HLEDÁM NAKLADATELE ... Kiera Storm: Crack vampires

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Crack vampires
 Autor Kiera Storm                                

 Žánr  Krimithriller  Formát publikace  A5
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran  x                                 
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky Černé pozadí z něhož v horní části knihy vystupuje nápis ,,Crack vampires“, psán velkým tiskacím a tučným písmem. Pod ním obrázek - z černého pozadí vystupují velké zlé oči a pod nimi se trošku ve stínu schovává injekční stříkačka, lžička a bílý prášek…  Stav nabídky K vydání 
05.01.09

 Stručný obsah
Co bylo před Přendavači duší? Dva vzájemně se prolínající příběhy, přičemž jeden z nich se odehrává před sedmi lety a druhý popisuje Wrightonův příchod do Ashfieldu a jeho první případ s tajemným malířem Keyem de Clairem, vás zavedou do prostředí zmiňovaného ponurého městečka Ashfieldu a spolu s detektivy Samuelem Wrightonem a Billem Palmerem se vydáte po stopách dvou bratrů Edwina a Keye, geniálních malířů, ale zároveň i rozporuplných osobností s pověstí ashfieldských upířích bratrů… Myslím, že se nudit taky nebudete.

 Ukázka textu
Úryvek ze sedmé kapitoly:

Tak na večeři.
Tak na večeři, řekl si.
Pozvání na večeři, řekl si.
Pozvání na večeři se neodmítá.
I když by to nejradši udělal.
Palmer seděl v tureckém sedu bez hnutí na pohovce. Nechutnala mu ani whisky. Kdykoli zavřel oči a pokoušel se usnout, viděl před sebou Jeho odporný obličej.
Jak elegantně chytá kulku, jak mu zacvakává pouta. Kdykoli si Palmer zacpal uši, slyšel jeho hlas, jak pomaličku a táhle mluví o Eileen, jak ho přesvědčuje, aby ho zastřlelil…
"To není možný,“ řekl Palmer nahlas.
"To není možný, ty hajzle, to není možný.“ Vstal a vzal si láhev Jima B.
"Jseš ubohej, Edwine. Patříš do lochu a já se o to kurva postarám,“ řekl.
"Budeš pomalu umírat a poteče z tebe tvoje zakalená, hnusná krev a ten tvůj blbej mozek, Edwine,“ řekl a nalil si.
"Na tvoji poslední večeři, Ede,“ usmál se a zvedl skleničku proti slunci, které prosvítalo oknem.
Sklenice ho začala pálit. Cítil, jak mu brní ruka, jak mu z očí teče slza. Whisky se v okamžiku zakalila a proměnila v krev. Krev, na jejíž adresu Palmer před malou chvílí z hloubi duše klel.
"To ne, ty hajzle!“ zakřičel a praštil sklenicí o zem.
Pak zazvonil zvonek.
Palmer chvíli stál a třásl se jako papírový drak ve větru. Otevřel.
"Čau, Bille, tak jsem ti tady přines…“ začal Nigel svůj po cestě v duchu padesátkrát připravovaný projev o tom, co všechno Bill obdrží.
"Jo, díky,“ řekl udýchaně Palmer.
"…ty papíry,“ zarazil se Nigel a zíral na Billa.
"Co je?“ zeptal se Palmer. Byl už takhle dost rozhozený a vytočený, ještě Nigelův nevinný vtípek a Nigel poputuje za Převozníkem. Ale nezdálo se mu, že by Nigel žertoval.
"Bille,“ řekl.
"Teče ti z nosu krev!“
____________________

Na tvoji poslední večeři, Ede.
Na tvoji poslední večeři. Příště už budeš večeřet v base. A nejenom večeřet, taky obědvat, snídat… Pokud ti dozorci vůbec dopřejou několik deních dávek žrádla. Zas tak luxusní mřížkový lázně bych na tvým místě nečekal.
Postarám se o to.
Palmer energicky zazvonil. Jeho strach z de Claira skoro opadl, i když viděl, čeho je schopen. Chytil ho do pout, nepřestal dýchat, když do něj poslal kulku… A z Billova nosu dnes odpoledne vytekla snad půlka veškeré krve, co mu koluje v těle.
Před Palmerem stála polonahá ženská s patřičnými proporcemi. Otevřela mu a pozvala ho dál. Pomalu ji následoval. Rpzhodně za ní šel raději než by šel za Edwinem.
"Vítejte, Bille,“ přijal ho s úsměvem de Claire v honosné jídelně, poseté drahým porcelánovým nádobím, zavěšeném na světlých zdech, jimž dominovala Edwinova akvarelová arabská zátiší s fíky a vzácnými orienrálními látkami.
"Co vám můžu nabídnout?“
"Co kdybych něco nabíd já tobě, Edwine?“ řekl Palmer a vytáhl srolovaný zatykač.
"Nejsem proti, Bille, usmál se de Claire.
"Malé rozptýlení před večeří. Co kdybychom si to přečetli, dámy? Mrkl na své společnice, které ho hladily po ramenech, po vycpávkách jeho saténového saka. Vypadaly podobně jako ta, co přišla Palmerovi otevřít. Měly krátké minišaty, ale zato do pasu dlouhé vlasy. Usmívaly se na Palmera a z úst jim vykukovaly podobné špičáky jako de Clairovi. Holky byly celkem tři. Bílých špičáků bijících Palmera do tváře bylo celkem osm.
"Nebo by to měla přečíst naše nová kamarádka?“ usmál se na upírky Edwin a pošimral jednu z nich pod krkem. Pak jí poručil, ať někoho přivede.
Další upírka, řekl si Palmer. Proč s ní dělají takový cirkus?
Pěkně se to tady hemží.
Zatkne je všechny.
Mezitím další Edwinova společnice přinesla na stůl lákavě vypadající pečeni, jejíž vůně ten pohled jasně a příjemně potvrzovala. Pobídla Billa, aby se posadil a jiná upírka mu odsunula židli. Posadil se. Ale ne nadlouho.
Brzy přivedla upírka, co před chvílí odešla, zuboženou dívku. Dlouhé světlé vlasy se jí lepily na obličej, lesknoucí se potem a slzami. Plakala a nebránila se. Jakmile ji upírka pustila, zůstala beze slov stát po boku Edwina.
"Seznamte se s Jill, Bille,“ usmál se ledově de Claire a odhrnul jí kadeře z čela a keku. Obnažil tak dvě obrovské zanícené a nepochybně bolestvé rány na jejím štíhlém krku. Třásla se.
Palmer vyletěl jako by si sedl do mraveniště. Pohled na trpící Jill mu nejenom rval srdce a vařil krev, ale také mu podstatně nahnal strach, asi jako odpolední Edwinovo číslo se skleničkou a krvácejícím nosem. Opět cítil svůj tep ve spáncích a v dolním rtu, jako tehdy, kdy se Ed tak nechutně vyjadřoval o Eileen.
"Nech ji bejt, ty hajzle,“ řekl Bill. Mířil na de Claira revolverem.
Nevěděl, proč ho vytáhl. Zvyk. Zvyk, který kdysi zmohl mnoho. Jakmile ho vyndal, pokaždé se všichni grázlové, se kterými přišel do styku a kvůli nimž byl nucen k aktu vytažení zbraně, uklidnili jako vzduch po bouřce.
Jenomže ne de Claire. Na něj to neplatí.
Neplatí na něj nic. Palmer to věděl a věděl také, že mu to Edwin brzy vyčte.
"Ale notak, Bille. Střelné zbraně jsou zlo. Položte to,“ řekl de Claire. Palmer se ani o píď nepohnul.
"Víte, jak to bolí, když někoho střelíte, Bille?“ šeptal Edwin a hladil Jill.
"Jak asi trpěli ti, které jste zastřelil? A kolik jich vlastně bylo? Určitě ne málo, pravda?“ mluvil a rozvinul zatykač.
"To se podívejme! Vražda, dámy,“ zazubil se Ed a usmál se na ně. Začaly se taky smát, po vzoru svého pána, ale jejich smích byl pouze dětinským hihňáním středoškolaček na toaletách.
"Možná by pana Palmera zajímalo, copak je tam napsaného, co říkáte? Určitě to ještě ani neotevřel, nebude si přece špinit ruce ničím jiným kromě střelného prachu a vonného olejíčku z těl krásných žen a už vůbec ne takovýmhle smotkem žvástů,“ řekl a pohladil Jill.
"Přečti to, krásko. Ať se zasmějeme,“ řekl a podal jí zatykač.
"Edwine!“ zakřičel Palmer. Nepřestal na něj mířit zbraní.
Jill vrtěla halvou a odmítala číst.
"Tak to přečti,“ řekl důrazně Edwin.
Rozplakala se. Obrátila se tváří na Palmera. Ani on, ani Jill skoro nedýchali.
"Prosím, pomozte mi,“ zaskřehotala tichounce.
"Prosím!“
"Klid, Jill, pomůžu ti,“ řekl Bill. I když se mu hlas třásl jako by znova mutoval, vyslovoval zřetelně a mluvil pořád stejně rázně a nahlas.
"Pomozte mi, prosím,“ opakovala Jill a plakala.
"Tak co to je, Jill? Nepřečteš to? Neumíš číst?“ šeptal Edwin, objal ji a přejel jí nosem po tváři. Začala křičet a bránit se jeho dalším dotekům, ale Edwinovy společnice ji držely příliš pevně.
"To by stačilo, Edwine!“ zařval Bill.
"Prosím, pomoc!“ křičela Jill.
De Claire zaslechl Palmerův výkřik, zatímco ten Jillin suše ignoroval. Odstoupil od ní a podíval se na Palmera. Zmenšily se mu zornice jako když se zavře květ černého tulipánu. Pootevřel ústa. Tenhle tulipán neuvadne. Palmer se neudržel a vystřelil.
Najednou ucítil prudký nástup palčivé bolesti na své ruce.
Revolver explodoval.
Jeho věrná zbraň místo toho, aby zabila nepřítele, mu raději vybouchla v jeho vlastní ruce. Palmerovi zůstal kolem prstu omotaný rozžhavený, roztékající se kohoutek zbraně.
Tenhle tulipán neuvadne.


Prezentace autora

                                                  

Jmenuji se Hana Křivánková a žiji v Pardubicích.
Kromě psaní knih (hlavně novel a povídek) nesmírně ráda kreslím, čtu, poslouchám metalovou hudbu, spím, piji zelený čaj a věnuji se svým přátelům a rodině. Nic neobyčejného, ale přesto o sobě často slýchávám, že žiji v jiném světě, ve své vlastní realitě.
A jak je na tom moje pozemská kariéra? Kreslené vtipy vydávané v Pardubickém deníku, externí spolupráce s několika časopisy a vítězství ve druhé kategorii literární části 54. ročníku soutěže ,,Evropa ve škole“. Knihy doposud v šuplíku (v počítači).
Za Lásku, změny a pokořené cíle! Změny jsou k ničemu, když si je nedokážeme uvědomit...
 Kontakty na autora:  e-mail  hanca666@seznam.cz
 Kontakty na autora:  web  http://liter.cz/Autori/55621-info.aspx
 Kontakty na autora:  telefony  732 749 180
 Kontakty na autora:  adresa  Bezdíčkova 143, 530 03  PARDUBICE


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih