HLEDÁM NAKLADATELE ... Gina Prátová: Ještě pořád se divím aneb Zrození venkovanky

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Ještě pořád se divím aneb Zrození venkovanky
 Autor Gina Prátová                               

 Žánr Beletrie, humoc, autobiografie  Formát publikace A5
 Ilustrace  Odhadovaný počet stran 110 stran
 Typ ilustrací  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  x  Stav nabídky K vydání 
25.01.09

 Recenze
Ani v nejbujnější fantazii jsem si nepomyslel, jak rychle tuto knihu přečtu. Byl jsem stále více a více mile překvapován, chvílemi jsem se s chutí řehtal a chvílemi byl málem dojat. Autorka má obdivuhodný postřeh, cit pro věci i lidi a dovede navodit pohodovou atmosféru. A toho si vážím nejvíce. MUDr. Radvan Chudárek, lékař

Báječná knížka o skutečných rodinných trampotách, která se čte velmi příjemně a stále s lehkým úsměvem na rtech. V soubojích romantiky na konci světa s realitou všedního dne nakonec vždy vítězí humor a nadhled. Bc. Lenka Krahulcová, matka 3 dětí


 Stručný obsah
Autobiografické příběhy ze života autorky po přestěhování z velkého města na moravský venkov do dřevěného kanadského srubu. Vyprávění ve formě 22 fejetonů o konkrétních lidech a situacích, které nás potkávají v mnoha podobách každý den z pohledu vzdělané ženy, obdarované životem mnoha dary najednou - novým bydlištěm, třetím dítětem, atypickým srubem, svéráznými sousedy a hyperaktivním manželem. Podaří se jí to během jednoho roku bez úrazu a šrámů na duši?

 Ukázka textu
KAPITOLA 4
Farmářem snadno a rychle


Když jsme kupovali srub, dostali jsme zároveň nabídku přikoupit k němu i pozemky, které dosud sloužily jako pole. Mně, která jsem měla předešlou zkušenost pouze se zahrádkou v zahrádkářské osadě, se současné rozměry zahrady zdály víc než dostatečné. V prostoru se sem a tam osaměle míhaly větrem ošlehané výhony keřů a seschlé zbytky stromků. Ale Honza měl na věc jiný názor.
„Založíme sad. Tady a tady budou kadlátka na slivovici a jablka, protože je mám rád,“ rozhodl a rozhazoval rukama kolem sebe.
„A mezi stromy bude tráva,“ pokračoval nadšeně.
Jen nerada jsem kazila jeho vizi protivnými připomínkami, že půda, převážně těžce jílovitá, zde není zrovna nejlepší, a že nebude dělat nic jiného, než v zimě prořezávat stromy a v létě sekat trávu. Honza prostě myslí velkoryse a moje poznámky byly sice praktické, ale tak přízemní, že se jimi odmítl vážněji zabývat a pozemky přikoupil. Litoval jen toho, že jich nemohl koupit ještě o něco víc.
Když celou rozlohu ukazoval své mamince, která se přijela podívat na nový dům, soucitně se na mě podívala. Nakonec jen svými slovy opakovala mé pochybnosti o výhodnosti takových pozemků.
„Jendo, Jendo, to je veliké! Vždyť se strháš!“ bála se dopředu o jeho zdraví, ale Honza se jako obvykle jen usmíval.
Během prvního léta nám na neobdělaných pozemcích vyrostl tak vysoký a silný plevel, že jsme si museli pozvat firmu na jeho likvidaci, dále domluvit na statku traktor na zorání půdy a další pak na vláčení. Zahradu, kde již tráva byla dříve, jsme sekali elektrickou sekačkou tak dlouho, dokud to sekačka vydržela. Nejdříve se jí ztupily nože, pak se spálil motor a bylo dosekáno.
Druhé léto nechal Honza vysadit padesát ovocných stromků a mezi ně hustě nasypal travní osivo. V duchu přesvědčení, že zdravé a silné rostliny se ujmou v každém případě, ničemu dál už nepomáhal. Jednou jsem Honzovi vyprávěla o jednom svém kamarádovi, který se mi chlubil, že jeho pozemek u domu je tak velký, že si koupil dvě sekačky. Když jsem trochu nevěřícně zírala a snažila se představit si, jak je možné sekat oběma sekačkami zároveň a chtěla je vidět na vlastní oči, zavedl mě do kůlny na konci zahrady, kde mezi senem spokojeně stály dvě krásné ovce. Tato příhoda Honzu povzbudila k úvahám, že bychom si také mohli pořídit nejenom ovce, ale také kozu a koně.
Mezitím vzešla první jarní tráva do úrovně mých kolen a Honza si pozval zahradní traktor, který za dvě hodiny zvládl posekat celou zahradu a Honza si liboval, jak to bylo snadné. Zaradoval se a řekl si, že bude stačit, když si traktor objedná tak dvakrát za léto a bude mít klid. První pochybnosti ho přepadly, když dostal za dva týdny účet za pokosení zahrady a oknem zahlédl, že zahrada znovu volá o posekání.
Opravil své předběžné výpočty za sekání zahrady traktorem a vydal se koupit výkonnou benzínovou sekačku. Byla krásná, nová, silná. A těžká. Zkusila jsem s ní posekat kousek zahrady a za hodinu práce jsem se přehřála tak, jako bych v parném dnu vyšlapala na vrchol Sněžky. Ruce mě bolely už od nošení Matýska a teď ještě od sekačky. S mokrým zpoceným čelem a rudými tvářemi jsem přišla za Honzou s rozhodnutím, že tahle sekačka je nad mé síly. Od té doby seká jen on. Zatím rád. Jen musím přimhouřit oči nad tím, že jsem po dobu jeho působení přišla o kanadské borůvky, několik druhů léčivých rostlin, čtyři okrasné keře a maliník. Zato tráva je jako samet.
Tráva mezi stromy nakonec díky pozdně jarnímu deštíku a teplu vyklíčila a tmavá hlína se začala zelenat nejenom pýrem. Honzu tento úspěch povzbudil k dalšímu horečnému sekání trávy. Jak znám Honzu, tak tohle sekání trávy vymění až s podzimem za stejně nekonečné sekání dřeva.
Úvahy o pořízení domácího zvířectva za účelem přirozené údržby travního porostu nakonec naštěstí nedošly své realizace, protože si Honza uvědomil, jak hlasitě Belina bojuje proti každému zvířecímu návštěvníkovi a představa, že bychom měli vzájemně bojovně naladěné nebo vystresované zvířectvo, nám nebyla příjemná.
Tento fakt poněkud narušil image Honzy jako statného farmáře, protože co je to za farmu bez zvířat a jeden pes jistě tuto mezeru nemůže zaplnit. Své představy, coby zdatného venkovského farmáře, se však ani v nejmenším nevzdal. Když jsme se nedávno vypravili do velkého zábavního parku do Vídně, největší radost mu udělalo to, že jsme se jako rodina nechali všichni vyfotografovat ve stylu farmářské rodiny na divokém Západě. Všichni víme, že je to hlavně divadelní stylizace, ale jen tak pro radost jsme si tuto fotografii pověsili uprostřed hlavní místnosti ve srubu. Zatím neuběhl ani den, aby se na ni Honza zálibně nepodíval a nepodotkl, jak nám to tam sluší.


Prezentace autora

Gina Prátová 
37 let, vdaná, 3 děti, SŠ dětská sestra, VŠ sociální poradenství.
 Kontakty na autora:  e-mail Ginas(a)seznam.cz
 Kontakty na autora:  telefony 608 840 481
 Kontakty na autora:  adresa Obora 116, 679 01


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih