HLEDÁM NAKLADATELE ... Helena Dohnalová: To si snad ze mě děláte lidi!

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

To si snad ze mě děláte lidi!
 Autor Helena Dohnalová                    
Spoluautoři Lukáš Dohnal, fotografie                                  

 Žánr  Fejetony, humor  Formát publikace   A5
 Ilustrace  Lukáš Dohnal  Odhadovaný počet stran  130 stran
 Typ ilustrací  Fotografie  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  v příloze  Stav nabídky K vydání 
23.10.07

 Stručný obsah
Fejetony o věcech a událostech, které nás potkávají každý den a které obvykle ani nevnímáme. Pokud se na ně dokážeme podívat jiným úhlem pohledu, tyto obyčejné věci a děje nás mohou lecčíms překvapit.

 Ukázka textu
Všem dvaačtyřicítkám

Tento článek bych chtěla věnovat všem ženám, které se prostě nevejdou do velikosti XS.

Nejspíš proto, že mě příroda a genetická výbava, od puberty obdařily křivkami spíše přebujelými, neměla jsme nikdy ambice stát se modelkou. Naštěstí. Protože asi i kdybych umírala hlady, nevešla bych se do požadované velikosti XS. Ptáte se co je to za velikost? Přiznávám, že osobně nevím jak přesně vypadá, ale je to velikost modelkovská. Teď si prosím vás nepředstavujete naší krásnou Ivu Kubelkovou ale spíše Kate Moss .
Ona a další superštíhlé modelky jsou ideálem módních návrhářů, kteří jsou vesměs gayové. Jaké modelky si přejí návrhářky nevím, ale zřejmě z úsporných důvodů převzaly módní diktát od svých kolegů. Jde jim totiž o to, se při přípravě svých slavných modelů moc nepředřít. Aby nemuseli modely vymýšlet podle postav různě tvarovaných žen, požadují návrháři prostě pokud možno unifikované ramínko na šaty. Kdepak párat se s prsními záševky, ještě model nebude sedět a bude se muset párat. Když se šije na vychrtlou lepou děvu, jde to ráz na ráz, jeden rovný šev tam, druhý támhle a ani se to nemusí moc zkoušet, navlékne se to na každou, která si zrovna potřebuje vydělat. V nejhorším stačí omotat ji kusem průhledné látky, čím víc kůže kouká tím lépe a šup s ní na molo. Čím méně látky, tím větší má přehlídka úspěch.
Zkrátka a dobře svět módy a moje tělo si jde každé svou vlastní cestou a já jsem byla s tímto stavem léta spokojená. Až na to, že sem tam se naše cesty přece jen zkříží, protože čas od času si potřebuji koupit něco nového na sebe. Pak teprve padne kosa na kámen, či spíše mé sebevědomí o pár centimetrů níž. Nedávno mou ješitnost citelně zranilo, když v jednom obchodě s oděvy, na můj dotaz, kde mají velikost čtyřicet, mi prodavačka bez mrknutí oka odpověděla: „ Čtyřicítku nevedeme, to musíte do nadměrných velikostí!“
Takže starou dobrou čtyřicítku a dvaačtyřicítku už v obchodech vyšoupli z normálních konfekčních velikosti a přeřadili mezi osmačtyřicítky a padesátky, kterými ještě nedávno začínaly velkosti pro otylky. No tak teď začínaj čtyřicítkou. Co nadělám jsem nadměrná, už mi to nikdo neodpáře. Utěšuje mne, že v tom nejsem sama, protože když se tak rozhlížím po ulicích, nás čtyřicítek běhají zástupy.
Co mě, ale vytáčí je, že když přijdu do obchodu, je tam přecpáno velikostmi třicet čtyři až třicet osm, ale čtyřicítek nebo dvaačtyřicítek je tam jak šafránu. Dá se to vysvětlit snad jedině, tím že v nejmenších velikostech, které jsou teď u nás považovány za normální, se zas tolik žen nevyskytuje. Samozřejmě nějaké jsou, ale těch co jim drobná postavička ze sedmé třídy vydrží přes dvacítku určitě není většina, a tak jsou obchůdky s módou plné esek (neboli velikostí S), pro které není ani dostatek nositelek. Za to emko neboli právě onu čtyřicítku hledáte jako jehlu v kupce sena. A když se vám ji konečně podaří najít, vybrat si na stojanu něco co není ušité ve tvaru stanu, je úkol skoro detektivní.
Co mě přimělo k těmto velikostním úvahám? Byl to článek v denním tisku, uvádějící informaci, že jistá španělská agentura odmítla na přehlídce modelky světových jmen a parametrů, protože jsou příliš hubené. Volám: „Heuréka!“ konečně si toho někdo všiml.
Dle novinářské zprávy se totiž španělskému pořadateli nelíbilo, že průměrný BMI (body mass index) světových modelek je 15,6 bodů. Přitom za normální bodové hodnocení se považuje pro zdravého člověka hranice 18 bodů, která konči na 25 bodech BMI. Pak pro změnu začíná nabývat na váze opačná strana problému - nadváha. Většina supermodelek nedosahuje ani těch minimálních 18-ti bodů. Většina z nich by musela nabrat sedm až čtrnáct kilo, aby se na tuto magickou hranici dostala. Co mne těší, že kdyby, čistě teoreticky, nějaká čtyřiceti devíti kilová modelka, přibrala těch avízovaných čtrnáct kilogramů, byla by už skoro jako já. Totiž čtyřicítka. Musela by nevšímavě projít oddělením mini velikostí XS a S, pěkně do nadměrných velikostí čtyřicet a víc. Tato vize mne opravdu naplňuje optimismem, nebudu zmiňovat ten zanedbatelný detail, že do modelkovské výšky mi pár centimetrů chybí.
Kromě mne, naplnila optimismem tato zpráva také lékaře, kteří už dlouho volají po omezení anorektického kultu. Lékaři se již těší a doufají, že podobně zareagují i další pořádající agentury a z modelek se znovu stanou ženy z masa a kostí a ne jen z kostí a kůže.
A co já? Já doufám, že postupná změna trendu z dívek co nejvyhublejších, na mírně zaoblené, způsobí časem zvrat zpět i v konfekčních velikostech. S ním o tom, že příště až přijdu do obchodu, nebudu si už na sebe muset kupovat stan. Bude tam viset na stojanech a válet se v regálech spousta sexy čtyřicítek a dvaačtyřicítek, samozřejmě hadříků, ne žen. A pak už bude stačit jen zkoušet a vybírat…a platit.

***

To si snad ze mě děláte lidi!

Když jsem poprvé před pár lety zaslechla úsloví : „To si snad ze mě děláš kozy?!,“ přiznám se, že v první chvíli jsem nevěděla o co „go“. Zkrátka hezky česky, byla jsem úplně vedle, jak ta jedle. Pouze z neskrývané rozladěnosti v hlase člověka, který tuto větu vyslovil, jsem si odvodila, že je to reakce na nějakou hodně neradostnou zprávu. Pak se s touto větou doslova roztrhl pytel. Stačilo, že jsme se v zaměstnání dozvěděli, že nebudou prémie nebo šéfovi zavolala manželka, že jí v obchodním domě ukradli kabelku, ve které kromě peněženky, mobilu, klíčů od auta a bankovních karet,měla klíče od jejich bytu i chaty a už se dělaly kozy.
Dělat si kozy, není zkrátka vůbec žádná sranda. A to nevím, zda v návaznosti na závažnost zprávy se mění i plemeno koz, které si z nás někdo dělá. Například při špatné zprávě malého rozsahu by z nás mohly být jen kozičky kamerunské. S narůstajícím průšvihem by si z nás dělali kozy, čím dál větší, jako třeba kozu hnědou, kozu domácí nebo angorskou, to když je problém zamotaný. Cizinec, si z vás může podle místa původu, dělat kozu švarcvaldskou, bezoárovou, ale také tibetskou či šrouborohou.
Obsah slova kozy nemusí být nutně jen zoologický, ale také somatologický (neboli tělesný). I když souvislost s nějakou nepříjemnou událostí a ženskými ňadry (neboť události s nimi spojené jsou většinou příjemné) se mi zdá nejasná, takže pravděpodobnost že si z vás dělá někdo tyto kozy, ať silikonové nebo transplantované, bude mizivá.
Pak jsou zde ovšem kozy tělocvičné, které si z vás může někdo dělat v případě, že potřebuje vybít adrenalin, který se mu napumpoval do těla během předávaní těch špatných zpráv. Nechte ho tedy párkrát přes sebe přeskočit a možná vám pak bude lépe oběma, případně si na oplátku můžete udělat kozy z něj.
Ještě jsme zde nezmínili kozy zednické, které vám ovšem v řešení situace manželčiny ukradené kabelky opravdu nejsou příliš platné. Ledaže byste si před případnými zloději s nimi zabarikádovali dveře, pokud nestihnete včas vyměnit zámek.
Ale pozor možná vás překvapí, že si můžete udělat kozy s kos. Ne jenom změnou hlásky, ale fakticky. V 15.-18. století, to byla provizorní zbraň používaná selskými houfci, vytvořená z kosy. Ale protože kos je málo, je možná dnes jednodušší dělat kozy z lidí, nežli z kos.
A mimochodem, nedávno se na pastvě bavily dvě sousedovic kozy. První koza říká: „Hele, slyšela jsem, že příští týden, jdeš na jatka.“
A druhá na to: „No, to si snad ze mě děláš lidi, néé!?“ 

           Další fejetony je možné vidět na stránkách pozitivních novin:

https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060046

https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060029

https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060008

https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007050063

https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007050021


Prezentace autora

                                                  

Helena Dohnalová, nar.1965, literatura byla dlouho pouhým koníčkem, protože kromě péče o tři děti, pracovala ve sužbách. V současné době jí větší množství času umožnilo svého koníčka dále rozvíjet, začala spolupracovat s internetovými Pozitivními-novinami. Nově se objevuje i možnost spolupráce s časopisem Marianne.
 Kontakty na autora:  e-mail  helazd@atlas.cz
 Kontakty na autora:  telefony  604 955 792
 Kontakty na autora:  adresa  Roztocká 178, 250 66 Zdiby-Brnky


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih