HLEDÁM NAKLADATELE.... Martin Kubík: Duše Rodnova

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

DUŠE RODNOVA
 Autor Martin Kubík                                  

 Žánr  Horor  Formát publikace  A4
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran 108 stran
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  x  Stav nabídky K vydání 
15.04.09

 Stručný obsah
Osm mladých lidí. Osm životů. Osm kamarádů.
Je tomu už dva roky, co mladí studenti vylétli od maturit do světa dospělých. Po tak dlouhé době se začaly mladému Brutovy zdát sny, které ho přivedly na myšlenku. Dal dohromady sraz starých přátel v Rodnově. Od Hukla se dozvídá o uzavření jejich bývalé školy a o dvou vraždách. Jednou obětí se stal dřívější třídní učitel. Po tomto zjištění vyjednají přenocování v zámku s ohromným parkem, jež představuje jejich školu. Osm přátel, kteří přijeli se ubytují v horních patrech zámku. Od doby co vstoupí za vysoká vrata parkové brány, mladého Bruta provázejí vidiny. Zvláštní jevy postupně vidí i ostatní účastníci. Jedna jediná noc, která má být plná vzpomínek a legrace se promění v krvavý boj o přežití. Mocné síly dychtí po mladých duších, ale oběti je nechtějí dát za žádnou cenu.

 Ukázka textu
Ukázka 1 

Martin prolezl průchodem, když Ondra sbíhá dolů po schodišti. Světlo baterky drží přímo před sebou. Zahrál si na moc velikého hrdinu. Nikam nechvátá. V posunu ho přibrzďují vzpomínky na živoucí sny. Postupně ztrácí na již malé odvaze. Žene ho v před pocit výčitek, kterých by se do smrti nezbavil, pokud by nepomohl. V půlce cesty, kdy slyší pouze dopady vlastních bot, nečekaně vpadl zvracivý zvuk. Svit baterie prozatím nedokáže dosáhnout k jeho zdroji. „Zuzko?“ Opatrně dal najevo přítomnost.
„Po…moc…“ Chraplavá slova se přeměnila ve zvracení.
Hnusný zvuk bouří Martinovi žaludek. Krok za krokem docílil místa rozbitých květináčů. Posvítil ke stěně, kde ležela Zuzka. Světlo však odhalilo prázdné místo. „Zuzko!“ Ve strachu a očekávání zvýšil hlas. Rozhlédl se kolem, protínajíc mlčící tmu baterkou. Teprve vrácením světla k prázdnému místu spatřil mokrou stopu pokračující dál k točitému schodišti. Od stěny následuje hlemýždí pruh, vedený šikmo do středu. Odrážející, světelné částice od mokrého povrchu, vyvolávají lesknoucí efekt. Baterku naklonil tak, aby dosvítil co nejdále. Několik metrů před sebou rozpoznal podrážky bot, směřující špičkami nahoru. Dalším metrem identifikoval Zuzku ležící na zádech. Vůbec nevypadá živě. Konstatuje při pohledu na tělo, napodobující hadrovou panenku životní velikosti. Zdoláním pěti kroků zastavil. Nemá větší chuť přiblížit se na menší vzdálenost. „Zuzko, slyšíš mě?“ Opírá jasný svit o ležící.
„Slyšííím.“ Hrdelní zvuk vyšel od těla, které se vůbec nepohnulo.
„Neboj, pomoc přijede brzo.“ Drží si odstup.
Zuzčina schránka popojela o kousek dopředu, jako by jí někdo táhnul za nohy.
Martin leknutím ucukl a upustil zdroj světla na znečištěnou zem. Baterie ozařuje půlkruhovitě stěnu, čímž ztratil z dohledu tělo, které pohltilo černo.
Rychlým šoupáním vyjeli do světla baterky Zuzčiny nohy. Zastavily před Martinem. Náhle její trup vystřelil do sedu.
Martin na moment ztratil schopnost útěku.
Namodralý, vlhký obličej se zavřenýma očima, zůstal nakloněn nahoru. Bradu, mikinu a kalhoty potřísněnou běložlutou tekutinou. Zkrvavené vlasy tvoří zacuchané chomáče.
Sleduje nechutný vzhled neživé. Konečně nastalo uvolnění těla, aby mohl utéct.
„Nechoď.“ Zuzka zahýbala strnulými rty a otevřela oči.
Vyděšeného Martina, otáčejícího na úprk, uchopila ledovýma rukama za nohy. Trhnutím ho povalila do prachu. Při pádu instinktivně nastavil ruce. V levé neslyšně ruplo, až zařval. Chytil si předloktí a převalil na záda.
Zuzčina schránka vydává silný chlad. Dosunula se k Martinovým nohám. „Musíte zemřít se mnou. Potřebují naší pomoc.“ Po dokončení věty jí vytekl z úst tenoučký pramínek, máčející jeho nohavice. Vší silou mu zakousla bílé, vyceněné zuby do nohy.
„Jauuuu.“ Martin trhl nohou. Pocítil silnou bolest.
Modrý obličej pohlédl do jeho očí. Před chvilkou bílé zuby nyní zdobí červeň.
„Nech mě.“ S rychlým dechem se snaží dostat od ní. Při vší smůle se mu zakousla do druhé nohy. Znovu zakřičel. Povšiml si vedle sebe zlomené násady od motyky. Sevřel jí do pěsti. Vší silou udeřil Zuzku po zakrvácené hlavě.
Dopad dřevěné násady křupnutím rozrazil lebku. Zakousnutá hlava odskočila vedle. Celé tělo se překulilo na bok.
Martin vyskočil na nohy a sebral baterku zraněnou rukou. Na noze cítí, jak mu po povrchu kůže stéká krev. Upírajíc světlo na nehybnou Zuzku poodstoupil. V obavě nového útoku pevněji sevřel zlomenou násadu. Posvítil jí na hlavu. Z rány, kterou způsobil, nevytéká ani kapka krve. To je absurdní, aby na mě zaútočila mrtvola. Nechce uvěřit tomu, co právě zažil. Otočil světlo na blížící se kroky.


Ukázka 2 

Katka sedí v loďce a vesluje. Na hladině zanechává rozčeřenou brázdu. „Ne! Chci pryč. Obepluju ten keř, jak říkal Martin a dostanu se ven!“ Zavolala.
„Neblázni, okamžitě se vrať.“ Přidal se Honza.
Mráz nezmizel. Loren je stále přítomen. Nenechá jí utéct. Teď určitě ne.
„Zabije ji.“ Martin tiše pronesl.
Ostatní na něj pohrdavě, zároveň souhlasně pohlédli.
U břehu se na hladině tvoří bílý povrch. Z keře na vodu vyšel muž v černém plášti. V okolí chodidel narůstá ledová deska.
Honza sebral kámen a mrštil jím. Přesná trefa. Bohužel prolétla skrz. „Čím ho máme zranit! Hej zkurvenče, chcípni!! Teď hned!!“ Zařval tak silně až mu přeskočil hlas.
„Uklidni se. Tím nám nepomůžeš.“ Promluvil Martin. „Katko! Pohni sebou a zmizni!“ Chce jí vyhecovat k rychlejší plavbě.
Katka ví o jeho přítomnosti. Veslování opravdu zrychlila. Snaží se jet ke břehu.
Jak se k ní Loren přibližuje, led pokrývá větší plochu. Cáry mlhy z okolí se shlukly u učitele. Teď jsou z nich čtyři rozmazané postavy.
Plavící loďku obepnul silný led a zastavil několik metrů od břehu. Mraziví duchové jdou pro mladou, pohlednou ženu.
„Katce už nepomůžeme. Ale mohli bychom využít jejich nepozornosti a zkusit utéct.“ Martin taktizuje.
„To jí tady jako necháme?!“ Petra se podivila.
„Bohužel. Nikdo by jí už nepomohl. A mi jsme teď ve výhodný pozici. Třeba to je ta pravá a jediná šance utéct.“
„Souhlasím.“ Honza zvedl ruku.
„Taky.“ Rockérka Lucka se přidala.
„Přehlasovali jste mě. Jdeme.“ Petra podlehla většině.
„Po svých.“ Martin zamezil Honzovu pokusu odjet traktorem.
V tichosti se odebrali pryč.
Katka v rychlosti postřehla, že jí opouštějí. Strach z blížících se přízraků jí dovádí k šílenství. Opustila stojící loďku a stanula na silném ledu. Klouzavým během žene na druhou stranu živého plotu. Kozačky s podpadkama nezvládají smekavý povrch. Rychle se zadýchala.
Mlhavé postavy s vůdcem jsou kousek od ní. Zastavili se. Loren rozpřáhl ruce.
Těsně před dopadem chodidla se roztrhl led. Katce zapadla holá noha do ledové vody ve štěrbině a tvrdě upadla. Puklina se znovu spojila. Jako gilotina jí uřízla celou nohu. Zazněl řev raněného zvířete. Ruce, kterými svírá krátký pahýl, jsou v tu ránu tmavě rudé. Vlivem silného mrazu krvácení přestalo rychle. Vnímá ostrou bolest.
Loren s posluhovači stojí na místě. Se zájmem pozoruje své dílo. „Již brzy budu volný.“ Hřmotně promluvil.
„Půjdeš do pekla!“ Katka při mluvení křečovitě svírá obličej.
Učitel k ní přistoupil. Rozmazané, mlžné postavy zůstaly poslušně stát. „Rád vás uvítám ve svých řadách.“
Pod Petrou roztál led. Když ponořila pas do vody, ztuhl. Je uvězněná. Rukama mlátí do tvrdého ledu. V beznaději, jako malý tvoreček v tlamě šelmy poznala svou prohru. „Nikdy nenajdeš klid. Démone.“ Sleduje černotu místo obličeje.
Loren se stal mlhou, která vnikla do horní poloviny Petřina těla. Neschopna útěku v ní totálně zmrzla každá buňka, tkáň, bakterie. Učitel opuštěním těla zformoval svou podobu. Nabyl fyzické schopnosti a kopl do bleděmodré, ledové sochy.
Přelomila se v pase. Nárazem odlétla hlava a kus ruky, které chvilku klouzali po zmrzlé hladině. 
 


Prezentace autora

                                                  

Je mi 24 let. Vystudoval jsem SZŠ. Současně pracuji ve skladu. Před rokem jsem rozepsal svou prvotinu, kterou zde prezentuji. Mám pár nových nápadů na další příběhy.  
 Kontakty na autora:  e-mail  mrlis@centrum.cz
 Kontakty na autora:  telefony  725 627 487


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih