HLEDÁM NAKLADATELE ... Kiera Storm: Přendavači duší

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Přendavači duší
 Autor  Kiera Storm                               

 Žánr  nelze specifikovat  Formát publikace   x
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran  x
 Typ ilustrací  x  Vaše představa nákladu  knihy  x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa ceny knihy  x
 Návrh obálky x  Stav nabídky K vydání 
25.11.08

 Stručný obsah
V knize se poprvé (vzhledem k mým dalším dílům) setkáváme s Ashfieldem, proslulým zapadákovem plným zločinu, ve kterém nemálo figurují nadpřirozené síly a věci mezi nebem a zemí vůbec. Ashfieldská kriminální policie v čele s detektivy Billem Palmerem a Samuelem Wrightonem má za úkol vyřešit kráděž šperků a především tajemnou smrt jejich majitele, milionáře Cohana, která je následována několika dalšímu neobjasněnými úmrtími. Prostřednictvím rockera Anthonyho se detektivové dostávají na stopu utajené sektě Přendavačů duší, která popírá veškeré zákony o lidské smrti…Nudit se nebudete.

 Ukázka textu
 "Dovolil bych si k večeři podávat různě upravené mořské plody, přátelé,“ zahájil Cohan krátce po příchodu ke stolu.
"Narodil jsem se u moře, které jsem velmi miloval a doufám, že nebudete proti. Moře skrývá skutečné poklady.“
Všichni byli nápadem Cohana nadšeni.
"Ještě než usedneme,“ pokračoval Cohan, "rád bych vám představil největšího papaláše naší oslavy, pana ministra Bollanda.“ Chabému vtipu se hosté i tak zasmáli.
"Vidělas, jak vypadá humor, Faith,“ pošeptal jí do ucha Palmer. Ušklíbla se.
"Trochu úcty ke starším lidem, Bille! Moh bys mít aspoň kousek jeho humoru.“
"Takže bys radši trapnýho poldu, co?“
"Poručík Bill Palmer si to může dovolit,“ řekla a vzala ho pod stolem za ruku. Cohan právě představoval učitelku Richardsonovou s dcerou Vicky.
"A dalším bodem je poděkování slečně Carrisonové, že si dnes udělala čas a vše tu připravila. Prosím potlesk, je to celé její dílo. Pak bych chtěl ještě představit "drsný chlápky“ od policie a půjdeme jíst, vážení.“ Další hloupý skeč W.C. Cohana.
"Kapitán Neil, John Neil, ten to tam má všechno pod palcem, jak se říká,“ šklebil se Cohan. Neilskrýval obavy plachým pousmátím a Wrighton si pomyslel: Proboha, co si ten idiot vymyslí na mě.
"Detektiv Wrighton, ano, správně, ten, co věří na upíry, tak snad vás nevysaje, a jeho skvostná choť Merry- Catherine, říkám to správně? Madam, vypadáte prostě báječně!“
Asi vysaju tebe, pomyslel si Wrighton.
"Myslím,že bude mít hořkou krev, pane Wrightone,“ ozvala se Faith. Wrighton si teprve teď uvědomil, že Faith umí číst i jeho myšlenky.
"Stejně bych si ho dal,“ usmál se na ni.
"Vítám také Billa Palmera s jeho překrásnou přítelkyní, slečnou Jonesovou. Bille, kde máte klobouk? Snad v něm nejsou králíci?“
"Ne,hadi,“ zareagoval Bill na dotěrnou otázku.
"Škrtí lidi, kteří zdržují večeři.“ Ticho.
Postavil se Nigel. Musí to nějak zachránit.
"No tak tohle je můj kámoš Bill. Dneska večer nějak nemá náladu, ale je to fajn chlap,“ usmál se.
"No jasně, tohle je soudní patolog a znamenitý klavírista pan Beatley, prsím, přivítejte ho,“ pokračoval Cohan. Večeře mohla začít.
"Ty taky vtipkuješ, Bille?“ pošťuchoval ho Nigel.
"Mohs to nechat, Nigele,“ mračil se Palmer.
"Nemoh, Bille. Ublžil bys mu na zdraví. Nebo ho zabil.“
"Aspoň bys měl něco na rozebrání.“
"Dík, Bille. Radši pitvám ženský. Dobrou chuť.“

Úryvek ze sedmé kapitoly první části knihy:
"Co se stalo?“ zeptal se Wrighton.
"Cohan dneska v noci umřel na infarkt,“ řekl Bill a posadil se.
"Prej ho daj k Nigelovi k pitvě,“ dodal.
"Paráda,“ zavrčel ironicky Wrighton.
"Tak mě napadlo, že už ty prachy ani hledat nemusíme…“
"Ale jo,“ řekl Sam.
"Dělám si srandu. Pustím televizi.“
Palmer stiskl tlačítko na ovladači. Chvíli přepínal kanály. Nakonec se zastavil na jednom. Právě běžel zábavný pořad"Andy tricks everyone“. Známý ashfieldský herec Andy Woodman vymýšlí vtípky na různé lidi a slavné osobnosti a vše natočí skrytá kamera. Jiný zábavný pořad skoro ani nevysílali.
"Na to jsem koukali s Faith.“
"Jo, Merry na to taky kouká. Woodman je docela dobrej.“
"Jo. Viděl jsem ho v"Ten, co přežil“ a v"Cooperovi.““
"Jojo…To jsou dobrý filmy.“
"A je čas představit vám moje dnešní hosty,“ říkal Woodman v televizním přijímači.
"Takže tohle je krásná Sonya Holloway, kterou znáte třeba z filmu"Andělská křídla“, jen se podívejte, jaké má krásné vlasy! Jak dlouho jste je česala, slečno Hollowayová? A máme tu dalšího, přivítejte prosím Richarda L. Lewise, pane Lewisi, máte dnes obzvlášť pěkný knírek!“
"Tohle Woodman nedělá…“ řekl Palmer.
"Co přesně, Bille?“
"To kecání u představování hostů. Vždycky je jen jmenuje a pak pouští rovnou skrytou kameru.“
"Nepřipomíná ti něco…Nebo někoho?“
Palmer neodpověděl. V pokoji byla tma a oba detektivy bilo ostré světlo televize do očí. Palmer dál pozorně poslouchal televizi.
"A tady ho máme!“ křičel Woodman.
"Náš inspicient Tom, ten to tady na dnešek všechno připravil, prosím, potlesk pro našeho Toma!“
"Klobouk,“ zašeptal Bill.
"Můj klobouk.“
"Á, tady je náš pan režisér, pan Peter Walter, Petře, máš dneska fakt dobrej klobouk! Snad v něm nemáš…králíky?“ Publikum vytrvale tleskalo.
A Palmer s Wrightonem zírali do obrazovky, jako kdyby právě spatřili něco, co se vymyká všem lidským faktům o věcech mezi nebem a zemí.
"Třeba je jenom naučil Cohanův projev,“ koktal Sam.
"Nebyl na tom večírku,“ odpověděl Palmer.
"Slyšels už něco o empatii?“ dodal.
"Jo…Ale nevím, co to přesně je.“
"Zajímalo to Faith. Je to něco jako…Vcítění se do někoho jinýho. Mít pocity někoho jinýho…Jeho myšlenky…A tak.“
"Něco jako…telepatie?“
"Tak něco.“
"Tak jo, Bille. Ale jakto, že …“
"Že co?“
"Jak může k tý empatii dojít, když ten, kdo se do někoho vciťuje, je…mrtvej? Na duchy nevěřím.“
"To já taky ne, Same. Ale ať to je jak chce, asi bysme měli začít, Same. Cohan je tady.“

Úryvek z osmé kapitoly ( druhá část knihy):

Pak se Bill vydal do kuchyně. V odštavňovači na citrusy byla půlka pomeranče. Ale jinak byla kuchyně taky úplně prázdná.
Palmer přišel k odšťavňovači. Kdo v něm mohl nechat pomeranč jen tak být? Proč z něj vlastně Woodman nevymačkal všechnu šťávu?
Bill sebou trhl. Z druhého patra se ozval výkřik. A další. Výkřiky nepřestávaly. Palmer vyběhl z kuchyně. Ve druhém patře byly u schodů otevřené dveře. Bylo jasně slyšet mužský křik, rány a nějaké další hlasy. Pomalu se vplížil ke dveřím a nakoukl dovnitř. To, co viděl, vůbec nechápal. Pochopil akorát, proč mu tak buší srdce. Proč se mu třesou ruce a po zádech mu jezdí mráz. To, co se odehrávalo v místnosti za dveřmi, nahnalo Billovi strach.
Woodman ležel na zemi. Rozbité čelo, po celém těle rány a krev. Řval.
"Chci ven! Chci jít ven!“ křičel.
Ležel nahý, obklopen několika postavami v černých pláštích s kapucemi, z nichž každá v ruce držela nějaký předmět. Těmi předměty byl Woodman surově bit.
"Zůstaň zde, duše! Zůstaň zde, duše!“ šeptaly osoby.
"Slitování! Prosím, nechte mě jít! Chci zemřít!“ křičel Woodman a plakal.
"Zůstaň zde, duše! Zůstaň zde, duše!“
Palmer vše sledoval za dveřmi. Ze strachu mu z očí tekly slzy. Ze strachu se bál i dýchat, aby si ho černé šeptající postavy nevšimly. Sám je nenapadne. Ale bál se odejít. Nadechl se. A vydechl. Jedna postava se otočila. A za ní všechny ostatní.
Palmer najednou ležel nahý na zemi uprostřed kruhu černých postav a nemohl vstát. Objevil se před ním Andy Woodman. Měl na sobě bílý plášť.
"Díky, pane Palmere, našel jste můj vzkaz,“ řekl s úsměvem a zmizel. Pak si postavy svlékly pláště.
Nad Billem stálo několik nádherných slečen. Měly světlou kůži, rudé rty, obrovské černé oči a dlouhé černé vlasy. Dívaly se na Billa, který se před nimi začal stydět, že nemá nic na sobě.
Ženské vzaly do rukou předměty a chystaly se Billa uhodit. Palmer zavřel oči a zaslechl zvonění svého mobilu. Otevřel oči a uviděl svůj noční stolek s lampičkou. A zvonící mobil.
Byl to sen.
Palmer si sáhl na zpocené břicho. Ještě pořád mu srdce otřásalo tělem. Rychle přejel očima po zdech své ložnice. Viděl zmačkané prostěradlo a na zemi ležela peřina. Pak konečně zvedl mobil.
"Ha-haló?“ koktal udýchaně.
"Pane Palmer, tady Patty. Služebná pana Woodmana.“
"Slečno Patty,“ sykal Bill, zvedl se z postele a šel se napít.
"Něco…Něco se stalo?“ zeptal se.
"Pane Palmer,“ říkala a bylo slyšet, že brečí,
"pan Woodman dneska v noci spáchal sebevraždu!“

(no a v případě zájmu klikněte na můj níže uvedený odkaz na web. Budete přesměrováni na liter.cz, kde si v mých dílech můžete najít celou první a druhou část knížky)


Prezentace autora

                                                  

Jmenuji se Hana Křivánková a žiji v Pardubicích. Kromě psaní knih (hlavně novel a povídek) nesmírně ráda kreslím, čtu, poslouchám metalovou hudbu, spím, piji zelený čaj a věnuji se svým přátelům a rodině. Nic neobyčejného, ale přesto o sobě často slýchávám, že žiji v jiném světě, ve své vlastní realitě.  A jak je na tom moje pozemská kariéra? Kreslené vtipy vydávané v Pardubickém deníku, externí spolupráce s několika časopisy a vítězství ve druhé kategorii literární části 54. ročníku soutěže ,,Evropa ve škole“. Knihy doposud v šuplíku (v počítači).
 Kontakty na autora:  e-mail  hanca666@seznam.cz  
 Kontakty na autora:  web  

http://liter.cz/Autori/55621-info.aspx

 Kontakty na autora:  telefony

732749180 (mobil)

 Kontakty na autora:  adresa

Bezdíčkova 143 ,PARDUBICE 530 03


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih