HLEDÁM NAKLADATELE .... Gerhard Peuker: Tajný výlet

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Tajný výlet
 Autor  Gerhard Peuker                              

 Žánr  Beletrie  Formát publikace  A5
 Ilustrace  Vlastní  Odhadovaný počet stran  312 stran
 Typ ilustrací  Počítačová grafika  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  v příloze  Stav nabídky K vydání 
15.11.08

 Stručný obsah
Jsou mladí, bezstarostní, zamilovaní a vůbec netuší, jak krutě si s nimi bude v příštích měsících pohrávat náhoda, když jim v mlhavé noci ve vteřině změní život. Téměř k smrti utýraní, a k smrti svými únosci také odsouzeni, se stejnou náhodou ocitnou nazí a bez prostředků k životu v neznámé divočině. Vzájemná láska je tím rozhodujícím poutem, které jim dodává sílu, když se pokoušejí přežít v neuvěřitelných podmínkách překrásné přírody cizí země....
Dobrodružství, boj o život, síla lásky a přátelství ruku v ruce s erotikou a sexem - hnacím motorem všeho života na Zemi, ale také faleš a chtivost a zrada tam, kde ji člověk nejméně čeká, a také hrozivá setkání s nebezpečným tajemnem– to jsou velmi silně působící prostředky, které autor mistrně splétá do příběhu, od kterého se jen těžko odchází

 Ukázka textu

Jana si fénem ještě malinko vylepšila vlasy, nahodila sáčko, naposledy mrkla na hodinky a už se nedočkavě hrnula k píchačkám. Konečně byla už i poslední odpolední šichta minulostí a navíc před sebou měla ten vytoužený zbytek pátku. Na víkend se totiž domluvila s Ivanem, že si udělají pěkný výlet někam do přírody, tedy pokud jim to počasí dovolí. Bylo to celé o to napínavější, že on sám si vzal kompletní přípravu na tento super tajný výlet iniciativně za své…

Jana přidala na kroku. Už se nemohla dočkat okamžiku, kdy se s ním před fabrikou sejde. Když vykročila z hlavních vrat podniku na sporadicky osvětlený chodník, zklamaně si povzdechla a znova se mechanicky podívala na hodinky. Předpokládala, že Ivan už bude netrpělivě přešlapovat na chodníku a on zatím nebyl nikde k vidění.
„Nebraň se krásná děvo, svým emocím a klidně upusť jednu slzu hlubokýho zklamání, abys v zápětí mohla o to hlasitěji výsknou radostí…nebraň, se nebraň!“ náhle ze tmy zaslechla hluboký roztřesený hlas, až leknutím rychle učinila dva kroky zpátky a rychle rozhlídla kolem sebe, kdyby potřebovala pomoct. Než se ze všeho ale tak nějak doopravdy vzpamatovala, vynořily se z temného stínu dvě silné paže, které ji bleskem strhly do tmy tak rychle, že nestačila ani vykřiknout a už se vznášela v něčí náruči.
„Ty jeden lumpe lumpovitej!“ zabušila pěstičkami o jeho hruď. Chceš, aby mě z čisté vody trefilo?“ zavyčítala Jana, když konečně vzdala předem marný boj.
„Tak to bych tedy opravdu nerad…“ zašeptal jí roztouženě do ouška a s přídavkem něžného hlazení ji rychle začal zkusmo lehce líbat. Ale jakmile si byl jist jejím souhlasím chtěním, políbil jí tak, až zalapala po vzduchu.
„Ty zlobivče, musíš se mnou zacházet taky trochu šetrně, nebo to se mnou jednou definitivně praští a nebudeš mít zase nic…!“
„Tak se už na mě, Jani, nezlob. Nemohl jsem tě fakt dočkat, proto ta nezvládnutelná exploze radosti. Už tady netrpělivě přešlapuju víc jak dvacet minut. A zrovna když jsem si zašel do stínu, tak jsi mi vyběhla ze vrat. Proto jsem dostal tenhle hloupě přiblblej nápad…“ postavil ji zase na zem, vrátili se spolu na chodník a pomalinku spolu šli k jeho trpělivě čekajícího vozu.
„Ty Ivánku můj zlatej, ani nemůžeš tušit, jak hrozně moc jsem se na tento moment těšila a jak šíleně pomalinku mi zrovna dneska jako naschvál ubíhal čas…“ vrněla skoro omluvně už v bezpečí jejich auta.
„Teď už na to všechno čekání a trápení rychle zapomeň, protože konečně máme všechno nepříjemné definitivně za sebou a ten kouzelný čas vychutnávání si, nám nezadržitelně a svůdně kyne…“ klepl do krabičky cigaret a jednu jí nabídl.
„Tak už mi konečně ta trapiči taky povíš, co jsi vlastně všechno za překvapení vymyslel?“ vyfoukla spokojeně kouř do tmy otevřeného okna.
„Tak to ti rozhodně, moje lásko zvědavá, nepovím. Jen ti můžu odpovědně slíbit, že se ti to bude s jistotou až do nekonečné nezapomenutelnosti líbit…“ schválně stupňoval již tak vyhrocené zvědavé napětí v Janě.
***
„Tak, lásko, na šťastnou a bezpečnou cestu…“ políbil ji na čelo a zase se opřeli do vesel.
„Doufám, že nás to sladký a hodný štěstíčko najednou neopustí…“ šeptala si jen tak pro sebe a utřela si slzičku.
„Ze začátku prosím hlídej každou maličkost. Nevíme, co nám ta naše loď udělá. Asi bychom se měli držet spíše v blízkosti břehu, že?“
„Jistě, žádný strach. Dívej, Ivane, i když jsme ji tolik moc ještě naložili, ani se skoro o víc nepotopila, že?“
„To je moc dobře. Vždyť ten základ taky tvoří pořádný klády.“
„Hlavně si musíme vštípit do paměti, kde leží vstup naší jeskyně. Ten je tak rafinovaně zamaskovaný, že se skoro bojím, abychom po dlouhém čase neztratili v tomto smyslu orientaci…“
„Jen klid. Od naší pláže vlevo. A to je rozhodující a naše pláž, ta se určitě neztratí ani za deset roků…“
Když se dostali tak padesát metrů od břehu, zahlédli ve výšce nad sebou dominantu skal, ve kterých se někde dala tušit ta jejich jeskyně. Pomalu se střídaly hustě zarostlé břehy s těmi písečnými místy nebo skalnatými úseky. Každou chvilku si do dlaní nabrali křišťálové vody, aby si zvlažili vyprahlá hrdla. Protější břeh se jim po čase silně přiblížil, což asi taky znamenalo, že se jezero začalo prudce zužovat. Po hodině společného veslování se i perfektně sladili v pohybech a vůbec začali mít pocit, že je všechno daleko snazší, než si vůbec mysleli. Když minuli bílé masívy skal a břeh zase dostal mělkou podobu, navrhl Ivan krátkou přestávku.

***

Konečně pootevřela oči. Těsně před jejím obličejem se chvěl mohutný bodec, hrozící každou vteřinou, že ji udeří do oka. Ještě pořád nebyla schopna pohybu a vůbec nedokázala rozlišit, zda se jí to jenom všechno zdá, nebo je to krutá, bolestná skutečnost. To dlouhé něco se náhle rozdvojilo a ona ucítila silnou bolest na svém nose. Snad součastně to znova silně zabolelo na lýtku. Konečně jí sepnul její obranný systém a ona z plna hrdla vykřikla. Mohutný nástroj nad ní náhle hlasitě zaklapl a z čela jí silný průvan rychle odvál vrkoč rozhozených vlasů. Pět mohutných ptáků se náhle s hlasitým křikem zvedlo a zmizelo rychle v nedalekých korunách stromů, kde se dlouho hlasitě rozčilovaly.

„Proboha, co se to vlastně děje…?“ těžce zasípala a s námahou zvedla nic nechápající hlavu. „Kam jsem se to dostala…co, tohle má znamenat…“ zase těžce dopadla na své místo a jen rozhozené ruce pomalinku prošahávaly kolem se válející látky.

Také její tělo bylo zčásti zaházeno různým šatstvem, které jí bylo sice povědomé, ale stejně to nestačilo k tomu, aby pochopila zrůdnost celé situace. Až najednou, jako když jí někdo nabodne, si prudce si sedla. Ale s hlasitým bolestivým výkřikem ji silná, bodavá bolest opět vrátila do lehu.

***


Prezentace autora

                                                  

Gerhard Peuker, nar. 25.01.1947 v Liberci.
Vyučen stavební zámečník/kovář. V r.1969 po těžkém úraze a ročním invalidním důchodu změna zaměstnání - vychovatel mládeže se zaměřením na mimopracovní činnost, okresní instruktor učňovské mládeže pro sport a zájmovou činnost, dále řada společenských funkcí a návrat do základního článku, do funkce vedoucího kovovýroby, kterou vykonával 15 let.
V druhé polovině osmdesátých let vystoupil z KSČ a krátce nato byl zatčen StB a umístěn ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové. V r.1990 se s rodinou legálně vystěhoval do Německé spolkové republiky, kde žije doposud.
 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
První vydání povídek „Intimní repete“ z plánovaných dalších 19 vydání. Autor Gerhard Peuker, nakladatel Atelier IM Luhačovice, vydáno v roce 2006
 Kontakty na autora:  e-mail g-peuker@t-online.de
 Kontakty na autora:  web www.geper.cz
 Kontakty na autora:  telefony  0049 07940 59818
 Kontakty na autora:  adresa  D-Goethe Strasse.7 74653 Künzelsau/Gaisbach


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih