem, který dokáže uvažovat. Může mě vidět? A když on - mohou mě vidět i ostatní děti? Není to jen náhoda? Nepovídá si takhle sám se sebou často?
Boris se v postýlce posadil. „Jat se menuješ?“ opakoval otázku nezměněným tónem, s trpělivostí sobě vlastní (již od dětství!). Podobně neodbytně ze mě páčil souhlas či nesouhlas doma, v hlase odzbrojující nevinnost, jako by si neuvědomoval, že na mě vytváří nátlak.
„Je hluchá,“ vysvětlil si sám pro sebe malý Boris, načež položil svou otázku potřetí, tentokrát hodně nahlas. „Jat se menuješ?“
„Pššš,“ mírnila jsem ho. Ten hlasitý zvuk mě vyděsil. Stála jsem v cizím pokoji, vypadala jako strašidlo a Boris připoutával pozornost. Co když mě teď už vidí všichni lidé? Co udělá moje budoucí tchyně, až vstoupí do pokoje? Zpanikařila jsem. V setině sekundy se mi mihl před očima obraz, jak Borisovi zacpávám pusu, potom druhá verze, jak skáču do prostoru za oknem – ani jedno nerealizovatelné. Jestli mě lidé už mohou vidět, potom nabývám zpátky svého hmotného těla, a to mě neodvolatelně gravitačně připoutává k zemi.
Obava z očekávaného Helenina šoku mi pohazovala myšlenkami jako žonglér s míčky. Boris ke mně naléhavě upínal pohled - jako ke svatému obrázku, který pomůže s rozhřešením.
„Jat se menuješ?“ zeptal se počtvrté.
„Já jsem Alice. Když budeš šeptat, můžeme si chvíli povídat.“
„Já sem Bolis,“ oznámil mi on a já v momentě klasifikovala jeho diplomatické vystupování na výbornou. Ano. Z tohohle malého človíčka určitě vyroste můj budoucí manžel. Trpělivý, sebevědomý a klidný kandidát na trůn, jež pouze lehkým mávnutím ruky rozděluje i nezvladatelné úkoly.
„Ploč mám šeptat?“ vystřelil na mě ten malý mudrc logickou otázku – opět zcela hlasitě.
Instinktivně jsem couvla. „Pššš, musíme být potichu.“
Za prosklenými dveřmi se mihl stín a klika se pohnula. Ztuhla jsem. Je to tady!
Do pokoje tiše vstoupila Helena a aniž mě zaregistrovala, zamířila rovnou k postýlce.
Nevnímala mě! Probudila jsem k životu svůj imaginární krevní oběh a milimetr po milimetru jsem se sunula ke zdi, vetřelec přinucený k ústupu. Helena jemně pokárala synka, že ještě nespí a pak proplula těsně kolem mne, aby přivřela okno.
Zatímco ona mě neviděla, Boris, kterého jsem kradmo kontrolovala, ze mne svůj pohled nespouštěl.
Prstem na ústech jsem mu naznačovala, že má o nás dvou mlčet. Připadala jsem si provinile a zároveň vítězoslavně. Až ti tohle budu za čtyřicet let vyprávět!
Okno cvaklo a Helena mě opět těsně minula na cestě k synově postýlce. „Tak pročpak ještě nespinkáš?“ Starostlivě upravovala dítěti přikrývku.
„Povídám si s vílou,“ odpovídal horlivě ten malý zrádce.
Tchyně se na malého klučinu pousmála. „Opravdu? A je krásná ta tvoje víla?“
Blesklo mi hlavou, že kdysi Žanetka tvrdila, že ji v noci navštěvují skřítkové. Stavěla jsem se k tomu sdělení stejně jako nyní Helena – skepticky, ale chápavě.
Boris mezitím maminku ubezpečil, že víla je „moc kvásná a moc hodná“.
Usmála jsem se. Být tak romantik, určitě bych si v tuhle chvíli představovala, že ten malý usmrkanec už ve mně spatřuje svůj budoucí ženský ideál. I když mě ta slova potěšila, ve skutečnosti jsem si vybavila vstřícnost dětí k ruským vojákům, již jsem byla svědkem předtím. Pouze roztomilá dětská naivita způsobila Borisovu „zázračnou dedukci“, naivita plynoucí z nevědomosti. Vidění světa úzkoprse souviselo s rodinou. Spokojené dětství, v tom spočívala celá záhada receptů na vstřícný dětský pohled.
Matka svého synka laskala po tvářích. „Tak dobře, ty můj andílku, přesvědčil jsi mě. Jestli je opravdu ta víla hodná, tak si můžete ještě docela malinkou chviličku povídat. Pak ale už musíš spinkat. Víš, když zavřeš očička, táák, třeba se ti bude o té krasotince zdát hezký sen. Dobrou noc.“ Naposledy ho políbila naposledy na čelo.


 Prezentace autora

RENATA ŠINDELÁŘOVÁ

• próza psaná s důrazem na čtivost, nechybí poetika a humor

• umístění na předních místech v literárních soutěžích Chomutovský kalamář,

Pisálek, Tachovská reneta, Šuplíky

• osm vydaných titulů (šest románů, dvě povídkové knihy)

• publicistika, próza a poezie na různých internetových webech (nejhojněji www.webmagazin.cz)

Dosud vydané knihy autora
nakladatelství,
rok vydání
                                               

Vůně květů lásky – nakladatelství Petra (1999)

Pod starými duby - nakladatelství Petra (1999)

Tajemství v trezorech duší - nakladatelství Petra (2000)

Mateřský jed - nakladatelství Petra (2000)

Milující tyran - nakladatelství Petra (2001)

Hříšná touha - nakladatelství Petra (2003)

Rozcestí ve tmě - nakladatelství Petra (2005)

Vzájemné prolínání - nakladatelství Petra (2006)
Kontakty na autora: 
e-mail
 sindelarovar@seznam.cz
Kontakty na autora: 
web
 www.sweb.cz/sindelarovar
Kontakty na autora: 
telefony
 604 601 982


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih