HLEDÁM NAKLADATELE ... Jan Hrnčárek: Neměnnost

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Neměnnost
 Autor  Jan Hrnčárek                        

 Žánr  Beletrie  Formát publikace   A5
 Ilustrace  Vlastní  Odhadovaný počet stran  125 stran
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
 1.200 kusů
 Stav díla  Hotovo  Vaše představa
 ceny knihy
 120 Kč
 Návrh obálky  x  Stav nabídky

  24.09.2007
  K vydání

 Stručný obsah
Když bezejmenný vypravěč seběhne ze svého bytu dolů na ulici, aby pomohl navrátivšímu se příteli s kufry, započíná se tak nejen nejdelší výstup do sedmého patra v celé literární historii, ale také kolotoč úvah nad pozicí jednotlivce ve včerejší i dnešní společnosti. Schopenhauerovská metafora samoty jako údělu lidského bytí. Neschopnost komunikovat, uzavření se do vlastních iluzí, hledání spásy ve vědění, zároveň však neschopnost toto vědění předat dál, aniž by bylo překrouceno a zneužito.
Věčné ztroskotání o útesy neměnnosti a rutiny. Míjejíc jedno patro za druhým rozebírají oba hlavní hrdinové své vlastní životy a jen nečasto musí vyměnit vypravěčské prostředky ironie a sarkasmu za slova spokojenosti.
V organickém propletenci úvah, životních postřehů, chvílemi až surrealistických snů a ryze lidských představ se může ukrývat ryze komický příběh každého z nás.

 Ukázka textu
 …Naopak dnes je v kurzu individualismus, jenže jediné co se z něj rodí, je nicnerozlišující jednota. Abych uvedl příklad: představte si, že se rozhodnete koupit si boty. Vyrazíte do jednoho z těch obřích nákupních center, center, která, zdá se, existují cele nezávisle na vnějším světě: mají vlastní hudbu, mají vlastní světlo, svá vlastní pravidla, architekturu, strukturu a požadavky.
Ale abych to nezamluvil, vyrazil jste za účelem koupě bot, do jednoho z těch center, která se mě osobně hnusí, a již stojíte v kterémsi pomyslném butiku, či prostě v nějakém stánku s botami. Všimněte si, že na první pohled je každá bota unikát, že každá bota se chlubí jiným vzorem, jiným prošíváním, zjistíte, že má jiný střih, jinou podrážkou. A přesto se jedná o jednu a tu samou botu!

Těch odlišností je tolik, že splynou v jeden ukřičený jarmareční celek, v celistvou hmotu zdánlivé individuality, z níž jsou boty ušity! Z této hmoty je nakonec uplácáno i samo obchodní středisko se svou hudbou, světly, pravidly a požadavky. Dokonce i lidé, které ve středisku můžete potkat, jsou vytvarováni z této nechutné a směšně povrchní hmoty.
Na první pohled se sice lidé mohou zdát velmi rozdílní, neboť mají různé oblečení, různé účesy, ve skutečnosti je to tak čtyři pět lidských typů, k tomu ještě velmi si navzájem podobných, a to tak, že dopustíte-li se nedbalosti v pozorování, můžete jeden typ zaměnit za druhý. Absolutní celek, absolutní jednota vzešlá z ryze iluzorního individualismu. Stánek s botami je alegorií dnešní doby!“ zvolal poslední slova nadšeně, mluvou nebrav ohledy na svou únavu…

…Bylo to zvláštní, povím Vám, příteli. Poprvé po deseti letech se mi zdál sen; sny mě přestaly navštěvovat, zhruba v době, kdy zemřela moje milovaná žena. První dva týdny po jejím odchodu jsem sice měl hlavu plnou zmatených snů, spíše vizí a obrazů, kvůli nimž jsem se občas i budil ze spaní, ale najednou, jako když utne, všechny vize i obrazy zmizely, odebraly se za mou drahou ženou, vytratily se na dobu deseti let; teprve po sto dvaceti měsících opět o sobě daly vědět, nabravše podobu snu.
Prve jsem sen považoval za notně zpozdilý, neboť se v něm vyskytovala má žena: Stáli jsme společně na střeše tohoto stroje na bydlení, já ve svém nedělním obleku, ona obmotána hadičkami, které kolem ní doktoři, jako hejno pavouků, ovinuli několik dní před její smrtí.
Ona (obmotána hadičkami) se naklání přes okraj, pozoruje, co se děje pod ní, zatímco já (v nedělním obleku) prodlévám za ní. Ona (obmotána hadičkami) i dále jen tak zírá dolů, já (v nedělním obleku) k ní náhle přistupuji a v tom se vidím, kterak napřahuji ruku a postrkuji ji dolů. Hned na to se sám rozbíhám a skáči za ní. Zhruba v této části jsem si obraz vyložil ne jako sen o mé ženě, ale jako…

…Ale to je vlastně nepodstatné, je to úplně bezpředmětné vzhledem k tomu, čím Vás nyní šokuji, můj příteli. Dokonce i to, o čem knihy pojednávali, je nepodstatné a bezpředmětné. Jejich autoři jsou zbyteční, ti, co k nim psali předmluvy či dovětky, případně i kritiky, jsou zbyteční. Zbytečný je počet stran, rozsah, úprava, fonty, řádkování, vysvětlivky, přebaly, desky, dokonce zbytečná je i kvalita. Vše je naprosto a zcela zbytečné a bezpředmětné k zjištění, že na každé knize z tohoto sloupku byl spáchán ten nejstrašnější hřích, který je na knize možný: podtržení!
Polil mě studený pot: můj přítel byl literární zločinec: podtrhával si zvučné, zdravě stavěné, nápadité či jinak zajímavé věty, myšlenky, maximy, aforismy, bonmoty; podtrhával absolutně všechno, co podtrhávatelé myšlenek podtrhávají. Pochopte, nejde mi o nějakou materiální podstatu té věci, je mi úplně ukradené, že takto znehodnotil takzvanou cenu knihy, jíž se myslí jakási pochybná peněžní částka, kterou by můj, již mrtvý, přítel utržil, kdyby se rozhodl knihy prodat, ale zaráží mě, že i můj, již mrtvý, přítel, byť jsem ho vždy považoval za inteligentního člověka, podlehl dnešní módě redukovat díla do jediné věty, myšlenky, maximy, aforismu, bonmotu, když zvýraznil (dle něj) všechny podstatné části každé knihy.
Jenže co kdyby tyto (dle něj) podstatné části vůbec podstatné nebyly, co kdyby se v úsudku o (dle něj) podstatných částech mýlil a podtrhl části zcela (všeobecně) nepodstatné? Člověk, který by po něm knihu četl, by mylné podtržení pokládal za (všeobecně) podstatné a zatímco v ideálním případě by hrozilo, že by musel vynaložit jinde potřebné síly na zjištění, že (pro mého přítele) podstatné části jsou ve skutečnost (všeobecně) nepodstatné, v horší ze dvou variant, které by mohly nastat, by tuto (pro mého přítele) podstatnou část, která je však (všeobecně) nepodstatná, dokonce přijal za svou.

Lenost lidí nezná mezí, cokoliv podtrženého, či jinak zvýrazněného mají tendencí přijmout bez přílišného přemýšlení. Jenže podstatnost záleží na okolnostech a je zcela nepředstavitelné, že by u dvou různých lidí vedoucích dva různé životy kdy nastala jakákoliv shoda okolností. Dokonce se jeví pravděpodobné, že když jeden a ten samý člověk bude po čase číst jím kdysi podtrženou knihu znovu, okolnosti při té události již budou tak jiné, že veškerá jeho vlastní podtržení z dřívějška jej, čtenáře, naprosto zmatou…


Prezentace autora                            Povrchní literární kritik a politický glosátor poloamatérského ražení.
Studujíc školy ryze technické, utíká se ke klasické filozofii a novodobé historii, snaže se mezi tyto dva pojmy vměstnat rovnítko.
Narozen roku 87 v Ostravě bydlí tamtéž.
Svou dosavadní - cele šuplíkovou - tvorbu charakterizuje jako průnik Thomase Bernharda se sprostou neumětelností a vinnou polofilosofií.
Kontakty na autora: 
e-mail
 hrnec@centrum.cz
Kontakty na autora: 
telefony
 737 600 636


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih