HLEDÁM NAKLADATELE ... Lucie Ernestová: Magický kruh

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Magický kruh
 Autor Lucie Ernestová                               

 Žánr Fantasy  Formát publikace   x
 Ilustrace Vlastní  Odhadovaný počet stran  160 stran
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Rozpracováno na 90%  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  v příloze  Stav nabídky K vydání 
15.01.08

 Stručný obsah
Viola a její kamarádky mají skutečně dobrý nápad, a to přispět na vánoční dobročinnou sbírku. K jejich překvapení se však dostávají do tajemného domu a jsou zde drženy proti své vůli podivně vyhlížejícími ženami. Dozvídají se o tajném magickém společenství a jsou do něj zasvěceny. Hlavní hrdinka Viola, přejmenovaná řádem na Sirael, naráží na mnoho překážek. Jednou z nich je i tajemný stín její jmenovkyně, která ji pronásleduje ve snaze získat ztracenou sílu…

 Ukázka textu
K snídani jsem dorazila mezi prvními. Muriel na mne pokývla, abych k ní ještě před vyučováním zašla. Zvedla jsem se rychle ze židle, když jsem viděla, že odchází ze síně. Přidala jsem do kroku a zanedlouho kráčela vedle ní. Vedla mě pryč od rozesmátých čarodějek, směrem k výklenku v chodbě, ve kterém bylo umístěno odpočívadlo. Posadily jsme se na modrou pohovku.
„Dnes ráno jsem se byla podívat na Adorinasse. Měla jsi pravdu, opravdu nevypadá nejlépe. Chtěla jsem, aby odletěl na nějaký čas, má ještě příbuzné daleko odsud, ale odmítl.“
„Říkala jsem mu to samé. Je přesvědčen, že jeho místo je zde.“
„Má pravdu. Shromáždím zkušené čarodějky a něco společně vymyslíme. Určitě se najde nějaký lektvar, který by mu pomohl.“ Muriel se usmála. „V poslední době vypadáš unaveně. Nesmíš trávit tolik času nad knihami, Sirael.“
„Myslím, že se studiu věnuji míň, než bych měla,“ odpověděla jsem.
„Tak je za tím něco jiného, viď. Trápí tě tvůj stín.“
„Není to tak zlé,“ zalhala jsem.
„Nemusíš mít strach. Celý dům stojí při tobě,“ velekněžka se povzbudivě usmála a zvedla se k odchodu.
„Arian na tebe už jistě čeká,“ vybídla mě a já si uvědomila, že musím na výuku. Přidala jsem do kroku a za chvíli jsem již otevírala dveře našeho kabinetu.
Polovinu odpoledne jsem zasvětila procvičování Descrena mora. Byla jsem s výsledkem spokojena. Dřevěná hůlka, kterou jsem si vyčarovala jako terč, se po několika pokusech rozpadla na prach. Rozhodla jsem se, že svůj pokrok předvedu Samuelovi. Dotkla jsem se proto pentagramu na zdi a za okamžik jsem stála před jeho domkem.
„Nečekaná návštěva,“ zaslechla jsem kousek před sebou. Samuel se vykláněl z maličkého okna a usmíval se. „Pojď dál.“
Poslechla jsem a vkročila do domku otevřenými dveřmi. Samuel je za mnou kouzlem zavřel. Zůstala jsem stát na kraji místnosti a nevěřícně se dívala kolem sebe. Nábytek, knihy a dokonce i baňky s lektvary se vznášely ve vzduchu.
„Právě jsem zkoušel zjednodušit složitou formuli na levitaci. Jak vidíš, podařilo se. Nechceš se taky proletět?“ Čaroděj se očividně bavil mým udiveným výrazem.
„Ani ne,“ hlesla jsem.
„Posaď se tamhle do křesla,“ ukázal na proutěné levitující křeslo. Snažila jsem se nábytek stáhnout zpět na podlahu, ale nedařilo se mi to. Křeslo se stále vznášelo ve výšce mých očí.
„Promiň, zapomněl jsem.“ Samuel mávl prstem a křeslo s jemným zaskřípáním přistálo na zemi. Jakmile jsem se posadila, křeslo znovu vzlétlo. Podívala jsem se vyděšeně na čaroděje, ten se však jen smál.
„Neboj se. Můj nábytek nekouše, jen se dnes rozhodl trochu se provětrat.“
„Raději bych zůstala na zemi,“ řekla jsem popravdě. Samuel znovu ukázal prstem na křeslo a to se opatrně sneslo k zemi. Vůbec jsem necítila, kdy se dotklo podlahy.
„Tak, je to lepší? Že by tě sem přiváděl nějaký pokrok nebo jen soucit se starým a opuštěným kouzelníkem?“ V očích měl čtverácké ohníčky.
„Spíš ten pokrok, protože tady žádného starého kouzelníka nevidím.“
„Chytré děvče,“ zasmál se. „Tak ukaž.“
Nejdříve jsem si vyčarovala dřevěnou hůlku. Položila jsem ji na čarodějův pracovní stůl, odstoupila jsem kousek dál a pak pronesla zaklínadlo. Dřevo se proměnilo na jemný prach stejně jako předtím v mém pokoji. Samuel se spokojeně usmíval.
„Od dřeva je jen kousek k lidským kostem. Ale nebudu tě nutit zkoušet to na lidech, ostatně si myslím, že by se to tvému potencionálnímu terči příliš nelíbilo. Jsi připravena na boj, který tě čeká. Nezapomeň to občas procvičit, víš, jak z toho lajdáky může bolet ruka.“
„To už je konec?“ Zeptala jsem se nevěřícně.
„Nyní jsi schopná rozložit jakoukoli hmotu. Dřevo je hned po lidech nejobtížnější, dokonce těžší než kov. To ale neznamená, že by tvoje cvičení skončilo. Určitě pro tebe najdu další užitečné kouzlo.“
„Co třeba levitace?“
„Nejsem si jistý, že je tak důležitá. Nebo by se ti líbilo, kdyby ti Sirael červeného pláště lítala nad hlavou?“
Zasmála jsem se jeho vtipu a pokývala hlavou na souhlas. Dnes v jeho tváři nebyly žádné stopy po smutku, který se v ní minule tak zřetelně rýsoval. Bylo mi jasné, že odpovědi na své otázky ani tentokrát nedostanu.
„Slyšel jsem, že Adorinassovi není dobře,“ změnil nečekaně téma.
„V Sídle je na něj moc zla.“
„Naštěstí máte Muriel. Ta se vyzná ve všech bylinách lépe než celý Zámek dohromady. Celkově je tradice bylin lépe chápána u vás. Proto nepochybuji, že se Adorinass brzy uzdraví.“ V hloubi duše však čaroděj tak pevně přesvědčen nebyl. Věděl, že drak je již velmi starý a že koncentrace zla se v Sídle zvyšuje každým dnem, jak se blížil rozhodující boj. Boj, který rozhodne u budoucnosti Siraelina domu i ostatních čarodějných domů po celém světě. Zkáza jednoho rovnala se zkáze všech. To však věděl jen on a nikdy to nikomu neřekl. Ani své nejbližší přítelkyni Eleně ne.
„To ano,“ přikývla jsem. Ve skutečnosti jsem o bylinkách neměla nejmenší ponětí. Vídala jsem sice starší ženy pracující na zahradě, ale nikdy jsem se o to, co pěstují, příliš nezajímala.
„Sídlo ale nikdy nebude mít takovou knihovnu, jakou má Zámek. Proto si myslím, že výměnné pobyty jsou dobrý nápad,“ poznamenal jen tak mimo.
„Určitě. Moreně to jen prospěje.“
„I jiným čarodějkám. Přece jen i ty starší se něčemu rády přiučí. A ty by ses teď měla učit taky,“ mrkl na mě.
„Jdu na to,“ řekla jsem a okamžitě zmizela před čarodějovým zrakem.
„Stejná jako ona.“ Zasmál se a pak vstal s napřaženým prstem, aby uklidil nepořádek, který udělaly levitující předměty.


Prezentace autora

                                                  

Lucie Ernestová,
narozena 23.2. 1988,
v současné době studentka Pedagogické fakulty UJEP
 Kontakty na autora:  e-mail ernelu@centrum.cz


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih