HLEDÁM NAKLADATELE .... Gerhard Peuker: Ruka osudu

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Ruka osudu
 Autor Gerhard Peuker                             

 Žánr  Beletrie  Formát publikace  A5
 Ilustrace  Vlastní  Odhadovaný počet stran  278 stran
 Typ ilustrací  Počítačová grafika  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky x  Stav nabídky K vydání 
15.10.08

 

 Stručný obsah
Vždycky je všechno jinak a zvrat může nastat v kterémkoliv okamžiku našeho života a málokdo je na něj připraven, protože na náhodu nemůže být připraven nikdo...náhodou se vrátí manželka z lázní dřív, než je očekávána...náhodou ji zamilovaná kolegyně „zastoupí“ v manželově náruči...náhodou...?! Začtěte se do osudu tří postav, projděte s nimi jejich očistcem „náhod“ uštědřovaných jim rukou osudu, které doslova naruby obrátí jejich životy. Začtěte se a představte si, že se to stalo třeba i vám...

 Ukázka textu
"Tak dost!“ zahřměl rozzlobeně ředitel, který nenechal výrobního náměstka Millera už ani domluvit. "Vy jste si, pane náměstku, zřejmě zvykl, že si tady na poradě vedení prostě dáte svý finanční požadavky, ekonom sáhne s úsměvem do trezoru a věc je pro vás totálně vyřízená, že! Ale bohužel, váženej pane, doba se silně změnila a tím taky naše možnosti. Takže vezměte laskavě na vědomí, že s tím je tedy natrvalo definitivní konec.
Naše nová výroba ještě zdaleka nevrátila ani z padesáti procent nainvestované milióny a tady holt budete muset být, a to platí zejména pro vás, pro příště daleko trpělivější!“ zaujal k přednesené žádosti nekompromisní stanovisko.
"Copak já chci ty finanční prostředky pro sebe?“ začal se nezvykle rozčilovat i náměstek Miller. Jestli zaváháme a půjdeme cestou toho věčného flikování, tak na to jednou šeredně dojedeme s takovými důsledky, který v pár minutách budou daleko přesahující můj požadavek, kterej by se v tom okamžiku zdál být i dosti trapný. A vůbec, pane řediteli, nemyslím, že budu za těchto okolností ochoten nést to šíleně neúměrné riziko, že jednoho dne vyletíme do vzduchu, nebo nás sežehnou neuhasitelný plameny. A proto…“
"Já jsem ještě nedomluvil a ani vám neudělil slovo! Pořád jste ještě mým podřízeným, vážený pane náměstku, tak se taky podle toho laskavě chovejte!“ ředitel začal mít zásadní problém se sebekontrolou.
"Jistě, jistě. Moc se omlouvám, pane řediteli. Počkám, až se na mě zase jednou dostane řada, ale vezměte laskavě na vědomí, že vám ještě dnes písemně odmítnu odpovědnost za provozy údržby a ty sflikovaný mezisklady. Protože až se tam něco přihodí, a to je doslova časovaná bomba o několika neznámých, tak před prokurátorem bych potom jako nezodpovědnej diletant stál jen já sám, a to při respektu, který před vaší funkci mám, prostě nedopustím!“ nedal se odbýt.
***
"Jsi opravdu moc hezká žena. Vadilo by ti, kdybych si tě jen tak malinko pohladil?“ zeptal se tak, jako by mu v tom mohla nějak zabránit. Přes to mu dala jasně najevo, že by jí to vadilo a moc. "Škoda…“ utrousil šeptem, pokrčil smutně rameny, zase vstal a skoro to vypadalo, že se definitivně chystá k odchodu.
"Pane, prosím, nezlobte se na mě, já…já…já vám to přeci nemohu jen tak dovolit! Copak vůbec nechápete v jaké poloze se nyní nacházím? Nemohu se přeci najednou tvářit, že mi vaše pohlazení dělá dobře, když cítím pravý opak…nebylo by to ani vůči vám poctivé a já bych chtěla být upřímná, protože se mi taky jako poctivý mužský jevíte. Nebo se snad mýlím?“ podívala se mu zase zpříma do očí.
"Nezlobím se, opravdu ne. Jen si myslím, že jsi tak nějak malinko sama proti sobě. Tolik času nám zase nezbývá a záleží jen a jen na tobě, jestli jej přežiješ v pohodě, nebo se budeš pořád ještě zbytečně trápit. Zatím jsi tady jen ty a já…to se ale taky za nějaký omezený čas určitě změní…“ pokrčil rameny a šel ke dveřím.
"Prosím, zůstaňte tady se mnou…“ šeptla a on se zastavil. "Povolte mi ještě malinko ten provaz na rukou, hrozně mě to bolí. Sám přeci moc dobře víte, že vám nemůžu, i kdybych to moc chtěla, utéct…“ a její prosebný pohled se potkal s zase s tím jeho pohledem na dosti dlouhou dobu.
"Když něco vyvedeš, zabijí mě a nakonec bez mrknutí oka i tebe a co si do svého skonu ještě protrpíš, to snad ti ani líčit nebudu…“ varoval.
"Co bych už v tomhle svém zuboženém stavu mohla asi tak provést?“ zase padla rezignovaně na znak a zplihla tak evidentně, že mu jí asi opravdu přišlo hodně líto. Bylo na něm vidět, že sám začal intenzivně bojovat s pokušením jí vyhovět.
"Svinská práce! Nejsem a nikdy jsem nebyl na takovýhle odporný věci stavěnej…“ bručel si už víc sám pro sebe.
Natáhl se přes Irenu a pokoušel se někde za ní rozdělat uzel provazu. Všimla si jeho zbraně, která se jí objevila těsně před očima v okamžiku, když se mu vyhrnula košile. Na vteřinku zavřela oči a šíleným způsobem začala zápasit s tímto jedinečným a určitě neopakovatelným pokušením. Náhle se rozhodla!

Pomalinku zvedla v zápěstí svázané ruce a přiblížila se k pažbě, kterou bleskem uchopila a zbraň mu vytrhla. Lekl se tak hrozně, že ji dlouhým skokem opustil a rychle nevěděl, co má dělat. Irena palcem odjistila zbraň a namířila na jeho hruď.

***
"Ale, vy mě neustále překvapujete? Jak tomu mám vlastně rozumět?“ zapálil si novou cigaretu.
"Nemusíte mi to vůbec věřit, ale ona sama je odpovědná za životy čtyř mých nejlepších mužů. Připouštím, že se tak stalo v přísné sebeobraně a taky to nechápejte jako nějaké obvinění. Každý má právo se bránit jemu danými prostředky, že? A jí zřejmě v kritické chvíli někdo vtiskl do dlaně zbraň. Ale bez mrknutí oka třikrát vystřelila v plné rychlosti z jedoucího vozu a trefila bezpečně každého, kterého si vzala na mušku. To je výkon, před kterým se dá jenom smeknout.“

Jirka seděl skoro s pootevřenými ústy a vůbec nebyl schopen na informaci, z které měl mimochodem velikou radost, nějak na příslušné úrovni reagovat. Věděl, že umí dobře s pistolí zacházet, ale tohle tedy nečekal…
"Je to tak, pane Millere, a jestli mi nevěříte, zavolám jediné dva muže, kteří to z šesti lidí přežili a to ještě jen díky velikému štěstí.“
"To není potřeba, věřím vám, pane Bizáre. Nemáte důvod mi tady vyprávět o schopnostech mé ženy, kdyby to bylo jinak. A co se stalo následně, to mi povíte se stejnou poctivostí?“ nedal mu Jirka hodně času k oddychu.
"Teprve když byl smrtelně zasažen řidič vozu, ve kterém i vaše paní seděla a ten havaroval, dostala se nakonec i z něj. Teprve když zastřelila dalšího muže, který se na ni naivně vrhl, byla přemožena.“
"A kde je nyní, to mi, pane Bizáre, taky povíte?“
"Nepředbíhejte pane Millere. Chápu, že je tato informace pro vás životně důležitá. Poslal jsem svým lidem na pomoc vůz, který je převezl do bezpečí. Nedivte se, policie už byla na cestě k místu neštěstí. Vaše paní se nacházela v naší jisté nedobytné pevnůstce, kde ji strážil jeden z mých dlouholetých nejlepších mužů. Předpokládali jsme, že tam zůstanou nejméně týden, než se všechno kolem malinko uklidní. Ale když jsem tam s čerstvými zásobami za dva dny poslal svého člověka, vyletěl mi do povětří a zbytek mužů potvrdil, že pevnost musela být již delší dobu prázdná. Zmizela ona i můj, jak jsem si myslel, nejlepší člověk…“ s jistou elegancí si zapálil cigaretu.
"To přece není možné!“ reagoval Jirka.
"Bohužel, je to tak. Věřte mi, že právě takovouhle věc nepřiznávám s nějakým nadšením. Ale slíbil jsem vám poctivost v jednání.“
"Ale máte přece nějakou hypotézu? Na vašem území přeci nemůže jen tak někdo beze stopy zmizet.“
"Taky jsem byl toho domnění. Postavil jsem na nohy desítky lidí, kteří pročesali každý čtvereční metr. Ale zatím se nenašla ani jediná záchytná stopa, natož aby byli spatřeni ti dva…“ zamračil se, vstal a přešel k baru. "Dáte si taky sklenku?“
"Moc rád, slíbil jste mi ji pane Bizáre…“ připomněl mu Jirka.
"S ledem?“ otočil se k němu.
"Ano…moc rád…“ odpověděl zamyšleně. "Tak mi povězte, co si o tom, pane Bizáre, tedy ve skutečnosti myslíte vy sám? Přeci nemají k dispozici nekonečnou řadu možností. Pro něco, co jim umožnilo se tak perfektně vytratit se přeci museli rozhodnout.“
"Buď něčím neodmítnutelným podplatila svého strážce, i když si neumím představit jak, protože skutečně mimo vlastního šarmu a inteligence vůbec nic, čím by mohla zabodovat, v ten moment neměla …“ vysvětloval zamyšleně.
"Já vím. Bohužel ani to základní oblečení jste jí nenechali, že?“ zavyčítal mimořádně důrazně.
"No právě. Nebo se tady ještě ukazuje teze, že by mu mohla silně a dokonale poplést hlavu…což mi k ní, ale taky k Juanovi, jejímu strážci, zase tak docela nepasuje. To rozhodně není její styl. Ale na druhou stranu, nastražit explozivní past a vůbec se z tohoto vězení dostat, bylo možné jen tak, že to její strážce taky chtěl. To by sama, jako osoba neznalá, nikdy nemohla dokázat.“
"Říkáte, vašemu nejlepšímu muži že by popletla hlavu? To snad ani vy sám nemyslíte tak úplně vážně? Souhlasím s vámi, pane Bizáre, že to ani mně k ní v žádném případě nepasuje už z důvodu, že ona byla s největší pravděpodobností stejně tomu vašemu Juanovi vydána bezezbytku na pospas. Kdyby si ji byl chtěl násilím vzít, asi by se tomu nedokázala ubránit. I když v takové vyhraněné situaci se obyčejně nasazují i prostředky, které by za normálních okolností nikdy nepoužila. Rozhodně musela zvolit něco, co skutečně vašeho muže ohromilo, když šel do takového rizika jako demonstrace nesplnění vašeho příkazu.“
"Taky se mi to nezdá. Kdyby mu šlo jen o nějaký sex, mohl by si ji vzít, kdy se mu zachtělo a kolikrát by se mu zachtělo, i když to rozhodně taky není jeho styl…nehledě k tomu, že jsem v tomto smyslu vydal absolutně striktní zákaz!“ rychle dodal.
"A to, pane Bizáre, skutečně nemáte ani tu nejmenší stopu?“ nechtěl tomu Jirka pořád uvěřit.


Prezentace autora

                                                  

Peuker Gerhard nar.25.01.1947 v Liberci.
Vyučen stavební zámečník/kovář. V r.1969 po těžkém úraze a ročním invalidním důchodu změna zaměstnání - vychovatel mládeže se zaměřením na mimopracovní činnost, okresní instruktor učňovské mládeže pro sport a zájmovou činnost, dále řada společenských funkcí a návrat do základního článku, do funkce vedoucího kovovýroby, kterou vykonával 15 let.
V druhé polovině osmdesátých let vystoupil z KSČ a krátce nato byl zatčen StB a umístěn ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové.
V r.1990 se s rodinou legálně vystěhoval do Německé spolkové republiky, kde žije doposud.
 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
První vydání povídek „ Intimní repete“ z plánovaných dalších 19 vydání. Autor Gerhard Peuker, nakladatel Atelier IM Luhačovice, vydáno v roce 2006
 Kontakty na autora:  e-mail  g-peuker@t-online.de
 Kontakty na autora:  web  www.geper.cz
 Kontakty na autora:  telefony  0049 07940 59818
 Kontakty na autora:  adresa  D-Goethe Strasse.7 74653 Künzelsau/Gaisbach


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih