HLEDÁM NAKLADATELE ... Gerhard Peuker: Msta krvavé bestie

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Msta krvavé bestie
 Autor Gerhard Peuker                              

 Žánr  Beletrie / detektivka  Formát publikace   A5
 Ilustrace  Vlastní  Odhadovaný počet stran  164 stran
 Typ ilustrací  Vlastní  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  v příloze  Stav nabídky K vydání 
04.12.07

 Stručný obsah
V mnoha jazycích světa pojem „bestie“ znamená „zvíře“. Nic víc, nic méně. Avšak člověk používá tohoto označení pro ty jedince svojí rasy, kteří páchají zvrhlé činy. Vůči zvířatům je to nespravedlivé, ta se zvrhlých činů nedopouštějí.
V románu proti sobě autor postavil základní stavební prvky lidského charakteru – dobro a zlo - v postavách brutálního sadistického masového vraha a soukromého detektiva, jehož se prezentované zlo osobně dotýká. Čtenář je pohlcen dramatickým dějem s mnoha nečekanými zvraty a sleduje vrahovu stopu až do dunajského povodí, kde se odehraje závěrečné drama.

 Ukázka textu
Msta krvavé bestie

Počasí bylo mizerné už od rána a z uplakaného dne se nakonec vyklubal ještě škaredější podvečer. Já se rozhodl toulky městem prostě přerušit a vrátit se raději do svého příjemně vyhřátého bytu. I když přiznávám, že co mi dala Alena kopačky, což bylo už více jak před měsícem, prožíval jsem nejen totálně chlapský půst, ale doma mi i všechno padalo na hlavu. Také samotná obloha jako by byla věrným odrazem mého v poslední době trvalého duševního rozpoložení. Mračila se jak sto čertů a čím dál tím víc hrozila, že na mě vyklopí tuny studeného deště.
Neustále sílící vítr jenom vše v hloučku čekajících lidí na tramvajové stanici umocňoval. Trvalo to ještě pár dlouhých minut, než se rozhrkaná tramvaj také skutečně objevila. Přijela zrovna v okamžiku, kdy nás začaly první dešťové kapky nepříjemně masírovat.

Nechal jsem se nabrat masou lidí, která mě vnesla se do tramvajového vozu. Zůstal jsem stát přesně tam, kam mne dotlačila. Znechuceně jsem se chytil studené štangle nad hlavou, bokem se vzepřel o sedačku a čekal první náraz, který vždy nastal hned po rozjezdu. Měl jsem před sebou pár stanic a pohled z ušmudlaného okna mě ujistil, že jsem městské loviště vyklidil právě včas. Drobný déšť přešel v pořádný liják a navíc začalo i silně bouřit.

Jestli to půjde takhle dál, tak rozhodně nevystoupím a raději pojedu až na konečnou... napadlo mě a začal jsem se intenzivně přesvědčovat o tom, že je to snad jediná šance, jak se domů dostal suchý. Od zastávky do mého bezpečného domova jsem to měl ještě dobrých pár minut a jak bych asi dopadl, to jsem si uměl moc dobře představit. Hned na další zastávce mě nová vlna nastupujících dost nešetrně posunula až do zadní části vozu, kde začalo být už opravdu víc jak těsno. Teď už bylo zbytečné se i čehokoliv přidržovat, protože spadnout stejně nebylo kam.

Ukázka druhá 

„ Je to s tebou, Jirko, vůbec možný? Za celej rok tě ani jednou nezahlídnu a teď najednou o tebe zakopávám na každým rohu...“
„ Jardo, promiň, ale mě k tobě ještě žene tak né úplně čistý svědomí. Jsem moc rád, že jsem tě ještě natrefil. Stejně bych tě byl po nákupu začal shánět.“
„ Povídej, co se stalo najednou tak hrozně důležitého?“ nabídl mi cigaretu.
„ Poslouchej, Jardo, významnýho snad ani nic, ale musím ti předně říct, že mám u sebe Katku Dýlerovou a to už několik dní...“
„ Co že máš? A jak máš?“ vůbec to nemohl pochopit. „ Doufám, že je u tebe, ty chlape, aspoň dobrovolně?“ propíchl mě svým orlím pohledem.
„ Ty máš ale střelený nápady. Jistěže je u mě ráda a hlavně dobrovolně!“
„ Ty jsi ji znal už před tím malérem, co se stal s tou její spolubydlící?“ začal se o věc aktivně zajímat.
„ Neznal. Já se s ní seznámil skutečně čistě náhodou až v tramvaji, přesně v den, když jela z pohřbu své kamarádky...“
„ Cože?“ zavětřil.
„ Jo, já vím že je to blbý, ale je to pravda. Seděla tam tak zničeně opuštěná a promočená jako hromádka neštěstí. Přisedl jsem si a po několika stanicích to bylo. Když ti, Jardo, řeknu, že tu trasu jela ze strachu už po několikátý, tak mi asi nebudeš věřit...ta holka byla totálně hotová.“
„ Jak po několikátý? Proč po několikátý?“ byl z mýho vyprávění takovej nějakej dost zmatenej.
„ No prostě se bála jít domů...chápeš to?“ zdůraznil jsem.
„ A to zase proč?“ pořád mu ještě nedocházely souvislosti.
„ No, to je právě ten průser. Někdo jí permanentně volá, že teď pomalinku přichází i její čas a že se blíží doba, kdy bude na řadě ona...“
„ Ty si ze mě děláš prdel, že? A tohle všechno jsi už věděl v poledne a neřekl jsi mi ani slovo , jo?“ zle zavrčel.
„ A proč si myslíš, že zrovna teď sedím u tebe v autě, ty chytrej? Teprve u tebe jsem přeci pochopil, o jaký rozsah věcí vlastně jde. Navíc jsem byl Katce u její bytný pro nějaký oblečení. Stará paní se třese hrůzou, protože teď vyhrožuje ten telefonista permanentně zase jí, a když mu neřekne, kam zmizela, že s ní zle naloží. Myslím, že bys měl něco nejen pro její bezpečí udělat.“
Ukázka třetí - Leželi jsme uprostřed té nádhery a báli se jen otevřít oči. Náhle mi do tváře padl studený hluboký stín a cosi gumového se mi na ni nepříjemně přilíplo.
„ Pane Krul...otevřete prosím oči, jestli mě slyšíte...“ vnucoval se nějaký hluboký bas do mého podvědomí a já je nechápavě otevřel...
„ No konečně...“ slyšel jsem spokojený povzdech a nějaká chlupatá ruka mě zbavila té gumové ohavnosti.
„ Kde...kde to jsem? Kde je Katka? Vždyť tady ještě teď se mnou byla...“ vytlačil jsem s námahou ze sebe.
„ Pane Krul, vy jste přeci ve u nás v okresní nemocnici. Našli vás někde na nějaký mrtvý ženě. Tady ležíte už třetí den v bezvědomí...“ trpělivě mi vysvětloval hlas.
„ Co...co to melete za nesmysly... v jaký nemocnici, na jaký mrtvý ženě?“
„ Pane Krul, klid prosím. Nesmíte se rozčilovat! Máte hodně vážných zranění, včetně dvojí fraktury lebky...“
„ Je schopen vypovídat?“ zaslechl jsem hlas, který mi byl silně povědomý, ale v ten moment už mi chyběla síla k tomu jej kamkoliv zařadit.
„ Ale jen pár minut. Je totálně vyčerpaný a jeho organismus ještě žádnou zátěž nesnese...“
„ Jirko, Jiříku slyšíš mě? Tady je Jarda, tvůj kamarád...“
„ No konečně! Kde ses, ty chlape, tak dlouho toulal? Já se fakt začal bát, že se snad už ani neobjevíš.“
„ Jirko, povíš mi, co se vlastně stalo? Lidi tě našli na další dost zle zmasakrovaný ženský, nahatýho a …“
„ Jardo, je to poštmistrův syn! Načapal jsem ho, když se v noci vracel od tý vraždy, na který jsi byl vyjetej. Já, já tě tak hrozně moc sháněl...on, on mě překvapil ve svý garáži, když, když jsem našel provaz i břitvu...já, já idiot si nechal pistoli v autě...já...já…já…“ v hlavě se mi nezadržitelně spustily ječivé sirény, něco mě nekompromisně nabralo do náruče a já zase bezmocně letěl do nějakého nekonečného vířivého prázdna.
„ Jirko...kdo to je...jakýho pošmistra, kde ho najdu...jak vypadá...?“ dohánělo mě a zase se vzdalovalo kamarádovo volání...
„ Kat...Katka ti poví...on, on ji taky znásilnil...už...už tomu jsou celý čtyři roky na …na…nazpátek...“ silná rotace mě definitivně vymetla z pokoje.
„…Katulko spíš?“ zavrněl jsem.
„ Nespím, drahý, jen si tady tak potichounku sním. Jsem přešťastná...“ zaslechl jsem její roztomilý šepot.
„ Svět s tebou je najednou tak úžasně krásný...žít je krásné...ty jsi krásná...“ zajíkal jsem se štěstím.

Ukázka poslední 

„ Proto ti, holka, taky povídám, kdyby to tak jen šlo, tak tě hned delší chvíli poslechnu. Já tady u tebe jsem fakt moc rád, ale bohužel taky tady v těch končinách vůbec nejsem zrovna jen tak pro zábavu, jak to třeba na první pohled vypadá...“
„ To je mi už delší dobu úplně jasný. To jsem pochopila hned hodinu po tom, jak jsem tě uviděla. Ale jak jsi mi to řekl?“
„ Holka?“ vydechl jsem překvapeně a v duchu jsem se připravoval na něco jako kázání přímo od plic.
„ Děkuji ti. Tak hezky mi nikdo od smrti mýho starýho už nikdy neřekl. Pro něj jsem byla vždycky jen jeho milá holčička...“ zavzdychala zasněně a já měl pocit, že jí dokonce i ty její oči zjihly.
„ Je to už hodně dlouho?“
„ Moc dlouho…“ mávla rukou, jako by chtěla odehnat smutnou vzpomínku. „ Ale co jsi to říkal, že ani ty tady nejsi jen pro nějakou srandu?“ šoupla si do pusy kus uzeného a upřeně se na mě podívala. „ A povíš mi své poslání? Ryby to asi nejsou, že?“ znova mi připomněla.
„ Nejsou, no! Máš pravdu. Hledám jednoho super výjimečnýho gaunera, kterej má svědomí hodně zamordovaných krásně stavěných žen plných života...a tu mojí ženu...kterou jsem nade vše miloval, tu mi taky tím nejhorším, nejhnusnějším, nejperverznějším způsobem mockrát znásilnil a pak ji doslova rozřezal na desítky malinkejch kousíčků, s kterýma mně vyparádil stěny celýho mýho bytu…“ zachvěl jsem se nad vlastními slovy. „ Ale nejdřív využil mojí osudový chyby a bacil mě po palici s takovou vervou, že mě doktoři dávali skoro dva roky dohromady.
„ Cože?“ vyhrkla tak nečekaně, až se silně zakuckala. „ Poslouchej, tady končí všechna legrace!“ zamračila se.


Prezentace autora

                                                  

Peuker Gerhard nar.25.01.1947 v Liberci.
Vyučen stavební zámečník/kovář. V r.1969 po těžkém úraze a ročním invalidním důchodu změna zaměstnání - vychovatel mládeže se zaměřením na mimopracovní činnost, okresní instruktor učňovské mládeže pro sport a zájmovou činnost, dále řada společenských funkcí a návrat do základního článku, do funkce vedoucího kovovýroby, kterou vykonával 15 let..
V druhé polovině osmdesátých let vystoupil z KSČ a krátce nato byl zatčen StB a umístěn ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové.
V r.1990 se s rodinou legálně vystěhoval do Německé spolkové republiky kde žije doposud.
 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
První vydání povídek „ Intimní repete“ z plánovaných dalších 19 vydání. Autor Gerhard Peuker, nakladatel Atelier IM Luhačovice, vydáno v roce 2006
 Kontakty na autora:  e-mail  g-peuker@t-online.de
 Kontakty na autora:  web  www.geper.cz
 Kontakty na autora:  telefony  0049 07940 59818
 Kontakty na autora:  adresa  D-Goethe Strasse.7 74653 Künzelsau/Gaisbach


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih