HLEDÁM NAKLADATELE ... Darina Martinovská: Jak jsem zlobil ani jsem nechtěl

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Jak jsem zlobil ani jsem nechtěl
 Autor  Darina Martinovská                                              

 Žánr  Povídky pro děti  Formát publikace   A5, A4 (příp.B formát)
 Ilustrace  hledám ilustrátora  Odhadovaný počet stran  50-60 stran
 Typ ilustrací  kresba, kombinované techniky  Vaše představa
 nákladu  knihy
 1000 - 1500 ks 
 Stav díla hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 120 - 150 Kč
 Návrh obálky  x  Stav nabídky K vydání
27.10.07 

 Recenze
Někde mám pochvalné dopisy od učitelek, které četly na pokračování dětem „1.sadu“ povídek. Jenže nyní mám v bytě řemeslníky a těžko je najdu.


 Stručný obsah
Krátké povídky, příběhy kluka Martina Housky. Každá tvoří uzavřený příběh, ale navazují na sebe v osobě hlavního hrdiny, nebo příhod které se ho týkají. Jsou psány jednoduchým jazykem, aby je zvládly děti na pokraji čtenářství a aby je neodradily od čtení. Text vyžaduje – vzhledem k uvedenému záměru, větší písmena a ilustrace v poměru k textu ideálně 50% na 50%.

 Ukázka textu

Jak jsem našel svůj poklad


Zatím, co jsem byl u babičky Jiřinky, nastaly u nás doma velké změny.
Máma s tátou přestavěli můj pokoj.
Ze starého udělali úplně nový.
Místo miminkovské postýlky, která už mi byla malá a koukaly mi z ní nohy, tu teď byla velká postel s velkým polštářem a prošívanou dekou.
Pod oknem stál nový stolek s židličkou, co se dá nastavovat podle toho, jak porostu.
Moc se mi to líbilo.
Táta natřel skříň na modro a maminka ušila nové závěsy na okna. Byly na nich kormidla a lodě. Na posteli ležel krásný polštářek se sluníčkem a kapsou na kapesník.
Podíval jsem se pod postel.
„Kde mám svoje hračky?“
Byl tam velký šuplík.
Vytáhl jsem ho, jezdil na kolečkách a byly v něm srovnané všechny moje hračky.
„Páni, to je pořádek!“
Kufřík s autíčky,
stavebnice,
autodráha,
korálky v kulaté krabičce,
bloky na kreslení i pastelky.
„Kde mám moji papírovou krabici?“ vzpomněl jsem si.
Vytáhl jsem znovu šuplík, abych viděl až dozadu, ale nikde nebyla.
Nenašel jsem ji.
„Mami, kde mám tu papírovou krabici?“
„Jakou?“ zeptala se maminka a dál míchala něco v černém hrnci na sporáku.
„Přece takovou od těch stříbrných bot do plesu, co tě tlačí,“ vysvětloval jsem.
„Už vím,“ řekla maminka, „ta krabice byla plná nějakých sklíček, hřebíčků, gumiček… tys tam měl nepořádek, Martine! Knoflíky, drátky a já nevím co ještě. Prosím tě, proč jsi to všechno schovával. Tak tu jsem vyhodila…
„Vyhodila!!!“ zařval jsem jako lev.
„Ty jsi vyhodila moji nejlepší, nejdůležitější, nejkrásnější krabici na světě! Tu ve které jsem měl poklady a věci na vyměňování?“
Rozbrečel jsem se a šmudlal jsem si oči.
To mámu vždycky rozčílí: „Nesahej si špinavýma rukama do očí!“
Maminka mi podala kapesník a zeptala se: „Jaký poklad? Já jsem si myslela, že je to hromada nějakých nepotřebných vyřazených věcí. Vždyť tam máš v šuplíku pod postelí plno krásných hraček, ani si se všemi nestačíš hrát.“
V předsíni se objevil táta: „Co je to tu za povyk? Slyším vás až do přízemí.“
Maminka odpověděla za mě: „Martin vyvádí kvůli té krabici od bot…s těmi nesmysly. Prý bez toho nemůže být!“
Táta mě vzal kolem ramen a povídá: „Přestaň fňukat a pojď se mnou.“
Šli jsme do komory.
Tam má táta skřínku s nářadím, do které já sám nesmím. A budu větší a šikovný.
Táta otevřel skříň a já uviděl svoji krabici.
„Pokladýýýý!!! Slávááá!!!“
vyskočil jsem radostí až do stropu.
Máma přiběhla a kroutila hlavou: „Tak tys ji nevyhodil, Martine? Vždyť jsi ji měl vynést do popelnice při tom velkém úklidu“
„Nevyhodil,“ přiznal se tatínek a začal se smát.
Smál jsem se také a pevně jsem držel svou ztracenou nalezenou krabici. Měl jsem strach, že nás s ní maminka znovu pošle do popelnice.
Táta však povídá: „Nevyhodil, maminko, protože takové krabice se nevyhazují, viď Martine! Tomu totiž ženské nerozumějí.

Housenka v kožichu

Pojď sem, pojď sem!
Kam lezeš a proč máš ten kožich? Teď v létě…, křičel jsem na chlupatý váleček na cestě.
Housenka si mě nevšímala a klacík, který jsem jí nastrčil do cesty, klidně přelezla.
Chtěl jsem se podívat, jestli má na kožichu knoflíky, jestli si ho přece jenom nesundavá, když je takové vedro a lidi kolem chodí v plavkách.
Nesundavá.
Obrátil jsem ji na břicho.
Měla tam stejný kožich jako na zádech.
Černý a chlupatý. Žádné knoflíky.
Otočila se, podívala se na mě a uraženě lezla přes cestu.
Mířila z jedné louky na druhou.
Asi tam šla na návštěvu.
Anebo se šla zakuklit.
To mi jednou vyprávěl děda, že to tak housenky dělají. Zamotají se do nějaké nitky a usnou.
Když se probudí, tak se samy diví, jak jsou krásné.
Kukla totiž praskne. Rup!
A vyletí z ní motýl.
Housenko, víš, že budeš jednou motýl.


Prezentace autora

                                                  

Darina Martinovská, původně učitelka MŠ a učitelka LŠU (ZUŠ), matrikářka, metodik KVČ, metodička DVPP, prodavačka, referentka, náměstkyně primátora, asistentka ředitele Výstaviště… Nyní opět učitelka a pracující důchodce. Zakladatelka a provozovatelka Muzea dětské kresby Praha, stálé sbírky dětské výtvarné tvorby (od 6.6. 2001), učitelka a lektorka dramatické výchovy (DV), 
• autorka projektů: ŽIRAFA (realizováno 1995-6, Praha JM), TALENTINUM (realizace 1998-2000 Praha2, ZŠ Londýnská), MODRÉ Mraveniště (nerealizováno), SOUHRA (částečně realizováno 2000 v Ostravě,) apod. Autorka a realizátorka projektů: Malovaný srpen 99, Malované léto 2000, Malovaný podzim (života) 2000.
• autorka didaktických pomůcek a textilních knížek, které obdržely certifikát a vysvědčení o patentu Cirkus, Hrad, Domeček panenky Apolenky s certifikátem průmyslového vzoru autorka povídek pro nejmenší čtenáře Martin Houska vypravuje, uveřejňovaných v časopise Sluníčko, knížky pro malé čtenáře Jak jsem zlobil ani jsem nechtěl, apod. 
•  autorka scénáře Tracy a jeho tygr a režisérka realizace inscenace se souborem Drmol, autorka několika dalších scénářů např. výtvarně tanečního divadla na motivy pohádky B. Němcové Sedmero krkavců, rozhlasové povídky Třešňový sad, apod., autorka dramatizace I.S.Turgeněva Jarní vody, autorka divadelních aktovek Nádražní bufet v městě X v 8 hodin ráno…, Soud, autorka několika článků s tématem dramatické výchovy, metodických řad a námětů pro práci s nejen s předškolními dětmi.

 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
Jak jsem zlobil ani jsem nechtěl
Nakladatelství BLUG
 Kontakty na autora:  e-mail  darina2007@volny.cz
 Kontakty na autora:  telefony  603 243 243
 Kontakty na autora:  adresa  Praha 4, Kloknerova 2211


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih