HLEDÁM NAKLADATELE ... Alena Šteffelová: Akce paní Hlaváčkové

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Akce paní Hlaváčkové
 Autor  Alena Šteffelová                           

 Žánr  Humor, povídky  Formát publikace  A5
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran  x
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky x  Stav nabídky K vydání
25.08.08 

 Stručný obsah
Kniha Akce paní Hlaváčkové je soubor patnácti povídek, které s nadhledem a vtipem glosují život jedné důchodkyně na předměstí malého města. Je ukázkou, jak i starší generace dokáže vést zajímavý a bohatý život. Hlavní postava neustále řídí osudy svých bližních a nic jí neuteče. Díky své zvědavosti se mnohdy dostane do prekérních situací. Snaží se každému pomoci a nevždy jsou za její ochotu lidé vděční.

 Ukázka textu
Dvě kuličky se kutálely směrem ke hřbitovu. Po zapálení svíček se rozhodly udělat delší podvečerní procházku. Letní teploty už dávno nešplhaly přes pětadvacet stupňů. Skoro se začínalo zdát, že se chystá ujmout vlády podzim. S kabelkou v podpaží se stařenky vydaly na obvyklý okruh. Projdou přes Návětrnou, pak slezou po pěšince k rybníčku u mlékárny. Pešková cupitala první a vedla družku méně častou cestou přes zahrádky. Dřevěné chaty v proláklině u potoka zely prázdnotou. Nikdo tak procházející se osoby nezahlédl. Ticho rušilo jen zurčení vody. Vlnky dovádivě skákaly přes kameny a třpytily se v zapadajícím slunci. Vpředu před důchodkyněmi se rýsoval statný obsypaný strom. Paní Hlaváčková zbystřela. Ona na rozdíl od přítelkyně na dálku viděla jako ostříž s jednou dioptrií.
Modravé plody vykukovaly mezi listy. Větve se skláněly k zemi pod tíhou letošní úrody. Větší chodidla přidala do kroku. Malá ťapkala za nimi, aby je dohonila a přitom hlasitě žádala o zmírnění rozběhu. Jenže na Martinčino pištění větší postava nereagovala. Ta měla pevný cíl a hnala se za ním. Zastavila až pod obsypanou švestkou. S bolestí vzdychla. S něhou v očích laskala oblé peckoviny. Konečně cílovou rovinkou proběhla Pešková. Neměla odvahu tak vzácný a poněkud tragický okamžik pokazit komentářem. Tušila, jaké utrpení musí její přítelkyně právě zažívat. Ona tak dlouho švestky shání, aby byla v případě potřeby připravená na velký den své vnučky, a teď má před sebou ztělesnění své tužby. Z toho důvodu ani nedutala… Rozpadlý plůtek značil, že se o zdejší kousek pozemku nikdo příliš nestará. O to víc pohled bolel. Vždyť si je ani nezaslouží! To kdyby strom patřil paní Hlaváčkové, tak ta by ho přímo hýčkala. Sice dokud bydlela v údolí v domě se sadem, se o jablůňky a hrušně staral manžel, ale nyní si stařenka byla jistá, že by tmavomodrému pokladu dělala pomyšlení.
Důchodkyně se neradostně loudaly ke svému panelovému domu. Obě zahloubané do svých těžkostí, které jim sebraly veškerou radost z uplynulého víkendu. Ve světle těchto událostí se Ilončina známost nejevila tak radostná. Protože jestli si bude chtít navléknout prsten, tak to bude konec její babičky. Lépe řečeno její dobré pověsti hostitelky…
„Maruško, mám nápad,“ špitla potichoučku Martinka.
„No?“
„Myslím, že by nevadilo, kdybychom tam pár švestek natrhaly.“
„To nejde…“ dušovala se paní Hlaváčková. Ona nikdy nic neukradla. Celý svůj život byla poctivá. Je sice zoufalá, ale ještě ne natolik, aby se někam plížila jako zloděj.
„Vždyť jsi viděla, že tam je rozpadlý plot. Je jen otázkou času, než je očeše někdo jiný. Majiteli na nich už dávno nezáleží. Navíc ty je potřebuješ na dobrou věc,“ pokoušela se přesvědčit kamarádku někdejší prodavačka staviv.
„Musela bych se stydět!“ rozhodně možnost odmítla vyšší penzistka.
A bylo jasné, že k takové nepravosti se nikdy nesníží…

Kostelní zvony odbíjely pátou. Dvě zahalené postavy se s taškami na kolečkách plížily mrtvými ulicemi. Všichni počestní obyvatelé malého příhraničního městečka ještě spali. Vrzání a tichounké našlapování pod okny nikdo neslyšel. Kolečka na RVHP taškách se protáčela. Hlava s šátkem se obezřetně rozhlížela. Tmavá bunda se často otáčela, zda je někdo nesleduje.
Schoulené postavy vkročily do zahrádkářské kolonie. Rozbřesk nového dne zde hlasitě vítali ptáci. Švitořili nad brzkými návštěvníky. Jenže hosté nepřišli do roklinky bez důvodu. Jen tak na procházku. Měli tajné poslání. Zastavili se pod ohnutým ovocným stromem. Dvoje brýle se zadívaly ke koruně směřující k zatažené šedé obloze. Rychlý pohled vlevo. Vpravo. Jsou samy. Tak honem, než někdo přijde.
„Vážně myslíš?“ zašeptal nerozhodně hlas.
„Když už jsme tady. Tak mě, Maruš, neštvi!“ štěkl menší svrchník.
Váhající se zbavila rozpaků. Na chvíli je odsune stranou, však dobře věděla, že při zpáteční cestě a ještě dlouho poté se bude stydět. A taky se zahrádkám bude vyhýbat… Tašky, které byly postavené pod stromem, se otevřely. Baculatá ručička z nich vyndala igelitky. Šlo se na věc. Obroučky vykukující zpod šátku dobře věděly, že musí natrhat minimálně šest kilo, aby jim to na zavařeninu stačilo. Doprovod se chopil iniciativy a slavnostně utrhl první švestku. Modrá kořist sama skákala do dychtivých ručiček. Ozvalo se zašustění. Pozor!
Nic. To jen jedna igelitka byla plná a dopadla na dno chřtánu nenažrané důchodky. Na tašce s kolečky nebylo ani poznat, že právě schlamstla tři kila. Hbitost, s jakou se ovoce sklízelo, byla omračující. Neforemná kulička s bolavými kyčlemi se natahovala. Stoupala na špičky, aby dosáhla na horní větev, která nesla ty největší modřenky. Práce pokračovala v rychlém tempu.
Kolečka se rozjela. Na jejich pohon bylo potřeba vyvinout poměrně značnou sílu. Tmavé bundy mizely za zatáčkou. Potůček si dál šplouchal do rána. Statnou švestku zalilo ranní slunce, jež právě vykouklo zpod mraků. Sotva ji spatřilo, zděšeně prchlo za další oblak. Celý spodek měla očesaný.
Když se kolečka přiblížila k místu, kde už ráno kolem sedmé tepal život, na chvilku se zastavila. Šátky schovávající tváře se rozvázaly a strčily do kapes. Bundy se rozepnuly. Bylo potřeba smísit se s davem. Proniknout a ztratit se mezi chvátajícími důchodci, co prahnou být mezi prvními, až Lidl otevře. Vše se zdařilo. Tak se kuličky kutálely pryč z centra Stříbra.


Prezentace autora

                                                  

Mgr. Alena Šteffelová, vystudovala bakalářský obor Marketingová a sociální komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, magisterský titul získala v oboru žurnalistika na FSV na UK a v současnosti se připravuje na rigorózní řízení na UK. Pracuje jako editorka ve sportovní redakci tiskové agentury. Dvě povídky ze souboru Akce paní Hlaváčkové byly oceněny 1. a 2. místem v soutěži O vavřínovou korunu v roce 2007.
 Kontakty na autora:  e-mail  a.steffelova@seznam.cz ; als@centrum.cz  
 Kontakty na autora:  telefony  604919368, 725687986
 Kontakty na autora:  adresa  Bendlova 158, Praha 19 – Miškovice, 19600


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih