HLEDÁM NAKLADATELE ... Václav Vrána: "Komunisti před převratem / Komunisti po převratu / Komunisti nad hrobem / Komunisti v Kozojedech / Komunisti na vojně"

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Komunisti před převratem / Komunisti po převratu / Komunisti nad hrobem / Komunisti v Kozojedech / Komunisti na vojně
 Autor Václav Vrána                              

 Žánr  Beletrie, Humor  Formát publikace  A5
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran 250-350 stran
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
1000 ks 
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  x  Stav nabídky K vydání
25.07.08 

 Stručný obsah
Jedná se o humorný, až satirický příběh lidí, které jsem znal a nebo jsem o některých slyšel a jejich životní osudy od roku 1965-2008, a to jak po stránce profesní, politické, osobní.
Knihy jsou v elektronické podobě v plném rozsahu na blogu http://joseforel.blogspot.com.

 Ukázka textu
Osoby a události,vylíčené v této knize jsou zcela smyšlené, připomínají-li někomu osoby a události, které znal, jde o podobnost čistě náhodnou.

KOMUNISTI PŘED PŘEVRATEM

Plnoletost.

Rok 1965, rok, kdy politická situace v tehdejším Československu začala nabírat směr, který pak v budoucnosti dostal označení Pražské jaro 1968. Především to však byl rok, kdy Josef dovršil plnoletosti, což byl pro Josefa nový poznatek, se kterým si zprvu nevěděl rady.
"Tak já už můžu volit," chlubil se Josef svým starším kamarádům a oznamoval to s takovou elegantní nedbalostí, jako kdyby zrovna dostal důchodový výměr s nadprůměrnou částkou, rovnající se mzdě předsedy vlády.
"Člověče, ale ty dokonce můžeš i nevolit!" upozornili ho zkušenější kamarádi, když v hospodě si Josef bezstarostně objednal pivo , v té době za 1,20 Kčs a byl napružený poslat číšníka do hajzlu, kdyby se opovážil po Josefovi vyžadovat občanský průkaz.
"Jenom ať to zkusí, uvidíte jak pomaže k pípě pro pivo a s omluvami mě ho postaví na stůl přede mne, opráší utěrkou ubrus a ještě mě přistrčí tácek," se samolibou suverenitou prohlásil Josef, " a co jsi to říkal o tom právu, že nemusím volit a co jako bych z toho měl?" ještě se dotázal svého, o několik let zkušenějšího přítele.
"Tak to máš tak, volit v dnešní době dokáže každý blbec, ale nevolit,hochu, tak to je jiná káva," poučil ho další starší spolustolovník.
"No a co by se mě mohlo stát, jestli mám právo volit, tak přece je právo i nevolit a to musí být naprosto stejné právo, nebo ne ?" nedůvěřivě odvětil Josef a větřil, co zase starší kumpáni chystají za lumpárnu.
"Ještě že se nemusím zabývat takovou volovinou," prohlásil Josefův nejlepší kamarád Jura, který měl nabýt plnoletosti za několik měsíců, ale plnoletě se tvářil již od svých 15 let.
O volbách se hoši bavili z toho důvodu, že za měsíc zrovna probíhaly parlamentní volby a tak se v hospodě probírala i tato záležitost a když volby probíhaly, měl se Josef přesvědčit, co vlastně tím právem nevolit, měli jeho zkušenější kamarádi na mysli.
Volby proběhly, u každé volební kadibudky, ať to byla hospoda, požární zbrojnice a nebo ve většině případů národní výbor vyhrávaly dechovky komunistické pochody a marše , ale Josef tuto významnou skutečnost pro komunistickou stranu naprosto ignoroval, protože pro něho plnoletost znamenala pouze výhodu v jediné otázce a to, že může v hospodě bez problému číšníkovi přikázat, aby mu fofrem přinesl pivo a to, že ho plnoletost opravňuje k volbám naprosto nebral v úvahu.
Proto se ihned po volbách ozval u jejich rodinného domku zvonek a před vchodovými dveřmi stála paní Jelitová z jejich vesnice s nějakou schránkou a pěkně Josefa poprosila, zda by byl tak laskav a vhodil do oné urny volební lístky, které mu okamžitě nabízela, aniž by za ně požadovala finanční hotovost .
Josef sice paní Jelitovou znal, jelikož na vesnici se lidé znají všichni navzájem a tak pěkně pozdravil a zeptal se paní Jelitové, jestli je to tak důležité, když ty nabízené lístky do té urny hodí a nebo je odnese matce na zatopení v kamnech.
"Proboha, jenom to ne, Josefe, co ti to udělá, když vhodíš ty lístky tady do té bedničky, vždyť tě neubude a kdyby jsi nevolil, tak já budu mít z toho problémy," žadonila paní Jelitová.
"Za to, že bych nevolil, tak vy by jste měla problémy, to snad ne, ještě nedávno jsme se o tom bavili s kluky u piva a já jsem jim říkal, že i když mám právo volit,tak mám i právo nevolit, ale nemyslel jsme si, že bych tím někomu měl způsobit problémy, to je nějaké divné?" divil se Josef.
"Josefe, vždyť jsi mladý, život máš před sebou, tak si ho nekomplikuj a když mně tam ty lístky vhodíš, tak vždycky, když půjdeš kolem našeho domku, tak ti dám buchtu a dceří řeknu, jestli by neměla zájem si tě vzít za muže," stále vemlouvavě žadonila paní Jelitová, "však už budeš starší, tak pochopíš, jak to chodí.“
"To mně tedy nejde do hlavy, tak ve škole nás oblbují, jaké to je krásné, že po dovršení plnoletosti máme možnost volit a že někde na světě lidi volit nemohou a tak by přitom chtěli a dokonce kvůli tomu někteří i spáchají sbevraždu, ale nikdo nám neřekl, že je to povinné, tak to mají říci, jak to vlastně funguje, že volby jsou povinné, jako je branná povinnost a je to," podivoval se Josef.
"No ono to je trochu složitější, až budeš mít rodinu, tak to pochopíš, ale buď tak hodný a vhoď mně tam ty lístky, stejně o nic nejde a mně ohromně pomůžeš," lísala se Jelitová.
"Tak mně je dejte, ať máme oba dva klid, ale musím si to ještě prostudovat, to volební právo je fakt zajímavé, tak já mám právo volit, ale to právo je povinné, to mě fakt nejde do hlavy, ale taky mám právo nevolit, ale toto právo se nesmí dodržovat, to je fakt celé popletené" stále ještě kroutil hlavou Josef , vzal od Jelitové lístky a vecpal je do té její bedničky a popřál ji tedy hodně toho klidu, "a dceři vyřiďte, že kvůli tomu vhození toho volebního lístku do té bedničky si mě brát nemusí a jestli má ráda někoho jiného, který je z voleb nadšený, tak ať si ho vezme, já na tom netrvám,“ ještě za paní Jelitovou volal Josef.
Josef i Jura pocházeli z jedné vesnice, spolu vyrůstali od útlého dětství a veškeré lumpárny, odpovídající věku prováděli vždy společně se stejnou společnou vervou. Když Josef mrštil kamenem do jedné okenní tabulky vytypovaného domu, tak bylo zcela jisté, že Jura v ten moment mrští kamenem do druhé tabulky okna, aby okno s jednou zasklenou a jednou vysklenou tabulkou nevypadalo z venku jako pěst na oko.
Samozřejmě, že společně pak od svých otců inkasovali zasloužený výprask a jediné, co nekontrolovali bylo, kdo má na prdeli více jelit od výprasku.
A tak již po dovršení 15 let sondovali, zda jim bude načepováno pivo a když zjistili, že to až tak velký problém nebude, protože hospodskému Mravencovi bylo srdečně jedno, kdo má kolik roků a pokud na něho nepřiběhne nasraný otec, že opíjí jeho osmiletého kluka, tak se s nějakým věkovým průměrem vůbec nezabýval a načepoval pivo každému, kdo ho o to požádal a měl na zaplacení jednoho piva 1 korunu, tak Josef s Jurou a se staršími kamarády důležitě zasedali za stůl v hospodě, kde důležitě rozebírali baby, fotbal a politiku. Spolu pak začali studovat na jedné průmyslovce, čili ani budoucnost je neměla rozdělit.
Krása a půvab života v tomto telecím věku spočívá v naprosté lhostejnosti k politické kariéře jejich vlastních osob v budoucnosti, která se během okamžiku zase přeměnila v bojové naladění a chuť změnit politický systém od základu a všichni politici světa byli v tom momentě ti největší blbci, kterým někdo nedopatřením vyoperoval mozek, ale samozřejmě, že pokud se pozornost obrátila k ženskému pohlaví, tak politika byla ihned zavržena, jako naprostý škvár, o který se zajímají jenom naprostí debilové, nemající potuchy, jak je život krásný při dobývání dívčích srdcí a hlavně jejich pohlaví.
Když oba mladí muži začali studovat, tak přesto již začali vnímat i vliv všudypřítomné politiky do
osobního života každého jedince a politické debaty na škole začaly nabírat intenzivnějších rozměrů.
V té době začal vycházet časopis s názvem Literární noviny, ve kterých se začaly objevovat články již se zcela otevřenými výpady na zločiny komunismu v padesátých létech 20. století a studenti začali tyto informace doslova hltat a debatovat, jelikož tyto zkušenosti zatím neměli, protože v té době ještě čurali do plínek. Především články Ivana Svitáka byly velmi ostře protikomunisticky zaměřené a na tu dobu velmi odvážné.
"To jsem zvědav, jak se situace bude dále vyvíjet, pochybuji, že si komunisti,co tyhle svinstva prováděli nechají srát na hlavu, tolik moci ještě mají, aby tomu zaťali tipec, přece nedopustí, aby se o nich psalo, že jsou sérioví vrazi a dokonce se mordovali sami mezi sebou, to snad nedělali ani kanibalové, ti vždycky sežrali jenom někoho s jiným politickým smýšlením," rozumoval v hospodě u piva Jura.
"No, ale už je to venku a lidi už si taky nenechají všechno líbit, Novotný je šašek a jako president je už okoukaný, no však uvidíme, co přinese čas, tak ahoj," zvedl půllitr piva Josef a všichni si mohutně lokli.
"V sobotu je zábava v Kozojedech, půjdeme kluci tam a nebo do Kundomína?" začal se zajímat Půlpán a Novotný byl v ten okamžik absolutně nezajímavý blbec, který se k presidentování dostal jak slepý k houslím a kdoví, jestli měl na toto povolání patřičnou kvalifikaci, což při změně debaty již nebylo téma, hodné pozornosti, protože bylo zcela jisté, že Novotný se na zábavě v Kozojedech určitě neobjeví.
"No lepší by bylo jít do Kozojed, tam bude hrát nějaká beatová skupina, v Kundomíně to zase budou Plavajzníci, což byl dechový orchestr místního sboru dobrovolných hasičů a kluci neměli chuť na parketu provádět uvadlé květiny, jak se říkalo starým babám nad 25 let.
Šedesátá léta 20.století byla významná ještě z jednoho důvodu, na hudebním nebi se jako meteor objevila anglická skupina BEATLES, jednalo se o hochy z Liverpoolu, kteří zcela změnili hudební svět a rovněž v Kozojedech, Kundomíně a okolí začala Beatlemánie, která spočívala v kopírování účesu zmíněných Brouků a pokus o napodobování západní kultury, což přísně vychovaní komunisté nesli se značnou nelibostí, která byla ještě umocněna Novotného příkazem o nošení krátce sestřižených vlasů, což přinášelo ve střetu mladé generace a komunistických strážců morálky pikantní, úsměvné a někdy až absurdní střety.
Rovněž na škole, kde studovali Josef a Jura se vyskytli profesoři, kteří dobu i mladou generaci chápali, ale samozřejmě jako všude jinde i tam se vyskytli mravokárci a omezenci, kteří sice ideologicky byli na výši a byli jistě vzorem komunistických ideálů, ale se světonázorem mladé generace to bylo naprosto neslučitelné.
Jedním z těchto mravních ideologů byl i profesor Malíček, malý mužíček, nevábného vzezření, který nedostatek svého vzhledu s naprosto holou lebkou maskoval vždy perfektně padnoucím oblekem s kravatou.
"Studente, pojďte sem, víte že svým vzhledem děláte ostudu zdejšímu školskému ústavu, proto se zítra budete u mě hlásit s upraveným účesem, který bude hodný socialistického studenta," káral komunistický mravokárce Malíček Josefa a v očích mu bylo možné číst závist nad Josefovou hřívou.
"Ale to já nemůžu pane profesore, já když si ostříhám vlasy, tak mám zdeformovaný zátylek, od narození tam mám tukové boule a sám jistě uznáte, že s takto deformovanou hlavou bych socialismu dělal ostudu,"
bránil se jako lev Josef.
"A máte potvrzení od lékaře?" přísně se dotázal Malíček.
"Já mám pane profesore strach k lékaři jít, protože kdyby mě diagnostikoval nádor na mozku a já bych to musel oznámit rodičům, tak ti by to nepřežili," lhal suverénně Josef a Malíček začínal pozbývat ideologickou suverenitu, až byl menší a menší, až byl úplně nejmenší a aby neodešel z debaty totálně poražen a zachoval si ideologickou důstojnost, tak na závěr pronesl, "tak dobře studente, ale budu vám kontrolovat délku vlasů tak, aby jste nezesměšnil socialismus svými tukovými boulemi, ale taky, aby jste neprovokoval ostatní k následování, protože pak by náš školský ústav vypadal, jako semeniště kapitalistických diverzantů, kteří svým vzhledem chtějí rozvrátit socialistickou soustavu, protože soudruh president Novotný při svých cestách po Sovětském svazu viděl jen zcela krátce ostříhanou mládež, která častuškami zcela zesměšnila vřískání nějakých anglických opičáků a navíc my profesoři, když vejdeme do kterékoliv třídy, tak musíme na první pohled rozeznat studenta mužského pohlaví od studentek, umíte si představit, jak bych byl trapný, kdybych vás vyvolal a oslovil bych vás studentko?" pronesl politický projev na nejvyšší úrovni Malíček a hrdě odkráčel do sborovny.
Když Malíček došel do sborovny, okamžitě uchopil telefonní sluchátko a vytočil číslo na krajského tajemníka KSČ a když ten zvedl telefon, Malíček okamžitě spustil, "čest soudruhu krajský tajemníku, tady je předseda uliční organizace KSČ a kandidát člena OV KSČ, profesor Malíček a mám soudruhu tajemníku následující problém. Trvám na našem školském ústavu na dodržování příkazu soudruha presidenta Novotného o nošení krátce zastřižených vlasů mladými lidmi a když jsem při dnešní kontrole zjistil u jednoho studenta nadměrně dlouhé vlasy, tak jsem mu dal ústní příkaz, aby se ostříhal, ale dotyčný student mě upozornil, že má na hlavě nádory a kdyby se ostříhal, mohl by studený vzduch započít bujení zhoubných rakovinových buněk a mohl by zemřít, jak mám v tomto případě soudruhu krajský tajemníku postupovat?" dotazoval se Malíček.


Prezentace autora

                                                  

Václav Vrána - momentálně důchodce, povolání stavební a dřevařský technik, dřevařská průmyslovka a stavební fakulta ČVUT
 Kontakty
e-mail:  vasek.vrana@centrum.cz
web: http://joseforel.blogspot.com
adresa: Červená Voda 436, 561 61


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih